Masakr na střední škole Columbine

Úterní podvečery lákají k obrazovkám ČT1 již tradičně hlavně mužské publikum. V politicky, kriminálně či jinak psychologicky laděných dokumentech se často strhujícím způsobem nabízejí rekonstrukce skutečných událostí. Díky britským tvůrcům připomeneme ze smutných událostí hromadnou vraždu dvanácti amerických studentů. Dokument nazvaný Masakr na střední škole v Columbine nabídne poslední okamžiky nevinných obětí i jejich vrahů. Obnaží také neschopnost americké policie zabránit tomuto strašnému činu. Unikátní snímek nám přiblížil vedoucí dramaturg Centra převzatých pořadů ČT Václav Kvasnička.

„Dokument je z cyklu Zero hour čili Nultá hodina, kde tvůrci dokumentují a rekonstruují různé zajímavé a důležité dramatické a často katastrofické události minutu po minutě tak, jak skutečně proběhly. Události se snaží zároveň analyzovat. V případě dokumentu o masakru na střední škole v Columbine se díky dochovaným amatérským autentickým nahrávkám samotných vrahů, záběrům z bezpečnostních kamer umístěných ve škole a z materiálů, které natočily všudypřítomné televizní štáby, podařilo tvůrcům vytvořit skutečně velmi vzrušující, napínavou dokumentární rekonstrukci.“

Nabídne dokument víc než jen pouhý výčet událostí? Zamýšlí se nad příčinami agrese a brutality mezi školní mládeží?

Souběžně s rychlým sledem dramatických událostí dokument přesně analyzuje nezralé, patologické osobnosti mladistvých vrahů. Jsme svědky toho, jak se na čin připravují, jak si ideologizují své budoucí skutky, jak absurdně je obhajují. Kromě zobrazení dramatu samotného se tu nabízí také brilantní sociálně psychologická reflexe nedospělců, kteří nepochopili společnost, ve které žijí, nenašli v ní nic pozitivního a rozhodli se proti ní bojovat. Málo nebo špatně mluvili s rodiči i se svými spolužáky, chyběli jim přátelé a dobré životní zkušenosti; vše překryli svým hněvem a nenávistí ke všem a ke všemu. Ukázalo se, kam takové psychicky labilní kluky zavedla např. závist proměněná ve zlobu a agresi. Mladé vrahy štvala obzvlášť skupina tzv. borců, sebevědomých bohatých studentů, kteří nosili bílé baseballové čepice kšiltem dozadu a mohli mít každou holku, kterou si zamanuli. Inspirovali se hraným filmem Takoví normální zabijáci, který líčil právě vzpouru a krvavou pomstu na společnosti, které se „hrdinové“ filmu dopustili.

Je to pouze americká realita, anebo se to týká i Evropy?

V Evropě se to zatím nestává tak často, ale třeba v Německu již k takové masové vraždě střelnou zbraní došlo. Potenciálně by se obdobná situace mohla stát i u nás. Naštěstí je v naší společnosti větší restrikce vlastnictví střelných zbraní. Nicméně jeden z psychologických předpokladů, totiž narůstající sociální nerovnost v dětských a studentských kolektivech funguje už i u nás. Také známe jistě každý příklady šikany a agrese, kdy fyzicky silnější pronásleduje mladšího, slabšího, ať už z jakékoli motivace. Protiakce by pak mohla mít i nekontrolovatelnou podobu.

Neobáváte se, že odvysíláním dokumentu nabízíte psychicky labilnějším jedincům jakýsi návod?

V globalizované společnosti propojené televizemi a internetem může jakákoliv nehoda, tragédie nebo zločin, jakým byl třeba útok na Světové obchodní centrum v New Yorku nebo masakr na střední škole v Columbine, fungovat jako zpráva a samozřejmě také jako inspirace. Tomu se neubráníme. Jde ale o to, aby každá společnost našla odpovídající metody, jakými se ochrání, jak se poučí z toho, co se stalo jinde. Budeme-li konkrétní, tak dokument například ukazuje, že pouze větší zájem rodičů o život dětí by vedl k odhalení minimálně jejich psychické deviace, a také i obrovského zbrojního arzenálu, který po dlouhé měsíce skladovali ve svých „dětských“ pokojích. A pokud se již takový čin stal, po případu běsnění vrahů v Columbine američtí policisté přehodnotili metody zásahu a vyškolili své muže tak, aby byli příště schopni se agresorům postavit ihned.