Jak vlastně vznikl v současnosti jediný filmový magazín na obrazovkách České televize Film 2009?
Před čtyřmi lety jsem dostala od tehdejšího ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala a šéfredaktora Michala Petrova nabídku, jestli se chci pustit do filmového týdeníku na ČT24. Sepsala jsem dramaturgický plán a první scénář. Oni jej schválili a druhou lednovou sobotu roku 2006 se živě rozjel magazín FILM 2006. Prvními hosty byli Jan Svěrák, Jan Hřebejk a Karel Janák. Lepší „ tři sudičky“ bych sotva našla. Původně vypadal FILM 2006, 2007, 2008 trochu jinak. Hlavně povídání s hosty. Nebyly tam filmové premiéry týdne, filmový kritik se svými názory, reportáže z natáčení, ani TOP 5. Letos se celý formát zásadně proměnil.
Co děláte, když vás váš host zrovna nebaví?
Mí hosté mě vždycky baví. Mám ve výběru maximální svobodu, což je obrovská výhoda. Nikdo mi neříká koho má zvát a koho ne. Výčet hostů pořadů FILM 2006-2009 je vlastně seznam samých sympatických lidí. A není náhodou, že převažují lidé „za kamerou“ nad těmi „před kamerou“.
Jak jste viděla budoucnost vašeho pořadu po pár prvních dílech?
Říkala jsem si, že to vydrží tak půl roku a přestanou chodit hosté. Minimálně dvaapadesátkrát za rok jsem slyšela, že chodit v sobotu do televize je nesmysl. Každý raději pojede na chalupu. Později mi lidé říkali, že ke mně chodí rádi už jenom proto, že se bavím opravdu jen o filmu, o procesu jeho tvorby. Pro mne je to dobrá vizitka. Film 2009 není mainstreamový pořad, ale myslím, že se doposud nestalo, že by jej nějaký český filmař neznal.
Vyčetl vám někdy někdo, že nezaujímáte k filmům kritické stanovisko?
Nejsem kritik, jsem moderátor a chci se o filmech bavit, ne je kritizovat.
Necháváte se při výběru filmů ovlivňovat filmovými recenzemi?
Pokud jdu na novinářskou projekci, tak dostanu hned u vchodu do kina distribuční list a přečtu si ho. To ale dělám pravidelně každý týden i u filmů, na které do kina nejdu. V české distribuci se mi nestane, že bych šla na titul, o kterém nic nevím. Pokud jsem na festivalu, tak si ráda nechám snímek doporučit. Ve Varech dám třeba na paní doktorku Zaoralovou, na Febiofestu zase na Hanku Cielovou. Zajímá mě také názor dramaturgyně pořadu FILM 2009 Dariny Křivánkové. Znám její vkus, a tak si umím představit, zda se mi film bude líbit nebo ne.
Který film byste aktuálně doporučila?
Zůstanu u české kinematografie. Film Normal. Je to snímek, který rozčeřil hladinu. Někteří jej rozsekali na cimpr campr, jiní jej chválí. V kontextu české kinematografie je to film velmi výjimečný. Minimálně vizuálně. Ať si na něj udělá názor každý sám.
Kdy se začal formovat váš vztah k filmu?
První film, který jsem viděla v kině, byl Disneyho Lady a Tramp. Bylo mi šest let. Postupně mě začal zajímat proces natáčení filmu. Hledala jsem v sobě talent, trpělivost a odvahu. Hlásila jsem se dokonce na scenáristiku na FAMU. Skončila jsem tehdy třetí „pod čarou. Podruhé jsem to už nezkoušela. Za ten rok mě tvůrčí nadšení nějak přešlo (smích).
Když jedete na festival, snažíte se vidět co nejvíce filmů nebo si pečlivě vybíráte?
Pamatuji si doby, kdy jsem třeba na LFŠ v Uherském Hradišti viděla i šest filmů denně a opájela se tím. Dnes už si nechám poradit a jdu jen na jeden nebo dva filmy denně. Můžu skousnout i šest filmů, ale zážitky se mi pak začnou přebíjet.
Kdo patřil v době dospívání k vašim idolům?
Vyrůstala jsem ještě za totality. V dětství mě zasáhl Vinnetou. Z dospívání si velmi silně pamatuji Kouř a Pražskou pětku. Když jsem po letech dělala první rozhovor s Tomášem Vorlem, byla jsem docela nervózní. Tomáš natočil právě Kamenný most a měl tehdy takové temné období. Byl ironický, ale časem jsme se spřátelili. A vida, uplynulo pár let a dělám rozhovory s jeho synem Tomášem Vorlem juniorem.
