Související pořady:

Chat s osobností

Leo Pavlát
Leo Pavlát ředitel Židovského muzea v Praze

Židovské muzeum v Praze pořádá od 5. srpna do 8. listopadu 2009 v Císařské konírně Pražského hradu výstavu Cesta života. Rabi Jehuda Leva ben Becalel (kol. 1525–1609) ke 400. výročí úmrtí tohoto věhlasného rabína. Výstava zachycuje jak rabínův život a dílo, tak obraz, jaký si o tomto učenci utvořili jeho současníci a následující generace. Česká televize je hlavním mediálním partnerem výstavy.

Leo Pavlát přednáší o dějinách antisemitismu a židovských tradicích a zvycích na nejrůznějších fórech. Je autorem knih pro děti jako Osm světel či Pomsta čarodějky Simy nebo knihy fejetonů Od Chanuky do Chanuky.

Záznam chatu z úterý 22. září 2009 od 14:00
Milena Nováková: Dobrý den, zajímalo by mě, jakou má výstava zatím návštěvnost a jestli na ni chodí spíš Češi nebo zahraniční turisté? Děkuji a zdravím.
Leo Pavlát: Děkuji za pozvání na chat České televize a všechny jeho účastníky zdravím. A hned k prvnímu dotazu: Výstavu „Cesta života“ v Císařské konírně Pražského hradu navštívilo od jejího zahájení 5. srpna do 21. září téměř 10 000 návštěvníků. Těší mě zvláště velký zájem domácích návštěvníků a stále výrazněji škol.
Marketa: Dobry den, pane rediteli, jak vy vnimate osobnost rabi Lowa? Dekuji
Leo Pavlát: Byl to velký, v pravdě renesanční člověk v mnoha ohledech: Jako náboženský myslitel, pedagog, organizátor, duchovní i politický představitel židovstva a v tomto kontextu i reformátor. Současně byl obeznámen se stavem mnoha oborů soudobého bádání, jako jeden z nemnoha lidí svého věku dokázal smysluplně sloučit poznání náboženské i světské. Právě s velkým časovým odstupem, který nás dělí od smrti rabiho Löwa, je čím dál zřejmější nadčasovost mnoha jeho úvah, jeho duchovního směřování. Konkrétněji by se to dalo doložit jen nad konkrétním textem.
Lauderáčci, 3. třída: Dobrý den pane Pavláte,

