iVysílání

Putování časem paní Marie Malé

• 00:00:26 Život jde hrozně rychle.
  A až teď, když je na to čas,
• 00:00:30 chodím na svoje rodiště,
  a to jsou Přední Paště.
• 00:00:36 A tam si vybavuju
  vzpomínky na dětství,
• 00:00:39 na život v místech,
  která zmizela dávno z mapy.
• 00:00:44 Když se potkávám s rodákama,
  kteří sem přijdou po letech,
• 00:00:48 chápu, jaký v asi sobě mají pocity.
• 00:01:13 Tohle je takovej
  málo navštěvovanej kraj.
• 00:01:17 Tady byly samý lesy
  a lidi z horských samot
• 00:01:20 je museli nejdřív vykácet,
  aby si zúrodnili půdu.
• 00:01:25 Nebyl to jednoduchej život.
• 00:01:27 Když jsem byla malá, tak babička
  s maminkou o tom vyprávěly.
• 00:01:31 Dnes hrozně lituju,
  že jsem je neposlouchala víc.
• 00:01:35 Zajímalo by to nejenom mě,
  ale i ty druhý.
• 00:01:41 Kdybyste se dostali sem,
  na Přední Paště,
• 00:01:44 určitě by vás vůbec nenapadlo,
  že tu stávaly domy, statky,
• 00:01:48 tehdy hlavně obyvatel německé
  národnosti, a pulsoval tady život.
• 00:01:56 Tady stávala podružní chaloupka,
  ta patřila ke statku číslo 20,
• 00:02:00 to je tamhle Letlhof,
  druhej statek Schroder,
• 00:02:04 potom Straubů.
• 00:02:05 Pak tu byl ještě jeden statek
  tady vpředu na pravé straně,
• 00:02:09 to byl Franzenbauernhof.
• 00:02:11 A teď se budete divit,
  když vám řeknu,
• 00:02:14 já jsem se v té podružní chaloupce
  narodila.
• 00:02:17 Narodila se tam
  i moje maminka, teta.
• 00:02:19 Bydleli jsme tam s prarodiči.
• 00:02:22 A v tý podružní chaloupce bydlely
  dvě rodiny,
• 00:02:25 Hasenkopfů a Hofmannů,
  to jsme byli my.
• 00:02:28 Vedle u tý velký lípy byla kaplička
  a takovou dominantou byla škola.
• 00:02:32 Škola dvoutřídní,
  našli byste tam ještě základy,
• 00:02:36 a do tý školy chodívala
  i moje maminka.
• 00:02:41 Maminka s babičkou,
  ty byly velice zaměstnaný,
• 00:02:44 tudíž když sloužily příležitostně
  nahoře vedle Babylonu,
• 00:02:48 tak mě braly s sebou v nůši,
• 00:02:50 protože s kočárkem
  by to tam ani nešlo.
• 00:02:55 Tak já můžu říct,
• 00:02:56 že svoje dětství raný
  jsem strávila pod stromem v nůši.
• 00:03:02 Takže žádný komfort, žádný kočárek.
• 00:03:08 Tady mám mapku, kterou jsem
  zhotovila a dala do knížky
• 00:03:12 a takhle vlastně...
• 00:03:14 Zajedno jsem našla všechny
  základy těch domů,
• 00:03:17 který jsem si ještě pamatovala
  jako z dětství,
• 00:03:20 jsou tu všechny cesty nahoru
  na přináležející samoty,
• 00:03:24 který k Paštím patřívaly.
• 00:03:26 Texty k tomu jsou právě v knížce,
  kterou jsem napsala,
• 00:03:30 takže se čtenáři můžou dovědět,
  kdo tam bydlel,
• 00:03:34 co se tam přihodilo
  a tak dále.
• 00:03:37 Ta knížka snad přinese
  někomu radost,
• 00:03:40 že se podívá na místa,
  který by sám určitě nikdy nenašel.
