Hraběnky

Rozhovor se scenáristou Ivo Pelantem
„S hereckým obsazením jsem velmi spokojen“

Jak vlastně vznikla myšlenka seriálu Hraběnky?

Těch motivů bylo určitě víc. Žijeme na vesnici, koketujeme s malou farmou a své spíš komické zážitky jsme už zúročili v Ranči u Zelené sedmy. Cítili jsme ale potřebu jít dál. Vztahy, situace na hranici života a smrti, paradoxy současného venkova. Ve středu příběhu jsme opět chtěli mít pevnou rodinu, ale docela jinou než v Ranči. Hrajeme o lidech, pro které už není farma koníčkem, ale obživou, už to nejsou milí amatéři, ale profesionálové.

V čem se Hraběnky liší od ostatních seriálů?

Dnes už je málo kontinuálních seriálů tak jako je psal Jaroslav Dietl, převažují epizodické seriály. My jsme se vrátili k velkému epickému příběhu a celkovému dramatickému oblouku, snažíme se také příběhem něco říct. Největší rozdíl ale asi bude ve filmové poetice režie Jaroslava Brabce. Měli jsme prostě možnost i důvod natáčet ten příběh jako film a ne jako konverzačku v papírových kulisách.

Proč se seriál jmenuje právě Hraběnky?

Jde o čtyři dcery farmáře Josefa Hraběte. Ve vesnici jim tak přezdívají, protože nosí hrábě.

Jak byste seriál krátce charakterizoval?

Slasti a strasti farmáře Hraběte a jeho čtyř dcer. Filmová freska ze současného venkova.

Byl pro některou z postav předobrazem skutečný člověk, se kterým jste se setkal?

Je to spíš hromada skutečných střípků a epizod. A pak prapodstata sedlácké duše. Lidé, kteří obdělávají půdu, mívají hodně společného. Jeden čas jsem se zbláznil a řezal klády na doma dělaném katru jako Honza.

Čím vás fascinuje život na vesnici?

Lidé nejsou tak anonymní jako ve městě. Což může být dobré, stejně jako zlé. Na vesnici můžete dělat jiné věci než ve městě a obráceně.

Co vám život na vesnici dává?

Truhlářská dílna, zahrada, psi, dříve i jiná zvířata. Sázíme stromy a koukáme, jak nám rostou. Bojíme se sucha a jarních mrazů, máme radost, když se něco narodí či urodí.

Proč jste se s manželkou vlastně odstěhovali na vesnici?

Jak už jsem řekl, protože jsme tam mohli dělat jiné věci než ve městě. Manželka tenkrát chtěla živit naše děti zdravě, ale to už je dávno. Dneska už zase jedí párky.

Dovedl byste si dneska představit opět život ve městě?

Tři dny maximálně. Střídat to s víkendem na venkově, jako to dělají jiní, ale v obráceném poměru.

Máte dva syny. Umíte si představit, že byste měl čtyři dcery jako hlavní hrdina?

Doufám, že ano. Pokud bych si to neuměl představit, asi bych těžko mohl psát tenhle seriál.

V poslední době píšete seriály výhradně z vesnického prostředí. Nebojíte se, že vám dojde inspirace?

To se jistě bojím, ale nepíšu jen z vesnického prostředí. Hop nebo trop je o něčem jiném, dětský seriál Škola na výsluní je sice z venkova, ale tématem je škola. No a pokračování Sněženek a machrů – to je sice z prostředí horské chalupy, ale to už je vážně jenom kulisa.

Když začínáte psát scénář, tušíte rovnou, jak se bude příběhy hrdinů vyvíjet?

Když začínám psát scénář, bývá většinou schválený námět a ten musí něco naznačit, i když pak může být všechno jinak. V té prvotní fázi obvykle „cítím“ prostor, který může být pro dramatický příběh vděčný a úrodný.

Jste spokojen s hereckým obsazením?

Jsem velmi spokojen. Opravdu mimořádně.

Mohl jste mluvit do hereckého obsazení seriálu?

Mluvit jsem mohl, ale tím to končilo.

Jak dlouho jste s manželkou na Hraběnkách pracovali?

My jsme to rok nosili v hlavě, než jsme se dočkali smlouvy na scénáře. Pak se asi rok psalo.

Co říkáte tomu, že z původně třináctidílného seriálu je nakonec seriál sedmnáctidílný?

To je trochu složitější. Respektuji způsob, jakým Jarda Brabec látku uchopil. On mi řekl, že točí, co ve scénáři přečetl, a je fakt, že aby vztahy popsal, potřeboval větší plochu. Na druhou stranu struktura a stavba dílů se porušila, pointy dílů jsou jinde. Nevím, jestli to divákovi nebude vadit zejména v prvních dílech. Pokud se ale s našimi postavami sžije, pak už dělení dílů přestane hrát roli. Škoda jen, že jsme nemohli natočit třeba třináct sedmdesátek – to by bylo myslím ideální.

Která z postav ze seriálu je vám nejbližší a proč?

Na to neumím odpovědět, já je mám všechny rád, každou jinak. O Josefu Abrhámovi nebo Veronice Freimanové jsem věděl, že budou dobří. Slabost mám pro Jarku Lenky Vlasákové.

Proč režíruje Hraběnky právě Jaroslav Brabec? Mohl jste mluvit do výběru režiséra?

Nepodílel jsem se na výběru, ale myslím že to bylo rozhodnutí správné. Hraběnky jsou o přírodě, o ženách a podstatných věcech lidského života a Jarda umí vyprávět obrazy.

Jaroslav Brabec seriál režíroval poprvé v životě. Nepřišla vám jeho volba riskantní?

Ne. Je to velký profesionál a maximalista, který nedělá kompromisy.

Jak se vám s manželkou s režisérem Brabcem spolupracovalo?

S každým režisérem je spolupráce jiná. Jeden vás mučí do posledního dne před natáčením a druhý vám řekne „Neřeš to.“ Upřímně řečeno, nevím co je lepší. Z obou přístupů jsou radosti i trable.

Navštěvoval jste pravidelně natáčení seriálu?

Pravidelně ne, ale párkrát jsem se byl podívat.

Hraběnky vyjdou na podzim i knižně. Kolik času Vám zabralo převedení scénářů do literární podoby?

Půl roku určitě. Je to ale pohodová práce, protože jenom dokreslujete to, co už bylo vymyšleno, a doplňujete to, co vypadlo nebo se nepodařilo. Při psaní knížky si vždycky odpočinu.

Máte něco společného s hlavní postavou Josefa Hraběte?

Možná jsem trochu megaloman jako Hrabě. Vždycky zreju větší záhon než stačím vyplevelit.

Jaký máte vztah ke kritice?

Kritiku, jaká se u nás praktikuje, nesnáším, protože je poplatná nejrůznějším zájmům. Občas se mě ještě dotkne, ale učím se ji nebrat na vědomí.

Máte vůbec spočítáno, kolik seriálů jste vlastně napsal?

Spočítat by se to určitě dalo, ale bude tam i pár nedokončených pokusů, takže to přesné číslo ze mě teď nevypadne.

Umíte si představit, že by Hraběnky měly ještě další pokračování, osudy postav jsou poměrně uzavřené?

To si představit umím, protože existuje i námět pokračování, ale není teď na pořadu dne.

Na který současný seriál se díváte nejraději?

V poslední době pro mě byla zážitkem například Sága rodu Forsythů. 

Který český seriál považujete za nejpovedenější?

Těžko být originální. Asi Nemocnici na kraji města.