Která ze světových filmařských osobností vás nejvíce fascinovala?
Mám zkušenost, že čím je tvůrce větší hvězdou, tím přirozeněji mluví s novináři. Naprosto úchvatný byl třeba Danny de Vito, velmi zdvořilý a milý Michael Douglas a hodně přemýšlivý Andy Garcia. Naprosto v pohodě a veselý Eliah Wood. Nejsilnější zážitek mám ale s Milošem Formanem ještě z doby, kdy jsem byla začínající redaktorka. Tenkrát jsem na něj stála ve frontě a byla jsem úplně poslední. Nakonec jsme spolu místo obligátních pěti minut seděli snad půl hodiny.
Který z hostů vás nejvíce vyvedl z míry?
Jednoznačně Jaroslav Dušek. To je prostě originální smršť. Začal v live pořadu opakovat moje věty. Bylo to vtipné, ale trochu mě to rozladilo. Po vysílání mi řekl: „Musím tě otužovat. Až ti to udělá příště někdo jiný, už tě to nezaskočí.“ No, za čtyři roky to nikdo jiný neudělal. Jaroslav Dušek má velmi specifickou osobní záři. Je příjemné být v jeho blízkosti.
Kdo z mladých osobností vás nejvíce překvapuje nebo zajímá?
Jsem docela zvědavá, co bude s Vojtou Kotkem, protože jsem zaregistrovala, že by se rád věnoval režii. Jinak je pro mne fascinující sledovat třeba Olinku Špátovou. To je krásná, mladá a kultivovaná dívka, která má v sobě něco z tatínka i maminky. Chytrá, talentovaná, pracovitá a navíc skromná. Takhle podle mě vypadá umělkyně. Moc jí držím palce.
Kdybyste dneska mohla natočit film. O čem by byl?
Asi by to byla pohádka. Mám pocit, že by stálo za to zpracovat téma, že přátele jsou vlastně rodina, kterou si vybíráme. Mohlo by to být takové poselství pro děti, aby nebyly smutné, že nevyrůstají v klasické rodině (dnes jich je velké procento) Rodinu si člověk může vytvořit jinak než pokrevním příbuzenstvím.
Jaké máte pocity, když se vidíte v televizi?
Více než jak vypadám, sleduji, zda hostům příliš neskáči do řeči, jestli mé otázky nejsou zbytečně dlouhé, zda se do povídání dostala alespoň špetka atmosféry, kterou jsme zažili ve studiu. Mám ale skvělý tým. Za všechny musím jmenovat alespoň režiséra Marka Straku a kameramana Aleše Cigánka. Ráda bych ještě uvedla, že v pořadu FILM 2009 jsou nejdůležitější hosté. Dnes funguje trend moderátorských hvězd. Pozvou si hosty, kteří jim „dělají stafáž“a moderátoři se předvádějí. Já to cítím jinak. Pro mě byli, jsou a budou hvězdy hosté.
Jak vnímáte bulvární kauzy kolem některých moderátorů?
Připadá mi tristní, že se z moderátorů dělají celebrity, které mají národu co říct. Obvykle nemají. Tvůrce má co říci, umělec má co říci. Tím se dostáváme k otázce, proč tedy poskytuji právě tenhle rozhovor. Jediným důvodem je, že budu ráda, když si nějaký další divák najde FILM 2009 v programu ČT24 či ČT2 a bude ho bavit. Já se o to budu určitě snažit.
Cítíte se volnější před kamerou, nebo za mikrofonem?
V televizi se vám nikdy nepodaří vytvořit tak intimní atmosféru jako v rozhlasovém studiu. V tomhle směru mám rozhlas raději. Televize je ale zase mnohem silnější médium.
Jak trávíte volný čas?
No přece v kině.
Když byste měla vyjmenovat pět filmů z vašeho osobního zlatého fondu světové kinematografie, které by to byly?Určitě Tenkrát na Západě Sergia Leoneho, Amadeus Miloše Formana, Život Briana od Monthy Python, Annie Hallová od Woodyho Allena Fanny a Alexandr od Ingmara Bergmana. A napadlo by mě dalších padesát (smích).
Mate nějaké životní motto?
Konkrétní ne. Snažím se jen udržet si nadhled sama nad sebou.
Zpracoval: Jiří Nedvídek
