Hraný fiktivní dokument o vzniku a zániku uměle vytvořené rockové skupiny. Něco pravdy a hodně fikce v autorském filmu Petra Zelenky, který právě slaví životní jubileum (1996). Hrají: P. Fiala a členové skupiny Mňága a Žďorp, Ch. Clarke, I. Kral, J. Černý, Z. Troška, M. Vašut, M. Brodský, R. Toth, K. Zich a další. Kamera M. Gábor
00:00:45Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:00:55Nikdo z nás nevěřil, že by takový experiment mohl fungovat.
00:01:09Mně se hlavně líbily texty a hudba.
00:01:20Asi bych ty roky neměnil za nic jiného.
00:01:30Moc jsem o tom nepřemýšlel a podepsal to.
00:01:38Člověk byl hlavně zvědavý, ale Košata měl peníze.
00:01:54Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven.
00:02:56Tady byla v roce 1990 spousta rockových skupin.
00:03:02Myslím, že tu chyběla výpověď těch nejobyčejnějších kluků.
00:03:12Chyběla tady generační výpověď.
00:03:49V roce 1990 mi zavolali chlapi z BGM a měli zajímavý projekt.
00:03:56Chtěli, abych napsal hudbu pro nějakou českou kapelu.
00:04:02Já jsem tehdy prodával palačinky, tak jsem to vzal.
00:04:13Tenkrát jsem nevěděl, kdo to bude hrát a zpívat.
00:04:17Tak jsem jenom skládal písničky.
00:04:28Byla to taková psychóza, kterou jsem si nahnal předávkováním LSD.
00:04:40Na léčení nám jako jednu z terapií doporučovali psaní poezie.
00:04:47Psal jsem nějaké věci, ty se dostaly do rukou tomu Dánovi.
00:05:31Tady máte číslo 129, to si připněte. Tady máte text.
00:05:42Ten konkurz bylo hrozné divadlo.
00:05:45Byli tam samí exoti snad z celé Prahy, byli tam transvestiti.
00:05:50Mezi nimi se motaly hvězdy pop music, které jsem znal z TV.
00:05:55Byl tam třeba Zich. Znal jsem jeho píseň Máš chuť majoránky.
00:06:02Všichni o to moc stáli, snažili se a byli nervózní.
00:06:07Nabízeli si třeba oříšky.
00:06:10Když chceš, aby někomu odešel hlas, nabídneš mu oříšky.
00:06:14Já jsem tam byl úplně mimo, se mnou se nikdo nebavil.
00:06:20Vůbec jsem pak nechápal, proč mě vybrali. Oni to také nechápali.
00:06:28Já jsem toho Petra Fialu, který to vyhrál, vůbec neznal.
00:06:33Vlastně vůbec nikdo ho neznal, byla to trochu záhada.
00:06:38Navíc on měl rozsah asi kvarty, ale asi to tak mělo dopadnout.
00:06:43Tlusté koberce plné prachu, poprvé s holkou, trochu strachu.
00:06:50Stará dáma od vedle zase vyvádí.
00:06:53Zbyde tu po ní zvadlé kapradí a pár prázdných flašek.
00:06:57Veterán z legií nadává na revma, vzpomíná na Emu, jak byla nádherná.
00:07:04Všechny květináče už tu historku znají,
00:07:07ale znova listy nakloní a poslouchají.
00:07:11A svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný.
00:07:24A svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný.
00:07:30A můj pokoj je studený a prázdný. Svět je jenom hodinový hotel.
00:07:39Vezmu si sako a půjdu do baru.
00:07:43Absolventi kurzu nudy pořád postaru, dívám se okolo... pardon.
00:07:50Po stínech - kterou? Přece žádnou. Vracím se pomalu nahoru.
00:07:57Cestou potkávám ty, co už padají dolů.
00:08:00A vedle v pokoji někdo šeptá...
00:08:04Za oknem prší a déšť stejně nic nesmyje.
00:08:15Svět je jenom hodinový hotel, to jsem posral, to nevadí, nevadí.
00:08:23Svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný.
00:08:30Svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný...
00:08:45Já jsem se za zpěváka vůbec nepovažoval.
00:08:49Na střední škole jsme měli kapelu, tam jsem tedy zpěvák byl.
00:08:53Měli jsme jen jeden koncert, tam jsem ani nesměl zpívat,
00:08:59protože si nás předtím předvolali na StB. Byli jsme vyděšeni.
