iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 11. 2008
20:40 na ČT2

1 2 3 4 5

153 hlasů
5755
zhlédnutí

Dětské oči a bojovníci proti totalitě

Výběr z nejlepších dokumentů, které o zapomenutých hrdinech natočili studenti gymnázií a žáci základních škol

76 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Načítám přehrávač...

Dětské oči a bojovníci proti totalitě

  • 00:00:18 Dámy a pánové, budeme vyhlašovat
    výsledky soutěže videodokumentů
  • 00:00:24 na téma Bojovníci proti totalitě
    pohledem dětí,
  • 00:00:29 pohledem mladé nastupující generace.
  • 00:00:35 Cenu veřejnosti získává
    Gymnázium F. Procházky ze Sušice
  • 00:00:39 za videodokument o J. Šmídové.
  • 00:00:44 Poprosím slavnostní famfáry
    a poprosím přítomné,
  • 00:00:49 aby pogratulovali.
  • 00:01:32 Přenesme se do r. 1948.
  • 00:01:35 Komunisté jsou u moci
    a likvidují své odpůrce
  • 00:01:38 z řad politiků, vojáků, úředníků,
    ale velmi krutě zasahují
  • 00:01:43 i do života obyčejných lidí.
  • 00:01:46 Ve světě se tančí charleston,
    Kanada slaví titul mistrů světa,
  • 00:01:51 automobilky v USA vyrábí
    luxusní vozy,
  • 00:01:55 ale V Československu posílá režim
    občany na mnoho let do vězení.
  • 00:01:59 V Rudém právu z 28. 5. 1950 čteme:
  • 00:02:04 "Státní soud v Sušici vynesl
    spravedlivý rozsudek nad 26 zrádci,
  • 00:02:09 špiony a zaprodanci
    amerického imperialismu."
  • 00:02:13 Mezi odsouzenými byly také
    dvě 17leté studentky
  • 00:02:16 sušického gymnázia,
    J. Valíčková a A. Klimentová.
  • 00:02:24 Seznámily jsme se až tady,
    po roce 1945,
  • 00:02:28 když jsme dělaly zkoušky
    na gymnázium.
  • 00:02:30 Šly jsme z 3. měšťanky do tercie,
    protože po dobu války
  • 00:02:34 tady gymnázium nebylo.
  • 00:02:36 Pak jsem k nim začala jezdit,
    protože jsem měla nemocnou maminku
  • 00:02:43 od mých 14 let.
  • 00:02:46 Na sobotu a neděli jsem jezdívala
    do Velhartic, k řídícím,
  • 00:02:50 kde jsem se vždycky dobře pomněla.
  • 00:02:54 Měla jsem tak zážitek.
  • 00:02:56 A tak jsem se seznámila
    i s Jaroslavem.
  • 00:03:01 Jaroslav Wolf patřil ke skupině,
    která po únoru organizovala
  • 00:03:05 ilegální přechody na Západ.
  • 00:03:08 Sám pak v létě 1949 emigroval
    do USA.
  • 00:03:13 Skončily prázdniny,
    šly jsme do školy
  • 00:03:16 a už jsme to vypustily z hlavy.
  • 00:03:20 Až před Vánoci přijelo StB do školy.
  • 00:03:38 Já jsem byla na francouzštině,
    Andulka na angličtině.
  • 00:03:45 Pan ředitel Janák mi řekl,
    abych šla ven.
  • 00:03:51 Tak jsem šla a jen jsem viděla,
    jak Andulku bere další estébák.
  • 00:03:57 Pustili nás ještě ke skříňkám,
    které byly na chodbě.
  • 00:04:01 A to jsem ještě Andulce říkala,
    že nemáme co skrývat
  • 00:04:04 a že řekneme všechno, co víme,
    vždyť stejně nic nevíme.
  • 00:04:10 Řekla jsem jí to latinsky,
    pořád nás pozorovali.
  • 00:04:13 Vyvedli nás ven do auta
    a odvezli nás tam,
  • 00:04:17 kde je dnes domov důchodců.
  • 00:04:20 Tam tehdy fungovalo StB.
  • 00:04:29 Pořád nás vyslýchali
    a my nevěděly, co po nás chtějí.
  • 00:04:35 Po mnoha hodinových výsleších
    a 4denním vězení na radnici
  • 00:04:39 byly Jarmila a Anička propuštěny.
  • 00:04:42 Otevřeli nám katr
    a já utíkala po schodech.
  • 00:04:47 Dole se to hemžilo kantory.
  • 00:04:50 A řvala jsem:
    "Tak oni nás pustili na svobodu!Ş
  • 00:04:55 A pan Jáša,
    to byl krásný, vysoký, štíhlý chlap,
  • 00:05:03 úplně ho vidím ho před sebou,
    ten vyšel z kanceláře a řekl:
  • 00:05:12 "Tak oni nám už dneska zavírají
    i děti!Ş
  • 00:05:22 Jejich radost netrvala dlouho.
  • 00:05:25 24. 5. bylo zahájeno soudní
    přelíčení s 26člennou skupinou.
  • 00:05:31 Předvolány byly i obě studentky.
  • 00:05:34 V sušické Sokolovně se instalovalo
    rozhlasové zařízení,
  • 00:05:38 aby vše bylo slyšet po celém městě.
  • 00:05:41 27. 5. 1950 zazněl rozsudek.
  • 00:05:46 8 měsíců odnětí svobody
    za neoznámení velezrádné činnosti.
  • 00:05:53 18. 8. nastoupily na Pankráci
    k výkonu trestu.
  • 00:06:03 Na Pankrác jsme nastoupily
    a spoluvězeňkyně nám řekly,
  • 00:06:09 že krátce předtím,
    co jsme nastoupily,
  • 00:06:13 byla popravena doktorka Horáková.
  • 00:06:16 Věděli jsme, že jsou popravy.
  • 00:06:20 Když bachařka nosila snídani,
    vždycky ukázala,
  • 00:06:24 kolik jich bylo popraveno.
  • 00:06:28 Psi vyli strašně.
  • 00:06:30 Neprožívaly jsme to hezky,
    byly jsme z toho dost smutné,
  • 00:06:35 protože jsme to moc nevnímaly.
  • 00:06:37 Až tam jsme se dozvěděly,
    co všechno se dělo.
  • 00:06:42 Nebyla tam vůbec pěkná atmosféra,
    bylo to všechno hodně smutné.
  • 00:06:49 Nebylo tam vůbec místo.
    Byly jsme jediné mladistvé,
  • 00:06:56 nevěděli, kam nás zavřít.
  • 00:06:58 Tak nás zavřeli k těm dámám.
    Každá spala u jedné.
  • 00:07:02 Možná, že tam bylo
    přes 10 až 15 ženských.
  • 00:07:08 Nebylo tam žádné umyvadlo,
    jen záchod,
  • 00:07:12 kde jste se mohly umýt, napít,
    tak byla vybavená Pankrác.
  • 00:07:18 Na Pankráci vedle na cele č. 97
    si nějaká holka podřezala žíly.
  • 00:07:28 Bachařka vlítla ke mně na celu,
    zmlátila mě,
  • 00:07:33 celé chodbě dala nástup
    a přikázala, ať předpažíme.
  • 00:07:39 Já jsem ruce zavázané neměla,
    našla tu, která je zavázané měla,
  • 00:07:47 která si ruce podřezala.
  • 00:07:50 Zavřela se s ní do cely
    a jen jsem slyšela,
  • 00:07:54 jak tam holka řve.
  • 00:07:56 Strašně ji zmlátila.
  • 00:07:59 Je blbé tohle povídat před kluky,
    ale povím vám o pobavení bachařů
  • 00:08:04 v sobotu odpoledne.
  • 00:08:07 Bachařka vlítla ke mně na celu,
    ať jdu s ní.
  • 00:08:14 Zavedla mě do nějaké místnosti,
    kde sedělo asi 10 bachařů.