• 00:03:49 Já jsem ten křížek dlouho hledala,
• 00:03:51 já jsem dlouho hledala,
  po dlouhejch letech,
• 00:03:54 naposled jsem to viděla,
  když mi bylo tři a půl roku.
• 00:03:58 A tady v těch místech, jo,
  stával ten statek.
• 00:04:01 Grankbauernhof se to jmenovalo.
  Babička tady vařívala.
• 00:04:05 Maminka tu dělala všechny práce
• 00:04:07 od sena nebo úklid dobytka
  nebo dojení.
• 00:04:09 A mě sem právě brávaly s sebou.
• 00:04:14 A tady právě u toho statku
  stála třešeň,
• 00:04:17 ta tu ještě... já jí teďko našla.
• 00:04:19 Maminka byla na třešni,
  házela mi je dolů do zástěrky.
• 00:04:23 A přicházel listonoš,
  ještě v té pláštěnce černé
• 00:04:26 a volal na maminku,
  že nese nějakou zprávu babičce.
• 00:04:29 A babička slezla a přečetla si to,
  a tam našla,
• 00:04:32 že vlastně padl její bratr
  na východní frontě,
• 00:04:36 byla tam přiložená
  i fotka toho společnýho hrobu,
• 00:04:40 bylo tam několik, možná 200 křížů
  dřevěných s těmi jmény.
• 00:04:50 To je takovej malinkej ústřižek
  z toho dětskýho malýho rozoumku,
• 00:04:54 to mi tam zůstalo a pořád vidím
  toho listonoše, jak přicházel.
• 00:05:13 A jinak,
  když se podíváte kolem ještě,
• 00:05:16 jsou tu ovocný stromy,
  který přežily vlastně těch 60 let,
• 00:05:20 co je ta obec vysídlená
  nebo zdemolovaná víceméně.
• 00:05:27 Ale bohužel i tyto Paště
  potkal takovej osud
• 00:05:31 jako mnoho jiných vesnic,
  samot tady v okolí,
• 00:05:35 kde bylo potom vojenský pásmo.
• 00:05:42 Jak ty baráky chátraly, tak lidi
  si odváželi kámen pro svoje stavby.
• 00:05:50 Takže proto to tady vypadá úplně,
  že tu nic nebylo. Ale bylo.
• 00:05:58 Tak říkám,
• 00:06:00 jen skutečně ty jabloně tu zůstaly
  a dejchají tak za ty lidi.
• 00:06:19 Do vesničky Svojše jsme se
  přestěhovali, když mi byly 4 roky.
• 00:06:23 Přestěhovali jsme se z Paští,
  které ještě fungovaly,
• 00:06:27 stály tam všechny domy.
• 00:06:29 Ale právě do osudu mých rodičů
  zasáhla válka.
• 00:06:37 Tatínek musel narukovat,
  takže se nestačili ani vzít,
• 00:06:41 takže se z maminky stala
  svobodná matka.
• 00:06:47 A v tehdejší době
  to nebylo až tak jednoduchý
• 00:06:50 bejt svobodnou matkou.
  To byla taková potupa,
• 00:06:53 když ta mladá dívka
  zůstala svobodná.
• 00:06:56 A možná,
  že to bylo i takovým důvodem,
• 00:06:59 že se odstěhovala z toho místa,
  kde jsem se narodila já.
• 00:07:05 A tady ještě
  pracoval mladej čeledín František.
• 00:07:09 S tím se maminka seznámila
  a po nějakým čase se za něj vdala.
• 00:07:17 A tímto jsem získala otčíma.
• 00:07:20 V těchhle místech na Svojších
  jsem prožívala dva roky
• 00:07:24 takovýho nejkrásnějšího času
  svýho mládí, dětství vlastně.
• 00:07:28 Tady jsme si hrávali,
  všecky děti pohromadě,
• 00:07:32 tady nebyla ani zmínka o válce,
  ty lidi byli v pohodě.
• 00:07:38 Tady na tomhle místě mám
  takovou dětskou vzpomínku,
• 00:07:43 prakticky jsem ani nevěděla,
  o co přesně kráčí.