00:09:04Navrhli nám, že můžeme hrát, ale nemůžeme zpívat.
00:09:08Já jsem vlastně na tom jediném koncertě ani nezpíval.
00:09:38Ten obličej mi připomínal mého kamaráda Martina Knora.
00:09:44Řekl jsem Johnovi, aby ho zkusili vyhledat.
00:09:48Kdysi měl podivnou kapelu, věděl jsem, že hraje na kytaru.
00:09:57Petr Fiala byl vždy trochu divný. Seznámili jsme se na chmelu.
00:10:03Vsadil jsem se s ním, že nesní tenisku.
00:10:09Tehdy jsem vůbec neměl peníze, všechny jsem utrácel za knížky.
00:10:14Když jsem na tom byl nejhůř, navrhl jsem, že sním tenisku.
00:10:23On tu tenisku skutečně vzal, očistil si ji.
00:10:28Uřízl z paty kus gumy, rozkrájel ji, hodil to do piva a pivo vypil.
00:10:34Byli jsme dohodnuti, že ty železné součástky nemusím jíst.
00:10:46-Viděl jsem, že je zle.
-Oni se toho lekli. Nejvíc Martin.
00:10:54Nějaké peníze jsem mu dal. Tak jsme se seznámili.
00:10:58Agenti z BGM si mě zavolali na pohovor.
00:11:02Brali mi otisky prstů, fotili si mě, bylo tam hodně lidí.
00:11:08Mezitím mi pod ruku dali smlouvu, všechno byla taková legrace.
00:11:14Já jsem to v euforii podepsal, to jsem neměl dělat. Nečetl jsem ji.
00:11:34Do dneška jsem nepochopil měřítka, podle nichž nás vybrali.
00:11:39Všichni vypadali stejně.
00:11:42Říkal jsem si, koho to vybrali. Opticky mi splývali.
00:11:47Nedokázal jsem si nikoho zapamatovat.
00:11:52To byl Karel, měl chlupatá záda. To mi utkvělo.
00:11:57Všichni byli stejní a divní. Nevěděl jsem, jak se kdo jmenuje.
00:12:06Já jsem chlapy z BGM varoval. Taková kapela se nedá udělat uměle.
00:12:13To není dechovka. Ale oni trvali na svém.
00:12:17Tak jsem si říkal, že jsem písničky napsal. Bude to pro mě experiment.
00:12:27Akord číslo jedna: C dur.
00:13:03BGM dlouho nemohli přijít na název.
00:13:08Jeden známý opilec z nádraží navrhl jméno Mňága a Žďorp.
00:13:13Věděli jsme, že je to valašsky, že jsou to slangové výrazy.
00:13:19Mysleli jsme, že to jsou zvláštní údery v kulečníku.
00:13:27Pak se natiskly plakáty a bylo pozdě něco měnit.
00:13:44První koncert.
00:14:15Někdy nejdu spát a motám se městem.
00:14:21A myslím na to, co jsem, a hlavně na to, co nejsem.
00:14:29Spěchat není kam a proč, mně nejede žádný vlak.
00:14:36A kdyby přece náhodou, raději odvrátím zrak.
00:14:58Podle kolejí se vracím domů, brečím jak ženská, směji se tomu.
00:15:04Vylézá slunko nad panelák, tak bych rád jednou vylezl také tak.
00:15:28Jsou okovy vzpomínek, přes které duše dál klopýtat nemůže.
00:15:34Jsou brány a dvířka, zdi, přes které může se tam,
00:15:40zpátky se nemůže.
00:15:44Byli tak hrozní, to se nedá popsat. Neuměli hrát, zpívat, chovat se.
00:15:51Bylo mi líto těch písniček.
00:15:54Můžu tě někdy vidět? Je to nemožné.
00:16:01Můžu tě někdy vidět? Je to nemožné...
00:16:11Ten první koncert byl příšerný, lidé tam usínali.
00:16:16Nevěděli jsme, co máme dělat, protože nám to nikdo neřekl.
00:16:24John za námi přišel po koncertě do šatny a byl na nás vytočený,
00:16:30že to neděláme tak, jak on si to představoval.
00:16:39-To bylo na hovno, kluci.
-Proč?
00:16:43Prostě na hovno. Nemohu tomu věřit.
00:16:48Nebyl tam pohyb. Žádný pohyb. Vůbec ne.
00:16:56-Já se hýbat víc nemohu.
-Já také ne.
00:17:01-Jak se máme hýbat?