  • 00:08:25 Přikázala mi, ať se svleču dohana
    a dělám dřepy.
  • 00:08:31 A chlapi se bavili.
  • 00:08:33 To bylo daleko horší v mém věku
    než to mlácení.
  • 00:08:45 Dalšími věznicemi jsou
    Hradec Králové, Kostelec nad Orlicí.
  • 00:08:51 To bylo taky hrozné,
    byl to klášter, chybělo tam sklo,
  • 00:08:56 lidi všechno vymlátili.
  • 00:08:58 Musely jsme tam dát slamníky.
  • 00:09:01 Dole byli samí chlapi,
    protože tam bylo třeba vystavět
  • 00:09:07 ještě něco.
  • 00:09:10 Měl to být totiž
    údajný ústav pro mladistvé dívky.
  • 00:09:16 Nás tam měli za těch 8 měsíců
    převychovat.
  • 00:09:28 Když jsem přišla z kriminálu,
    tak jsem nevěděla, co dělat.
  • 00:09:32 Radili mi, že by bylo nejlepší
    se odstěhovat ze Sušic.
  • 00:09:39 Takže jsem se rozhodli,
    že se vezmeme
  • 00:09:43 a půjdeme do Valašského Meziříčí,
    kde muž pracoval v bance.
  • 00:09:47 Dostali jsme tam malý byteček 1+1
    přímo v bance.
  • 00:09:51 Můj muž si mě vzal,
    proto musel z banky odejít
  • 00:10:01 do stavebního podniku
    ve Valašském Meziříčí.
  • 00:10:05 A to už jsme se sem přestěhovali
    a on si udělal kurz na svářeče.
  • 00:10:11 A pak dělal manuálně.
  • 00:10:18 Nemohla jsem najít zaměstnání.
  • 00:10:21 Když jsem nějaké našla
    a oni řekli, že mě vezmou,
  • 00:10:27 nakrátko na to přišlo oznámení,
    že nastoupit nemůžu.
  • 00:10:33 Jezdila jsem do státního statku
    v Žíkovech.
  • 00:10:39 Tehdy byla dcera malá,
    spávala tam ve stohu.
  • 00:10:44 Pracovala jsem u mlátičky,
    to mi dovolili.
  • 00:10:49 Bylo to hrozné.
  • 00:10:51 Když jsem nastoupila v traktorce
    jako účetní,
  • 00:10:55 za měsíc jsem musela odejít,
    protože to dostali nařízeno z KSČ.
  • 00:11:04 Takhle jsem chodila
    od místa k místu.
  • 00:11:08 Ani do školky mi dítě nechtěli vzít.
    Šlapali mi pořád na paty.
  • 00:11:18 Rehabilitovali mě až v r. 1990,
    ale skutečnou rehabilitaci jsem
  • 00:11:23 prožívala až při výročí gymnázia,
    kdy jsem dostala vysvědčení.
  • 00:11:33 Omlouváme se za příkoří,
    která vám byla v r. 1951 způsobena.
  • 00:11:39 Omlouváme se za to,
    že vám bylo z politických důvodů
  • 00:11:45 znemožněno maturovat.
  • 00:11:46 Budiž vám tedy toto
    čestné maturitní vysvědčení
  • 00:11:49 určitou morální satisfakcí.
  • 00:12:11 Byla jsem strašně dojatá,
    protože to byla za tím vším tečka.
  • 00:12:18 Mělo by se to dát do urny,
    já jsem si to napsala.
  • 00:12:30 Dnes už se můžeme jen dohadovat,
    zda byly v nesprávný čas
  • 00:12:34 na nesprávném místě,
    nebo nový režim potřeboval
  • 00:12:37 obyvatele zastrašit
    a donutit k poslušnosti.
  • 00:12:44 Dovolte mi na závěr položit
    poslední otázku.
  • 00:12:48 Co byste vzkázala naší generaci?
  • 00:12:54 Nevím, jestli znáte z televize,
    co všechno se dělo.
  • 00:13:00 Nedej bože abyste dopustili,
    aby se to zase někdy dělo.
  • 00:13:05 Bylo to hrozné.
  • 00:13:06 Nesvoboda je to nejhorší,
    co může být.
  • 00:13:10 Nesměli jsme za hranice,
    nesměli jsme nikde nic říct.
  • 00:13:15 Navíc se zavíralo, a to bezdůvodně.
    Samý monster proces a lži vláda.
  • 00:13:23 Hlavně nedopusťte,
    aby se to ještě někdy opakovalo.
  • 00:13:31 Třetí místo ve videodokumentu
    získaly 2 školy:
  • 00:13:37 Gymnázium Děčín za dokument
    o politickém vězni H. Engelhartovi.
  • 00:13:48 Základní škola J. G. Jarkovského
    Praha za dokument o J. Perlovi.
  • 00:13:57 Prosím zástupce škol,
    aby byli tak laskaví.
  • 00:14:11 Natočili jsme film
    o H. Engelhartovi,
  • 00:14:13 protože se nám jeho osud zdál
    velmi zajímavý a velmi dramatický.
  • 00:14:37 Jsme studenti děčínského gymnázia
    a rádi bychom vám představili
  • 00:14:41 zajímavý životní příběh
    Huga Engelharta, děčínského lékaře.
  • 00:14:46 Osud by bylo možno odvíjet
    od rodinného rodokmenu,
  • 00:14:49 který si náš hostitel zpracoval
    zpětně až do 18. st.
  • 00:14:53 Babička měla 4 děti,
    nejstarší z nich byla moje maminka.
  • 00:14:58 Tady je tatínek,
    to je ta druhá, děčínská větev.
  • 00:15:03 To jsou ty 2 obrazy nad klavírem,
    prapradědeček z tatínkovy strany.
  • 00:15:12 Tady jsme pak my, tady já,
    tady manželka, naše 3 děti
  • 00:15:18 a tady 8 vnoučat a 3 pravnoučata.
  • 00:15:23 H. Engelhart se narodil r. 1926,
    pochází z českoněmecké rodiny.
  • 00:15:29 Rodiče se v r. 1939 rozvedli.
  • 00:15:35 Tatínek r. 1942 byl povolán
    do služby v německé armádě,
  • 00:15:43 celou válku prožil v Rusku.
  • 00:15:48 Padnul v lednu 1945
    při ústupových akcích německé armády
  • 00:15:55 blízko Královce.
  • 00:15:58 Náš hostitel se důsledně vedl
    deníky,
  • 00:16:00 které zaznamenával už od r. 1939.
  • 00:16:04 Psal poctivě den po dni
    až do r. 1948.
  • 00:16:08 Byl jsem jako říšský občan,
    sudecký, povolán s celou třídou
  • 00:16:14 do vojenské služby.
  • 00:16:20 Po výcviku v saské Kamenici
    jsme byli přeloženi
  • 00:16:24 na západní frontu,
    kde jsme se zúčastnili
  • 00:16:27 ardenské ofenzívy.
  • 00:16:29 Po její ukončení byla jednotka
    převelena do Maďarska
  • 00:16:35 k osvobození Budapeště.
  • 00:16:37 Tam jsem utrpěl válečné zranění
    a byl transportován sanitkou
  • 00:16:43 do Vídně.
  • 00:16:44 Využil jsem zdravotní dovolenou,
    kterou jsem dostal,
  • 00:16:48 a nechal jsem si ji napsat
    do Roudnice,
  • 00:16:51 abych se dostal k mamince,
    která tam byla u babičky a dědečka.
  • 00:16:56 V Roudnici jsem tak přečkal
    konec války.
  • 00:17:04 Poslední deník zachycuje studia
    na děčínském gymnáziu.
  • 00:17:08 Ředitelem byl prof. Nečásek,
    žáků nás bylo jen 8,
  • 00:17:14 4 chlapci a 4 dívky,
    kteří přišli osídlit pohraničí
  • 00:17:19 z různých krajů naší republiky.
