Historky, anekdoty a minipříběhy (1994). Účinkují: N. Konvalinková, K. Fialová, M. Moravec, R. Skamene, K. Smyczek a J. Tomsa. Kamera J. Hruša. Režie J. Bonaventura
00:00:33Ahój! Nazdar! Tady jsme! Pojďte! Pojďte honem!
00:00:39Tak dneska s námi pojedou: Karel Smyczek, režisér,
00:00:43Jarda Tomsa, kaskadér, Roman Skamene, Miroslav Moravec.
00:00:46A Květa Fialová, bez který se neobejdu.
00:00:49Honém, nastupujte, za chvíli to vyjíždí.
00:01:08Tak co, máte všichni kafíčko, dobrý?
00:01:11Dovolíš Naděnko, já bych zase dala dárečky.
00:01:15Tobě myslím, že se bude hodit vhodný manžel.
00:01:21To je hezký, děkuju ti.
00:01:22A tady pánům, jestli dovolíte, vám dám svatý vobrázky.
00:01:31Mám krásnou příhodu. Já jsem točila v Kambodži
00:01:34a tam jsem si koupila dva takový sarongy,
00:01:36jak nosej ty chlapi jako sukně. Ušila jsem si z toho na zimu
00:01:41takovej kabátek, dala jsem si teda ušít.
00:01:43A Nadě se to strašně líbilo a řiká: Jé, to bych taky chtěla.
00:01:47Já jsem jí řekla:
00:01:48Dyť teď Olda jede do těch Himalájí, tam to budou mít taky.
00:01:52Takže druhej den přišla a říkala:
00:01:54Tak už jsem Oldovi řekla, on mi ten sarkofág přiveze.
00:02:03To jsem s těma slovama, já si je dost často pletu,
00:02:06moje profesorka chemie řikala:
00:02:08Konvalinková, použít na tě cizé termity je rizoto.
00:02:15Já musím říct, já právě z těhletěch důvodů nemám rád,
00:02:18když vidim Jardu, že se blíží na plac.
00:02:21Protože to tuším, že se odehraje něco, že se může někomu něco stát.
00:02:27-Von tam je dycky proto, že tam...
-Jako pechfógl myslíš?
00:02:31Ne, ne pechfógl. Že se bude dít něco nebezpečnýho.
00:02:34A já to nenávidím, já se tak strašně bojím,
00:02:36že se někomu něco stane.
00:02:39Ale musím říct, že mám takovou bezvadnou zkušenost.
00:02:42Tenkrát jsem na to nadával a pak byl docela rád, že jsem to prožil.
00:02:45Když jsem natočil první film, Housata
00:02:47a chystal na Barrandově další, tak mě odvolali z dovolený,
00:02:50abych asistoval na jednom válečným filmu.
00:02:53Teď já jsem si plet ty vyznamenání, co maj.
00:02:56Výhoda byla, že ty německý si brali s sebou z domova
00:03:00a tvrdili, že jsou z fundusu.
00:03:03A všichni věděli, že jsou po příbuznejch.
00:03:07A ten film byl k nějakýmu výročí a byla to šílená práce.
00:03:12A já nezapomenu na situaci, kdy jsme točil na...
00:03:18Jo a teď jako pomocný režisér
00:03:21jsem vlastně měl ty scény dost připravovat.
00:03:23Tehdy jsem pochopil, že ruskej herec,
00:03:25když běží s kvérem vedle tanku, tak běží takhle nalepenej na pás.
00:03:29Českej herec není blbej, ten si dá dištanc.
00:03:33Voni je to tam víc učili asi tenkrát.
00:03:35Na DAMU se tohle moc nebralo, zřejmě.
00:03:38A tam byla krásná situace, kdy byly dvě barikády.
00:03:43A najednou pan režisér říká: Prosim tě, řekni támhle tomu,
00:03:47ať seskočí a ustupuje na tu spodní barikádu.
00:03:51A tam hrál Bróňa Poloczek,
00:03:53teď nevím jestli 2., nebo 6. barikádníka.
00:03:57To začínal, samozřejmě.
00:03:59Ale už byl takovej korpulentnější.
00:04:02A musím jěšte připomenout, že Bróňa je z Těšínska.
00:04:07A já jsem tam doběh a říkám: Prosím vás pěkně, pane Poloczku,
00:04:11až to tady vybouchne, vy seskočíte
00:04:14a ustupujete na tu spodní barikádu.
00:04:17Votočím se a najednou slyším: To nepude.
00:04:20Tak jsem se tak podíval, ale pozor, fofr, jo?
