Konec pořadu 168 hodin: Nikdo si nemůže vybírat toho, kdo jej má kontrolovat. Ani Česká televize

Oním týdeníkem jsem byl tázán, zda je korektní, když Česká televize argumentuje šesti upozorněními na porušení zákona, vydanými v posledních dvou letech Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, a dvěma konstatováními Rady ČT o porušení Kodexu… Protože jde přece o orgány volené politiky, a že jejich členové nemusí být vždy odborníky na žurnalistiku…

Jedinými orgány, které mohou vykonávat společenskou kontrolu nad činností veřejnoprávních médií, jsou ale právě ty dva, které tazatelka ve svém dotazu zpochybňuje. Je myslím celkem zřejmé, že často s názory radních nesouzním. V dobře nastaveném systému si ale nikdo nemůže vybírat toho, kdo jej má kontrolovat. Nežijeme v totalitě. Volby v Česku jsou už 34 let svobodné (ty první byly až v červnu 1990). Naše zákony tedy už desítky let vznikají demokraticky. A rozhodnutí těchto orgánů je tak třeba respektovat.

Celé se to pokusím vysvětlit na příkladu: Uměl bych si představit i lepší systém televizních poplatků, než jaký platí nyní nebo dokonce než jaký je teď nově navrhován v parlamentu. Znamená to ale, že může Česká televize vybírat poplatek vyšší nebo od lidí, kterým povinnost platit není uložena zákonem? Všichni jasně víme, že ne. Stejně tak v případě mediálních rad nezbývá, než ctít platné právo.

Vím, že je v Česku populární pravidla „optimalizovat“. Já jsem k takovému přístupu ale rozhodně nebyl vychovaný. Můj děda byl za první republiky daňový úředník, praděda policista, babička i maminka účetní.

Vytahovat výzvy na ohýbání pravidel až tehdy, když se dotknou někoho, kdo je mi sympatický, nebo je dokonce můj kamarád, mi přijde trapné i v hospodské debatě. Pokud pak taková výzva padne v seriózně položené otázce novináře, nemůžu se ubránit pocitu manipulace. Pokud chceme měnit pravidla, musíme začít pěkně od počátku, v Poslanecké sněmovně. Anebo u voleb.