  • 00:17:26 Dostali jsme poměrně zabrat,
    protože jsem měl
  • 00:17:31 7 tříd německého gymnázia.
  • 00:17:35 Musel jsem se činit,
    abych dohonil češtinu,
  • 00:17:40 zejména gramatiku a literaturu.
  • 00:17:45 To se díky prof. Pospíšilovi
    podařilo.
  • 00:17:50 Maturoval jsem v červnu 1946.
  • 00:17:55 Po uhelné brigádě, dvouměsíční,
    jsem se nechal zapsat
  • 00:18:02 na lékařskou fakultu KU v Praze.
  • 00:18:08 Vysokoškolská studia strávil
    dr. Engelhart na lékařské fakultě
  • 00:18:12 v Praze,
    kde se jako národní socialista
  • 00:18:14 zapojil do Klubu akademiků.
  • 00:18:17 Tenkrát ještě politická situace
    nebyla tak vyhrocená,
  • 00:18:20 takže kluby žily vedle sebe
    a politická činnost byla tolerovaná.
  • 00:18:28 Až v r. 1948 byly
    všechny tyhle kluby zakázané.
  • 00:18:34 Jejich vedoucí byli pozatýkaní
    a dlouhá léta strávili v žalářích.
  • 00:18:41 Po vypuknutí politické krize
    v únoru 1948 organizoval
  • 00:18:47 poslanec Lesák demonstraci.
  • 00:18:50 Dostali jsme se až na nádvoří,
    kde delegace studentů navštívila
  • 00:18:58 prezidenta republiky E. Beneše,
    který slíbil,
  • 00:19:03 že bude pokračovat
    v intencích Masarykových a svých.
  • 00:19:07 Pro ilustraci můžeme nahlédnout
    do naší učebnice dějepisu.
  • 00:19:11 Pak byli někteří zatčení
    a jeden byl postřelen.
  • 00:19:18 V prosinci 1951 jsem promoval
    za účasti všech svých příbuzných
  • 00:19:26 a nastoupil jsem
    na oddělení tuberkulózy
  • 00:19:33 v Křešnicích u Děčína.
  • 00:19:38 Museli jsme chodit pořád ještě
    na nějaké brigády,
  • 00:19:41 to tenkrát patřilo k dobrým mravům.
  • 00:19:44 Byl jsem pak primářem povolán
    do porodnice v Děčíně,
  • 00:19:51 kde jsem se seznámil s manželkou,
    s níž už jsem 53 let.
  • 00:20:02 Tenhle prstýnek se mnou prodělal
    i křížovou cestu ve vězení.
  • 00:20:08 Když mě přijali,
    chtěli mi ho sundat,
  • 00:20:11 ale to by mi museli uříznout prst.
  • 00:20:16 A oni na to, že řezat ho nebudou,
    ale že prý se nemám bát,
  • 00:20:20 že za chvíli zhubnu natolik,
    že mi sám spadne.
  • 00:20:22 A měli pravdu.
  • 00:20:24 Hned po svatbě přeložili
    do Duchcova.
  • 00:20:26 Měl modrou knížku,
    a proto nemusel na vojnu.
  • 00:20:29 Zdálo se,
    že to nejhorší už má za sebou,
  • 00:20:31 že půjde o obyčejnou práci
    na umístěnku.
  • 00:20:34 Tenkrát měly uhelné doly přednost.
  • 00:20:39 Musel jsem si tam vzít i podnájem,
    abych tam mohl bydlet.
  • 00:20:45 Občas jsem navštěvoval kamaráda,
    který byl za války v Děčíně,
  • 00:20:50 Vášu Podhorního,
    říkali jsme mu Váša Panikář,
  • 00:20:54 protože vždycky měl zprávy
    které nebyly zaručené
  • 00:20:58 a on je zveličoval.
  • 00:21:00 Toho jsem navštívil,
    povídali jsme si o různě o politice.
  • 00:21:08 Za nějaký čas mě udal policii,
    když byl sám zavřený
  • 00:21:13 jako vedoucí protistátní skupiny.
  • 00:21:18 Takže 22.4.1955 jsem byl
    v Ústí nad Labem zatčen.
  • 00:21:24 Byl jsem převezen
    do vyšetřovací vazby v Litoměřicích.
  • 00:21:28 A v září 1955 jsem byl odsouzen
    podle paragrafu 78, zákona 241
  • 00:21:37 k 16 rokům odnětí svobody,
    ke ztrátě veškerého majetku
  • 00:21:43 a ke ztrátě občanských práv
    na 10 let.
  • 00:21:49 Váša Panikář dostal 14 roků,
    ostatní dostali tresty menší.
  • 00:21:54 Přes litoměřickou vazební věznici
    a Pankrác se H. Engelhart dostal
  • 00:21:59 do Bartolomějské 10.
  • 00:22:02 Po mé žádosti
    o obnovu trestního řízení
  • 00:22:04 jsem byl přeložen do nápravného
    tábora Rtyně v Podkrkonoších,
  • 00:22:10 do tzv. Tmavého dolu.
  • 00:22:12 Tam jsem byl nasazen
    jako důlní lékař
  • 00:22:15 a měl jsem na starosti
    asi 800 vězňů.
  • 00:22:20 Mezi nimi bylo
    asi 160 katolických kněží.
  • 00:22:25 To byli výborní lidé,
    kteří tam sloužili mše svaté.
  • 00:22:32 Od civilů dostávali vše,
    co k tomu potřebovali:
  • 00:22:37 víno, hostie,
    popř. nějaké nekvašené pečivo.
  • 00:22:47 Takže jsem tam jako věřící katolík
    měl možnost zúčastnit se mše.
  • 00:22:56 Ve Rtyni jsem působil 2 roky,
    až pak přišel krajský náčelník
  • 00:23:04 a přemlouval mě ke spolupráci
    s StB s tím,
  • 00:23:08 že se tak dostanu dřív domů.
  • 00:23:11 Rezolutně jsem to odmítl,
    a byl jsem proto po ztrátě důvěry
  • 00:23:15 přeložen zpátky do Bartolomějské.
  • 00:23:21 Tam jsem opět působil jako lékař.
  • 00:23:24 Byla tam skupina umělců,
    kteří tam byli zavření.
  • 00:23:30 Dva z nich mě zvěčnili,
    jejich obrázky mám ještě schované.
  • 00:23:40 V těchto dopisech je
    celých 5 let vězení.
  • 00:23:50 Kromě dopisů mi nejvíce pomáhala
    moje víra přežít tu hroznou dobu
  • 00:23:58 odloučení.
  • 00:24:02 "1. 1. 1957 - Miláčku, zasílám ti
    dnes novoroční pozdrav
  • 00:24:08 a spoustu vzpomínek.
  • 00:24:09 Využívám dnešního odpoledne,
    abych ti napsala pár řádků.
  • 00:24:13 Kolikátý už je to dopis,
    který za tebou posílám?
  • 00:24:17 Začínáme zase nový rok.
  • 00:24:19 Kdybychom tak mohli vědět,
    co všechno nás v něm čeká.
  • 00:24:22 Zda bude zase více starostí
    než radostí.
  • 00:24:25 Včera večer, když jsme slavili
    konec roku,
  • 00:24:28 mi bylo nevýslovně smutno.
  • 00:24:30 Musela jsem kolikráte dupat
    pod stolem, abych neplakala.
  • 00:24:34 A v půlnoci, když si ostatní dávali
    novoroční polibek
  • 00:24:37 a já jsem zůstala sama,
    musela jsem zavřít oči.
  • 00:24:41 Každá něžnost projevená kolem mě
    se mě bolestně dotýkala.
  • 00:24:45 Jak ráda bych byla,
    abys nyní mohl nahlédnout
  • 00:24:48 do mého srdíčka, které po tobě volá.