jsme žáci z 3. třídy Lauderovi školy v Praze a náš půlroční projekt je na téma " ŽIDÉ 20. STOLETÍ". Vybrali jsme si právě Vás, protože se nám líbí Vaše dětská tvorba a chtěli bychom se o Vás dozvědět co nejvíce informací. Pokud nám pošlete odkaz na nějaké zajímavé Vaše stránky nebo vzdělávací akce, výstavy, budeme moc rádi. Děkujeme za každý nápad a těšíme se na odpověď.
S pozdravem a přáním hezkého dne, žáci Lauderáčci:o)
Leo Pavlát: Milí třeťáci z Lauderových škol. Já sám žádné stránky nemám, ale hodně zajímavého k tématu „Židé 20. století“ byste se dozvěděli ve Vzdělávacím a kulturním centru našeho, tedy Židovského muzea v Praze. Připojuji odkaz, na kterém se o jeho programech a nabídce můžete dozvědět víc: http://www.jewishmuseum.cz/cz/czvkc.htm
Dodám, že jsme k výstavě „Cesta života“ vydali o rabi Löwovi knížku pro žáky asi tak Vašeho věku. Píše se v ní o životě rabiho Löwa, přináší nejznámější legendy o golemovi a na konci malý kvíz. Ta knížka je také krásně ilustrovaná, takže si ji nenechte ujít. Prodávají ji přímo na výstavě a koupit se dá i v našem muzeu.
Martin: Dobry den, existoval Golem?
Leo Pavlát: Tak, jak se golem obecně traduje ve spojeni s rabi Löwem, určitě neexistoval. Ale pokud Vás toto téma více zajímá, doporučuji přečíst si česky vydané knihy, především „Golem“ od Moshe Idela (nakladatelství Vyšehrad) anebo také „Golem v náboženství, vědě a umění“ (vydáno Židovským muzeem v Praze). Zcela základní informace můžete najít v mých nedávných článcích pro sobotní přílohu Kavárna Mladé fronty Dnes (29.8. a 5.9. 2009). A golemovi je ovšem věnována i část výstavy „Cesta života“.
novakovavera@tiscali.cz: Vážený pane řediteli,
ráda bych dostala radu, jak být připavena na výstavu "Cesta života". Co asi tak přečíst, nastudovat, nebo lepší je se všechno, co se mám dovědět, dovědět až na výstavě?
Děkuji za odpověď a přeji hodně spokojených návštěvníků a zdraví a štěstí.
Leo Pavlát: Pokud jste se o dané téma dosud nijak zvlášť nezajímala, řekl bych, že nejlepší by bylo jít na výstavu rovnou a nechat se oslovit tím, co nabízí. Je toho dost jak co do informací, tak i do vystavených předmětů. I já Vám přeji vše dobré.
Eva Holubová: ŠANA TOVA, PANE DOKTORE, JE PRAVDA, ŽE RABI JEHUDA LEVA ZALOŽIL V PRAZE TALMUDSKOU ŠKOLU, KTERÁ FUNGOVALA NA PODOBNÝCH PRINCIPECH JAKO KOMENSKÉHO ŠKOLA HROU? ÚDAJNĚ Z NÍ KOMENSKÝ MOHL ČERPAT.
Leo Pavlát: I já Vám dnes přeji dobrý rok, paní Holubová. Tím se v žádný den nic nezkazí podle jakéhokoliv kalendáře, že. Ale k Vaší otázce: Rabi Löw má významné místo v dějinách židovského školství, ale je velice nepravděpodobné, že by Jan Ámos Komenský znal jeho dílo. Spíše to bylo tak, že oba tito výjimeční mužové, rabi Löw jako starší dříve, došli - každý se znalostí výuky ve svém okruhu působení - k závěru, že je třeba učinit změny. S odstupem přitom dnes odborníci s údivem zjišťují, že pedagogické zásady rabiho Löwa se významně shodují s pozdějšími názory Jana Ámose Komenského. O „školu hrou“ nicméně u rabiho Löwa nejspíše nešlo. A ty jeho zásady? Velice stručně a tezovitě: Je třeba přihlížet k intelektuálním a psychickým schopnostem žáka. Postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Zříci se ve výuce jakékoliv samoúčelnosti, byť na první pohled působí efektně. (Ve své době takto Maharal odmítal módní, kazuistickou metodu výkladu náboženských textů pilpul, která žáky nevedla k samostatnému vyvozování závěrů, ale spíše mechanickému uplatňování formálních postupů.) Rabi Löw také usiloval ve smyslu svých zásad o úplnou reformu židovského školství, přičemž ve funkci moravského zemského rabína se zabýval i jeho celkovou organizací a financováním. Maharalova vize ideální školy tak byla komplexní; viděl detail i celek. Zdravím Vás.
FL: Je známo, zda rabi Leva mluvil česky, nebo jenom polsky a německy? Psal své knihy v jidiš nebo v hebrejštině?
Leo Pavlát: Jeho díla jsou psána hebrejsky, jistě mluvil jidiš. A s ohledem na místa, na nichž dlouhodobě pobýval, se dá předpokládat, že přinejmenším dobře rozuměl všem dalším jazykům, které zmiňujete: němčině, polštině i češtině.
Jiří Asher: První dotaz: Jaký je to pocit vybudovat nejnavštěvovanější muzeum v ČR ? Druhý dotaz: Jak si vysvětlujete rostoucí vlnu antisemitismu v Evropě ? Domníváte se, že svoji roli hrají i aktivity arabských organizací např. ve Francii, v Holandsku, Belgii a podobně?
Leo Pavlát: Židovské muzeum v Praze má renomé, které přitahuje statisíce návštěvníků. Je to dáno jeho výjimečným osudem za druhé světové války, ale neméně ohromující velikostí a bohatstvím sbírek, které navíc pocházejí z jednoho geografického okruhu. Toto jsme ovšem nebudovali, toto je dědictví, které chceme co nejlépe ochraňovat, spravovat a zpřístupňovat. Možná víte, že od října 1994 se nástupcem někdejšího Státního židovského muzea stalo dnešní Židovské muzeum v Praze, které je zájmovým sdružením právnických osob. Jsme v podstatě soukromá instituce. Za dobu své existence jsme opravili a zrekonstruovali (zrestaurovali) všechny budovy, v nichž působíme, včetně historických pražských synagog, vytvořili jsme nové stále expozice, četné nové depozitáře, postavili archiv, založili Galerii Roberta Guttmanna a Vzdělávací a kulturní centrum, které má svou pobočku i v Brně. Že se to takto podařilo, je jistě potěšující, ale především je to důvod k ocenění práce všech kolegů v muzeu, kteří o takové výsledky zasloužili.

