Kde jsem:

Dabingové pexeso

David Macháček — Lidé — Česká televize

reportér

narozen 1970

e-mail: david.machacek@ceskatelevize.cz

Zaměstnání

  • od srpna 2006 reportér pořadu Reportéři ČT
  • 2005–2006 redaktor, editor, vedoucí názorů a komentářů v deníku Aktuálně.cz
  • 2003–2005 redaktor a editor domácího oddělení v Hospodářských novinách
  • 2000–2003 redaktor v Mladé frontě Dnes

Vzdělání

Strojní fakulta ČVUT, Praha (1993)

Ocenění

  • duben 2017: II. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT – Média na pomoc památkám“ za televizní reportáž „Kubismus nad řekou“ o záchraně pražského Libeňského mostu navrženého Pavlem Janákem
  • duben 2016: II. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT – Média na pomoc památkám“ za televizní reportáž „A přece se točí!“ o kontroverzním otáčivém hledišti v Českém Krumlově
  • duben 2015: Novinářská cena 2014 (Nadace Open Society Fund) – nejlepší audiovizuální reportáž: „Konečná pro havířovský Brusel?“ o záchraně historicky cenného havířovského nádraží v bruselském stylu
  • duben 2015: II. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT – Média na pomoc památkám“ za televizní reportáž „Cesta královstvím kýče“
  • květen 2014: cena mezinárodního festivalu T-film za reportáž „Profesor a kaskáda“
  • duben 2014: III. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT – Média na pomoc památkám“ za reportáž „Farář a baroko“ o záchraně souboru barokních kostelů na Broumovsku
  • duben 2013: III. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT – Média na pomoc památkám“ za reportáž „Proč nechceme originál“ o osudu původního nábytku z brněnské vily Tugendhat
  • květen 2012: cena mezinárodního festivalu filmů o životním prostředí ENVIROFILM za reportáž „Ostrostřelci ostrovidů“
  • duben 2012: cena mezinárodního festivalu TUR OSTRAVA za reportáž „Kdo je doma Na Plachtě“
  • duben 2012: I. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT – Média na pomoc památkám“ za sérii reportáží o záchraně kostela v zatopeném městečku Zahrádku u Želivky
  • duben 2011: III. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT – Média na pomoc památkám“ za sérii reportáží o záchraně moderní architektury: Gočár versus parkoviště, Bude ještě Ještěd a Budoucnost Labské boudy.
  • říjen 2010: Nejlepší publicistický pořad, cena Mezinárodního filmového festivalu Ekofilm za soubor reportáží Gočár versus parkoviště (David Macháček), Elektrárna na biomasu (Rebeka Bartůňková) a Razítko pana inspektora (Filip Černý)
  • duben 2010: I. cena v soutěži „PRIX NON PEREANT - Média na pomoc památkám“ za reportáž „Nádraží na odstřel“
  • prosinec 2009: II. cena v televizní kategori soutěže Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za reportáž „(Bez)dlužníci“
  • říjen 2009: Cena Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a týdeníku Respekt za nejlepší televizní a videoreportáž roku „(Bez)dlužníci“
  • říjen 2008: Cena Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a týdeníku Respekt za nejlepší televizní a videoreportáž roku „Ostří hoši z Třebíče“
  • prosinec 2007: Čestné uznání Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za dvoudílnou reportáž Oprava chyby v zákoně (I. díl Postižení bez nároku na odškodné, II. díl Oprava chyby v zákoně)

