Den, kdy spadlo Národní muzeum

Dokumentární fikce o tom, co by se mohlo stát (2006). Scénář a režie P. Palouš

Dokumentární fikce na reálných základech. Příběhy unikátních exponátů, historie naší přední kulturní instituce i osobností s ní spjatých. Národní muzeum vzniklo díky donátorství a zájmu české šlechty, zejména světově uznávaného paleontologa – hraběte Kašpara M.Sternberga (1761–1838). V roce 1820 zahájila pod jeho vedením činnost Společnost vlasteneckého muzea a spravovala je až do roku 1934, kdy byly muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České. V roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu. Dalšími významnými osobnostmi v dějinách muzea byli F. Palacký, J. Dobrovský, J. E. Purkyně nebo J. Barrande. V 19. století byly do muzejních sbírek zařazeny další soukromé sbírky, např. mineralogická sbírka nebo paleontologické a geologické kolekce. Národní muzeum je největším muzeem České republiky s funkcí sbírkotvornou, vědeckou, osvětovou a metodickou. Jeho posláním je přispívat k rozvíjení národní identity, stejně jako vědomí příslušnosti k širšímu celku evropského a světového společenství a kultury. Zahrnuje řadu vědních oborů a šíře sbírek zahrnuje vše od přírodních věd až po specializované obory věd společenských. Kromě stálých expozic připravuje řadu výstav. Národní muzeum má pět odborných ústavů (Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Knihovnu Národního muzea, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur – od roku 1932, Muzeum české hudby – od roku 1984) a dva útvary provozně-technické (Ekonomicko-provozní útvar, Odbor pro centrální sbírkotvornou a výstavní činnost). Dokument Petra Palouše si pohrává s myšlenkou, co by se stalo se všemi unikáty, kdyby se stát nezačal vbrzku zabývat nezbytnými opravami Národního muzea.