iVysílání

prijmeni

jsem vdana v Dansku ale nemam potiz s ,ova,jmenuji se Hansen a basta.Ziji trvale tady a vdavala jsem se tady, s ova si nedelam hlavu.Ale to asi ze do CR se nechystam a ani nejezdim ale verim ze ta pani a jine zeny maji potize..

U nas v Kocourkove

Dobry den,
jsem Ceska, muj nastavajici manzel je Nemec. Pred nekolika tydny jsme zahajili shaneni vsech moznych i nemoznych dokladu, vysvedceni a povoleni, abychom se mohli (v Cechach) vzit a snatek nam byl jak v CR, tak v SRN uznan. O tom, jake problemy budu mit s mym budoucim prijmenim, jsem skutecne predem netusila. Tato problematika v Ceske republice vyresena neni. To, ze se ceska zenska prijmeni prechyluji je samozrejme spravne a nezpochybnitelne. Ale to, ze se pri snatku Cesky/Cecha s cizincem/cizinkou prechyluji i ta cizi, za spravne nepovazuji. Pokud si chci po svatbe vzit prijmeni meho manzela, ovsem bez onoho ova na konci, mam podle ceske legislativy jednu jedinou moznost, jak to zaridit zmenit si narodnost. Jina moznost v soucasne dobe neexistuje. Jsem Ceska, mam ceske statni obcanstvi, a prestoze jsme se rozhodli zit v Nemecku, rada bych si ponechala i svou ceskou narodnost. To ovsem, pokud se chci vyhnout budoucim problemum, ktere mi nemecke prijmeni s ceskym
ova bude pusobit, jednoduse nelze. A tak me muj vlastni narod, ke kteremu se vsude hrde hlasim, nuti, abych se bud jmenovala jinak nez muj budouci manzel a vsude navzdy musela vysvetlovat, jakze to tedy s nami je, nebo se vzdala ceske narodnosti.
Jiz jsem se smirila s tim, ze si nas vsemozni urednici posilaji tam a zpatky, ze nam vetsinou nejsou schopni podat uplne informace, a my proto jezdime zbytecne stovky kilometru mezi Ceskou republikou a Nemeckem, ale se zmenou me narodnosti se smirit nechci. Stejne tak ale nechci mit po cely zbytek zivota nesmyslne prijmeni. Domnivam se, ze tuto problematiku je treba resit. Smisena manzelstvi jsou a budou stale castejsi a tak neni mozne se tomuto tematu vyhybat.
Do te doby ovsem musim souhlasit s autorem jednoho z diskusnich prispevku vybocovat z rady se v Cechach jeste stale nevyplaci.

faktor

Nepřejímat jména by znamenalo, že děti budou dětmi rodičů s odlišným jménem. To mi nepřipadá také logycké.

Opustíš li mě, nezahynu, opustíš li mě, zahyneš!

Tuto výhrůžku si pamatuji z osmdesátých let, kdy se angažovaná československá televizní tvorba snažila všechny občany varovat před ukvapenou a nerozumnou emigrací.
Změnily se časy, změnilo se údajně politické klima, a však výhrůžka zůstává.

Opíral-li se totalitní systém o stupidnost, neschopnost a aroganci svých úředníků, pak se vlastně zase tak moc nezměnilo. Pokud totalitní systém ustříhával křídla svobodného rozhodování svým vlastním občanům, pokud jim házel všemožné paragrafové klacky pod nohy, pak se vážně nic nezměnilo.

Důkazem mého tvrzení je zákon zakazující dvojí občanství. Přijmete-li totiž občanství jiného státu, pak jste pěkní parchanti a bylo by záhodno, abyste chcípli na úbytě, neboť jste jistě šli za vidinou lepšího, snazšího, za lákavým a třepetavým pozlátkem kapitalismu, rozhodli jste se nás všechny opustit, nechat nás tu napospas ve sračkách samotné a žebrající, a proto je vám předurčen výše zmíněný ortel, protože tohle, holenku, tohle úředníci neodpouští. V takovémto případě zapomeňte na svou rodnou hroudu, která už není vaše, neplakejte, nenatahujte svou ruku o pomoc, jste zatraceně zatracení a nikdo vás nemá rád a liška vám nedá dobrou noc.