-Dělám to tak, jak umím.
00:17:07Je to nemožné, je to nemožné...
00:17:18MLUVÍ ANGLICKY
00:17:28Já se s ním nebudu bavit.
00:17:36Co tam máme dělat?
00:17:43MLUVÍ ANGLICKY
00:17:53Říkali jsme si: Tak fajn, něco jsme zažili, teď nás asi vyhodí.
00:17:59Rozpadneme se. Ten klub dva dny po našem koncertě zavřeli.
00:18:05-Připadám si, rozumíš,...
-Měl ses víc hýbat.
00:18:11Začnu se hýbat a co mi to udělá?
00:18:17Pochop to, že já hraji na klávesy. Nemám kolečka, abych s tím jezdil.
00:18:24-Tak ty se hýbej!
-Já tam nemám místo.
00:18:34Po koncertě mi připadalo přirozené, že to takto muselo dopadnout.
00:18:39Myslel jsem si, že je to poslední koncert.
00:18:44A ono to nějakým záhadným způsobem pokračovalo dál.
00:18:52Z vaší tvorby je patrné, že máte na ženy negativní názor. Proč?
00:19:02No...
00:19:11Píšete písničky rovnou, nebo čekáte na inspiraci?
00:19:24No... to je těžko říci.
00:19:37Jejich problém byl, že neuměli komunikovat s médii.
00:19:42To je základ, proto si John najal mě, abych je to naučil.
00:19:47Tak jdeme dál: emancipace.
00:19:50Tj. sebevražedný pokus o opětovnou legalizaci matriarchátu.
00:19:56Není to o tom, že ty si to nemyslíš.
00:20:00Ty to musíš jenom předat, vydat ze sebe, oni si to přeberou.
00:20:04Emancipace je sebevražedný pokus o legalizaci matriarchátu.
00:20:09-Hudbu má kdo?
-Já.
00:20:12V minulosti skrze hudbu lidé komunikovali s Bohem.
00:20:17Dnes skrze hudbu komunikuje ďábel s námi.
00:20:49Děkuji ti za to, že jsi to rovnou nepoložil.
00:20:58Že jsi nezapomněl, co jsi se mnou všechno prožil.
00:21:05Teďka svítí měsíc pro každého zvlášť, mně je to líto.
00:21:13Jenže už je konec, však víš to.
00:21:19Vím to.
00:21:21Měsíc, svítí měsíc. Měsíc, svítí měsíc.
00:21:52Samozřejmě jsme ty oblečky chtěli odmítnout.
00:21:56Připadalo nám to nesmyslné. Vyndali smlouvu a ukázali nám
00:22:02tam klauzuli, podle které jim musíme ve všem vyhovět.
00:22:07To jsme nevěděli. Oblékli jsme si to a zírali, jak to funguje.
00:22:35Tlusté koberce plné prachu...
00:22:41Původně se ta písnička jmenovala Pilinový kotel.
00:22:45Bylo to o dvou milencích, kteří se scházejí u pilinového kotle.
00:22:50Pak jsem to přepsal, udělal jsem z toho Hodinový motel.
00:22:56Nakonec to byl Hodinový hotel.
00:23:04Svět je jenom hodinový hotel, a můj pokoj je studený a prázdný.
00:23:12Když přišly první holky do šatny, tak jsem tomu ze začátku nevěřil.
00:23:19Myslel jsem, že jsou nastrčné, abychom získali sebevědomí.
00:23:24Tak jsem si je prověřil. Přišly proto, že se jim to líbí.
00:23:30Dělalo mi to dobře.
00:23:33-Myslel jsem, že to je kompars.
-Byli jsme zvyklí na cokoli.
00:23:39Kytky v klopě vadnou, dívám se okolo po stínech.
00:23:45Kterou? No přece žádnou.
00:23:48My jsme tomu vůbec nevěřili, přidali jsme pár písniček.
00:24:03Nejlíp jim bylo, když nevěděli, co dělají.
00:24:10Jenom se potkali a neznělo to špatně.
00:24:18Tak se snažili a opravdu si užívali.
00:24:24Jenom existovali a čas běžel skvěle.
00:24:31Nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou.
00:24:44Je to uměle vytvořená kapela, ale BGM na tom vydělá peníze.
00:24:50Kluci, kteří neuměli hrát, jsou slavní, mají peníze.
00:24:56Posluchači jsou spokojení. Každý si musí udělat obrázek sám.
