Hraný fiktivní dokument o vzniku a zániku uměle vytvořené rockové skupiny. Něco pravdy a hodně fikce v autorském filmu Petra Zelenky (1996). Hrají: P. Fiala a členové skupiny Mňága a Žďorp, Ch. Clarke, I. Kral, J. Černý, Z. Troška, M. Vašut, M. Brodský, R. Toth, K. Zich a další. Kamera M. Gábor
00:00:45 Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:00:55 Nikdo z nás nevěřil, že by takový experiment mohl fungovat.
00:01:09 Mně se hlavně líbily texty a hudba.
00:01:20 Asi bych ty roky neměnil za nic jiného.
00:01:30 Moc jsem o tom nepřemýšlel a podepsal to.
00:01:38 Člověk byl hlavně zvědavý, ale Košata měl peníze.
00:01:54 Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven.
00:02:56 Tady byla v roce 1990 spousta rockových skupin.
00:03:02 Myslím, že tu chyběla výpověď těch nejobyčejnějších kluků.
00:03:12 Chyběla tady generační výpověď.
00:03:49 V roce 1990 mi zavolali chlapi z BGM a měli zajímavý projekt.
00:03:56 Chtěli, abych napsal hudbu pro nějakou českou kapelu.
00:04:02 Já jsem tehdy prodával palačinky, tak jsem to vzal.
00:04:13 Tenkrát jsem nevěděl, kdo to bude hrát a zpívat.
00:04:17 Tak jsem jenom skládal písničky.
00:04:28 Byla to taková psychóza, kterou jsem si nahnal předávkováním LSD.
00:04:40 Na léčení nám jako jednu z terapií doporučovali psaní poezie.
00:04:47 Psal jsem nějaké věci, ty se dostaly do rukou tomu Dánovi.
00:05:31 Tady máte číslo 129, to si připněte. Tady máte text.
00:05:42 Ten konkurz bylo hrozné divadlo.
00:05:45 Byli tam samí exoti snad z celé Prahy, byli tam transvestiti.
00:05:50 Mezi nimi se motaly hvězdy pop music, které jsem znal z TV.
00:05:55 Byl tam třeba Zich. Znal jsem jeho píseň Máš chuť majoránky.
00:06:02 Všichni o to moc stáli, snažili se a byli nervózní.
00:06:07 Nabízeli si třeba oříšky.
00:06:10 Když chceš, aby někomu odešel hlas, nabídneš mu oříšky.
00:06:14 Já jsem tam byl úplně mimo, se mnou se nikdo nebavil.
00:06:20 Vůbec jsem pak nechápal, proč mě vybrali. Oni to také nechápali.
00:06:28 Já jsem toho Petra Fialu, který to vyhrál, vůbec neznal.
00:06:33 Vlastně vůbec nikdo ho neznal, byla to trochu záhada.
00:06:38 Navíc on měl rozsah asi kvarty, ale asi to tak mělo dopadnout.
00:06:43 Tlusté koberce plné prachu, poprvé s holkou, trochu strachu.
00:06:50 Stará dáma od vedle zase vyvádí.
00:06:53 Zbyde tu po ní zvadlé kapradí a pár prázdných flašek.
00:06:57 Veterán z legií nadává na revma, vzpomíná na Emu, jak byla nádherná.
00:07:04 Všechny květináče už tu historku znají,
00:07:07 ale znova listy nakloní a poslouchají.
00:07:11 A svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný.
00:07:24 A svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný.
00:07:30 A můj pokoj je studený a prázdný. Svět je jenom hodinový hotel.
00:07:39 Vezmu si sako a půjdu do baru.
00:07:43 Absolventi kurzu nudy pořád postaru, dívám se okolo... pardon.
00:07:50 Po stínech - kterou? Přece žádnou. Vracím se pomalu nahoru.
00:07:57 Cestou potkávám ty, co už padají dolů.
00:08:00 A vedle v pokoji někdo šeptá...
00:08:04 Za oknem prší a déšť stejně nic nesmyje.
00:08:15 Svět je jenom hodinový hotel, to jsem posral, to nevadí, nevadí.
00:08:23 Svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný.
00:08:30 Svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný...
00:08:45 Já jsem se za zpěváka vůbec nepovažoval.
00:08:49 Na střední škole jsme měli kapelu, tam jsem tedy zpěvák byl.
00:08:53 Měli jsme jen jeden koncert, tam jsem ani nesměl zpívat,
00:08:59 protože si nás předtím předvolali na StB. Byli jsme vyděšeni.