Správný občan nikdy nevyjíždí do zahraničí, pokud vyjíždí, vrací se ještě tentýž den a nevyjíždí ze zásady dál, než je Karl-Marx-Stadt. Úředníci systematicky vnucují občanům přesvědčení, že čím dál jsou od hranic svého státu, tím více je inkoust a fotka v jejich pasu bledší a například na Novém Zélandu není jejich pas vidět vůbec.
Vycestuje-li občanka do ciziny a nevrátí-li se tentýž den, nýbrž se zamiluje a k tomu ještě provdá v cizině, stihne jí zasloužený hněv a trest všech normalizačních úředníků.
Za trest jí nebude vydán cestovní pas na příjmení jejího milovaného manžela, ale bude označena cejchem čarodějnic a zpupných žen v podobě zesměšňující kérky ová ve svém passportu.
Pokaždé, když si na to úředníci vzpomenou, dobře se baví, smíchy padají ze židlí, neboť si představují, jak je na troufalou občanku pohlíženo při každé kontrole jejího pasu v zahraničí, zvláště pak za doprovodu manžela, jak na recepcích hotelů vysvětluje, že je opravdu právoplatnou manželkou pana X ,ale že v Čechách je z úřední moci rozhodnuto, že se jmenuje Xová, a recepční předstírají pochopení a přitom koutkem oka přeexponovaně mrkají na pana X, že je pěkný kanál, ale oceňuji jeho rafinovanost, s jakou chce na pokoj propašovat prostitutku.
Avšak odmítne-li takováto občanka čtvrté kategorie převzít pas se zesměšňujícím cejchem, stane se z moci úřední tímto okamžikem izolovaným vězněm v zahraničí. Je na ní tvořen nátlak, aby se vzdala svého občanství, neboť stejně není čistá a proto jí stihne stejný trest popsaný o devatenáct řádků výše, a je upozorňována na to, že přestože žádný zákon, který její problém řeší, neexistuje, přesto se jej úředníci striktně drží.

Občanka je dokonale izolována bez svého pasu v cizině od pomoci všech českých netečných úředníků, a tak se ve svém zoufalství s posledními záchvěvy a v křečích vzdává svého občanství, úředníci se radují, že tuto zpupnou občanku zasáhla budovatelská kletba a výhrůžka se naplnila. Těší se na kacířčinu smrt a svůj třináctý plat, který si právem za budování právního státu zaslouží.

Rada Haliny Pawlowské na závěr zní:
Chceš-li se vdát v zahraničí, tvé občanství je zřejmě v p...!

ad: Radek

Představte si, že i moje manželka, ačkoliv češka, má ve svých dokladech (např. rodný list) úplně jiné jméno, než se v současné době jmenuje.
V tom případě by bylo asi nejlepší při sňatku jména vůbec nepřejímat.

U nás v Kocourkově!

A co takhle paní Kája Dlouhý či Míša Malý?

... což takhle Kawasakiová

Na první pohled se každému zdá, že přechylování je naprosto normání a běžná záležit.Jak důmyslné rozeznání pohlaví na základě příjmení. Ovšem, do momentu kdy se člověk ožení s cizinkou a nastanou tak byrokratické problémy do konce života. Má manželka má dvě jména. Jedno v občenském průkazu a druhé ve všech dokumentech pocházející z její rodné země /kr.karty, pas, ID...atd/.To je jen náznak, ale už teď nás začíná trápit problém, kde bude lepší porodit děti, abychom tak zbytečně "neprznili" jejich jména a nekomplikovali tak život jim....