00:25:09Neměl jsem představu, jak se točí deska, nebyl jsem ani ve studiu.
00:25:14Když jsem tam přišel, zjistil jsem, že I. Král už nahrál všechnu hudbu.
00:25:19Já jsem tam potom chodil sám a nahrával jsem zpěv.
00:25:25Dnes nepůjdu nikam, jen asi do koupelny.
00:25:31Už dlouho si říkám...
00:25:51Jaký máte názor na emancipaci?
00:25:56Emancipace je sebevražedný pokus o opětovné zavedení matriarchátu.
00:26:02Jaká je budoucnost rockové hudby?
00:26:07Myslím, že v minulosti lidé skrze hudbu komunikovali s Bohem.
00:26:27To první turné v roce 1992 bylo hrozně drsné.
00:26:33Bylo to asi 60 koncertů během 3 měsíců. Byli jsme unaveni.
00:26:37Když jsme nespali, hráli jsme hru, jestli už jsme hráli v Kutné Hoře.
00:26:43Nikdo nevěděl.
00:26:47Já jsem ta města vůbec nepoznával, poznal jsem je jen podle jídla.
00:26:53Třeba v Jihlavě jsem si vždy dával výpečky.
00:27:01V noci se vlastně 8 hodin hrálo, přes den se spalo na lavičkách.
00:27:08Všechny špatné životní podmínky kapelu vlastně stmelily.
00:27:16Hráli i dvanáct hodin denně. Lidé jim začali věřit.
00:27:23Přišel jsem na to, že BGM vybralo ty správné chlapy.
00:27:30Veřejnost měla od začátku dost informací o tom,
00:27:34že Mňága je umělá kapela. BGM se tím netajili.
00:27:39Zdálo se, že tato informace nezajímá novináře ani veřejnost.
00:27:44Možná lidé chtěli být klamaní.
00:27:48Možná ta hudba byla tak dobrá, že to bylo jedno.
00:27:54Nemůžu zůstat a nechci odejít, nech mě být.
00:28:00Jsem jenom fotograf.
00:28:04Nemůžu se pohnout a nechci zůstat stát.
00:28:07Jednou na koncertě jsem byl tak unavený, že jsem usnul.
00:28:12O ráfek bubnu jsem si odřel nos. Bral jsem prášky, abych to odehrál.
00:28:18Zdály se mi sny, při koncertě jsem měl vidiny.
00:28:25Usínali jsme během hraní, vůbec jsem nevnímal text.
00:28:31Těšil jsem se na to, až pojedeme pryč z koncertu.
00:28:36Zastavíme se někde u benzinky a dáme si kafe.
00:28:43Nikdy to nechutnalo, sedí spolu v hospodě.
00:28:49A mluví a mluví a mluví.
00:28:53A pak jdou k němu domů a tam už moc nemluví.
00:29:15Na pódiu jsem byl tak unavený, že jsem na muziku vůbec nemyslel.
00:29:21To šlo úplně mimo mě a přemýšlel jsem o něčem jiném.
00:29:27Zdávalo se mi, že jsem třeba v hangáru a opravuji letadla.
00:29:36Já jsem takový spíše rodinný typ, zdálo se mi o ženě a o dětech.
00:29:44Chtěl jsem být s nimi doma.
00:29:52Někdy v té době jsme zkoušeli skládat první písničky.
00:29:57V autě, v hotelu nebo tak někde.
00:30:00Nevěděli jsme, jestli je budeme někdy hrát, ale zkoušeli jsme to.
00:30:05Zlomilo se to na Chmelnici. Tenkrát vypadl proud.
00:30:11Začali jsme hrát písničku, kterou jsme jen tak zkoušeli.
00:30:17Do té písně jsme dali naše pocity.
00:30:21Dřív jsme zpívali o pocitech lidí, kteří nám psali písničky.
00:30:42Jako je sama skála, tak jsem sám i já.
00:30:50Jako je prázdná duha, tak jsem prázdný i já.
00:30:58Jako je zrádná voda, tak zradím i já.
00:31:06Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:31:22O půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí
00:31:28jdu co noha nohu mine a každý sám sobě jsme stínem.
00:31:34Nic mi není, přitom melu z posledního.
00:31:40Těžko říct o tom něco konkrétního.
00:31:44Stejná slova kolem, stejné tváře a každý sám sobě jsme lhářem.
00:31:50A já už zase zkouším se prokopat ven.
00:31:56Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:32:02Když v někom ta potřeba vyjádřit se právě hudbou je,
00:32:08tak se to určitě dříve či později prosadí.
