Staroslověnská etapa nejstarších českých kulturních dějin

Uměl kníže Václav latinsky, staroslověnsky a řecky? Přednáška z Národní knihovny

Pro koho byl do staroslověnštiny v 11. století v Čechách přeložen penitenciál? Byl slovanský Sázavský klášter pouze výjimečným a exkluzivním centrem staroslověnské vzdělanosti, nebo našla staroslověnština uplatnění v širším spektru společnosti?

Tyto a další otázky zodpoví doc. Mgr. Miroslav Vepřek, Ph.D. z Katedry bohemistiky Filozofické fakulty olomoucké Univerzity Palackého v přednášce o staroslověnštině, která plnila v 10. a 11. století na území dnešních Čech funkci domácího spisovného jazyka. V tomto období vznikaly jak literární památky originální, tak překlady latinských textů. „Staroslověnské písemnictví tvoří podstatnou část nejstarší české kulturní historie a zanechalo nesmazatelnou stopu na nejen slovanských dějinných křižovatkách. I když celkový objem zachovaných literárních památek z tohoto období dnes představuje pouze špičku ledovce, je díky nim možné poznat nejen v nástinu, ale i v některých důležitých detailech povahu a význam této epochy slovanské vzdělanosti u nás,“ načrtává Miroslav Vepřek dosah svého tématu. Staroslověnština tohoto období kontinuálně navázala na epochu velkomoravskou a ocitla se na křižovatce mezi kulturním vlivem latinským a byzantským.

Některé dochované památky představují pozoruhodné prameny pro poznání soudobé české reality. Pozůstatky pohanství a folklorních prvků v lidovém prostředí Čech 10. – 11. století zajímavě zachycuje například penitenciál (příručka pro zpovědníka, která obsahovala seznam hříchů a za ně odpovídající sankce) s názvem Někotoraja zapověd?. Paraliturgické texty (modlitby, hymnus Hospodine, pomiluj ny) zase svědčí o zakotvení staroslověnské kultury v širším spektru tehdejší společnosti. Cenný zdroj historických pramenů přinášejí rovněž legendy – zejména ty, které byly sepsány na počest domácích světců. Přednáška tyto pozoruhodné texty představí v souvislostech oboru paleoslovenistiky.

Přehrát video