Reportáže, které pomohly

  • Pojišťovna nechce platit za záchranu života: Když Alan Grätzbach přežil pád z vrcholu hory, měl pocit, že se podruhé narodil. Přestože letěl 300 metrů skalnatým žlebem, nic se mu nestalo. Jenže brzy zjistil, že právě to je v očích pojišťovny mínus. Odmítla mu proplatit náklady za záchrannou akci. Jako horolezec si právě pro takové případy platil speciální pojistku. Teprve poté, co reportáž začala zkoumat podrobnosti pojistné smlouvy a čtyři týdny jsem opakovaně žádali pojišťovnu o její vysvětlení, se její postoj změnil. Dva dny odvysíláním reportáže své zamítnutí zrušila a panu Grätzbachovi náklady na záchrannou akci proplatila.
  • Zachráněný kostel ze zatopeného města: Na břehu přehrady Želivka stojí opuštěný kostel Svatého. Před čtvrt stoletím býval centrem života městečka Zahrádka, které bylo v roce 1975 kvůli budování přehrady na pitnou vodu srovnáno se zemí. Kostel demolici přežil, ale ničí ho vlhkost od přehrady. Rodáci ze zaniklé Zahrádky organizují na jeho záchranu sbírku. Po odvysílání prvního dílu reportáže se sice částka na účtu zdvojnásobila – ze čtyřiceti na osmdesát tisíc, ale to bylo pořád málo. Až druhý díl reportáže přiměl největšího obchodníka s pitnou vodu z přehrady – společnost VEOLIA – k tomu, aby ze svých zisků přidal peníze na záchranu vzácné památky.
  • Kdo je doma Na Plachtě?: Žábronožky vypadají jako poslové z dávných prvohor a připomínají slavné trilobity. U nás žijí například ve vodních tůních u Hradce Králové. Jenže místo, kde se žábronožkám daří, se zamlouvá i jedné z největších developerských společností ORCO. Ta pozemky získala od Ministerstva obrany způsobem, který není zrovna průhledný a čistý, a na parcelách chtěla stavět bytové domy. Po odvysílání reportáže Ministerstvo obrany znovu prodej pozemků prověřilo a nakonec ho anulovalo. Pozemky znovu patří státu a stavět se na nich nebude.
  • Olena: Ukrajinka Olena Beley se obrátila na Českou televizi s tím, že po ní příslušník brněnské cizinecké policie v Brně požaduje úplatek za prodloužení pobytu v České republice. Za pomocí skrytých kamer se podařilo natočit sjednávání úplatku i jeho předání. S těmito důkazy se policejní inspekci podařilo policistu dopadnout a soud mu udělil dvouletý nepodmíněný trest.
  • Nádraží na odstřel: Ochránci kulturních památek zaspali a České dráhy toho využily. Jednomu z našich nejpůvabnějších nádraží se začaly odpočítávat poslední měsíce života. Nádraží v Ústí nad Orlicí mělo vyletět do povětří jako vyletěla cenná stavba pražského Těšnova na vrcholu normalizace. Rovněž ústecko-orlickou stanici považují památkáři za ukázku kvalitní architektury. Jenže než stihli nádraží prohlásit za kulturní památku, obstarali si železničáři demoliční výměr. Zdálo se, že srovnání nádraží se zemí už nikdo nezabrání. Na problém pomohl upozornit i pořad Reportéři ČT. Příslušní úředníci nakonec změnili názor a nádraží bylo prohlášeno za národní kulturní památku.
  • Korunoví (bez)dlužníci: Kvůli několikakorunovým formálním dluhům na sociálním pojištění odmítalo Ministerstvo práce vyplácet podporu firmám zaměstnávajícím zdravotně postižené. Přestože tyto dluhy existovaly jen několik dní a firmy je uhradily obratem poté, co se o nich dozvěděly, ministerstvo trvalo na svém výkladu zákona a podporu postiženým nadále odpíralo. Přístup úředníků změnilo až natáčení dvou reportáží podpořené upozorněním ombudsmana, že ministerská tvrdost nemá žádnou oporu v zákoně. Po více než rok trvajícím vyjednávání dostaly firmy na svůj účet původně zamítnuté dotace. Ministerstvo navíc upravilo zákon tak, aby se podobná neodůvodněná tvrdost už nemohla opakovat.
  • Šikana na vlečce: Radnice v Mělníku nainstalovala u přejezdu přes téměř nepoužívanou vlečku radar, který kontroloval dodržování 30kilometrové rychlosti. Přesný údaj o povolené rychlosti řidiči nikde u silnice neviděli. Museli se spolehnout na to, že si za jízdy vybaví přesné znění zákona a včas si uvědomí, že se blíží k železničnímu přejezdu bez závor, u kterého není signalizace bílým přerušovaným světlem a že tedy zákonem nejvyšší povolená rychlost není 50 km/hod jako na běžné silnici ve městě, ale pouze 30 km/hod. Radar navíc pro radnici provozovala soukromá společnost, která si za provoz účtovala více než polovinu ze všech vybraných pokut. Po odvysílání reportáže už radnice nedokázala smysl měření ani podmínky uzavřené smlouvy obhájit a smlouvu s firmou Czech Radar vypověděla.
  • Předražený Nuselský most: Nové plechové zábrany na Nuselském mostě mají odradit sebevrahy od skoku. Technická správa komunikací si montáž plechů objednala u soukromé firmy za 11 milionů korun. Jediný natáčecí den ale stačil na to, aby odborníci přepočítali cenu zakázky a zjistili, že za 11 milionů by bylo možné vylepšit hned dva Nuselské mosty. Cena byla totiž nadsazena o 6 milionů korun. Po odvysílané reportáži vše překontroloval i pražský magistrát a skutečná cena bude nyní o 6 milionů korun snížena tak, aby odpovídala odvedené práci.
  • Milionový dluh: Chyba úředníků přikázala platit rodinám z Bečova u Mostu desetkrát vyšší penále z dluhu, než jaké povoluje platný zákon. Nikdo z těch, kteří měli chybu na svědomí, ji nechtěl opravit a postiženým rodinám se omluvit. Spravedlnost přinesly rodinám až dvě reportáže, které ukázaly na pochybení úředníků, vymahačů dluhů i soudního exekutora.
  • Postižení dělníci: Špatně napsané zákony zablokovaly desítkám tělesně postižených dělníků výplatu zákonem přiznaného odškodnění. Rodiny dělníků se propadly do dluhů, protože několik let jim nikdo z politiků, tvůrců nejasných zákonů, nepomohl. Teprve po dvou reportážích dostali dělníci od ministra práce osobní příslib, že stát začne renty vyplácet.

Odkazy

Fotografie