00:09:04 Navrhli nám, že můžeme hrát, ale nemůžeme zpívat.
00:09:08 Já jsem vlastně na tom jediném koncertě ani nezpíval.
00:09:38 Ten obličej mi připomínal mého kamaráda Martina Knora.
00:09:44 Řekl jsem Johnovi, aby ho zkusili vyhledat.
00:09:48 Kdysi měl podivnou kapelu, věděl jsem, že hraje na kytaru.
00:09:57 Petr Fiala byl vždy trochu divný. Seznámili jsme se na chmelu.
00:10:03 Vsadil jsem se s ním, že nesní tenisku.
00:10:09 Tehdy jsem vůbec neměl peníze, všechny jsem utrácel za knížky.
00:10:14 Když jsem na tom byl nejhůř, navrhl jsem, že sním tenisku.
00:10:23 On tu tenisku skutečně vzal, očistil si ji.
00:10:28 Uřízl z paty kus gumy, rozkrájel ji, hodil to do piva a pivo vypil.
00:10:34 Byli jsme dohodnuti, že ty železné součástky nemusím jíst.
00:10:46 -Viděl jsem, že je zle.
-Oni se toho lekli. Nejvíc Martin.
00:10:54 Nějaké peníze jsem mu dal. Tak jsme se seznámili.
00:10:58 Agenti z BGM si mě zavolali na pohovor.
00:11:02 Brali mi otisky prstů, fotili si mě, bylo tam hodně lidí.
00:11:08 Mezitím mi pod ruku dali smlouvu, všechno byla taková legrace.
00:11:14 Já jsem to v euforii podepsal, to jsem neměl dělat. Nečetl jsem ji.
00:11:34 Do dneška jsem nepochopil měřítka, podle nichž nás vybrali.
00:11:39 Všichni vypadali stejně.
00:11:42 Říkal jsem si, koho to vybrali. Opticky mi splývali.
00:11:47 Nedokázal jsem si nikoho zapamatovat.
00:11:52 To byl Karel, měl chlupatá záda. To mi utkvělo.
00:11:57 Všichni byli stejní a divní. Nevěděl jsem, jak se kdo jmenuje.
00:12:06 Já jsem chlapy z BGM varoval. Taková kapela se nedá udělat uměle.
00:12:13 To není dechovka. Ale oni trvali na svém.
00:12:17 Tak jsem si říkal, že jsem písničky napsal. Bude to pro mě experiment.
00:12:27 Akord číslo jedna: C dur.
00:13:03 BGM dlouho nemohli přijít na název.
00:13:08 Jeden známý opilec z nádraží navrhl jméno Mňága a Žďorp.
00:13:13 Věděli jsme, že je to valašsky, že jsou to slangové výrazy.
00:13:19 Mysleli jsme, že to jsou zvláštní údery v kulečníku.
00:13:27 Pak se natiskly plakáty a bylo pozdě něco měnit.
00:13:44 První koncert.
00:14:15 Někdy nejdu spát a motám se městem.
00:14:21 A myslím na to, co jsem, a hlavně na to, co nejsem.
00:14:29 Spěchat není kam a proč, mně nejede žádný vlak.
00:14:36 A kdyby přece náhodou, raději odvrátím zrak.
00:14:58 Podle kolejí se vracím domů, brečím jak ženská, směji se tomu.
00:15:04 Vylézá slunko nad panelák, tak bych rád jednou vylezl také tak.
00:15:28 Jsou okovy vzpomínek, přes které duše dál klopýtat nemůže.
00:15:34 Jsou brány a dvířka, zdi, přes které může se tam,
00:15:40 zpátky se nemůže.
00:15:44 Byli tak hrozní, to se nedá popsat. Neuměli hrát, zpívat, chovat se.
00:15:51 Bylo mi líto těch písniček.
00:15:54 Můžu tě někdy vidět? Je to nemožné.
00:16:01 Můžu tě někdy vidět? Je to nemožné...
00:16:11 Ten první koncert byl příšerný, lidé tam usínali.
00:16:16 Nevěděli jsme, co máme dělat, protože nám to nikdo neřekl.
00:16:24 John za námi přišel po koncertě do šatny a byl na nás vytočený,
00:16:30 že to neděláme tak, jak on si to představoval.
00:16:39 -To bylo na hovno, kluci.
-Proč?
00:16:43 Prostě na hovno. Nemohu tomu věřit.
00:16:48 Nebyl tam pohyb. Žádný pohyb. Vůbec ne.
00:16:56 -Já se hýbat víc nemohu.
-Já také ne.
00:17:01 -Jak se máme hýbat?
