Když někomu položíte otázku - "Kolik je v Praze ostrovů?" - střetnete se ve většině případů s nechápavým pohledem, vypovídajícím o nesmyslnosti vašeho dotazu, někdy ještě ke všemu doprovázeným úměrně udivenou otázkou: "Jakých ostrovů?" Pak teprve následuje zamyšlení a pátrání v paměti: "No jo vlastně, Žofín, Střelecký, Štvanice." Počet ostrovů není zdaleka jediná otázka, na kterou tento film odpovídá. Jeho cílem je však otázky spíš pokládat, ale především osobitým způsobem objevovat a odhalovat nevšední krásu ostrovů, informovat a okouzlovat diváka, místy ho i lehce provokovat a dráždit, ale především probudit zájem o tato místa, naučit jej vidět dříve neznámé novým pohledem a nalézat krásu i tam, kde zdánlivě není. Bylo by dobré, kdybychom se znovu naučili chápat a užívat ostrovy tak, jako tomu činili naši předkové, to znamená vidět v nich oázy klidu, skýtající v rušném velkoměstě ideální místa pro odpočinek, rekreaci, zábavu a sport. Přestože film zachycuje současnou podobu pražských ostrovů, stane se, tu a tam, že se prostřednictvím archivních záběrů, vzpomínek či historických faktů rázem propadneme do nedaleké minulosti, čímž se proměny těchto míst projeví ještě markantněji. Jindy se zase vzájemným střetem reálných prvků s abstraktními ocitneme kdesi daleko mimo čas, nebo je nám aspoň na chvilku dopřáno ucítit pach nepřítomného moře. O budoucnosti ostrovů nám tato hudebně výtvarná časoprostorová koláž, situovaná po proudu řeky a tmelená plavbou lodí neřekne nic. Ta je před námi a záleží na nás, zda svých oáz uprostřed města budeme přiměřeně a vhodně využívat ku prospěchu široké veřejnosti nebo zda svojí lhostejností umožníme vpád dravých velkopodnikatelských aktivit do míst, která patřila a patří klidu a odpočinku.