• 00:07:50 Ale šel tady transport
  vojenských zajatců,
• 00:07:54 kterej měl přijít někam k Bučině,
  kde byl zajateckej tábor.
• 00:08:02 A babička, když viděla ty vojáčky,
  jak tady těžce už jdou,
• 00:08:07 tak přišla k tomu korytu,
  nabrala vodu do kýble
• 00:08:11 a začala těm vojákům
  hrníčkem podávat vodu.
• 00:08:15 Pár se jich stačilo napít,
  ale bohužel tady byl dozorce s nima
• 00:08:19 a babičce ten kýbl vyrazil z ruky,
  babičku uhodil pažbou, až spadla.
• 00:08:28 Pro mě to byl takový děj skoro
  nepochopitelný, v těch letech.
• 00:08:37 Ke konci války si tady ti obyvatelé
  začali uvědomovat,
• 00:08:41 že tu určitě nebudou moct zůstat.
• 00:08:43 Proto si začali schovávat
  různý cennější věci
• 00:08:47 jako sklo, hrníčky
  do různejch skrýší,
• 00:08:51 někdy to bylo v zídkách,
  někdy pod podlahou na půdě,
• 00:08:55 někdy se to zakopávalo
  právě do země,
• 00:08:59 s tím, že se pro to možná
  někdy vrátí.
• 00:09:02 I naše rodina tady má někde poklad.
• 00:09:04 Já jsem vlastně ani nevěděla,
  o co se jedná tenkrát.
• 00:09:08 Já jsem byla malá, ale vím,
  že děda sbil nějakou bednu
• 00:09:12 a do toho dávala maminka
  různý nádobí a porcelán.
• 00:09:18 Naložil to děda právě na vozejk
  a že to odvezeme.
• 00:09:21 Že mě vezme s sebou a odvezeme to
  někam do lesa zakopat.
• 00:09:25 No, jela jsem s ním,
  ale musím říct,
• 00:09:29 že jsem byla tak malá,
  že si vůbec neuvědomuju teďko,
• 00:09:32 kde to bylo.
• 00:09:34 Už jsem několikrát hledala
  nějakou prohlubeň v lese,
• 00:09:38 ale bohužel nenašla jsem to,
  a už jsem to prakticky i oželela,
• 00:09:42 protože myslím,
  že to tam už patří do tý země
• 00:09:46 a už to nehledám.
• 00:09:55 Taky mladý třeba si přenášeli
  přes hranice svoji výbavu,
• 00:10:00 byly mezi nima i děvčata,
  příbory a takový ty cennější věci.
• 00:10:04 A taky se stávalo,
  jak to hlídali četníci,
• 00:10:09 že některej zamhouřil oko
  a některej třeba hned vystřelil.
• 00:10:17 A to se totiž stalo, byla celá
  parta ze Svojší, i děvčata,
• 00:10:21 a při zpáteční cestě právě tam
  stříleli po nich.
• 00:10:28 Byla tma, takže nevěděli vůbec,
  do čeho střílí,
• 00:10:31 a jednu dívčinu zastřelili.
  Našli ji asi po dvou dnech.
• 00:10:36 A to si vzpomínám jako holčina,
• 00:10:39 když vypravovali pohřeb
  z toho baráku číslo 3
• 00:10:43 a vynášeli ji mládenci
  a doprovázeli ji,
• 00:10:46 právě i s družičkami a celá ves,
• 00:10:49 až do Rejštnic
  na rejštejnskej hřbitov.
• 00:10:59 Němečtí obyvatelé z tohohle území
  byli odsunováni postupně.
• 00:11:03 A ten sběrnej tábor,
  hlavně pro lidi z Pašti,
• 00:11:07 z Babylonu, ze Svojší,
  ten byl v Dlouhej Vsi.
• 00:11:10 Stávalo se někdy,
  že nestačili ani odvázat dobytek,
• 00:11:14 který zůstal ve stáji.
  V takový rychlosti museli odejít.