-Dělám to tak, jak umím.
00:17:07 Je to nemožné, je to nemožné...
00:17:18 MLUVÍ ANGLICKY
00:17:28 Já se s ním nebudu bavit.
00:17:36 Co tam máme dělat?
00:17:43 MLUVÍ ANGLICKY
00:17:53 Říkali jsme si: Tak fajn, něco jsme zažili, teď nás asi vyhodí.
00:17:59 Rozpadneme se. Ten klub dva dny po našem koncertě zavřeli.
00:18:05 -Připadám si, rozumíš,...
-Měl ses víc hýbat.
00:18:11 Začnu se hýbat a co mi to udělá?
00:18:17 Pochop to, že já hraji na klávesy. Nemám kolečka, abych s tím jezdil.
00:18:24 -Tak ty se hýbej!
-Já tam nemám místo.
00:18:34 Po koncertě mi připadalo přirozené, že to takto muselo dopadnout.
00:18:39 Myslel jsem si, že je to poslední koncert.
00:18:44 A ono to nějakým záhadným způsobem pokračovalo dál.
00:18:52 Z vaší tvorby je patrné, že máte na ženy negativní názor. Proč?
00:19:02 No...
00:19:11 Píšete písničky rovnou, nebo čekáte na inspiraci?
00:19:24 No... to je těžko říci.
00:19:37 Jejich problém byl, že neuměli komunikovat s médii.
00:19:42 To je základ, proto si John najal mě, abych je to naučil.
00:19:47 Tak jdeme dál: emancipace.
00:19:50 Tj. sebevražedný pokus o opětovnou legalizaci matriarchátu.
00:19:56 Není to o tom, že ty si to nemyslíš.
00:20:00 Ty to musíš jenom předat, vydat ze sebe, oni si to přeberou.
00:20:04 Emancipace je sebevražedný pokus o legalizaci matriarchátu.
00:20:09 -Hudbu má kdo?
-Já.
00:20:12 V minulosti skrze hudbu lidé komunikovali s Bohem.
00:20:17 Dnes skrze hudbu komunikuje ďábel s námi.
00:20:49 Děkuji ti za to, že jsi to rovnou nepoložil.
00:20:58 Že jsi nezapomněl, co jsi se mnou všechno prožil.
00:21:05 Teďka svítí měsíc pro každého zvlášť, mně je to líto.
00:21:13 Jenže už je konec, však víš to.
00:21:19 Vím to.
00:21:21 Měsíc, svítí měsíc. Měsíc, svítí měsíc.
00:21:52 Samozřejmě jsme ty oblečky chtěli odmítnout.
00:21:56 Připadalo nám to nesmyslné. Vyndali smlouvu a ukázali nám
00:22:02 tam klauzuli, podle které jim musíme ve všem vyhovět.
00:22:07 To jsme nevěděli. Oblékli jsme si to a zírali, jak to funguje.
00:22:35 Tlusté koberce plné prachu...
00:22:41 Původně se ta písnička jmenovala Pilinový kotel.
00:22:45 Bylo to o dvou milencích, kteří se scházejí u pilinového kotle.
00:22:50 Pak jsem to přepsal, udělal jsem z toho Hodinový motel.
00:22:56 Nakonec to byl Hodinový hotel.
00:23:04 Svět je jenom hodinový hotel, a můj pokoj je studený a prázdný.
00:23:12 Když přišly první holky do šatny, tak jsem tomu ze začátku nevěřil.
00:23:19 Myslel jsem, že jsou nastrčné, abychom získali sebevědomí.
00:23:24 Tak jsem si je prověřil. Přišly proto, že se jim to líbí.
00:23:30 Dělalo mi to dobře.
00:23:33 -Myslel jsem, že to je kompars.
-Byli jsme zvyklí na cokoli.
00:23:39 Kytky v klopě vadnou, dívám se okolo po stínech.
00:23:45 Kterou? No přece žádnou.
00:23:48 My jsme tomu vůbec nevěřili, přidali jsme pár písniček.
00:24:03 Nejlíp jim bylo, když nevěděli, co dělají.
00:24:10 Jenom se potkali a neznělo to špatně.
00:24:18 Tak se snažili a opravdu si užívali.
00:24:24 Jenom existovali a čas běžel skvěle.
00:24:31 Nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou.
00:24:44 Je to uměle vytvořená kapela, ale BGM na tom vydělá peníze.
00:24:50 Kluci, kteří neuměli hrát, jsou slavní, mají peníze.
00:24:56 Posluchači jsou spokojení. Každý si musí udělat obrázek sám.