  • 00:24:51 Nechci ti psát
    žádný posmutnělý dopis,
  • 00:24:53 nechci tě zarmoutit,
    ale zajisté pochopíš,
  • 00:24:56 že tyto dny mi musí být smutno.
  • 00:24:58 Často se na dlouhou dobu zamyslím
    a všechno kolem mě mi uniká.
  • 00:25:03 Hugoušku drahý, jsi moje všechno.
    Já ti to píši stále, viď?
  • 00:25:07 Ale víš, co já všechno chci
    do této věty vložit?
  • 00:25:10 Tvá milovaná Miládečka.Ş
  • 00:25:18 "Předrahá moje Miládečko,
    tak jsem se domníval,
  • 00:25:21 že za 4 roky čekání jsem se naučil
    už trpělivosti, ale kdepak.
  • 00:25:26 Tento týden bez psaníčka
    mi připadal bezmála jako celý rok.
  • 00:25:30 Dnes, když mi byl tento poklad
    doručen,
  • 00:25:33 utrhl jsem dodavatelce málem ruku
    a vrhl se s dravostí i obavami
  • 00:25:37 na drahé řádky obávaje se
    strašlivé jakési Jobovy zvěsti.
  • 00:25:42 Po přečtení jsem si opravdu oddychl
    a vůkol bylo slyšet velký kámen
  • 00:25:46 vypadnuvši této chvíle z mého srdce.
  • 00:25:49 Byl bych skoro v pokušení pustit
    se do statě
  • 00:25:52 o různých takovýchto kamenech,
    ale jsa poučen z mých posledních
  • 00:25:55 literárních děl mám na mysli,
    že úvod příliš dlouhý může býti
  • 00:25:59 na újmu vlastnímu textu psaní.Ş
  • 00:26:03 Propuštění se dr. Engelhart dočkal
    po 5 letech v květnu 1960.
  • 00:26:09 Když mě zatkli,
    bylo mojí dcerušce 8 měsíců.
  • 00:26:15 "Je opravdu hodně živá a zvídavá.
  • 00:26:18 To, co vypravujeme my jí,
    vypravuje večer své panence.
  • 00:26:22 Hugoušku, není to skoro divné,
    že máme spolu dítě?
  • 00:26:25 Já jsem si nikdy nedovedla
    představit,
  • 00:26:27 že budu jednou mámou.
  • 00:26:29 Už budou naší holčičce 3 roky,
    je to takové slaďounké stvořeníčko,
  • 00:26:33 které vydrží celý den povídat.
  • 00:26:36 Maminka se v ní vidí
    a ona ji má také velmi ráda.
  • 00:26:39 Velmi ji zaujaly věcičky od tebe
    a se strašným křikem jde od skříně,
  • 00:26:44 tu ji zničit nedáme.
  • 00:26:46 Velmi si každé drobnůstky vážím
    a všechno to milé
  • 00:26:49 má pro mne velkou cenu.Ş
  • 00:26:54 Vrátit se do běžného života
    ale vůbec nebylo jednoduché.
  • 00:26:57 Pan doktor byl stále zbaven
    občanských práv,
  • 00:26:59 nemohl proto užívat
    svého lékařského titulu
  • 00:27:01 a pracovat samostatně.
  • 00:27:03 Získal práci na pile,
    zatupoval lékaře
  • 00:27:05 a působil jako obvoďák.
  • 00:27:08 Po našem propuštění jsme se
    nemohli stýkat
  • 00:27:14 s ostatními spoluvězni.
  • 00:27:17 Až za Pražského jara, za Dubčeka,
    když přišlo uvolnění,
  • 00:27:23 tak jsme na výzvu článku
    v Rudém právu zajeli do Prahy.
  • 00:27:31 Zúčastnili jsme se tam sjezdu K231
    a založili jsme v Děčíně pobočku.
  • 00:27:40 Několikrát jsme se sešli,
    ale v srpnu přišli Rusové.
  • 00:27:49 Byli jsme považováni
    za kontrarevolucionáře,
  • 00:27:52 naštěstí se to ale tentokrát obešlo
    bez zatýkání.
  • 00:27:57 Dnes je doktoru Engelhartovi
    82 let
  • 00:27:59 a stále příležitostně vypomáhá
    v ordinaci svého kolegy v Benešově.
  • 00:28:03 Je aktivním členem K231,
    vede celou jeho kroniku
  • 00:28:07 a má detailně zmapovány události
    sametové revoluce.
  • 00:28:12 Ještě jsem vám neukázal
    takové hezké pozvání.
  • 00:28:18 Je to zhodnocení naší práce,
    Konfederací politických vězňů.
  • 00:28:24 Je pozvání na setkání
    s panem prezidentem Klausem
  • 00:28:30 na Pražském hradě.
  • 00:28:34 Pane doktore,
    děkujeme za spolupráci.
  • 00:28:36 -Bylo to pro nás velice příjemné.
    -Pro mě taky.
  • 00:28:39 Teď už konečně víme,
    kolik lidského osudu se skrývá
  • 00:28:42 za několika obyčejnými řádky
    v učebnici dějepisu.
  • 00:28:54 Natočili jsme film o J. Perlovi,
    protože je to úžasný člověk
  • 00:28:57 a má spoustu zajímavých zkušeností.
  • 00:29:06 Mein Name ist Věra Novak.
    Ich lerne gern die deutche Sprache.
  • 00:29:14 Unsere Stadt heist Prag.
    Prag ist eine alte deutche Stadt.
  • 00:29:24 Die deutchen Soldaten sind
    unsere Freunde.
  • 00:29:46 Bylo mi šestnáct,
    když jsem šel do války.
  • 00:29:54 Ze školních lavic náš šlo víc,
    starší kluci mě vzali s sebou.
  • 00:30:02 Jako 16letý puberťák jsem si dupnul
    a prostě jsem chtěl taky.
  • 00:30:08 Samozřejmě z toho byla maminka
    vylekaná, celá rodina.
  • 00:30:14 Kluci se na mě podívali a řekli:
  • 00:30:17 "Dejte nám ho s sebou,
    my se o něj postaráme,
  • 00:30:23 dáme vám na něj pozor.Ş
  • 00:30:28 Tak jsme šli do Polska,
    kde seděl generál Fajtl:
  • 00:30:33 "Co ten cucák tady dělá,
    pošlete ho k mamince.Ş
  • 00:30:41 Svoboda nakonec zavřel oči
    i u těch mladších,
  • 00:30:46 nebo se kluci udělali o rok, dva
    starší,
  • 00:30:51 aby měli aspoň 17, 18 let,
    takže se tam takhle dostal.
  • 00:30:59 Zpočátku jsem vykonával
    funkci tzv. ucha.
  • 00:31:05 Ucho je nejmladší voják,
    který nic neví,
  • 00:31:08 každý s ním zamete díru,
    jakou chce.
  • 00:31:12 Dají mu hadr, aby uklízel.
  • 00:31:16 Byl jsem absolutní nováček
    bez průpravy,
  • 00:31:22 bez vojenského vzdělání.
  • 00:31:26 Zbraně tam nebyly, my byli v civilu
    a měli jsme klacky,
  • 00:31:34 které jsme zvedali k poctě.
  • 00:31:48 Před Němci jsme utíkali
    nejprve na sever a pak na východ.
  • 00:31:53 Pak jsme se dostali do SSSR,
    kde jsme byli v internaci.
  • 00:32:01 Někdo tomu říká internace,
    někdo jinak,
  • 00:32:05 ale byli jsme prostě zajatci.
  • 00:32:09 Stalo se,
    že nás vyčíhla německá letadla,
  • 00:32:15 to bylo hned na začátku války.
  • 00:32:18 Začala po nás střílet,
    byli jsme blízko nádraží.
  • 00:32:23 Ne, že jsem měl strach,
    měl jsem šílený strach.
