30. června 2012

Reportáž z letošního ročníku mezinárodního romského festivalu v Praze.

Jan Švejnar, světově uznávaný ekonom ví hodně i o otázce migrace. Sám ve svých 17 letech odešel za rodiči do zahraničí. Jaké to je být emigrantem bez možnosti návratu do rodné vlasti a jak se dívá na prolínání často diametrálně odlišných kultur?

Po roce 1421 nalezli v Mikulově útočiště Židé, které Albrecht V. vypověděl z Vídně a Dolních Rakous a poté další, které jeho syn Ladislav Pohrobek vyhnal z moravských královských měst. V roce 1526 nalezli v Mikulově útočiště před pronásledováním ve Švýcarsku Habáni, sekta novokřtěnců neboli Švýcarských bratří. Přinesli sem malovanou habánskou keramiku, prosluli vinařstvím, řemeslem a lékařstvím, získali si přízeň Dietrichsteinů a pro svou víru získali i tehdejšího majitele panství Linharta z Lichtenštejna. Po roce 1530 nalezli v Mikulově a okolí útočiště před tureckými vpády Chorvaté. Díky své hospodářské zdatnosti záhy patřili k nejzámožnějším obyvatelům nově osídlených obcí. Habáni byli z Mikulova vyhnáni záhy po Bílé hoře. Část Židů utekla v roce 1938, zbytek byl povražděn v následujících letech. Němci utekli, či byli vyhnáni do Rakouska v roce 1945, Chorvati byli rozehnáni a rozptýleni do vnitrozemí po roce 1948. Po 2. sv. válce tak dochází k bezmála úplné výměně obyvatel. Na místo původních přicházejí noví zlatokopové z Čech, Moravy, Slovenska, Volyně, slovenští Romové, deportovaní slovenští Maďaři, lidé převážně bez vztahu k místu, jeho dějinám, tradicím a okolí.