00:25:09 Neměl jsem představu, jak se točí deska, nebyl jsem ani ve studiu.
00:25:14 Když jsem tam přišel, zjistil jsem, že I. Král už nahrál všechnu hudbu.
00:25:19 Já jsem tam potom chodil sám a nahrával jsem zpěv.
00:25:25 Dnes nepůjdu nikam, jen asi do koupelny.
00:25:31 Už dlouho si říkám...
00:25:51 Jaký máte názor na emancipaci?
00:25:56 Emancipace je sebevražedný pokus o opětovné zavedení matriarchátu.
00:26:02 Jaká je budoucnost rockové hudby?
00:26:07 Myslím, že v minulosti lidé skrze hudbu komunikovali s Bohem.
00:26:27 To první turné v roce 1992 bylo hrozně drsné.
00:26:33 Bylo to asi 60 koncertů během 3 měsíců. Byli jsme unaveni.
00:26:37 Když jsme nespali, hráli jsme hru, jestli už jsme hráli v Kutné Hoře.
00:26:43 Nikdo nevěděl.
00:26:47 Já jsem ta města vůbec nepoznával, poznal jsem je jen podle jídla.
00:26:53 Třeba v Jihlavě jsem si vždy dával výpečky.
00:27:01 V noci se vlastně 8 hodin hrálo, přes den se spalo na lavičkách.
00:27:08 Všechny špatné životní podmínky kapelu vlastně stmelily.
00:27:16 Hráli i dvanáct hodin denně. Lidé jim začali věřit.
00:27:23 Přišel jsem na to, že BGM vybralo ty správné chlapy.
00:27:30 Veřejnost měla od začátku dost informací o tom,
00:27:34 že Mňága je umělá kapela. BGM se tím netajili.
00:27:39 Zdálo se, že tato informace nezajímá novináře ani veřejnost.
00:27:44 Možná lidé chtěli být klamaní.
00:27:48 Možná ta hudba byla tak dobrá, že to bylo jedno.
00:27:54 Nemůžu zůstat a nechci odejít, nech mě být.
00:28:00 Jsem jenom fotograf.
00:28:04 Nemůžu se pohnout a nechci zůstat stát.
00:28:07 Jednou na koncertě jsem byl tak unavený, že jsem usnul.
00:28:12 O ráfek bubnu jsem si odřel nos. Bral jsem prášky, abych to odehrál.
00:28:18 Zdály se mi sny, při koncertě jsem měl vidiny.
00:28:25 Usínali jsme během hraní, vůbec jsem nevnímal text.
00:28:31 Těšil jsem se na to, až pojedeme pryč z koncertu.
00:28:36 Zastavíme se někde u benzinky a dáme si kafe.
00:28:43 Nikdy to nechutnalo, sedí spolu v hospodě.
00:28:49 A mluví a mluví a mluví.
00:28:53 A pak jdou k němu domů a tam už moc nemluví.
00:29:15 Na pódiu jsem byl tak unavený, že jsem na muziku vůbec nemyslel.
00:29:21 To šlo úplně mimo mě a přemýšlel jsem o něčem jiném.
00:29:27 Zdávalo se mi, že jsem třeba v hangáru a opravuji letadla.
00:29:36 Já jsem takový spíše rodinný typ, zdálo se mi o ženě a o dětech.
00:29:44 Chtěl jsem být s nimi doma.
00:29:52 Někdy v té době jsme zkoušeli skládat první písničky.
00:29:57 V autě, v hotelu nebo tak někde.
00:30:00 Nevěděli jsme, jestli je budeme někdy hrát, ale zkoušeli jsme to.
00:30:05 Zlomilo se to na Chmelnici. Tenkrát vypadl proud.
00:30:11 Začali jsme hrát písničku, kterou jsme jen tak zkoušeli.
00:30:17 Do té písně jsme dali naše pocity.
00:30:21 Dřív jsme zpívali o pocitech lidí, kteří nám psali písničky.
00:30:42 Jako je sama skála, tak jsem sám i já.
00:30:50 Jako je prázdná duha, tak jsem prázdný i já.
00:30:58 Jako je zrádná voda, tak zradím i já.
00:31:06 Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:31:22 O půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí
00:31:28 jdu co noha nohu mine a každý sám sobě jsme stínem.
00:31:34 Nic mi není, přitom melu z posledního.
00:31:40 Těžko říct o tom něco konkrétního.
00:31:44 Stejná slova kolem, stejné tváře a každý sám sobě jsme lhářem.
00:31:50 A já už zase zkouším se prokopat ven.