  • 00:32:30 Tehdy už mi bylo 17
    a celá má rodina, přátelé
  • 00:32:39 se mi mihli myslí,
    ruce si přiložil na hlavu
  • 00:32:46 a pomodlil jsem se.
  • 00:32:47 Naštěstí, jak vidíte, jsem tady.
  • 00:32:50 7 dní jsme šli pěšky do 1. lágru,
    což bylo divadlo,
  • 00:33:04 kde bylo rozhozené seno,
    aby to netlačilo na žebra,
  • 00:33:10 když si člověk lehne.
  • 00:33:23 Plukovník Svoboda v Moskvě
    docílil toho,
  • 00:33:28 že nás pustili do tvořící se
    Klapálkovy armády
  • 00:33:35 na Středním východě.
  • 00:33:58 Tak jsme za několik dní jeli
    do Alexandrie, Agamy,
  • 00:34:06 připojili jsme se k naší jednotce.
    Tam už bylo hezkých pár set vojáků
  • 00:34:16 a dostali jsme za úkol hlídat
  • 00:34:20 vojenský zajatecký tábor - britský.
  • 00:34:25 Byli tam Němci a Italové.
  • 00:34:27 Věděli, že mluvím bez přízvuku
    německy, to mi bylo 19,
  • 00:34:37 a verbovali mě,
    abych šel do toho tábora a špehoval,
  • 00:34:44 že mi dají německou uniformu.
  • 00:34:48 Mohl jsem se tedy stát fízlem
    už tehdy.
  • 00:34:51 Že prý mi dají důstojnickou hodnost
    a několik liber týdně.
  • 00:34:56 Já jsem to ale odmítl s tím,
    že na to nemám,
  • 00:35:00 že si na to netroufám,
    aby si na to našli někoho jiného.
  • 00:35:14 Půl roku na takovém místě
    je moc dlouho.
  • 00:35:22 Největším nebezpečím tam bylo to,
    že když někdo odtáhl,
  • 00:35:27 tak v prvé řadě zaminoval území
    o otrávil vodu.
  • 00:35:35 Byli jsme tedy bez vody,
    popř. s málem vody.
  • 00:35:41 A museli jsme se velmi opatrně
    pohybovat,
  • 00:35:46 protože kam člověk šlápl,
    tam byly miny.
  • 00:35:52 To vymyslel zase
    nějaký chytrý Němec.
  • 00:35:54 Aby když už na to někdo šlápne,
    ať to rozmete všechno okolo.
  • 00:36:00 Já jsem na takovou minu šlápl.
    A jak to, že jsem tady?
  • 00:36:07 Protože Pánbíček několik dní
    předtím seslal na poušť
  • 00:36:13 strašlivý déšť.
  • 00:36:16 To jsme měli strach, že utoneme.
  • 00:36:19 Když jsem šlápl na onu minu,
    vyletěla, roztrhla mi nohavici
  • 00:36:31 a spadla na zem.
  • 00:36:33 A nevybuchla.
  • 00:36:36 Byla nacucaná.
    To jsem se podruhé narodil.
  • 00:36:45 Tak jsem se tehdy vylekal,
    že jsem se rozklepal.
  • 00:36:50 Chodilo se
    na noční výpady, na průzkumy.
  • 00:37:00 Tam to byly vyloženě
    jen průzkumové a obranná akce.
  • 00:37:08 Dostali jsme se tam s Němci
    do šarvátky dost často.
  • 00:37:14 Na průzkumy se chodilo v noci,
    a to až do jejich postavení.
  • 00:37:27 Zjišťovali jsme, co připravují.
  • 00:37:31 Byly časté dělostřelecké přepady.
    Vždycky jsme v noci
  • 00:37:39 na něco stříleli,
  • 00:37:42 ale na co přesně,
    to jsme nikdy neviděli.
  • 00:37:44 Australané,
    kteří byli pár km od nás,
  • 00:37:46 se dozvěděli,
    že česká jednotka trpí žízní.
  • 00:37:51 Australané jsou skvělí lidé,
    takže naložili náklaďák piva,
  • 00:38:03 australského 18stupňového piva.
  • 00:38:13 Přivezli nám ho,
    abychom neumřeli žízní.
  • 00:38:18 Jak to vypadalo,
    to vám nemusím líčit.
  • 00:38:23 Když se to v Africe ukončilo,
    nalodili jsme se na loď Mauretánii,
  • 00:38:33 což byla 1 z nejrychlejších lodí,
    plavila se 21 uzly.
  • 00:38:39 Honily nás německé ponorky.
  • 00:38:42 Byli jsme téměř
    u jihoamerického pobřeží,
  • 00:38:48 viděli jsme Jižní Ameriku
    na horizontu.
  • 00:38:52 Museli jsme se jim vyhnout.
    Končili jsme v Liverpoolu.
  • 00:39:07 Rozhodovalo se,
    kdo půjde k letectvu.
  • 00:39:13 Já jsem se taky přihlásil.
    Bylo to potřetí.
  • 00:39:17 Když jsme pak odjeli do 1 tábora,
    kde jsme čekali na odjezd do Kanady,
  • 00:39:27 přiletěly tam bombardéry
    a trefily i náš lágr.
  • 00:39:40 Byl jsem zraněný,
    víc krve než škody.
  • 00:39:46 Skončil jsem v nemocnici.
  • 00:39:50 A když jsem se za 3 dny vrátil,
    skupina už byla pryč.
  • 00:39:56 A já brečel jako malé dítě.
  • 00:40:00 Mohl jsem tam ale zůstat
    a čistit rakety a kanóny,
  • 00:40:06 to se mi však nechtělo.
  • 00:40:08 Vrátil jsem se proto k své jednotce,
    která dostala tanky
  • 00:40:12 a prodělávala výcvik tanků.
  • 00:40:18 Stali jsme se 1. tankovou brigádou.
  • 00:40:38 Zůstali jsme viset ve škarpě,
    z níž nebylo východiska.
  • 00:40:44 Sklopili jsme se na pravou stranu,
    seděli na úpatí škarpy
  • 00:40:52 a měli jsme prakticky oba pásy
    ve vzduchu, neměly záběr.
  • 00:41:01 Já jsem z tanku vylezl, byla noc,
    když najednou vedle sebe slyším:
  • 00:41:10 "Hände hoch!Ş
  • 00:41:15 Řekl to nějaký ženský hlas.
  • 00:41:19 Pomalu jsem se otočil
    a v tom příkopu ležela hlava, dítě,
  • 00:41:31 oči na mě vyvalené.
  • 00:41:35 Tomu klukovi nebylo víc než mně,
    když jsem šel do války.
  • 00:41:39 Nevěděl jsem, co mám dělat.
  • 00:41:43 Vykopl jsem mu zbraň z ruky,
    vyšel výstřel.
  • 00:41:48 Mám tady po tom ještě jizvu.
  • 00:41:51 A teď co s klukem?
  • 00:41:58 Jen zvíře může zabít dítě,
    byť je to ve válce.
  • 00:42:05 Vzhledem k tomu,
    že jsem poměrně dobře vládl německy,
  • 00:42:11 tak jsem mu řekl:
  • 00:42:12 "Zmizni odtud,
    nebo ti zmaluju zadek,
  • 00:42:16 že tě vlastní máma nepozná.Ş
  • 00:42:18 Měl schopnost orientovat se
    za každé situace.
  • 00:42:28 Největší nenávist vůči Němcům
    jsem cítil teprve po válce.
  • 00:42:37 Ale my jsme tehdy nevěděli,
    co Němci dokázali udělat
  • 00:42:45 s našimi lidmi doma.
  • 00:42:49 Když jsme se to po návratu
    dozvěděli, byla to nenávist,
  • 00:42:55 která se nedá popsat.
  • 00:43:00 Ta nenávist trvala velmi dlouho.
  • 00:43:07 Když po válce přijdete domů
    a zjistíte,
  • 00:43:12 že nemáte kde hlavu složit,
    protože vám půlku rodiny vyvraždili,
  • 00:43:20 tak nenávist je malé slovo.
