Ke konci roku 2007 bylo u nás evidováno přes tisíc HIV pozitivních, šokující byl loni i celoroční nárůst nemocných. Jak se můžeme chránit a kam se obrátit o pomoc napoví cyklus Z. Pojmana (2005).

Když se člověk dozví, že má vážnou chorobu, život se mu většinou změní. Když ale zjistí, že má nemoc AIDS nebo že brzy propukne, bleskne mu hlavou, že život tím končí. Pestrá budoucnost se najednou rozpadne a život se zúží do předepsaných mantinelů. Není už nic. Jsem tu jen já a moje choroba. Po čase původní palčivá představa naštěstí ustoupí a mysl člověka naplní všední starosti. První, která se přihlásí, je volba způsobu, jak o nové skutečnosti informovat své nejbližší okolí. Jak najít odvahu sdělit vlastní rodině, partnerovi, přátelům i v zaměstnání, co se vlastně změnilo a proč? Jak vysvětlit obrat v intimním životě, jak přistoupit k soužití s dětmi i jak čelit negativní odezvě? Jak hledat nové okolí, do kterého je možné se navzdory chorobě přirozeně integrovat? Prostě jak dále žít? Setkání s těmi, kteří to všechno zažili na vlastní kůži a mají již v těchto otázkách jasno, nabízí další díl seriálu Synkopa imunity. Někteří z nich dodnes nedokáží mluvit zcela otevřeně a ukázat se veřejně na naší obrazovce. Reakce okolí je totiž velmi složitá. Vědomí široké společnosti bezkonfliktní soužití s jejich chorobou prozatím odmítá, a proto v tomto prostředí číhá na nositele viru HIV reálné nebezpečí. Svobodně se cítí pouze ve své komunitě, tedy mezi lidmi se stejným syndromem, která jejich přístupy k životu nejenom dobře chápe, ale mohou o nich i svobodně hovořit. Vzájemná výměna zkušeností každému z nich pomáhá vrátit se do rytmu všedních dní.

Stopáž18 minut
Rok výroby 2005
 ST 4:3
ŽánrDokument