00:31:56 Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:32:02 Když v někom ta potřeba vyjádřit se právě hudbou je,
00:32:08 tak se to určitě dříve či později prosadí.
00:32:11 Vidím to u Petra Fialy v tom, jak si napsal písničku
00:32:17 Made in Valmez se sloganem Zkouším se prokopat ven.
00:32:23 Překročit ten svůj obzor a udělat pro tu hudbu místo.
00:32:29 O půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí
00:32:36 jdu co noha nohu mine a každý sám sobě jsme stínem.
00:32:43 Ten smutek v textech je asi pozůstatek starého života ve mně.
00:32:47 Jenom mě překvapilo, když si začali psát svoje texty,
00:32:52 že to bylo ještě smutnější. Asi také měli něco za sebou.
00:32:58 A já už zase zkouším se prokopat ven.
00:33:04 Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:33:09 Když jsme začali psát písničky sami, byla to největší pohoda.
00:33:15 Uvědomili jsme si, že máme obrovskou svobodu.
00:33:21 Můžeme si to dělat tak, jak sami chceme.
00:33:25 To byly ty nejlepší zlaté roky.
00:33:30 To bylo fakt perfektní. Nevím, jestli to ještě někdy přijde.
00:33:35 Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:33:54 Bylo to fajn, bezvadný pocit. Bomba.
00:33:58 Ale najednou člověk byl součástí něčeho, co nešlo zastavit.
00:34:03 Byl i trochu strach, co bude dál. Kde je ta hranice? Co bude s námi?
00:34:16 Myslel jsem si, že BGM je velká, všemocná firma.
00:34:22 Nemohl jsem pochopit, že by je mohla koupit větší firma.
00:34:52 John se z toho úplně zhroutil. Došlo mu, že je také jen najatý.
00:34:58 Pro mě to byl také obrovský šok. Došlo mi, že si koupili i nás.
00:35:25 Jdeme špatnou cestou, a tak se nemá cenu hádat.
00:35:31 Jestli vpravo, nebo vlevo, jestli východ, anebo západ.
00:35:39 Jestli nahoru, anebo dolů, jestli každý sám, anebo spolu.
00:35:46 Jestli ano, nebo ne, vítr slova odvane.
00:35:52 Zůstanem tu jenom my sami sebou opuštěni.
00:36:04 Pro Johna a BGM jsme byli hudební experiment.
00:36:09 Tito lidé byli jen pochodující kalkulačky.
00:36:15 Chtěli nám vzít naše životy a zážitky a zkurvit je.
00:36:22 V té staré smlouvě s BGM bylo, že mohou rozhodovat o tom,
00:36:27 co budeme jíst a pít. Ta nová společnost se toho chytla.
00:36:31 Nutila nás třeba k tomu, abychom jedli jenom jablka.
00:36:39 Oni měli smlouvu s Budvarem, ale já byl zvyklý na něco jiného.
00:36:44 Já jsem pil Radegast a měl jsem problémy,
00:36:50 když nás na koncertě nutili pít to pivo.
00:37:02 Mně bylo jedno, zda to bude BGM nebo Fruit International.
00:37:07 Zpočátku to bylo stejné, ale pak to bylo horší.
00:37:20 Nejvíc se Klára těší na neděli.
00:37:24 Zůstane s knížkou celý den v posteli.
00:37:29 A otevřeným oknem...
00:37:46 Já jsem ty kostýmy nenáviděl. Uvnitř vznikalo divné klima.
00:37:52 Jednou jsem tam měřil teplotu, naměřil jsem 52 stupňů.
00:37:56 To už je taková teplota, která je nebezpečná a riskantní.
00:38:04 To se nedalo. Já jsem ani nedosáhl na struny.
00:38:16 Já jsem nechtěl hrát převlečený za vůbec žádné ovoce.
00:38:20 Nejvíc by mi vadilo, kdybych hrál za ananas.
00:38:25 Samozřejmě to dopadlo tak, že jsem za něj byl převlečený já.
00:38:30 Já chci být oázou a jsem jen protézou.
00:38:36 Chci být mořem a jsem jenom studnou.
00:38:39 Spuštěnou oponou, špinavou záclonou, bez slávy staženou.
00:38:54 Nakonec o nás natočili ten hraný film.
00:38:58 Použili naše skutečné zážitky. Mě tam hrál Marek Vašut.
00:39:08 -O dva tácy!
-Ale sníš ji celou!
00:39:13 Celou. Kromě těch kovových částí.
00:39:24 -Ty máš dva tácy?
-To víš, že mám dva tácy.
00:39:29 -Nemáš.
