Úvod » Články

Oblast mezi Ústím a Kostelcem nad Ohří je známa poněkud paradoxním hudebním vývojem. V Nové Vísce u Chomutova se na konci 70. let vytvořila docela silná undergroundová komunita, přičemž jejím středobodem byl barák Miroslava „Skaláka“ Skalického. Tam se sjížděli hlavně pražští androši, kteří tak získali nový mimopražský azyl a svoji přítomností a svobodným nevázaným postojem k životu infikovali i místní mládež. Do historie se vepsal slavnou třídenní přehlídkou podzemní hudby na přelomu let 1978-9. Život v celé této oblasti mezi Chomutovem, Kadaní a Kláštercem nad Ohří a její atmosféru konce 70. let pak skvěle popsal ve svém románu o drsném životě místních mániček „A bude hůř“ spisovatel Jan Pelc.

V následujícím desetiletí tomu bylo jinak. Když se v polovině 80. let vrátil z Ostravy do Mostu baskytarista Karel Šůcha, prošedší zkušeností ve svém „báňském“ souboru Společenství Bédy Foltýna, což byla jednoznačně novovlnná pop music, ihned tu založil skupinu Rádio, jež se stylizovala do role jakýchsi rozpohybovaných punk´n´rollových showmanů. Pohyb, černé brýle a podobnou hudbu si odnesl i do své další kapely, novovlnného big bandu Laura a její tygři, takže o jakémkoli navázání na underground nemohlo být ani řeči. Nu, a s podobným takřka big bandovým obsazením začala v samém závěru 80. let koncertovat mostecká Večerní společnost.

Ani další mostecká kapela Lezem do kotle se k undergroundu příliš nehlásila, z jejich tvorby šlo vystopovat spíše vlivy Z kopce, potažmo brněnské alternativní scény. Takže paradoxně měl nejblíže k undergroundu temný metal skupiny Krevel,která ovšem jezdila zkoušet do blízkého Litvínova. Z Litvínova pocházel elektrickému blues oddaný Blues Bujón a dvojice jeho muzikantů Budina-Karkoška se pak postarala ve druhé polovině osmdesátých let o známý bluesový festival Non stop blues. V Ústí nad Labem zase fungovala z folku vycházející, vokálně nadaná skupina Komise, hard rocková Stará škola a její bluesová odnož Petr Bultas Band. Chomutov se zase na začátku 80. let blýskl několika ročníky rockového festivalu Tempo.

V kraji chmele mezi středními Čechy a Krušnými horami se sice konalo hodně tancovaček, ale své zastoupení tu měli samozřejmě i zástupci alternativní nebo neoficiální scény. Dodnes tu (v Lounech) žije literát a publicista Vladimír „Lábus“ Drápal, který měl na svém triku uspořádání několika podzemních akcí. A jejich účastníky nemusel zvát zdaleka - hned vedle v Žatci působil ďábelský androšský folkař Jiří „Zelí“ Zelenka, jenž společně s Pavlem Škarýdem založil kapelu É Ucho Accord Debil Band, která se v roce 1986 přejmenovala na Orchestr Bissext. Oba tyto soubory se společně s moravskými kapelami Posádková hudba MS a Stará dobrá ruční práce staly nejfrekventovanějšími a také nejoblíbenějšími účastníky všech neoficiálních androšských akcí v 80. letech.