Co se týče Vaší druhé otázky: souvisí s tématem nového antisemitismu, problémy terorismu a islamistického fundamentalismu. Odkazuji na tyto texty.
Jana Stiborova: Dobry den pane Pavlat. Vystavu jsem videla, je to velice krasne, poucne a moudre zaroven. Zide jsou vyjimecny narod. Skoda, ze v soucasnosti nemaji takovy prostor jako drive. Chtela bych se zeptat, jak zije soucasna generace Zidu u nas dnes. Zda byste mi doporucil soucasne Zidovske autory moderniho umeni, moderni literatury, filmu, divadla nebo filosofie. Alespon ty nejvyznamnejsi. Dekuji a preji hodne zdaru ve Vasi dalsi praci.
Leo Pavlát: Jsem rád, že se Vám výstava líbila. Vaše otázka by však byla na dlouhé povídání, takže jen velice stručně. Židovský život u nás po listopadu prožívá skutečnou renesanci, i když té plnosti a významu, jakou měl před válkou již nikdy nedosáhne. Během nacistické okupace zahynulo na 80 % českých Židů, mnoho jich pak emigrovalo po roce 1948 a 1968. Komunistický režim navíc během svého více než čtyřicetiletého panství působil vůči židovskému životu velice represivně. Nicméně dnes existuje 10 židovských obcí, největší je v Praze. Existují i náboženská společenství konzervativní a liberální, působí mnoho židovských zájmových organizací. V Praze existuje židovská školka, základní škola i osmileté gymnázium, rovněž Dům sociální péče. Sociální pomoc, především o přeživší šoa (holokaustu), je vůbec velice dobře propracována, zejména v Praze.
Co se týče židovských umělců, namátkou, podle vlastního vkusu zmíním alespoň spisovatele: I. Babel, B. Malamud, P. Roth, S. Bellow, izraelští autoři (dost jich už vyšlo v českém překladu – za všechny: A. Oz), I.B. Singer, z filosofů E. Levinas.
Vladimir Janousek: Hezky den pane Pavlat. Musim konstatovat, ze vystavou jsem prosel se zatajenym dechem. Oslovil me duch stare Prahy. Nepochopim, jak muze nekdo atakovat tak vzdelany narod. Chtel jsem se Vas zeptat, zda jsou stale v nasi zemi projevy antisemitismu? Na webu jsem nasel informace, ze Zide chteji ovlivnovat banky, media a statni insituce. Coz mi prijde velice zcestne. Jak vy vnimate podil dnesnich Zidu na spravovani vyznamnych insituci u nas. Co je pravdy na vyroku, ze "Zide jsou dnes vsude"? I kdyby to byla pravda musim rict alespon za sebe, ze to tak nevnimam nebot slusnych lidi neni nikdy dost. Preji krasny den, hodne stesti a tolerance.
Leo Pavlát: Ptáte se v podstatě na příčiny antisemitismu. V jeho několikatisíciletých dějinách (zahrneme-li i historicky starší antijudaismus) má teorie údajného židovského spiknutí velice významné místo. Takže vždycky najdete lidi, kteří budou vypočítávat a vyhledávat (mnohdy bez ohledu na skutečnost) kdo je Žid, a hned z toho vyvodí něco zlovolného, konspirativního proti jiným. Ptáte se na „podil dnesnich Zidu na spravovani vyznamnych insituci u nas“. Netuším. Ale nechtěl bych žít ve státě, kde by se podobné statistiky vedly. Každý by měl být posuzován podle svých činů. Všimněte si, že podstatou rasismu a vůbec negativního vydělování určitých skupin lidí je vždy skupinové posuzování, negativní zevšeobecňování. V době internetu je pro to velký prostor. Ale většina lidí si zachovává slušnost, rozum a vlastní úsudek. Nakonec to svými slovy sám krásně dokládáte.
Petr Schlosser: Dobry den, pane doktore a Shana Tova !
Nejprve blahopreji k vystave o Rabbi Loewovi. Navstivil jsem tuto nejprve sam a pak jeste dvakrat se zahranicnimi prateli. Jde opravdu o poutave, zasadni a dokonale fundovane dilo ! Blahoprani Dr. Parikovi a celemu kolektivu ZM !
Dale : jsem "potomkem", tedy vnukem majitele znameho fotografickeho atelieru Schlosser a Wenisch, ktery pusobil mezi 1910 a 1938 v Praze, Na prikopech.
Uz nekolik let se snazim shromazdit stripky, ktere by doplnily obrys jedne, nacistickym terorem znicene lidske existence jako i prislusniku jeho rodiny, postizene fatalnim silenstvim 2 svet. valky.
Pred nekolika lety jsem vznesl dotaz vedeckym pracovnikum o mozne pritomnosti artefaktu ve sbirkach (archivech) ZM. Tento dotaz, spojeny s resersi o puvodu portretu Otto Schlossera ( dilo Eugena von Kahlera, sbirka ZM) jsme probrali i spolu behem schuzky, ke ktere jste behem leta 2006 laskave svolil a behem ktere jste pratelsky prislibil pomoc a spolupraci.
Bohuzel - jak pred, tak po nasi schuzce se me otazky setkaly jen se strohymi a zcela negativnimi odpovedmi: ve sbirkach neni NIC a NIC nevime...
Nyni, uvaha o tom, ze by z tricetileteho pusobeni firmy, ktera vyprodukovala tisice fotografii znamych ( m.j. Franze a cele Kafkovy rodiny, Arnolda Schonberga, K.Krause, A.von Zemlinskeho, Weberna ) i neznamych prislusniku zidovske komunity nezustalo NIC je proste absurdni. Statisticky, sociologicky i "kunst" historicky - snimky atelieru Schlosser & Wenisch se nachazeji ve sbirkach U(p)M, MG i jinde v Cechach a ve svete.
Vzhledem k ostatnim prispevkum dnesni tribuny si proste dovoluji Vas timto znovu poprosit o pomoc v tomto absolutne nezistnem a skoro idealistickem podniku.
S vdecnym a srdecnym podekovanim a pozdravem
Petr Schlosser
Leo Pavlát: Vážený pane Schlossere,
děkuji za ocenění výstavy a také přeji Šana tova. Věřte mi, není důvod se domnívat, že byste nedostal od pracovníků našeho muzea pravdivou odpověď na všechny své otázky. Vůči restituentům přistupujeme s maximální vstřícností, jak lze doložit na řadě vyřešených případů. Bádání po provenienci předmětů je proces, který mimo jiné závisí na postupném materiálním vybavení, uložení a přístupu. Fotografická sbírka tak byla zpracována teprve přednedávnem. Nejsem konkrétně v detailech obeznámen s Vaší záležitostí. Máte-li však pocit, že Vaše žádost nebyla řádně prověřena, obraťte se na mě. Znovu však opakuji, že kolegům maximálně důvěřuji.