00:32:11Vidím to u Petra Fialy v tom, jak si napsal písničku
00:32:17Made in Valmez se sloganem Zkouším se prokopat ven.
00:32:23Překročit ten svůj obzor a udělat pro tu hudbu místo.
00:32:29O půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí
00:32:36jdu co noha nohu mine a každý sám sobě jsme stínem.
00:32:43Ten smutek v textech je asi pozůstatek starého života ve mně.
00:32:47Jenom mě překvapilo, když si začali psát svoje texty,
00:32:52že to bylo ještě smutnější. Asi také měli něco za sebou.
00:32:58A já už zase zkouším se prokopat ven.
00:33:04Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:33:09Když jsme začali psát písničky sami, byla to největší pohoda.
00:33:15Uvědomili jsme si, že máme obrovskou svobodu.
00:33:21Můžeme si to dělat tak, jak sami chceme.
00:33:25To byly ty nejlepší zlaté roky.
00:33:30To bylo fakt perfektní. Nevím, jestli to ještě někdy přijde.
00:33:35Zkouším se prokopat ven, zkouším se prokopat ven...
00:33:54Bylo to fajn, bezvadný pocit. Bomba.
00:33:58Ale najednou člověk byl součástí něčeho, co nešlo zastavit.
00:34:03Byl i trochu strach, co bude dál. Kde je ta hranice? Co bude s námi?
00:34:16Myslel jsem si, že BGM je velká, všemocná firma.
00:34:22Nemohl jsem pochopit, že by je mohla koupit větší firma.
00:34:52John se z toho úplně zhroutil. Došlo mu, že je také jen najatý.
00:34:58Pro mě to byl také obrovský šok. Došlo mi, že si koupili i nás.
00:35:25Jdeme špatnou cestou, a tak se nemá cenu hádat.
00:35:31Jestli vpravo, nebo vlevo, jestli východ, anebo západ.
00:35:39Jestli nahoru, anebo dolů, jestli každý sám, anebo spolu.
00:35:46Jestli ano, nebo ne, vítr slova odvane.
00:35:52Zůstanem tu jenom my sami sebou opuštěni.
00:36:04Pro Johna a BGM jsme byli hudební experiment.
00:36:09Tito lidé byli jen pochodující kalkulačky.
00:36:15Chtěli nám vzít naše životy a zážitky a zkurvit je.
00:36:22V té staré smlouvě s BGM bylo, že mohou rozhodovat o tom,
00:36:27co budeme jíst a pít. Ta nová společnost se toho chytla.
00:36:31Nutila nás třeba k tomu, abychom jedli jenom jablka.
00:36:39Oni měli smlouvu s Budvarem, ale já byl zvyklý na něco jiného.
00:36:44Já jsem pil Radegast a měl jsem problémy,
00:36:50když nás na koncertě nutili pít to pivo.
00:37:02Mně bylo jedno, zda to bude BGM nebo Fruit International.
00:37:07Zpočátku to bylo stejné, ale pak to bylo horší.
00:37:20Nejvíc se Klára těší na neděli.
00:37:24Zůstane s knížkou celý den v posteli.
00:37:29A otevřeným oknem...
00:37:46Já jsem ty kostýmy nenáviděl. Uvnitř vznikalo divné klima.
00:37:52Jednou jsem tam měřil teplotu, naměřil jsem 52 stupňů.
00:37:56To už je taková teplota, která je nebezpečná a riskantní.
00:38:04To se nedalo. Já jsem ani nedosáhl na struny.
00:38:16Já jsem nechtěl hrát převlečený za vůbec žádné ovoce.
00:38:20Nejvíc by mi vadilo, kdybych hrál za ananas.
00:38:25Samozřejmě to dopadlo tak, že jsem za něj byl převlečený já.
00:38:30Já chci být oázou a jsem jen protézou.
00:38:36Chci být mořem a jsem jenom studnou.
00:38:39Spuštěnou oponou, špinavou záclonou, bez slávy staženou.
00:38:54Nakonec o nás natočili ten hraný film.
00:38:58Použili naše skutečné zážitky. Mě tam hrál Marek Vašut.
00:39:08-O dva tácy!
-Ale sníš ji celou!
00:39:13Celou. Kromě těch kovových částí.
00:39:24-Ty máš dva tácy?
-To víš, že mám dva tácy.
00:39:29-Nemáš.
-Když říkám, že mám, tak mám.
