Pohádka z Žížalího města

Pohádku M. Kubátové vypráví Š. Haničincová (1979)

Štěpánka Haničincová vypráví pohádku Marie Kubátové, ilustrovanou obrázky Miloše Nesvadby. Tatínek malého Péti pracuje na zahradě s rýčem a lopatou, opodál si jeho synek hraje s lopatičkou a kyblíkem. A tak se Petr seznámí s žížalou a dozví se, jak se skrčuje a natahuje, dělá cestičky v hlíně, aby měly kořínky vzduch, jak je užitečná. Na chvíli si dá s žížalou závod v lezení, ale zatím, co žížale stačí pár kapek deště, aby se umyla, Péťa je stále špinavý. Najednou do něj vjel vztek a začal žížale hrozit, že na ni přijde slepice a sezobne ji. Nic takového se ale nestalo, jen tatínek se zlobil na Péťu, že je tak umazaný a pro samé bláto ani nevidí. Jenže Péťa neviděl pro slzy, protože plakal lítostí nad tím, že svolával na žížalu pomstu.