Petr Novotny: Dobry den. Chtel bych se zeptat na puvod slova antisemitismus. Kdyz je neco anti-/proti- (napr. antifasismus, antinacismus, antikomunismus, antisemitismus), tak je i opak napr. fasismus, nacismus, komunismus. O zadnem "semitismu" jsem nikdy nic neslysel. Znam pouze semitske jazyky (arabstina, hebrejstina, maltstina). Proti cemu je antisemita? Proti arabstine, hebrejstine, maltstine? Nebo proti Arabum, Hebrejcum a Maltanum? Je pravda, ze evropsti zide (nebo Zide ?) (tzv. Askenazove) nejsou etnicti Semite? Ze jsou to Chazari puvodne z oblasti mezi Kavkazem a Kaspikem, kteri prijali judaismus?
Leo Pavlát: Termín antisemitismus byl poprvé užit německým protižidovským aktivistou Wilhelmem Marrem roku 1879. Od postupné emancipace Židů, kdy se formovaly novodobé protižidovské stereotypy, mnohé v návaznosti na starší projevy protižidovské zášti včetně antijudaismu, byl v dobovém kontextu odpor proti Židům formulován jako odpor proti „semitismu“. V tomto vymezení – jako předsudky, odpor, zášť vůči Židům – se termín vžil a je tak přijímán dodnes. Antisemita je tedy odpůrce Židů, člověk proti nim zaujatý a zaměřený. Že se tento termín týká výlučně Židů, lze doložit na nesčetných dokladech. Co se týče původu Židů a těch aškenázských zvlášť, můžete se setkat s různými výklady v závislosti na erudici pisatele, ale také jeho tendenci. Až po tvrzení, že žádní Židé vlastně neexistují. Čímž odkazuji na předchozí zmínky o antisemitismu.