  • 00:43:26 Nechci, abyste ze mě dělali modlu,
    nebo nějakého slavného člověka.
  • 00:43:33 Jsem úplně obyčejný, český Honza.
  • 00:43:42 Druhé místo získává
    ZUŠ Police nad Metují.
  • 00:43:50 Prosím famfáry a zástupce školy,
    aby přišli k nám.
  • 00:44:02 Prosím paní ministryni o gratulaci,
    prosím pana Coufala o gratulaci
  • 00:44:07 a zástupce televize
    ze studia Ostrava.
  • 00:44:15 Byl nám doporučen pan B. Strauch
    a vzhledem k tomu,
  • 00:44:18 že je to rodák z našeho města
    a byl členem PTP,
  • 00:44:20 tak jsme měli ohledně výběru
    našeho aktéra jasno.
  • 00:44:51 Police nad Metují leží
    v pohraničí na severovýchodě Čech.
  • 00:44:55 V tomto klidném městě,
    kde ubíhal život pomalu,
  • 00:44:59 bydlela i rodina Strauchova.
  • 00:45:02 Jejich mladší syn, Bohuslav,
    přezdívaný Grizzly,
  • 00:45:05 je dodnes aktivním skautem.
  • 00:45:09 Skautovat jsem začal v r. 1938,
    první naše výprava byla na Ostaš,
  • 00:45:16 na Klučanku.
  • 00:45:19 Jako větší významná událost byl
    pro mě slib v radešovském lomu.
  • 00:45:29 V těchto místech jsem 28. 10. 1938
    skládal svůj vlčácký slib,
  • 00:45:41 byl to první slib
    u polických skautů
  • 00:45:46 do rukou bratra Krátkého,
    našeho vůdce.
  • 00:45:51 Šíleně pršelo, obloha zřejmě lkala
    nad budoucím osudem naší republiky.
  • 00:46:05 Nakonec došlo k tomu,
    že skauty zavřeli.
  • 00:46:09 My jsme s bratrem odnesli
    oddílový prapor, nějaké obrazy
  • 00:46:15 a další propriety, které se nám
    podařilo před gestapem zachránit.
  • 00:46:22 A ty jsme uchovávali doma
    přes celou válkou.
  • 00:46:27 Psalo se 14. ledna.
    Krajina byla pokryta sněhem.
  • 00:46:31 V jedné místnosti polického pivovaru
    J. Weigel, K. Turek a Z. Streubel
  • 00:46:38 zakládají klub, který nazvali
    Ochránci polických stěn.
  • 00:46:44 Bóža Strauch k nám přišel
    asi o rok později.
  • 00:46:48 Klub změnil na organizaci,
    která odpovídala skautům.
  • 00:46:57 Pokračovali jsme v tom,
    v čem jsme před válkou začali.
  • 00:47:02 Bóža vedl kroniku,
    připravoval pro nás hry.
  • 00:47:06 Udělali jsme si i svůj tábor,
    stany jsme měli své.
  • 00:47:12 Já měl jehlan,
    druhý jsme si vypůjčili
  • 00:47:18 a začali jsme tábořit
    u nás na zahradě.
  • 00:47:21 Tam jsme taky měli klubovnu.
  • 00:47:23 Původní klubovnou byl altán,
    který byl nevzhledný.
  • 00:47:26 Nebylo v něm nic, jen kůl
    a na něm kulatá část sudu.
  • 00:47:58 Klubovnu jsme si vyšperkovali,
    měli jsme tam
  • 00:48:00 některé skautské relikvie.
  • 00:48:07 Táhli jsme tuto tajnou družinu,
    poněvadž jsem měl kontakty
  • 00:48:14 na naše bývalé vedoucí
    až do konce války.
  • 00:48:21 Bóža přinesl do klubu to,
    co jsme všichni chtěli,
  • 00:48:24 co nás hrozně bavilo.
  • 00:48:27 Připravil nám to,
    že jsme poslední 3, 4 roky války
  • 00:48:35 prožili dobře, hezky,
    máme hezké vzpomínky.
  • 00:49:08 Po válce jsme plnou parou
    rozvinuli naše skautské hnutí
  • 00:49:13 v místním měřítku.
  • 00:49:22 Celou dobu okupace jsme se
    připravovali,
  • 00:49:28 takže polští skauti naši činnost
    ohodnotili tím,
  • 00:49:34 že se Bóža stal vůdcem,
    my jsme převzali družiny,
  • 00:49:44 jakožto rádcové,
    a začali jsme připravovat 1. tábor.
  • 00:49:48 Mým vlčetem, které jsem vedl,
    byl mimochodem také V. Hybš,
  • 00:49:54 tehdy syn kapelníka.
  • 00:50:00 Hráli tam oba bratři Strauchové,
  • 00:50:06 Jirka hrál na trombol,
    Bóža na klarinet, já na harmoniku.
  • 00:50:17 Byla to skautská kapela.
  • 00:50:19 Průvodem jsme šli nahoru na Cikánku,
    kde jsem poprvé viděl velký táborák.
  • 00:50:28 A to bylo na čarodějnice,
    den před 1. májem.
  • 00:50:34 To byl pro mě úžasný zážitek.
  • 00:50:42 Taky jsem měl
    velice důležitou funkci,
  • 00:50:46 byl jsem skautským trubačem.
  • 00:50:52 Budíčky, večerky,
    všechno se muselo troubit.
  • 00:51:14 Tábor byl velmi pěkný,
    ale pro J. Weigela a pro mě
  • 00:51:19 to byl konec v Polici,
    protože jsme se stěhovali
  • 00:51:22 do pohraničí.
  • 00:51:24 Začali jsme chodit do gymnázia
    v Broumově,
  • 00:51:27 kdežto B. Strauch do gymnázia
    v Náchodě, kde také odmaturoval.
  • 00:51:33 Po maturitě jsem byl přijat
    na studium přírodovědecké fakulty KU
  • 00:51:42 a studoval jsem kombinaci
    přírodopis - chemie.
  • 00:51:50 Můj rodný dům,
    kde jsem strávil celé mládí do doby,
  • 00:51:54 než byl náš dům zabaven.
  • 00:51:57 Zde měl otec živnost.
    Kloboučnictví a kožešnictví.
  • 00:52:03 Po vyučení a vojenské službě
    se k rodičům do živnosti připojil
  • 00:52:07 jejich starší syn Jiří.
  • 00:52:54 Na začátku 50. let stoupal tlak
    na likvidaci řemeslníků
  • 00:53:02 a živnostníků formou tzv. šťár.
  • 00:53:08 Přepadali domy
    a jejich majitele obviňovali,
  • 00:53:12 že mají nadnormativní zásoby,
    a to byl důvod pro jejich zatčení.
  • 00:53:20 K nám přišla taky návštěva
    místního komunálního podniku,
  • 00:53:25 která nás vyzvala k tomu,
    abychom do podniku vstoupili
  • 00:53:30 a stali se socialistickou službou.
  • 00:53:36 Jiří, který byl tehdy v obchodě sám,
    tuto nabídku odmítl,
  • 00:53:41 a tak nezvaná návštěva přišla znovu.
  • 00:53:55 Přivedli si s sebou
    orgány bezpečnosti
  • 00:54:00 a udělali domovní prohlídku.
  • 00:54:03 Já jsem byl v té době v 2. ročníku,
    v r. 1951.
  • 00:54:09 Byl jsem povolán k odvodům
    do svého rodiště.
  • 00:54:15 Přijel jsem do Police,
    přímo k mému rodnému domu,
  • 00:54:21 a zjistil jsem, že je zapečetěn.
  • 00:54:27 Od sousedů v hotelu vedle
    jsem se dozvěděl,
  • 00:54:31 že rodiče a bratr jsou už týden
    zavření v místním vězení.