-Když říkám, že mám, tak mám.
00:39:33 Když ji sníš, máš u mě dva tácy.
00:39:38 Já jsem chtěl, aby mě hrál někdo slavný, třeba Sagvan Toffi.
00:39:45 Toho úplně ignorovali. Nakonec mě hrál Marek Brodský.
00:40:19 Ty vole, ty jsi magor?
00:40:28 -Vsadili jsme se, ne?
-No jo, ale já ty peníze nemám.
00:40:47 Hned jsem věděl, že kecáš.
00:40:54 Počkej!
00:41:02 Já nemám peníze, ale můžeš hrát s námi v kapele.
00:41:08 -V jaké kapele?
-Bigbít.
00:41:12 -Vždyť já neumím na nic hrát.
-Takoví magoři jako ty se hodí.
00:41:50 Musím říct, že jsem měl opravdu štěstí na herecké obsazení.
00:41:54 Všichni, co to hráli, hráli s maximálním nasazením.
00:42:00 To jsem byl velice spokojen. Velkou roli sehrály rekvizity.
00:42:05 Scénu s výslechem jsme tady čtyři dny stříhali.
00:42:09 Nakonec se to povedlo fantasticky.
00:42:20 -Co mám vědět?
-Že ty texty jsou provokace.
00:42:25 Tady se třeba píše: Kdo nesmrdí s námi, smrdí proti nám.
00:42:30 -Co si mám o tom myslet?
-Myslete si, co chcete.
00:42:35 -Kdo napsal ten text?
-To jsem napsal já.
00:42:43 Za takovou větu můžete klidně vyletět ze školy.
00:42:47 -Nezastrašujte mě!
-Na spratky tu nejsme zvědavi.
00:42:52 Tak proč jste mě sem zvali?
00:43:05 Pane Fialo, vy přece studujete na vysoké škole.
00:43:11 Nebylo by moudré ta studia nějak násilně přerušit.
00:43:15 -Nekouřím.
-To se žere. -Fakt?
00:43:19 Vážíme si toho, že se s námi snažíte nějak dohodnout.
00:43:24 -Jak dohodnout? O čem?
-Uděláme takový kompromis.
00:43:33 Můžete na tom koncertě hrát, ale nebudete zpívat. Co vy na to?
00:43:42 Co já na to? Že na této špinavé hře participovat nebudeme.
00:43:50 A jestli nás nenecháte hrát a zpívat tak, jak to cítíme,
00:43:57 tak raději nebudeme hrát vůbec. Jasné?
00:44:11 Sbohem.
00:44:15 Díval jsem se na ten film a viděl jsem celou tu nepravdu.
00:44:20 Jako bych stál nad svým životem a viděl, jak ho celý změnili,
00:44:25 aby to bylo pěkné, aby se to všem líbilo.
00:44:29 Stejně to byl hnus a nepravda. Prostě český film. Blbý film.
00:44:38 Slyšel jsem, že se to někomu z Mňágy nelíbilo.
00:44:42 Když se lidé vidí na plátně a konfrontují život s odstupem,
00:44:48 jsou celí vykulení, že ten jejich život je banální.
00:44:55 Já osobně jsem měl výčitky svědomí, že jsme se nechali koupit.
00:45:04 Ale potom jsem zjistil, že publikum je na tom ještě hůř.
00:45:11 Došlo mi, že je těžké být upřímný v prostředí, kde je to lidem jedno.
00:45:21 Vůbec nás nebrali vážně, když jsme jim říkali, že jsme umělá kapela.
00:45:26 Jsme jenom figurky. A oni řvali Mňága, Mňága!
00:45:34 -Vám nevadí, že jsme umělá kapela?
-Ne, my chceme podpisy.
00:45:40 -Prosím tě, dej to sem.
-Na břicho, prosím tě.
00:46:00 My jsme těm Fruit International nikdy moc nevěřili.
00:46:05 Pak jsem si všiml, že máme ty kytary nějaké jiné.
00:46:10 Mají jiný tvar. Klukům to nepřišlo. Já jako technik to vnímám jinak.
00:46:15 Zjistil jsem, že máme v kytarách štěnice. To už byl vrchol.
00:46:25 Mám pro vás dobrou zprávu. Už nás nebaví být umělou kapelou.
00:46:31 Kašleme na to a jdeme pryč! Čau.
00:46:38 Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu.
00:46:44 Africkým dětem hlad nezaženu.
00:46:50 Zabloudil jsem lhostejností, nevím, jak najít cestu zpět.
00:46:59 Jmenuji se po tátovi, je mi třicet let.