00:39:33Když ji sníš, máš u mě dva tácy.
00:39:38Já jsem chtěl, aby mě hrál někdo slavný, třeba Sagvan Toffi.
00:39:45Toho úplně ignorovali. Nakonec mě hrál Marek Brodský.
00:40:19Ty vole, ty jsi magor?
00:40:28-Vsadili jsme se, ne?
-No jo, ale já ty peníze nemám.
00:40:47Hned jsem věděl, že kecáš.
00:40:54Počkej!
00:41:02Já nemám peníze, ale můžeš hrát s námi v kapele.
00:41:08-V jaké kapele?
-Bigbít.
00:41:12-Vždyť já neumím na nic hrát.
-Takoví magoři jako ty se hodí.
00:41:50Musím říct, že jsem měl opravdu štěstí na herecké obsazení.
00:41:54Všichni, co to hráli, hráli s maximálním nasazením.
00:42:00To jsem byl velice spokojen. Velkou roli sehrály rekvizity.
00:42:05Scénu s výslechem jsme tady čtyři dny stříhali.
00:42:09Nakonec se to povedlo fantasticky.
00:42:20-Co mám vědět?
-Že ty texty jsou provokace.
00:42:25Tady se třeba píše: Kdo nesmrdí s námi, smrdí proti nám.
00:42:30-Co si mám o tom myslet?
-Myslete si, co chcete.
00:42:35-Kdo napsal ten text?
-To jsem napsal já.
00:42:43Za takovou větu můžete klidně vyletět ze školy.
00:42:47-Nezastrašujte mě!
-Na spratky tu nejsme zvědavi.
00:42:52Tak proč jste mě sem zvali?
00:43:05Pane Fialo, vy přece studujete na vysoké škole.
00:43:11Nebylo by moudré ta studia nějak násilně přerušit.
00:43:15-Nekouřím.
-To se žere. -Fakt?
00:43:19Vážíme si toho, že se s námi snažíte nějak dohodnout.
00:43:24-Jak dohodnout? O čem?
-Uděláme takový kompromis.
00:43:33Můžete na tom koncertě hrát, ale nebudete zpívat. Co vy na to?
00:43:42Co já na to? Že na této špinavé hře participovat nebudeme.
00:43:50A jestli nás nenecháte hrát a zpívat tak, jak to cítíme,
00:43:57tak raději nebudeme hrát vůbec. Jasné?
00:44:11Sbohem.
00:44:15Díval jsem se na ten film a viděl jsem celou tu nepravdu.
00:44:20Jako bych stál nad svým životem a viděl, jak ho celý změnili,
00:44:25aby to bylo pěkné, aby se to všem líbilo.
00:44:29Stejně to byl hnus a nepravda. Prostě český film. Blbý film.
00:44:38Slyšel jsem, že se to někomu z Mňágy nelíbilo.
00:44:42Když se lidé vidí na plátně a konfrontují život s odstupem,
00:44:48jsou celí vykulení, že ten jejich život je banální.
00:44:55Já osobně jsem měl výčitky svědomí, že jsme se nechali koupit.
00:45:04Ale potom jsem zjistil, že publikum je na tom ještě hůř.
00:45:11Došlo mi, že je těžké být upřímný v prostředí, kde je to lidem jedno.
00:45:21Vůbec nás nebrali vážně, když jsme jim říkali, že jsme umělá kapela.
00:45:26Jsme jenom figurky. A oni řvali Mňága, Mňága!
00:45:34-Vám nevadí, že jsme umělá kapela?
-Ne, my chceme podpisy.
00:45:40-Prosím tě, dej to sem.
-Na břicho, prosím tě.
00:46:00My jsme těm Fruit International nikdy moc nevěřili.
00:46:05Pak jsem si všiml, že máme ty kytary nějaké jiné.
00:46:10Mají jiný tvar. Klukům to nepřišlo. Já jako technik to vnímám jinak.
00:46:15Zjistil jsem, že máme v kytarách štěnice. To už byl vrchol.
00:46:25Mám pro vás dobrou zprávu. Už nás nebaví být umělou kapelou.
00:46:31Kašleme na to a jdeme pryč! Čau.
00:46:38Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu.
00:46:44Africkým dětem hlad nezaženu.
00:46:50Zabloudil jsem lhostejností, nevím, jak najít cestu zpět.
00:46:59Jmenuji se po tátovi, je mi třicet let.