  • 00:54:42 Následovala výstavka v Sokolovně,
    kde byl vystavován náš majetek,
  • 00:54:50 aby byla vzbuzena nenávist
    proti naší rodině.
  • 00:54:56 V Polici pak bylo veřejné přelíčení
    s otcem a bratrem
  • 00:55:02 v Kolárově divadle.
  • 00:55:04 Otec a bratr byli odsouzeni
    k 10 a 12,5 letům vězení.
  • 00:55:12 Bóžovi se vězení vyhnulo,
    ale přerušili mu studium
  • 00:55:15 a musel narukovat na vojnu.
  • 00:55:18 Jako politicky nespolehlivý byl
    zařazen
  • 00:55:21 k Pomocným technickým praporům.
  • 00:55:26 Celou 3letou vojnu pracoval
    v ostravských dolech,
  • 00:55:30 většinou na Jámě Ludvík.
  • 00:55:34 Každá šichta začínala tady,
    kde jsme se museli převléknout
  • 00:55:41 do hornického.
  • 00:55:43 Řetízkovým mechanismem jsme
    spustili svůj věšák,
  • 00:55:49 dali jsme si na to vojenský mundúr.
  • 00:55:55 Svlékli jsme se úplně dohana,
    navlíkli na sebe hornické oblečení.
  • 00:56:03 Nejprve sjížděli dolů havíři.
    Do klece se nás vešlo 16.
  • 00:56:14 Pak začala těžba,
    najížděly sem vozíky,
  • 00:56:19 plné se vystrkovaly ven
    a prázdné šly dolů.
  • 00:56:31 Na Jámě Jindřich jsem pracoval
    v překládce pásového dopravníku.
  • 00:56:37 Každou noc jsme dopravník,
    který byl dlouhý asi 60 m,
  • 00:56:45 jsme rozmontovali,
    posunuli do dalšího těžního pole
  • 00:56:53 a znovu dali dohromady.
    To jsme dělali každou šichtu.
  • 00:57:00 Když jsem opouštěl jámu Jindřich
    došlo k závalu, který zavalil i pás.
  • 00:57:11 Ozvalo se mohutné zadunění,
    strop se zřítil
  • 00:57:15 a všechno to zasypal.
  • 00:57:17 Zůstalo to tam na věčné časy.
  • 00:57:36 Jak jsem se dozvěděl,
    že je maminka po smrti?
  • 00:57:41 Sfáral jsem na odpolední šichtu,
    pak za mnou přišel kamarád
  • 00:57:47 z naší roty s tím,
    že mám vyfárat nahoru.
  • 00:57:59 A když se mnou šel k šachtě,
    sdělil mi: "Zemřela tvoje maminka.Ş
  • 00:58:09 Když jsem pak vyfáral,
    dozvěděl jsem se, kde zemřela.
  • 00:58:15 Byla ve vyšetřovací vazbě
    při hradeckém soudu, věznici.
  • 00:58:26 Požádal jsem velitele o propustku
    na pohřeb,
  • 00:58:32 protože jediný z dědiny jsem byl
    na jakési svobodě,
  • 00:58:36 abych mohl matku pochovat
    ve svém rodišti.
  • 00:58:41 Když mi dával velitel roty opušťák
    na pohřeb,
  • 00:58:48 začal mě zkoušet z toho,
    jak se chová voják na dovolence.
  • 00:58:56 Kladl mi na srdce,
    abych se třeba neopil.
  • 00:59:00 Upozornil jsem ho,
    že jdu pohřbít svou matku.
  • 00:59:28 Po vojenské službě se Bóža
    dostal jako zázrakem na VŠ,
  • 00:59:32 na níž zůstal i po ukončení studia.
  • 00:59:37 Stal jsem se učitelem KU
    a po 3 letech jsem začal
  • 00:59:44 fotografovat spektra
    a začal jsem se věnovat
  • 00:59:50 vibrační spektroskopii,
    kterou jsem na univerzitě zahájil.
  • 00:59:58 Protože jsem byl sám v tomto oboru,
    nebyly mi kladeny žádné překážky.
  • 01:00:09 Nikomu jsem žádnou kariéru
    nehatil,
  • 01:00:13 nikomu jsem nešlapal na paty.
  • 01:00:16 Proto mě nechávali.
  • 01:00:19 Nicméně Kainovo znamení
    a jistá opatrnost v mé činnosti,
  • 01:00:25 byla až do listopadové revoluce.
  • 01:00:38 Nacházíme se na Albertově
    v prostoru univerzitních ústavů KU,
  • 01:00:46 a to na památné půdě,
    kde 17. 11. 1989 v 16:00 h
  • 01:00:54 slavná demonstrace,
    která nakonec vyústila
  • 01:01:02 na Národní třídě v onen masakr,
    jenž nastartoval Sametovou revoluci.
  • 01:01:31 Seznámil jsem vás se svým životem.
    Skauting je hra, ledacos je hra.
  • 01:01:40 Toto ale hra nebyla.
    Toto byl můj skutečný život.
  • 01:01:46 Tím bych skončil. Mnoho zdaru.
  • 01:02:28 Dámy a pánové,
    první cenu za video dokument získává
  • 01:02:32 ZŠ B. Němcové Opava.
  • 01:02:36 Veliký potlesk a famfáry!
  • 01:02:49 Natočili jsme dokument
    o panu Msgre. Josefu Veselém,
  • 01:02:54 protože nám přišel jeho osud
    i jeho osobnost velmi zajímavá.
  • 01:03:55 Msgre. J. Veselý se narodil
    28. 7. 1929 v Zlámance u Kroměříže.
  • 01:04:02 Je českým katolickým knězem,
    básníkem, novinářem a spisovatelem.
  • 01:04:07 V r. 1991 mu byl udělen titul Msgre.
  • 01:04:14 Josef Veselý studoval od r. 1940
    na Arcibiskupském gymnáziu
  • 01:04:19 v Kroměříži.
  • 01:04:20 Po přestávce vynucené uzavřením
    školy okupačními orgány
  • 01:04:23 potom r. 1948 maturoval
    a vstoupil do kněžského semináře
  • 01:04:28 v Olomouci.
  • 01:04:31 Měl jsem to štěstí,
    že jsem mohl studovat
  • 01:04:34 v Arcibiskupském gymnáziu
    v Kroměříži.
  • 01:04:37 Tento ústav měl 100letou tradici,
    bylo tam asi 25 kněží,
  • 01:04:43 ale zároveň měli profesi:
    matematika, čeština, atd.
  • 01:04:49 Jednak to bylo gymnázium,
    jednak internát.
  • 01:04:57 Všechno to bylo pospojované.
    Na to vzpomínám rád.
  • 01:05:04 Letos to bude 60 let
    od mé maturity.
  • 01:05:07 Stále na to rád vzpomínám.
  • 01:05:13 Pomocné technické prapory byly
    zřízeny počátkem 50. let
  • 01:05:16 pro tzv. politicky nespolehlivé
    osoby.
  • 01:05:19 Umisťováni zde byli
    kromě mladých vojáků,
  • 01:05:23 kteří byli režimem klasifikováni
    jako nespolehliví,
  • 01:05:26 rovněž kněží, soukromí zemědělci
    a průmyslníci.
  • 01:05:30 Pomocnými technickými prapory
    prošlo za 4 roky jejich trvání
  • 01:05:34 přes 50 000 občanů.
  • 01:05:36 Pracovali v uhelných
    i uranových dolech,
  • 01:05:38 na vojenských stavbách
    při výstavbě letišť, kasáren,
  • 01:05:41 obytných domů,
    ve vojenských lesích apod.
  • 01:05:47 Tedy na místech, kde bylo zapotřebí
    vysoké fyzické námahy.
  • 01:05:52 Po politických změnách v r. 1953
    vyvolaných jednak úmrtím Stalina
  • 01:05:58 a v Československu Gottwalda,
    jednak tlakem mezinárodních
  • 01:06:02 organizací, byly PTP do konce května
    1954 postupně zrušeny.