• 00:11:19 To jsme tu byly s maminkou
• 00:11:21 a šly jsme na Předních Paštích
  do jedný stáje.
• 00:11:25 A tam jsme skutečně našly
  kostru krávy,
• 00:11:28 normálně na řetězu ještě.
• 00:11:30 Četla jsem vzpomínku pana
  Josefa Haase z Velkýho Babylonu,
• 00:11:35 kterej popisuje tenhle odsun.
• 00:11:39 A tam vypráví potom,
  jak obešli ty stáje, pavlač ještě,
• 00:11:43 dívali se ještě do krajiny,
  ta už byla pustá, už tam byli sami.
• 00:11:47 No, byla to špatná léta
  pro všechny,
• 00:11:50 pro všechny ty generace,
  který to tady zvelebovaly.
• 00:11:54 Když chodím na besedy
  o mých knížkách o Šumavě,
• 00:11:57 tak tam podle reakcí
  si teprve uvědomuju,
• 00:12:00 jakou cenu pro lidi
  měl ten jejich domov.
• 00:12:09 V roce 1946, kdy docházelo
  k vystěhování německých obyvatel,
• 00:12:13 na jejich statky nebo chaloupky se
  přistěhovali lidi ze Zhůří.
• 00:12:20 Z vnitrozemí potom sem přicházeli
  volyňští Češi, Rumuni.
• 00:12:26 Nebylo to jako na jiných částech
  Šumavy,
• 00:12:29 kde se teda vesnice zcela vylidnily
  a nakonec byly zbourány.
• 00:12:37 Tak tohoto místa se to vůbec
  nedotklo.
• 00:12:40 Mezi těmito obyvateli
  tu zůstala i naše rodina.
• 00:12:43 Zůstal prázdný tady ten objekt,
  to bejvala hospoda.
• 00:12:49 Tady jsme přebývali ty dva roky.
• 00:12:52 Tady odsud jsem taky
  začala chodit do školy.
• 00:12:55 Poté jsme se přestěhovali
  až potom na Jelenov.
• 00:13:05 Takovým celoživotním přáním
  mojí maminky
• 00:13:08 bylo vlastnit taky někdy
  nějaký menší pozemek aspoň,
• 00:13:12 jednu kravičku, poněvadž
  hospodařila pořád na cizím.
• 00:13:18 A v roce 1948 se nám naskytla
  taková příležitost,
• 00:13:22 že tady ty baráky byly volný.
• 00:13:26 Sem do toho domku 27
  jsme se nastěhovali my
• 00:13:29 a začali jsme pomaloučku
  hospodařit.
• 00:13:32 V té době tu ještě nebyla vůbec
  elektrika,
• 00:13:36 takže to hospodaření a vůbec celej
  ten život nebyl zrovna lehkej.
• 00:13:42 Později jsme hospodařili
  na vedlejším statku,
• 00:13:45 tomu se říkalo Thomashof.
• 00:13:47 Do školy jsem chodívala z Jelenova,
  což trvalo tak hodinu cesty.
• 00:13:52 Chodívala jsem právě sama,
• 00:13:54 protože mladší sourozenci
  nebyli ještě školou povinní.
• 00:13:58 Já chodívala lesem na to Svojše
  zkratkama.
• 00:14:02 A nejenom, že jsem potom táhla domů
  tašku s učením,
• 00:14:06 ale kolikrát tři bochníky chleba
  pro naši početnou rodinu.
• 00:14:11 V létě to šlo,
  ale zima byla tady krutá.
• 00:14:18 Tady určitě kolem toho metru
  bylo sněhu,
• 00:14:21 ale vždycky nejhorší
  to měl ten první,
• 00:14:24 kterej po tej vánici to musel
  prošlapat, ale jiná cesta nebyla.
• 00:14:28 Když jsme potom u Svojší už,
  tam byla taková vánice, holá pláň,
• 00:14:32 tam jsme si vyhrabali
  takovej tunel,
• 00:14:35 tudy jsme chodili, tím tunelem,
  a vyšli jsme zase z druhýho konce.