00:47:06Zabloudil jsem lhostejností, nevím, jak najít cestu zpět.
00:47:13Jmenuji se po tátovi, je mi třicet let.
00:47:21Nebudu mít dost sil, zmizím do ticha.
00:47:29V poslední chvíli možná chytím vítr.
00:47:35To rockerství z nich udělalo pravé chlapy.
00:47:39První, co ten chlap na jevišti udělá, je, že se vzepře.
00:47:45Když se vzepře, tak se z něho stane správný rocker.
00:47:54Jste tady nový, tak se představte a řekněte, co vás sem přivedlo.
00:48:01Já nic neříkám, jen poslouchám, co lidé říkají.
00:48:15Fruit International nás zažalovali za porušení smlouvy.
00:48:20Raději jsem se schoval do blázince. Tam mě nenašli.
00:48:31V tom blázinci jsem konečně měl klid a mohl jsem pozorovat lidi.
00:48:36Byl tam třeba chlap, který pořád zpíval.
00:48:39Zjistil jsem, že to byl člověk, který byl u Hanniga.
00:48:44Došlo mi, že jsme se zachránili. Mohli jsme dopadnout jako on.
00:48:50To byla docela zajímavá zkušenost.
00:48:53Právník nám poradil, ať se všichni někam vytratíme.
00:48:58Poradil mi, ať jdu za Petrem. Vymyslel jsem si banální věc.
00:49:06Červenáte vždy, když hovoříte s někým cizím?
00:49:14V podstatě s kýmkoli, koho potkám. Musím pak utéct.
00:49:21Teď, když jste přišel, tak jste nezčervenal.
00:49:28To je asi výjimka. Vždycky okamžitě zrudnu.
00:49:38-Teď jste nezrudl. Čím to asi je?
-Možná díky vám.
00:49:48Když nevyšel blázinec, tak jsem zkoušel dostat se do kriminálu.
00:49:54Za vandalství mě nesebrali, tak jsem jel domů.
00:49:59Tam jsem našel dopis od Johna, že ta smlouva konečně propadla.
00:50:22Pak mě pan Brown požádal o tzv. přátelskou schůzku.
00:50:26Říkal jsem si, že se tam půjdu podívat.
00:50:29Rozloučím se s hudbou v kanceláři pana Browna.
00:50:33Řeknu mu, co si myslím o štěnicích v kytarách a filmu.
00:50:41Vy nejste žádný kritik a budete dělat to, co my řekneme.
00:50:52O štěnicích pan Brown nic neví. Nemá s tím nic společného.
00:50:58Máte si to vzít zpátky. Poslouchejte!
00:51:03Zapomeňte na to. Nikdo nezvedal telefon. Kde jste byli?
00:51:09Např. já jsem byl v blázinci, kde jsem byl kvůli vašemu jednání.
00:51:15Vy jste byl v blázinci?
00:51:19Jestli se mnou budete tak jednat, budu tak jednat i já s vámi.
00:51:28-Řekněte mu, ať se posadí.
-Posadí se, až bude sám chtít.
00:51:34-Pan Brown je s vaším jednáním velice nespokojen. -To může být.
00:51:39Nakonec mi vyhrožoval tím, že už nikdy nebudeme moci hrát.
00:51:44To bylo přesně to, co jsme chtěli. Chtěli jsme mít klid.
00:51:53Když jsme se rozešli s Brownem a když Mňága skončila,
00:51:59vrátil jsem se zase k letadlům. Změnily se materiály i technologie.
00:52:09Já jsem si udělal konečně pořádek v bytě, v knížkách a v životě.
00:52:31Petr za mnou přiběhl do práce, byl úplně vyděšený.
00:52:36Viděl totiž někde plakáty Mňágy. Zděsili jsme se, co se zase děje.
00:52:41Najednou mi někdo volal a říkal, že Mňága hraje v Pardubicích.
00:52:46Na pódiu jsme viděli hrát cizí muzikanty, sál byl úplně narvaný.
00:52:52Slyšeli jsme ty písničky, které pro nás napsal Ivan.
00:52:57Dokonce i některé naše písně nám ukradli a hráli je. Vše běželo dál.
00:53:02Nevěřil jsem svým očím, ale bylo to tak.
00:53:25Když jsem na ten koncert přišel a viděl ty lidi v našich kostýmech,
00:53:31kteří zpívali naše písničky, říkal jsem si, že to už je moc.