00:47:06 Zabloudil jsem lhostejností, nevím, jak najít cestu zpět.
00:47:13 Jmenuji se po tátovi, je mi třicet let.
00:47:21 Nebudu mít dost sil, zmizím do ticha.
00:47:29 V poslední chvíli možná chytím vítr.
00:47:35 To rockerství z nich udělalo pravé chlapy.
00:47:39 První, co ten chlap na jevišti udělá, je, že se vzepře.
00:47:45 Když se vzepře, tak se z něho stane správný rocker.
00:47:54 Jste tady nový, tak se představte a řekněte, co vás sem přivedlo.
00:48:01 Já nic neříkám, jen poslouchám, co lidé říkají.
00:48:15 Fruit International nás zažalovali za porušení smlouvy.
00:48:20 Raději jsem se schoval do blázince. Tam mě nenašli.
00:48:31 V tom blázinci jsem konečně měl klid a mohl jsem pozorovat lidi.
00:48:36 Byl tam třeba chlap, který pořád zpíval.
00:48:39 Zjistil jsem, že to byl člověk, který byl u Hanniga.
00:48:44 Došlo mi, že jsme se zachránili. Mohli jsme dopadnout jako on.
00:48:50 To byla docela zajímavá zkušenost.
00:48:53 Právník nám poradil, ať se všichni někam vytratíme.
00:48:58 Poradil mi, ať jdu za Petrem. Vymyslel jsem si banální věc.
00:49:06 Červenáte vždy, když hovoříte s někým cizím?
00:49:14 V podstatě s kýmkoli, koho potkám. Musím pak utéct.
00:49:21 Teď, když jste přišel, tak jste nezčervenal.
00:49:28 To je asi výjimka. Vždycky okamžitě zrudnu.
00:49:38 -Teď jste nezrudl. Čím to asi je?
-Možná díky vám.
00:49:48 Když nevyšel blázinec, tak jsem zkoušel dostat se do kriminálu.
00:49:54 Za vandalství mě nesebrali, tak jsem jel domů.
00:49:59 Tam jsem našel dopis od Johna, že ta smlouva konečně propadla.
00:50:22 Pak mě pan Brown požádal o tzv. přátelskou schůzku.
00:50:26 Říkal jsem si, že se tam půjdu podívat.
00:50:29 Rozloučím se s hudbou v kanceláři pana Browna.
00:50:33 Řeknu mu, co si myslím o štěnicích v kytarách a filmu.
00:50:41 Vy nejste žádný kritik a budete dělat to, co my řekneme.
00:50:52 O štěnicích pan Brown nic neví. Nemá s tím nic společného.
00:50:58 Máte si to vzít zpátky. Poslouchejte!
00:51:03 Zapomeňte na to. Nikdo nezvedal telefon. Kde jste byli?
00:51:09 Např. já jsem byl v blázinci, kde jsem byl kvůli vašemu jednání.
00:51:15 Vy jste byl v blázinci?
00:51:19 Jestli se mnou budete tak jednat, budu tak jednat i já s vámi.
00:51:28 -Řekněte mu, ať se posadí.
-Posadí se, až bude sám chtít.
00:51:34 -Pan Brown je s vaším jednáním velice nespokojen. -To může být.
00:51:39 Nakonec mi vyhrožoval tím, že už nikdy nebudeme moci hrát.
00:51:44 To bylo přesně to, co jsme chtěli. Chtěli jsme mít klid.
00:51:53 Když jsme se rozešli s Brownem a když Mňága skončila,
00:51:59 vrátil jsem se zase k letadlům. Změnily se materiály i technologie.
00:52:09 Já jsem si udělal konečně pořádek v bytě, v knížkách a v životě.
00:52:31 Petr za mnou přiběhl do práce, byl úplně vyděšený.
00:52:36 Viděl totiž někde plakáty Mňágy. Zděsili jsme se, co se zase děje.
00:52:41 Najednou mi někdo volal a říkal, že Mňága hraje v Pardubicích.
00:52:46 Na pódiu jsme viděli hrát cizí muzikanty, sál byl úplně narvaný.
00:52:52 Slyšeli jsme ty písničky, které pro nás napsal Ivan.
00:52:57 Dokonce i některé naše písně nám ukradli a hráli je. Vše běželo dál.
00:53:02 Nevěřil jsem svým očím, ale bylo to tak.
00:53:25 Když jsem na ten koncert přišel a viděl ty lidi v našich kostýmech,
00:53:31 kteří zpívali naše písničky, říkal jsem si, že to už je moc.