• 00:14:40 Rodiče o nás ani strach neměli,
  protože vyrůstali
• 00:14:43 zrovna v takovejch podmínkách
  jako my, děti.
• 00:14:46 Tak to se bralo úplně tak normálně.
• 00:14:50 Kolikrát, když byla vánice,
• 00:14:52 tak paní učitelka nás nepustila
  ani ze školy a čekala,
• 00:14:55 až pro nás přijdou rodiče.
  Protože to nebylo možný,
• 00:14:59 aby nás takhle pouštěla
  sama do takový vánice.
• 00:15:03 Ano, bylo nás 8.
• 00:15:05 Jenže já jsem byla o 6 let starší
  než moji další sourozenci,
• 00:15:09 takže ta tíha tý výchovy
  padala na ty starší.
• 00:15:13 Takže já už jsem dělala
  takovou vychovatelku,
• 00:15:16 dá se říct, těm mladším.
• 00:15:20 Přitom jsem ještě musela
  pracovat na poli, na louce.
• 00:15:23 Mě teda vysvobodila potom
  školní docházka.
• 00:15:26 Tady strach nesměl existovat
  ani u dětí.
• 00:15:29 Protože kolikrát,
  v noci, když se telila kráva,
• 00:15:33 kolikrát já musela na Svojše,
  jako dítě kolem 10 až 12 let,
• 00:15:38 dojít pro pomoc
  nebo zavolat zvěrolékaře,
• 00:15:41 na Čeňkovu Pilu.
• 00:15:53 A nejhorší vzpomínka smutná byla,
  když zemřela babička.
• 00:15:57 To mi bylo 10 let,
  stalo se to v červenci.
• 00:16:04 Tady za náma stála třešeň
  a my jsme vylezli na ni,
• 00:16:08 jako to děti dělají.
• 00:16:12 Babičce jsme uřízli větev,
  aby si je mohla otrhat,
• 00:16:16 aby nemusela nikam šplhat pro ně.
• 00:16:18 Babička si sedla
  před baráček na lavičku
• 00:16:22 a teď si otrhávala ty třešně.
  Za chvilku řekla:
• 00:16:26 "Děti, já jdu dovnitř,
  mně není nějak dobře."
• 00:16:29 Tak jsme ji nechali odejít
  a po několika minutách
• 00:16:32 jsme za ní šli.
• 00:16:34 A ona tam seděla v křesle
  a jako by spala.
• 00:16:38 Ale bohužel to byl její spánek
  poslední a věčnej.
• 00:16:43 Babičce byl vypravený pohřeb
  tady odsud.
• 00:16:47 A jak to na těch
  samotách bejvá,
• 00:16:49 sem chodili lidi
  se vždycky večer pomodlit,
• 00:16:52 pak se rakev naložila
  na vůz taženej koňma.
• 00:16:56 Pro mě to bylo tak smutný, protože
  já jsem babičku měla šíleně ráda.
• 00:17:01 To byla taková babička
  jako z Boženy Němcový,
• 00:17:05 ke který jsem strašně lnula.
• 00:17:10 Smrtí babičky pro mě skončil
  takovej bezstarostnej čas dětství,
• 00:17:15 poněvadž v hospodářství
  samozřejmě scházely ruce.
• 00:17:21 Všechny práce,
  který zastávala babička,
• 00:17:24 přešly na mě jako na nejstarší,
  takže prostě to nebylo lehký.
• 00:17:35 Můžu říct, že ten život,
• 00:17:37 kterej jsme tu zažívali ještě my
  v těch 50. letech,
• 00:17:40 se moc nelišil od let,
  které popisuje Karel Klostermann.
• 00:17:44 A dlouho trvalo,
  než se to zlepšilo,
• 00:17:47 skutečně se tu žilo
  jako před 100 a více lety.
• 00:17:58 Když sem teďko někdo přijde,
  v týhle době,
• 00:18:02 tak vidí nádhernej kraj, idylku.
