| LARGE - 8 hraných filmů z 24 zemí Evropské unie
Jak připomenout unikum loňského rozšíření (enLARGEment) Evropské Unie o deset nových členských zemí? Dvanáct kulturních zastoupení evropských zemí v Bruselu spojených ve sdružení CICEB iniciovalo vznik osmi desetiminutových krátkých hraných filmů, na jejichž vzniku se podíleli mladí filmoví tvůrci z 24 zemí EU.
Jak je možné takový projekt „smysluplně“ vytvořit, aniž by připomínal známý koprodukční „Europudink“ nebo Čapkovu pohádku „Jak pejsek s kočičkou vařili dort“? S touto otázkou přijelo loni na jaře do Bruselu 8 režisérů, 8 scénáristů a 8 producentů ze všech zemí Unie, kteří navíc netušili, podle jakého klíče by filmy měly vzniknout. Na to jsem byl zvědav i já, když jsem byl v době svého působení v Evropském parlamentu v Bruselu přizván do projektu jako jeden z mentorů.
Odpověď na to všem přinesl další z mentorů projektů, slavný dánský scénárista Mogens Rukov (Rodinná oslava), který mladé filmaře během dvou hodin seznámil s tím, jak vytvořit strhující scénář (a film), aby pak přednášku zakončil slovy: „A teď se do psaní a natáčení můžete pustit sami a máte úplně volnou ruku – jen musíte splnit tři podmínky: ve filmu se jedna scéna musí odehrát na vlakovém nádraží, hrdina musí telefonovat z automatu a použít mobilní telefon“.
Rukovova přednáška – a hlavně tři mírně bizarní podmínky – mladé filmaře doslova „nakoply“: během následující večeře (a konzumace francouzského vína) filmaři rozebírali, jak na ony podmínky navěsit jako korálky děj nebo jak je dostat už do připravených námětů. A díky vzájemným sympatiím nebo společným inspiracím hned na místě v bruselské brasserii vzniklo osm týmů, které nám na druhý den prezentovaly na dvacet různých námětů, které se po několika konzultacích měnily ve scénáře.
Některé z filmů vznikaly v poněkud složitých podmínkách – třeba film „Třicet minut ticha“ točil v Laponsku španělský režisér podle scénáře napsaného ve Finsku ve slovenské produkci... Další trojici vytvořili Lotyš, Maďarka a Holanďan, Švédka točila podle portugalského scénáře v Řecku...
Příspěvek s českým vkladem to měl jednodušší: mladý (ale už zkušený) český scénarista Marek Epstein napsal příběh o mladém zaměstnanci železnice, který si škrabání sprejerských nápisů na nádražních záchodcích zpříjemňuje čicháním, až... Rakouský producent Peter Janecek to měl do Čech blízko i díky svému českému původu a mohl tak vybírat lokace na českých nádražích pro francouzskou režisérku. Ta ale měla trochu jinou představu o tom, jak by film měl vypadat: scénárista napsal spíše humornou historku, ona však navrhla příběh beze slov, takřka existenciální. A k tomuto pojetí našla spojenkyni v české kameramance Radce Šplíchalové, jejíž kamera tento malý film povyšuje na obrazově velmi zajímavé dílko.
Film byl po své bruselské premiéře uveden na Artfilmu v Trenč. Teplicích a Letní filmové škole, zájem o něj mají i díky podmínkám jeho vzniku na dalších světových festivalech.
Aleš Hudský |
