(1986 - 1991 a od roku 1997 dodnes) Praha
Zpěvačka ostravské skupiny Eso Eva Volná to společně se svým manželem ve městě uhlí a hutí někdy v roce 1986 zabalila a oba se odstěhovali do Prahy. Eso nebylo příliš hudebně zajímavé ani úspěšné a navíc jeho frontmanka vycítila, že pokud se chce hudebně realizovat, je k tomu více možností v naší metropoli. Jan Volný se stal kytaristou Krausberry a protože si z Ostravy přivezl kompletní zvukovou aparaturu (jejím vlastníkem byla napůl i Eva), začal po pražských klubech zvučit i místní soubory.
Jedním z těchto souborů byl i dívčí novovlnný Dybbuk, který se nacházel zrovna v počátečním stádiu postupného rozkladu, a Evu svojí říznou muzikou nadchl. Zpěvačka nelenila a ihned některé jeho hráčky oslovila. Vlastně zpočátku stála hlavně jen o saxofonistku a vokalistku Kateřinu Nejepsovou (zároveň sdružení Hokaido). V Melodii (1988) k tomu říká: "Už jsem toho měla dost být sólistkou nějaké kapely, vystrčená do popředí. Když jsem se rozhodla, že postavím dívčí rockovou skupinu, chtěla jsem big beat s tvrdou rytmikou. Nad ní jsem si představovala něco ulítlého. Proto jsem chtěla Kateřinu." Nakonec se situace vyvrbila tak, že z Dybbuku přišly do její nové skupiny ještě Eva Trnková (g, bvoc) a Hana Řepová (perc, voc). Baskytaristkou se stala její známá, metalistka z Havířova Kateřina "Deli" Cinglová, tehdy zatím ještě pod jménem Solářová. Na bicí zpočátku vypomáhal jediný muž v kapele, zároveň bubeník Krausberry Ivan Dvořák, ale o pár měsíců později ho vystřídala Zuzana Manová. Nu, a o zpěv se Eva Volná dělila ještě s druhou klávesistkou Danielou Čelkovou (sdružení Hokaido). Název Panika pak vymyslel baskytarista Vltavy Jan Maxa Jr., který se zároveň rozhodl, že nové formaci vypomůže s texty.
První zkoušku měla Panika v prosinci 1986 a počáteční problémy s repertoárem Volná vyřešila tak, že s kapelou začala nacvičovat skladby, které ještě hrála s Esem. Později se autorsky na písničkách začali podílet dva kamarádi - Dan Fikejz, který právě rozpouštěl Combo FH, a Václav Křístek (sdružení Hokaido, později jeden z režisérů seriálu Bigbít; klaníme se, klaníme se). Texty obstarávali buď Maxa Jr., Křístek nebo se vzalo něco z dílny Jiřího Dědečka. Oproti předchozí dívčí formaci tu byl tedy jeden zásadní rozdíl - jestliže si všechny písničky a texty psaly holky z Dybbuku samy, Panika byla víceméně pouze interpretační záležitostí.
Hudebně se jednalo o odlehčený zpěvný rock, trochu podobný tomu, co předváděly v Anglii na počátku 80. let dívčí kapely typu Raincoats. Což znamenalo: na říznou rytmiku posazené vcelku vynalézavé melodie, tak trochu možná kalkulující s možným komerčním efektem - nakonec pár písniček Paniky se stalo skutečnými hitovkami, jmenujme třeba "Holky z tý druhý party", "Bezděz" nebo odvazová "Tak ať". Zabodovala též coververze od britských punkerů Clash, zde s Maxovým textem a názvem "Brixton".
Hudební publicista Josef "Zub" Vlček o Panice napsal v Gramorevui (1988): "Teprve po shlédnutí Paniky si člověk uvědomí, jak nekonformní a nekompromisní byl její předchůdce Dybbuk. Tam nešlo o potěšení chlapské části publika. Dybbuk byl mnohem filosofičtější, šlo v něm mnohdy o velmi vážné věci, o postavení ženy v naší společnosti. Však si také dívky psaly texty samy. Panice je většinou píší muži. Jsou velmi vtipné a nápadité, ale chtějí hlavně bavit. Dráždivá disonance zmizela." Ale zároveň dokázal mnohé ocenit: "Nicméně dosud u nás nebyla žádná ženská kapela (ani ve folku a country), která by tak dobře šlapala a dokázala rozparádit studené české publikum. Obzvláště se líbily příjemně proaranžované vícehlasy, záležitost, na níž se v našem rocku pomalu zapomínalo… Bezprostřednost Paniky, z níž místo vtíravého erotismu pop-hvězdiček sálá přirozené kamarádství, určitě v příštích měsících potěší a pobaví publikum v celé republice."
V roce 1988 se rozpadl Dybbuk. O rok později začala budovat jeho zpěvačka, baskytaristka a klávesistka Marka Míková skupinu Zuby Nehty a některé hráčky Paniky (Nejepsovou, Řepovou) znovu přetáhla k sobě. Navíc Deli Cinglová začala hrát s Krausberry, takže Panika musela přijmout jako náhradu další hudebnice. Do roku 1990 vstoupila tedy v sestavě: E.Volná (voc, ks), E. Trnková (g, bvoc), Z. Manová (ds), Anděla Mayerová (voc, ks), Nora Pavlíková (bg, bvoc).
Na začátku 90. let skupina natočila svoje jediné album a tím její aktivity na dlouhý čas skončily. V druhé polovině dekády byla zaznamenána snaha o znovuobnovení Paniky, ale zůstalo jen u pár zkoušek…
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
- Fotografie + video z koncertu v Praze (1988, vlastní J. Novotný) TV-klip "Holky z tý druhý party" (1988), klip "Holky z tý druhý party" (1988, vlastní ČEFIS), video z akce "Koncert pro Arménii" (1989, Panika písně: "Holky z tý druhý party", "Bezděz", "Brixton", "Vysočany - Libeň", vlastní Mars prod.), šot Televizních novin z Rockfestu 89 - Panika v záběrech (1989), TV - dokument "Tip pro učiliště" (1989, Panika v záběrech - "Holky z ta druhý party"), klipy "Bezděz" (1989), "Vysočany - Libeň" (1989), "Tak ať" (1988 a 1989), "Afrika" (1988 a 1989)
- Audio:
"Czechoslovak Alternative Disco Music, Vol. 1" (1988, STCV, Panika skladbu "Tak ať")
Panika: SP (Supraphon) - "Bezděz"/"Vysočany - Libeň" (1989)
Panika: "Panika" (1989-90, LP, Supraphon, vyšlo 1991)
- V seriálu BIGBÍT písně:
"Holky z tý druhý party" (1988)
"Tak ať" (1989)
"Bezděz" (1989)