• 00:18:05 Jenže před 50 lety
  ještě to vypadalo zcela jinak.
• 00:18:09 Tady vlastně musela pracovat
  celá rodina včetně dětí.
• 00:18:14 Všechny práce včetně sečení trávy,
  sušení sena,
• 00:18:18 sázení brambor, vybírání brambor,
  to všechno se dělávalo ručně.
• 00:18:24 Na jaře kydání hnoje.
• 00:18:26 A říkám, nejhorší to bylo
  o těch prázdninách,
• 00:18:30 když byla senoseč,
  potom na podzim vybírání brambor.
• 00:18:33 A ty děti byly vlastně
  tak zapřažený už od mala.
• 00:18:37 Byla to neskutečná dřina
  a musím říct,
• 00:18:39 že z toho důvodu
  jsem neměla já ráda prázdniny.
• 00:18:44 Ale zase musím říct,
  že mi to něco dalo do mýho života.
• 00:18:52 Poněvadž člověk se nějak zocelil
  tou prací
• 00:18:55 a pro mě ani v těchhle letech...
• 00:19:01 Nenacházím žádnej problém,
  kterej by se nenechal vyřešit.
• 00:19:05 Byla to taková průprava
  do toho tvrdýho života,
• 00:19:08 no, ale vrátit bych to nechtěla.
• 00:19:15 Mně vlastně to došlo
  až v dospělosti,
• 00:19:18 co ta maminka podstoupila za dřinu
  a přitom nás měla 8 dětí.
• 00:19:26 A já jsem ji nikdy
  neviděla naštvanou,
• 00:19:30 ona si dokázala zpívat při vší tý
  práci a byla na to prakticky sama.
• 00:19:35 Ale její vitalita až do pozdního
  stáří prostě byla obdivuhodná.
• 00:19:42 Hlavní motor tady těch hospodyň,
  hlavně to byla rodina pochopitelně,
• 00:19:46 protože to hospodářstvíčko,
  to živilo tu rodinu.
• 00:19:51 Čím víc se snažili a plahočili,
  tím líp se ta rodina měla.
• 00:19:55 Tenkrát to tak bylo,
  to není jako dneska.
• 00:19:59 Dneska každej jde do krámu
  a koupí to,
• 00:20:02 ale tady si to museli opravdu
  vydobejt svejma silama,
• 00:20:05 akorát nějaký věci se nakupovaly.
• 00:20:07 Ale oni to měli jako svůj úděl,
  brali to jako svůj úděl.
• 00:20:22 Otčím byl lesním dělníkem,
  přibližoval ty klády k cestám,
• 00:20:27 ale v zimě dovážel dřevo na saních,
  polenový dříví,
• 00:20:31 tady po těch loukách.
• 00:20:33 Tady za mnou je takovej hroznej
  kopec až dolů k Vydře.
• 00:20:37 To bylo hrozně nebezpečný,
• 00:20:39 stačil špatnej krok
  nebo prostě nějakej špatnej pohyb
• 00:20:43 a byly takový úrazy,
  že byly okamžitě smrtelný.
• 00:20:47 Nebo z těch lidí byli potom mrzáci.
• 00:20:49 Naštěstí se mýmu otčímovi
  nestalo nic.
• 00:20:52 Jako otčím, já si vůbec,
  vůbec na něj nemůžu stěžovat.
• 00:20:56 Naopak, on se ke mně choval
  jako k dospělýmu.
• 00:20:59 Já si nemůžu absolutně stěžovat
  na tatínka.
• 00:21:02 Byl přísnej,
  ale on byl přísnej i na sebe.
• 00:21:05 To většinou ti horalové byli.
• 00:21:12 V zimě, tak v těch 80. letech,
  už jsme nebyli nikdo doma z dětí,
• 00:21:17 už tu bydleli jenom rodiče.
• 00:21:19 Otčímovi se udělalo
  nějak hodně špatně,
• 00:21:23 maminka taky byla doma, tak nejdřív
  musela jít dolů na Čeňkárnu,
• 00:21:28 lesem, sněhem, zavolat sanitku.