Petr Pravi: Rabi Loew učil, že "kdo poruší zákaz lichvaření, jako kdyby porušil všechny příkazy v Tóře". Jak tomu mám, pane Pavláte, rozumět v souvislosti se skutečností, že mnozí vyznavači judaismu se živí a živili půjčováním peněz na úrok? Děkuji.
Leo Pavlát: Ten citát máte, prosím, odkud? Mohl byste uvést přesně pramen? Soudím, že tak neučiníte. Nicméně na otázku Vám přesto odpovím. V důsledku protižidovského zákonodárství platného od středověku Židé v zásadě nesměli vykonávat řemesla jako ostatní lidé s výjimkou činností pro vlastní potřebu. Některá řemesla jim přitom byla zcela zakázána. Nesměli vlastnit (tedy ani obdělávat) půdu. Museli platit zvláštní daně. A za souhlas panovníka (ale případně třeba i šlechty) s tím, že mohou na určitém místě žít, že nebudou vyhnáni, museli platit nesmírně vysoké částky. Křesťanům byl takzvaný peněžní obchod (půjčky, úroky, dlužní úpisy – i ve středověké ekonomice významný ekonomický nástroj) zakázán, a měli se jím tedy v rámci tehdejší společnosti zabývat pouze Židé, většinovou společností beztak nahlíženi jako Bohem zavržení. Tento způsob obživy, a zdaleka ne všech členů židovských komunit, nebyl tedy jakousi preferovanou židovskou volbou. U nás navíc již od husitských válek nebyl peněžní obchod výlučně v židovských rukou. A konečně, když jste začal jakoby citátem: Judaismus i v rámci peněžního obchodu rozlišuje, co je mravné, a co ne, co je půjčka, co úrok, co lichva. Tyto pojmy se nekryjí. Ostatně, podíváte-li se do hebrejské Bible, zjistíte, že sociální zákonodárství je v ní hodně propracováno.
Pepa: Dobry den, jaky je Vas nazor na historicky revizionismus (nemyslim popirani holokaustu) a specialne na jeho ceskou variantu "sudetonemecky revizionismus", hanlive "sudetska lez"? Ja si myslim, ze spise nez o revizi historie se jedna o uvadeni veci na pravou miru. Ve svetove historiografii jde o Viktora Suvorova, kvuli nemuz Kreml ustanovil komisi, která ma "branit zkreslovani dejin".
Leo Pavlát: Obecně nepovažuji za správné, když historici zakrývají jakákoliv fakta, přistupují k nim selektivně, případně dokonce vytvářejí jakési obrazy minulosti podle toho či onoho zadání, často politického.