  • 01:06:11 Byly to pracovní tábory, technické.
    Začaly roku 1949.
  • 01:06:19 Určeny byly lidem,
    kteří byli po systém nespolehliví.
  • 01:06:24 My jsme tam nastupovali r. 1950,
    já osobně 14. 9. 1950.
  • 01:06:32 Nastupoval jsem do Mimoně
    na severu Čech u České Lípy.
  • 01:06:38 Smyslem toho bylo ty lidi
    nějak potrestat,
  • 01:06:43 ale hlavně využít je pracovně
    na vojenské stavby,
  • 01:06:50 letištní plochy,
    na práci v lesích apod.
  • 01:06:59 Byl to trest pro lidi nespolehlivé.
  • 01:07:05 Vedle studentů tam byli lidé,
    kteří třeba chtěli utéct za hranice,
  • 01:07:13 nebo vystoupili proti socialismu
    v r. 1948,
  • 01:07:19 prostě byli nějak poznamenaní.
  • 01:07:24 Ale nejvíce byli postiženi
    zemědělci.
  • 01:07:42 V r. 1961 byl zatčen pro členství
    ve skupině V. Neuwirtha
  • 01:07:47 a 25. července téhož roku byl
    ve vykonstruovaném procesu
  • 01:07:51 odsouzen na 13 let vězení.
  • 01:07:55 Až po soudu pana děkana
    jsem byl dodatečně vyslýchán StB.
  • 01:08:06 Hlavní obžalovaní byl Vícha,
    Neuwirth.
  • 01:08:13 Ptali se mě, proč jsem jim
    ke schůzkám poskytoval byt.
  • 01:08:19 Proč jsme se do kriminálu dostali?
  • 01:08:24 Touha po kněžství v nás byla.
  • 01:08:27 Snažili jsme se vytvářet
    určité společenství pod vedením
  • 01:08:31 V. Neuwirtha,
    který pocházel z Komárova.
  • 01:08:36 Překládali jsme některé věci,
    studovali.
  • 01:08:39 Ale v r. 1961 přišlo zavírání.
  • 01:08:45 Byly to určité etapy,
    během nichž začali zavírat
  • 01:08:51 zemědělce a pak i nás.
  • 01:08:54 Další etapou mého života byl
    kriminál.
  • 01:08:59 Byl jsem 7 měsíců
    ve vyšetřovací vazbě v Ostravě.
  • 01:09:04 A pak byl v červenci soud.
    Dostal jsem 13 let.
  • 01:09:11 Bylo to hodně,
    ale člověk byl mladý
  • 01:09:14 a měl stále naději,
    že přece jen se to obrátí k dobrému.
  • 01:09:23 Z Ostravy nás pak zavezli
    na pracoviště do Valtic,
  • 01:09:27 to je 1 z centrálních věznic,
    jako byl Leopoldov, Mírov.
  • 01:09:37 Tam jsem prožil přes 4 roky.
  • 01:09:44 Čekárna
  • 01:09:47 Úzkostné mlčení, hlava v dlaních,
    kroužení kolem svých ran,
  • 01:09:55 všechny sjednocuje bolest.
  • 01:09:59 Sobecké pokušení,
    jenom abych já....
  • 01:10:03 Trpělivé očekávání,
    až zazní mé jméno
  • 01:10:07 jako osvobozující signál.
  • 01:10:11 Jakoby se zastavil čas.
  • 01:10:14 Pokorná bezmocnost
    živená nadějí v tajemnou proměnu.
  • 01:10:20 Laskavost a úsměv tu cinkají
    jako nejcennější dukáty.
  • 01:10:36 Vydává různé brožůrky
    o různých lidech,
  • 01:10:41 kteří toho jsou hodni.
  • 01:10:44 To je jeho práce, kterou dělá navíc.
    Ale v prvé řadě je básník.
  • 01:10:56 Už v kriminále skládal básně.
    A ty mají svou hodnotu.
  • 01:11:18 Političtí vězni neměli
    jednoduchý život
  • 01:11:21 ani po propuštění z vězení.
  • 01:11:22 I když měl pan Msgre. zcela jinou
    kvalifikaci
  • 01:11:25 a i když byl ve vězení
    tajně vysvěcen na kněze,
  • 01:11:28 což bylo mnoho let jeho tajemstvím,
    musel pár let pracovat jako dělník.
  • 01:11:35 Byly to pro mě
    velmi náročné situace.
  • 01:11:39 Přišel jsem z kriminálu
    a stále jsem musel zachovávat
  • 01:11:44 to tajemství, že jsem vysvěcen.
  • 01:11:47 Byl jsem několikrát i pak vyslýchán,
    stále po mně pídili.
  • 01:11:53 Byly to útoky na nervy.
  • 01:11:55 Chodil jsem do práce,
    vstával jsem o půl páté,
  • 01:12:02 aby lidi tu mši svatou mohli mít.
  • 01:12:05 Bylo to náročné psychicky i fyzicky.
  • 01:12:12 Josefa trochu znám.
  • 01:12:15 Obdobní komunismu i vězení
    mu myslím pomohl přečkat
  • 01:12:19 jeho vztah k Bohu, jeho víra
    a také vědomí toho,
  • 01:12:26 kým chce v životě být.
  • 01:12:29 A on chtěl být vždycky knězem,
    což dlouhou dobu nemohl být,
  • 01:12:32 čekal na kněžství spoustu let.
  • 01:12:34 Během svého čekání rozhodnutí
    nezměnil.
  • 01:12:37 Vidina toho, že se stane knězem,
    byla tak silná,
  • 01:12:40 že ho dokázala udržet
    na správné cestě.
  • 01:12:43 A taky ho určitě držely
    vztahy s lidmi.
  • 01:12:50 Nastoupil jsem do duchovní správy
    v Ludgeřovicích u Ostravy r. 1970.
  • 01:12:58 Podařilo se
    po všech těch nejistotách dostat
  • 01:13:05 státní souhlas k výkonu.
  • 01:13:09 Církev tenkrát nenápadně řídili
    církevní tajemníci.
  • 01:13:13 Byli jsme odkázáni na jejich milost
    a nemilost.
  • 01:13:19 Pak jsem byl 10 let
    v Budišově nad Budišovkou,
  • 01:13:24 do Opavy jsem přišel r. 1981
    do kostela Nanebevzetí Panny Marie,
  • 01:13:37 kde jsem byl 18 let děkanem.
  • 01:13:39 Nenávist jsem k sobě neměl,
    protože lidé byli nástrojem
  • 01:13:43 celkové moci.
  • 01:13:45 Už od r. 1948, 1950 jsme věděli,
    že je špatné to,
  • 01:13:51 co se děje v národě,
    v kořeni, v té podstatě samé.
  • 01:13:55 Že tam je původ zločinu.
  • 01:13:59 Lidé byli už pak nástroji
    velké státní moci.
  • 01:14:05 S křivdou a ublížením
    zvláště z období komunismu
  • 01:14:08 se člověk nemůže vyrovnat jinak
    než s odkazem na Boha.
  • 01:14:11 V každém případě křesťané
    mají za úkol odpouštět.
  • 01:14:17 Rozhodně v sobě neživí
    žádnou nenávist proti druhým lidem.
  • 01:14:23 A to je hlavní důvod k tomu,
    aby mohl odpouštět.
  • 01:14:33 Přál bych si,
    aby přece jen každý z těch mladých
  • 01:14:36 něco o tom věděl.
  • 01:14:38 A především, aby znal pravdu.
  • 01:14:41 Dějiny národa mají souvislost.
  • 01:14:45 A myslím, že je povinností každého
    dějinné souvislosti trošku znát.
  • 01:14:52 Národ se nikdy nepoučí.
  • 01:14:56 Skryté titulky: Kristina Staškivová,
    Česká televize, 2008

Související