00:53:47 Když jsme přišli na koncert a uviděli ty kluky,
00:53:50 kteří vypadali jako my a hráli naše písničky,
00:53:54 tak jsme si říkali, jak je to možné. Lidé to baštili.
00:53:58 Svět je jenom hodinový hotel, a můj pokoj je studený a prázdný.
00:54:28 Kytky v klopě vadnou, dívám se okolo po stínech.
00:54:32 Kterou? Já přece žádnou.
00:54:35 Vracím se pomalu nahoru, cestou potkávám ty, co padají dolů.
00:54:40 Vedle v pokoji někdo šeptá, jak ti je.
00:54:45 My už jsme sice nechtěli nikdy hrát a mít kapelu, ale došlo
00:54:51 nám ten večer, že je to asi jediný způsob, jak se s tím vypořádat.
00:54:58 Byl jsem zhnusený. Tam asi vznikla ta myšlenka udělat svou kapelu.
00:55:07 Prostě HAPPY END.
00:55:40 Většina kapel, které začínají hrát, jdou z undergroundu.
00:55:48 Stejně jednoho dne něco podepíší s nějakou firmou.
00:55:53 Tato kapela nezačla v undergroundu, ale okamžitě podepsala s firmou.
00:56:00 Byli ve studiu a hráli, takže to období se tam obrátilo.
00:56:06 Oni teď musí zpátky do undergroundu.
00:56:12 HAPPY END je pokus dělat tu hudbu bez humbuku kolem.
00:56:24 Zkoušíme tady v malé zkušebně, nikdo nás nezná. Je to bezvadné.
00:56:36 Děláme, co nás baví. Je to super. Žádné ananasy.
00:56:49 Teď hrajeme dvakrát až třikrát do měsíce, to nám vyhovuje.
00:57:11 Nejdřív nosy, potom oči, ze zdi trčí obličeje.
00:57:18 Co se děje, co se děje, snad tu někdo nebrečí?
00:57:24 Opatrně podle plotu soucit leze k mojí tváři.
00:57:30 Nebýt tady toho všeho, tak naše životy by byly jiné.
00:57:37 Jsem rád, že jsme to všechno zažili.
00:57:42 Jsem ale také rád, že jsme zůstali normální, že jsme se nezbláznili.
00:57:48 To, co jsme prožili, nám už nikdo nevezme.
00:57:58 Je těžké si vybrat, co je a co není lež.
00:58:03 Trochu lži a hodně lži, musí si člověk vybrat.
00:58:12 Správný rocker se nedá koupit. Ale zase každý rocker se dá koupit.
00:58:21 Svatá pravda, naše pravda, hahaha, betonová králíkárna, hahaha.
00:58:27 Chápu vaše tajné mapy, hahaha, odpovídám na dotazy.
00:58:34 Mrtvý pán mi míchá barvy, opilec mi vede ruku.
00:58:40 Něžný dotek špičky nože, obraz pro výstavu koček.
00:58:47 A křivky už jsou příliš křivé, abych se necítil trapně.
00:58:54 Slova tečou z televize, znám je dobře - žabí břicha.
00:59:01 Odpovídám na dotazy, hahaha, tajné znaky, tajné mapy, hahaha.
00:59:08 Do budoucna smělé plány, odpovídám na dotazy.
Než se scenárista a režisér Petr Zelenka proslavil svým autorským filmem Knoflíkáři, natočil ve spolupráci s Českou televizí film s názvem Mňága – Happy End. Ve fiktivním hudebním dokumentu o vzniku a zániku jedné uměle vytvořené skupiny (ve filmu skutečná skupina Mňága a Žďorp) jde o jakýsi obrácený příběh existence kapely. Neznámí hudebníci, kteří byli vybráni konkurzem a byl jim přiřazen cizí repertoár, se téměř přes noc stanou slavnými, prožijí si neobyčejnou popularitu s davy fanynek, aby se nakonec odebrali do undergroundového sklepa, kde podobné kapely obyčejně začínají. Je to příběh hudebníků, kteří díky médiím a byznysu okolo zažijí neobyčejné období svého života, kteří se ale nakonec vymaní z vlivu cizích lidí a přestanou lhát svému okolí i sobě. Mystifikační film paroduje řadu mechanismů, jež provázejí hudební průmysl, ale pomocí písniček Petra Fialy a skupiny Mňága a Žďorp si umí udělat legraci i sám ze sebe…
Filmový debut scenáristy a režiséra Petra Zelenky získal jednu z hlavních cen na festivalu v Cottbusu a cenu Zlatý ledňáček 1997 na Finále Plzeň.
