Dobrá čtvrť II

Hodnocení seriálu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 2553  
Sdílet
| Poslat odkaz
Jan DolanskýJan Dolanský: „S Bondym máme společného svobodného ducha“

Proč jste přijal roli v Dobré čtvrti?

Viděl jsem některé díly první řady a ty se mi zdály velmi poctivě udělané. Druhým důvodem byl režisér Karel Smyczek, se kterým jsem nikdy před tím nespolupracoval, a líbily se mi také scénáře Lucie Konášové. Pozitivní byl pro mě fakt, že jsem dostal najednou do ruky všechny díly najednou. To jsou hlavní důvody, proč jsem nabídku přijal.

Čím vás obohacuje seriálové herectví?

Práce na Dobré čtvrti byla srovnatelná s celovečerním filmem. Navzdory tomu, že se seriál točil na úplně jiný materiál. Když jsem třeba dělal seriál Bazén, mohl jsem si vyzkoušet řadu věcí, které jsem si při filmování zkusit nemohl, a více jsem si s nimi mohl vyhrát. Zvykl jsem si na kameru a cítil se pak před ní svobodněji.

Máte s postavou Bondyho něco společného?

Klikněte pro větší obrázekPramálo. Asi jen svobodného ducha, kterého jsem do postavy vnesl zřejmě i já svou povahou. Když jsem byl na konzervatoři, taky jsem trochu zlobil a vymetal nejrůznější mejdánky, houseparty a zažíval třídenní tahy.

Jak jste se jako trojnásobný tatínek cítil v roli bezstarostného systémáka?

Bylo to skvělý a docela jsem si to užil. Je dobrý, když se člověk může jednou za čas vrátit zpátky a zablbnout si.

Uměl byste si představit život ve squatu?

Na pár dní ano, ale nesměl bych mít žádné závazky. S dětmi bych se toho trochu bál. Může se to zdát podobné, jako spát někde pod širákem, ale asi bych to nevydržel dlouho. Mám rád své pohodlí.

Bydlíte v dobré čtvrti?

Zatím se nám naše čtvrť jeví jako klidná a dobrá. Nedávno jsme se přestěhovali do domu se zahradou na klidném okraji Prahy. Pro děti je to ideální prostředí.

Jaká byla spolupráce s Karlem Smyczkem?

Klikněte pro větší obrázekRozuměli jsme si. Atmosféra byla příjemná. Karel dává hercům velkou svobodu, nechá je přinést nápad a pak řekne své poznámky. Na všechno bylo relativně dost času, takže jsme nepracovali pod stresem.

Jak vzpomínáte na milostnou scénu s Marthou Issovou?

Jako na každou milostnou scénu, kterou jsem točil. Není to nic příjemného, když na vás kouká patnáct lidí. Ti, co se nevejdou na plac, sedí u monitorů. Když jsme ji natočili, byli jsme oba rádi, že ji máme za sebou.

Máte cestovatelské geny?

Určitě mám. Můj brácha je ještě větší cestovatel než já. Jezdívali jsme spolu na čundry i stopem po Evropě. Vzhledem k tomu, že jsem si docela brzo pořídil rodinu, tak to teď s cestováním nemáme jednoduché. Ale už začínáme cestovat i s dětmi. Společná cesta do Itálie autem byla docela dobrodružná.

Která scéna pro vás byla herecky nejsložitější?

Klikněte pro větší obrázekUrčitě to byly scény, ve kterých jsem měl před lidmi míchat hudbu na gramcích. Myslel jsem si, že to nebude tak složité, ale je to docela věda. Před natáčením jsem si zkusil muziku míchat asi čtyřikrát, ale stejně jsem byl nervózní. Když se před vás nahrnou lidi, kteří tuhle hudbu znají a vyhledávají, a vy máte předstírat, že jim hrajete, je to docela perná chvilka.

Jak vzpomínáte na scénu slaňování?

Byl to skvělý adrenalin. Nejtěžší bylo poprvé se dostat přes převis domu, pak už to bylo super. Když jsme scénu točili potřetí, tak už jsem nadšenej běžel po schodech nahoru, že si zase sednu do sedáku a sjedu dolů.

Cítil jste se v tu chvíli jako frajer?