Seriózní historik svým způsobem reviduje své poznatky stále – na základě nejnovějších poznatků. Naproti tomu ti, kteří si v souvislosti s holocaustem říkají revizionisté, žádnou historickou pravdu nehledají. Ne náhodou mezi nimi není žádný, který by v seriózní diskusi argumentačně obstál - odkazuji zde především na proces popírače šoa D. Irvinga s americkou historičkou D. Lipstadt z roku 2000, v němž Irving svou při prohrál. Popíračům šoa jde v zásadě o hanobení obětí nacistického antisemitismu a současně o politické cíle: Holocaust – jak říkají „takzvaný“ – je jim dokladem „židovského spiknutí“ a na tomto základě vyvozují politické závěry. Tak např. izraelský stát je pro ně důsledkem tohoto spiknutí. Ne nadarmo se s popírači šoa hojně setkáme v muslimských zemích a také u neonacistů.
Vladimir S: Dobry den pane Pavlat. Jak vnimate osobnost naseho peremiera Fischera jenz je Zidem a take pana Reidelbaucha jenz je rovnez Zidem dale pak umeleckou komisi slozenou prevazne ze Zidu? Nedalo by se toto interpretovat jako Zidovska kolektivni strategie?
Leo Pavlát: Já vnímám každého člověka podle jeho jednání. Vy posuzujete konspiračně. Na okraj Vašeho dotazu obecně konstatuji, že pátrání po tom, kdo je a kdo není Žid - vždy v apriorně záporných souvislostech - je historicky doménou antisemitů. A ostatně i aktuálně.
Petr Schlosser: Dobre odpoledne, pane doktore.
K memu dopolednim prispevku "chatu", k jehoz obsahu ocekavam Vase vyjadreni, si dovoluji polozit tuto otazku :
Ktere jsou statutarni podminky pristupu a vyhledavani faktu v archivech a sbirkach Zidovskeho muzea a jake dokumenty jsou zapotrebi, aby tato povoleni mohl obdrzet bezny obcan, subsekventne akademicka osoba v ramci vedecke reserse ?
Leo Pavlát: Na Váš první dotaz jsem Vám již odpověděl. K těm dalším: Podmínky pro badatele (kdokoliv, kdo vyplní badatelský list) v Židovském muzeu v Praze se neliší od podmínek v jiných sbírkových institucích, knihovnách a archivech.
Karel Kraus: Dobrý den,chtěl jsem se zeptat proč si myslíte, že nemají lidé rádi Židy? (ve statistikach jsou vnímány nejvíce negativně) Proč osobnosti jako I.Kant, F.M.Dostojevskij, J.Neruda a další velcí myslitelé vnímali židovství jako určitý sociální parazitismus? K.Kraus
Leo Pavlát: Především nemohu souhlasit s Vaším obecným tvrzením, že „lidé nemají rádi Židy“. Píšete přítomném čase, ale odkazujete na osobnosti 19. století, dobu dovršené emancipace Židů, čas významných celkových proměn společenských, hospodářských a politických. Důvody protižidovských postojů té doby třeba hledat v historickém kontextu – co se našeho území týče, odkazuji nejnověji např. na knihu dr. Michala Frankla „Emancipace od židů“. A co se týče statistik: Nevím, z jakých čerpáte. U nás ale statistiky Vaše tvrzení o negativním vnímání Židů rozhodně nepotvrzují.
Vladimir S: Preji krasny den. Ptat se kdo je nebo neni nejake narodnosti neni nic spatneho. Zide se prece neustale ptaji kdo je a kdo neni Zid. Dnesni vlada tomu dava odpoved. Stejne tak Romove, Vietnamci nebo Nemci se ptaji po vlastni identite. Neni prave to, ze se Zide skryvaji za cizi narody a vyuzivaji tolerance zapadniho Krestanstvi onim racionalnim korenem antisemitismu?
Leo Pavlát: Pokud chcete racionalizovat antisemitismus, bránit Vám nemohu. Obviňovat oběť z toho, že si může za vlastní utrpení, není nijak výjimečné. Jsem přesvědčen, že je na místě posuzovat jednotlivě, ne kolektivně. Ale konkrétněji k Vaší otázce: Židovství je od dob emancipace i otázkou volby. Jen v rasovém nacistickém pojetí bylo židovskou „vinou“ již samo narození. Židé se dnes identifikují s židovstvím mnoha způsoby: na základě víry, vědomí šoa, kulturního dědictví, podpory Izraele (ale např. sekta Neturej Karta nachází svůj identifikační zdroj v odporu k izraelskému státu). Vy naproti tomu hovoříte čistě o národnosti.
Ludmila Slepánková: Dobrý den,chtěla bych se zeptat. Můj děda koupil za války od jedné židovské rodiny dům. dá se nějak dohledat historie té rodiny (zám jména)
Leo Pavlát: Jistě se dá u příslušných úřadů dohledat vývoj vlastnictví domu. Zjistíte-li jména (nebo je už máte), potom je třeba pokračovat v pátrání v archivu. Základní informaci, kam se obrátit a jak postupovat, byste mohla získat v našem muzeu na: vlastimila.hamackova@jewishmuseum.cz

Všem, kdo mi položili otázky, za zájem děkuji. A především všechny zvu na návštěvu Židovského muzea v Praze a výstavy „Cesta života“ v Císařské konírně Pražského hradu.
Hledej pořad:
...více