při troše dobré vůle se dá domluvit

Velice mě překvapili potíže některých spoluobčanů s násilným přechylováním jejich jmen českým úředníkem. Mám českou státní příslušnost, řeckou národnost, moje žena je češka a ona i moje dcery mají nepřechýlené příjmení. Prostě jsme do žádosti o sňatek vyplnili příjmení ženy tak, jak se používá v řecku a víc jsme neřešili - byl pravda pokus matrikářky o námitku, ale vysvětlil jsem jí, že tak je to správně a během deseti minut jsme se dohodli - pamatuji si, že měla k dispozici i nějakou knihu, která podobu cizích příjmení ženského rodu řešila, tam si ověřila správnou podobu příjmení a naši žádost o sňatek přijala - bylo to v Havířově v roce 1997. Podobné to bylo u křestního jména mojí druhé dcery - to není v oficiálně schváleném seznamu cca 1700 jmen, nicméně se jedná o běžné řecké jméno, napsali jsme ho do formuláře v porodnici a víc jsme neřešili. Možná jsme ale měli jen více štěstí.
Pěkný den

Především prosím - volte neutrální výrazy

Mám především výhrady proti výrazu "prznit". Asi to psal někdo hodně mladý, kdo nezná smysl tohoto slova. Domnívám se, že ČT by se měla vyvarovat zbytečného používání vulgárních slov, pokud jejich použití není namístě (třeba ve filmu). - Myslím, že přidávání koncovky -ová k ženským příjmením není česká zabedněnost, ale typická vlastnost slovanských jazyků - má to i své výhody: není lepší říct: "byli tam Neumann, Kochová, Werner, Neubauerová" (než krkolomně říct: "byli tam Neumann, paní Koch, Werner, paní Neubauer?")Nedochází také k záměnám např. u herců, kdy se např. v TV Nova jména hereček občas skloňují v mužském rodě - se Seymourem apod. Myslím, že horší by bylo, kdyby příjmení např. Češky provdané za cizince nebylo v pase nebo OP zapsáno ve tvaru shodném s příjmením manžela. Doufám, že toto už u nás je vyřešeno.

Něco k přechylování

Nevím, kde jste přišli na to, že přechylování je prznění jmen. Je třeba si uvědomit, že cizí ženská jména nejsou přechylována jen tak, snad proto, že se přechyluje u nás, tak se budou přechylovat i cizí jména. Přechyluje se proto (i v češtině), aby se ta jména dala skloňovat. Mužská cizí jména se běžně skloňují a nikomu to nepřijde divné (přitom s originálem se shodují pouze v 1. pádě - např. Bush, dále Bushe, Bushovi, Bushem atd.). Přitom Bush-ovi je stejné "prznění" jako Bush-ová. Proč Georgi Bushovi je v pořádku a Lauře Bushové nikoliv? (A to nemluvím o skloňování křestních jmen, která se rovněž musejí "prznit", rozuměj skloňovat, aby se vůbec dala v české větě použít.) Čili mužská jména se shodují s originálem v jednom pádě (prvním), ženská v žádném (jenom proto, že je mezi nimi i ten první, vyvstávají různé iracionální představy o tom, že je to jakési prznění).

Ocituji část stanoviska Ústavu pro jazyk český Akademie věd: "Přechylování příjmení v češtině, tj. odvozování ženských podob příjmení z příjmení mužských, a to příjmení domácího i cizího původu, nevyplývá z rozhodnutí jazykovědců, nýbrž z povahy českého jazykového systému, z potřeby začlenit ženská příjmení do mluvnického systému češtiny. Přípona -ová totiž (...) umožňuje příjmení skloňovat (nepřechýlené ženské příjmení v češtině skloňovat nelze). Právě pro tyto výhody je přechylování dávno vžité ve všech sférách jazykové komunikace včetně novin a časopisů. Výhody jsou zřejmé všude tam, kde se jméno uvádí v jakémkoli souvislém textu (ve větě), zvláště tam, kde se uvádí pouze příjmení osoby, popř. příjmení a iniciála křestního jména."

Mimochodem, jméno amerického presidenta v některých jazycích (užívajících latinku!) se píše takto:
turecky: Corc Buş
albánsky: Xhorxh Bush
srbsky: Džordž Buš
Je to prznění? Zkrátka každý jazyk má svá pravidla pro skloňování či přejímání cizích jmen. Naopak takováto situace ukazuje různorodost různých jazyků. Není důvod k jakési unifikaci podle angličtiny - angličtina neskloňuje, tak mi také nebudeme. Je to stejně absurdní jako požadovat po anglických novinách, aby česká jména ve svých anglických textech skloňovala.