• 00:21:34 A poněvadž sanitka se sem nedostala
  ani od Svojší, odnikud,
• 00:21:38 tak musela udělat takovou věc,
  to by snad -
• 00:21:42 ani chlap by to možná nezvládnul.
• 00:21:48 Normálně saně, rohačky,
  na ně dala peřinu,
• 00:21:51 toho muže na ně naložila,
  do tý peřiny zabalila,
• 00:21:55 ovázala s těma sáňkama a dolů,
  tím lesem, tím hrbolatým terénem,
• 00:22:01 ho svezla dolů až k sanitce.
• 00:22:07 My jsme se to potom dozvěděli
  až od těch sestřiček,
• 00:22:10 když už otčím ležel v nemocnici,
  že tam leží
• 00:22:14 a jak ho ta maminka dostávala dolů.
• 00:22:18 Ale stejně si myslím,
  že i přes to plahočení,
• 00:22:22 že tady vlastně prožili takovej ten
  nejkrásnější kus toho svýho života.
• 00:22:27 Šťastní, byli tu šťastní.
• 00:22:40 Je to jasný, kde člověk vyrostl,
  tak tam má kořeny.
• 00:22:46 A taky tu žili moji předkové,
  tady v těchhle končinách,
• 00:22:50 jako jsou Paště, strejdové.
• 00:22:52 Takže těch poznatků mám taky hodně
  a ráda po těch stopách jdu.
• 00:22:57 A když nacházím takovýhle věci,
  tak je mi skoro do pláče.
• 00:23:03 Protože člověk se vrací do těch
  vzpomínek.
• 00:23:08 Když je člověk malej,
  tak to tak nebere.
• 00:23:11 Ale čím dál
  tím víc sem chodím
• 00:23:13 a koukám po těch různejch věcech,
  který používali ty lidi,
• 00:23:17 kteří tady žili za těžkých,
  těžkých podmínek.
• 00:23:21 No, je to kousek nostalgie,
• 00:23:23 ale víceméně bych řekla,
  že je to víc, jak říkám,
• 00:23:27 ta beznaděj
  a kousek vzteku nad tím,
• 00:23:30 co se vůbec stalo,
  co se stát nemělo.
• 00:23:34 Proto buďme rádi, že je klid,
• 00:23:37 a nechtějme,
  aby se to ještě jednou opakovalo.
• 00:23:42 Co jsme si, to jsme si.
• 00:23:44 Měla by se udělat tlustá čára
  a jet nanovo.
• 00:23:49 Ale můžu říct, že vzpomínky těchhle
  starousedlíků...
• 00:23:53 Někdo si myslí,
• 00:23:55 že když sem přijedou,
  že by to chtěli zase zpátky.
• 00:23:58 Nechtěli.
• 00:24:00 Přijedou na nějakou pouť,
  tam se pomodlí.
• 00:24:03 Dají nějaký sponzorský dar,
  aby se mohl opravit kostel,
• 00:24:07 jako třeba v Rejštejně
  a všude možně.
• 00:24:09 A jsou rádi, když je ti lidé,
  kteří ty chaloupky po nich vlastní,
• 00:24:14 pozvou na kafe a dál
  a dají se s nima do hovoru.
• 00:24:18 Oni jsou za to vděční,
  že ta jejich usedlost stojí.
• 00:24:22 Ale horší je to s těmi,
  kteří najdou jenom základy,
• 00:24:25 ale pořád je to táhne na místa,
  která znali jako děti.
• 00:24:38 Já na tahle místa chodím pořád,
  mám to v sobě.
• 00:24:43 Já jsem tady za to léto
  možná desetkrát. A v okolí.
• 00:24:50 Já jsem tady pořád,
  pokud mi to čas dovolí.
• 00:24:54 Já beru Šumavu jako můj domov.
• 00:25:40 Skryté titulky: Alena Kardová,
  Česká televize 2011