To víte, že se člověk cítí jako hrdina, když to zvládne. Režisér mi poděkoval, že nejsem měkkota a já opáčil, že to je úplně běžné (smích).

Koukáte se na seriály?

Klikněte pro větší obrázekVětšinou na to nemám čas. Dneska už je jedno, jestli u seriálu nevidíte jeden díl nebo tři. Třeba seriál Hraběnky jsem ale musel sledovat velmi pozorně. Ani mi nevadila jeho zdlouhavost a bavily mě herecké výkony, protože Jarda Brabec umí výborně pracovat s herci.

Který seriál jste měl nejraději jako dítě?

Sledoval jsem Vegu a Magion, takže mezi mé oblíbené seriály patřily Dva roky prázdnin a Čáryfuk. Z těch domácích určitě Návštěvníci a Létající Čestmír.

Máte poměrně početnou rodinu v mladém věku. Byl to váš sen?

Myslím, že jsem o tom moc nepřemýšlel. Přijal jsem tuhle skutečnost tak, jak přišla. Jsou tátové, kterým je padesát a potom sotva kopnou do meruny. No a pak jsou tátové, kterým je čtyřicet, a děti jsou na střední škole. Tak já budu asi ten druhý typ. Člověk má k dětem blíž a má pořád dost sil, dělat s nimi věci, které by v pokročilejším věku nezvládnul.

Ve vaší branži spousta lidí upřednostňuje kariéru před dětmi?

Klikněte pro větší obrázekJá osobně si myslím, že to má příroda dobře nastavené. Nemá smysl se tomu vyhýbat nebo bránit, jen pro to, že se musí „něco“ budovat. Člověk pak taky může zjistit, že se mu to nepovedlo a je o deset let starší. Jsem rád, že se svými dětmi můžu trávit čas. V ničem mě neomezují. Práce mám dost a myslím, že všechno běží tak jak má.

S partnerkou Lenkou Vlasákovou jste oba poměrně pracovně vytížení. Jak zvládáte výchovu?

Máme hodné babičky, které nám vycházejí vstříc. No a pak se taky snažíme vzájemně sladit a kombinovat pracovní závazky tak, abychom z toho vybruslili. Všechen volný čas dáváme dětem. Některé koníčky jsme omezili, nové jsme díky dětem zase našli, k jiným se začínáme zase vracet.

Například?

Já jsem třeba jezdil na prkně a bavil mě snowboard. Teď už jsou děti tak velký, že je na hory můžeme taky vzít. Myslím, že to nebude dlouho trvat a budeme jezdit na prkně všichni (smích).

Musíte s Lenkou kvůli sobě navzájem odmítat role?

Klikněte pro větší obrázekStalo se, že Lenka pár nabídek odmítla kvůli mně, nebo kvůli dětem, které byly ještě malé. Já jsem taky nějaké nabídky odmítl, ale rozhodně toho nelituji. Nemá smysl přijímat role jen proto, že by později žádné nemusely přijít a pak si to třeba vyčítat.

Jak vzpomínáte na dobu svého dospívání?

Já jsem se dostal hned po střední škole do divadla a začal jsem se v profesi rozkoukávat. Skočil jsem rovnou do vody a nemusel jsem se trápit, že skončím třeba někde na oblasti nebo budu muset dělat třeba číšníka. V tomhle směru jsem měl myslím velké štěstí.

Co lásky, alkohol, drogy?

To víte, že jsem si tím prošel. Experimentoval jsem jak s láskami tak i s drogami, ale určitě to bylo ve zdravém duchu. V tomhle nebezpečném věku má člověk velmi často pocit, že se mu nemůže vůbec nic stát. Já jsem naštěstí zůstal nohama na zemi a všímal si spousty jiných veselejších drog, které byly silnější. Třeba má profese.

Co vám v současnosti dělá největší radost?

Určitě děti. Rozkoukávají se, rostou, každé je úplně jiné a mně přijde úžasné je pozorovat. Taky mi dělá radost, že je o mou osobu pořád zájem a mám dost práce. Když si to tak uvědomuji, jsem vlastně šťastný člověk.

Rozhovor zpracoval Jiří Nedvídek
Stopáž: 56 minut – Rok výroby: 2008 – P  ST
Žánr: Seriál | Pro děti a mládež
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.