Nenechat se odbýt. Reportáž psaná na benzínce přibližuje práci novinářky Ivany Svobodové

Ivana Svobodová je kmenovou autorkou Respektu, autorkou stovek reportáží oceněnou prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky. Nepíše texty od stolu, vždy chce „být přitom“, neúnavně cestuje za lidmi z nejzapadlejších koutů republiky a zjišťuje, co vězí za jejich frustracemi a starostmi. Režisérka Zora Čápová s ní natáčela na mnoha místech Česka v průběhu čtyř let. „Film Zory Čápové k nám přišel jako její absolventský film na FAMU a hned nás zaujal hloubkou režisérčina vztahu s hlavní hrdinkou a otevřeností, se kterou Ivana Svobodová nechává dokumentaristy do své práce a života nahlížet,“ říká dramaturgyně ČT Zuzana Trávníčková.

Režisérka nejprve zamýšlela natočit film o fungování redakce Respektu a jejích autorech, s Ivanou Svobodovou ale rychle našly společnou řeč. „Velmi brzo vyšlo najevo, že je Ivana opravdu skvělá filmová postava, před kamerou funguje úplně přirozeně, vůbec se nestylizuje. Zároveň mě odjakživa bavil styl jejího psaní, její reportáže jsou psané tak, že čtenáře okamžitě vtáhnou – jsou plné vypozorovaných detailů z daného místa a čtenář má pocit, že na daném místě byl on sám,“ popisuje Zora Čápová počátky spolupráce. Východiskem jejího filmu se nakonec stala práce Ivany Svobodové na textech o českých dezinformátorech.

Reportérka v dokumentu jezdí na mítinky a demonstrace, pokouší se vést dialog s blogerem Vidlákem, s organizátorem protivládních protestů Jindřichem Rajchlem nebo s příznivci nejrůznějších konspiračních teorií. Často čelí nadávkám a pokřikování davu, lidé ji automaticky vnímají jako nepřítele. „Příjemné to není, ale občas se podaří v diskusi dojít k nějaké shodě a uklidnění. Občas se mi i někdo omluví. Třeba pán, který se mě pokoušel urazit vulgárním komentováním mého vzhledu. Zeptala jsem se ho, jestli to říká proto, že mě chtěl zranit, a pokud ano, tak proč. Chvíli se ošíval, pak odešel, pak se vrátil a omluvil se mi. Lidem obvykle otvírá stavidla zloby dav kolem, po jednom jsou vesměs milí,“ říká Ivana Svobodová, kterou kamera zachycuje při její každodenní práci: na cestách za reportážemi, v redakci Respektu i při finišování textů ve stresu z uzávěrky. Sledujeme ostřílenou novinářku, pro kterou je konfrontace s davem, nepohodlí na cestách anebo „psaní na benzínce“ součástí profese, která jí dává hluboký smysl a naplnění.

To, že bylo natáčení mnohdy náročné, potvrzuje režisérka dokumentu: „O to víc zajímavých situací ale přineslo. Když jsem o natočených scénách, které zachycují konfrontace s nepřátelsky naladěnými lidmi, diskutovala s naším dramaturgem Martinem Marečkem, říkal, že přesně to je to „maso“, které náš film potřebuje, aby byl napínavý. Takže to nakonec smysl dávalo. Zároveň natáčení přineslo i spoustu hezkých momentů, které jsme s Ivanou prožily a které ty náročné vyvážily,“ říká Čápová.

Filmový portrét Ivany Svobodové už stihl zabodovat na festivalech. Měl premiéru v soutěžní sekci Česká radost na MFDF Ji.hlava, zahajoval letošní FAMUFEST a byl vybrán do soutěžní sekce festivalu Jeden svět. „Ivana Svobodová je nejen elitní reportérka, která se spoléhá na práci v terénu, mluví se všemi názorovými stranami a dokáže ověřovat fakta, má také velkou empatii k lidem vyloučeným, izolovaným, rezignovaným, snaží se zjistit, proč si myslí to, co si myslí. Znepokojivá je nenávist, kterou vůči seriózním médiím a jejich reportérům rozdmychávají politici a osobnosti dezinformační scény. A otázka, jak se s ní vyrovnat, zůstává i dlouho po sledování Zořina filmu,“ uzavírá dramaturgyně Zuzana Trávníčková.

Součástí přílohy je i rozhovor s Ivanou Svobodovou.

Tiskové oddělení České televize.