00:53:47Když jsme přišli na koncert a uviděli ty kluky,
00:53:50kteří vypadali jako my a hráli naše písničky,
00:53:54tak jsme si říkali, jak je to možné. Lidé to baštili.
00:53:58Svět je jenom hodinový hotel, a můj pokoj je studený a prázdný.
00:54:28Kytky v klopě vadnou, dívám se okolo po stínech.
00:54:32Kterou? Já přece žádnou.
00:54:35Vracím se pomalu nahoru, cestou potkávám ty, co padají dolů.
00:54:40Vedle v pokoji někdo šeptá, jak ti je.
00:54:45My už jsme sice nechtěli nikdy hrát a mít kapelu, ale došlo
00:54:51nám ten večer, že je to asi jediný způsob, jak se s tím vypořádat.
00:54:58Byl jsem zhnusený. Tam asi vznikla ta myšlenka udělat svou kapelu.
00:55:07Prostě HAPPY END.
00:55:40Většina kapel, které začínají hrát, jdou z undergroundu.
00:55:48Stejně jednoho dne něco podepíší s nějakou firmou.
00:55:53Tato kapela nezačla v undergroundu, ale okamžitě podepsala s firmou.
00:56:00Byli ve studiu a hráli, takže to období se tam obrátilo.
00:56:06Oni teď musí zpátky do undergroundu.
00:56:12HAPPY END je pokus dělat tu hudbu bez humbuku kolem.
00:56:24Zkoušíme tady v malé zkušebně, nikdo nás nezná. Je to bezvadné.
00:56:36Děláme, co nás baví. Je to super. Žádné ananasy.
00:56:49Teď hrajeme dvakrát až třikrát do měsíce, to nám vyhovuje.
00:57:11Nejdřív nosy, potom oči, ze zdi trčí obličeje.
00:57:18Co se děje, co se děje, snad tu někdo nebrečí?
00:57:24Opatrně podle plotu soucit leze k mojí tváři.
00:57:30Nebýt tady toho všeho, tak naše životy by byly jiné.
00:57:37Jsem rád, že jsme to všechno zažili.
00:57:42Jsem ale také rád, že jsme zůstali normální, že jsme se nezbláznili.
00:57:48To, co jsme prožili, nám už nikdo nevezme.
00:57:58Je těžké si vybrat, co je a co není lež.
00:58:03Trochu lži a hodně lži, musí si člověk vybrat.
00:58:12Správný rocker se nedá koupit. Ale zase každý rocker se dá koupit.
00:58:21Svatá pravda, naše pravda, hahaha, betonová králíkárna, hahaha.
00:58:27Chápu vaše tajné mapy, hahaha, odpovídám na dotazy.
00:58:34Mrtvý pán mi míchá barvy, opilec mi vede ruku.
00:58:40Něžný dotek špičky nože, obraz pro výstavu koček.
00:58:47A křivky už jsou příliš křivé, abych se necítil trapně.
00:58:54Slova tečou z televize, znám je dobře - žabí břicha.
00:59:01Odpovídám na dotazy, hahaha, tajné znaky, tajné mapy, hahaha.
00:59:08Do budoucna smělé plány, odpovídám na dotazy.
Než se scenárista, režisér a letošní jubilant Petr Zelenka proslavil svým autorským filmem Knoflíkáři, natočil ve spolupráci s Českou televizí film s názvem Mňága – Happy End. Ve fiktivním hudebním dokumentu o vzniku a zániku jedné uměle vytvořené skupiny (ve filmu ovšem hraje skutečná skupina Mňága a Žďorp) jde o jakýsi obrácený příběh existence kapely. Neznámí hudebníci, kteří byli vybráni konkurzem a kterým byl přiřazen cizí repertoár, se téměř přes noc stanou slavnými, prožijí si neobyčejnou popularitu s davy fanynek, aby se nakonec odebrali do undergroundového sklepa, kde podobné kapely obyčejně začínají. Je to příběh hudebníků, kteří díky médiím a byznysu okolo zažijí neobyčejné období svého života, kteří se ale nakonec vymaní z vlivu cizích lidí a přestanou lhát svému okolí i sobě. Mystifikační film paroduje řadu mechanismů, které provázejí hudební průmysl, ale pomocí písniček Petra Fialy a skupiny Mňága a Žďorp si umí udělat legraci i sám ze sebe…
Filmový debut scenáristy a režiséra Petra Zelenky získal jednu z hlavních cen na festivalu v Cottbusu a cenu Zlatý ledňáček 1997 na Finále Plzeň.