00:04:23Kaskadéři hořící vybíhaj z tanku, všude něco hoří, střílí se,
00:04:28šílenej nervák, spousta lidí. Sluníčko utíkalo.
00:04:31Slyším: To nepude.
00:04:34Podívám se na něj a říkám:
00:04:36No tak, seskočíte, slezete z té barikády.
00:04:40A von: To nepude.
00:04:43No tak né, sestoupíte z té barikády,
00:04:46my vám sem dáme ještě nějakou bedýnku,
00:04:48a pak honem na tu spodní barikádu.
00:04:51Mám to za vyřízený a najednou slyším: To nepude.
00:04:54-A proč?
-Já nebudu ustupovat,
00:04:57aby řekli, že ten šlonzák v květnu první zradil barikádu.
00:05:02Já budu ustupovat, až bude ustupovat Bartoška a Větrovec.
00:05:07No to mě dojalo, pak jsem si ho zamiloval na věky.
00:05:12Běžím k panu režisérovi, kterej v tý době točil v přilbě,
00:05:15protože lidi na nás z vokna házeli různý věci.
00:05:19Říkám: Pane režisér, pan Poloczek nechce...
00:05:21Kterej to je, jo támhleten.
00:05:24Vyběh tam, vrátil se a řiká:
00:05:26Pan Poloczek může zůstat na barikádě.
00:05:34Ale vo těch úrazech, jak jste mluvili vo tom,
00:05:37já jsem kdysi dělal reklamu na Českou státní pojišťovnu.
00:05:41A den před tim se mi narodil kluk, teda manželce, že jo.
00:05:47Tak jak to dopadlo. Celou noc jsme popíjeli
00:05:50a já úplně tumpachovej, ráno mě vodvezli na ten plac,
00:05:54posadili mě na koně a teď já tam čuměl z toho koně,
00:05:59poslouchal jsem režiséra, kterej říká:
00:06:01No tak Romane, je to jednoduchý.
00:06:04Jenom takle vodjedeš kousek dál a řekneš:
00:06:06Nemůže se mi nic stát, jjjjsem přece pojištěnej.
00:06:12Pak řiká: No tak jeď!
00:06:15A takhle máchnul rukou, ten kůň takhle vodskočil,
00:06:16já spad a zlomil jsem si ruku. A bylo to.
00:06:23Ten kůň byl pojištenej a režisér taky.
00:06:32Já si vzpomínám, já jsem vlastně s Romanem
00:06:34točila svojí první roli v televizi.
00:06:38Ludvík Ráža, Princ a chuďas.
00:06:41A já jsem na tu roli dělala konkurz, Jane Grayovou sem hrála.
00:06:44A byla jsem taková pyšná, že jsem ho udělala.
00:06:48To byl dvoudílnej film, na konci tam byla ohromná hostina.
00:06:53Točilo se to v Parku Julia Fučíka,
00:06:56tam byly tabule v ňákým velikým pavilóně.
00:07:03Kuchaři různejch hotelů se snažili.
00:07:05Nadívaný pávi, holoubata, koroptve, ryby marinovaný, mísy.
00:07:15Ty jsi byla zvyklá z menzy na to normální jídlo.
00:07:18Já jsem byla v šoku, nic takovýho jsem v životě neviděla.
00:07:21Já jsem se těšila, kdy budu moct ochutnat.
00:07:23Jenže prostě zákaz striktní, že se nesmíme ničeho dotknout,
00:07:27dokud nebudou dotočený ty velký scény.
00:07:30Takže postupoval den, do toho pražily ty reflektory
00:07:33a večer, když už jsme si směli zobnout,
00:07:35tak to bylo všechno žluklý a špatný a nebylo to k jídlu.
00:07:39Smutný, viď?
00:07:41Vono je to smutný, ale tam jsem se nejvíc nažral.
00:07:50Když se to dějinně odehrávalo, jako ta bitva u Sokolova,
00:07:54tak tam bylo strašně zasněženo a Vávra trval na tom,
00:07:59že samozřejmě musí bejt sníh.
00:08:02Neporučil větru, dešti a sníh furt nebyl. Aspoň tři neděle.
00:08:05A po třech nedělích někoho napadlo se zeptat,
00:08:08jak to tam je vůbec s tim sněhem.
00:08:12Jo, tady byl naposledy sníh ve 42.
00:08:18Ale všichni tam byli připravený, ten štáb, všechno hotový,
00:08:21jenom se čekalo na sníh. Tak teď co?
00:08:24Státní zakázka, tam tekly miliony, neskutečnýho něco.
00:08:30A někdo přišel na geniální nápad, že sůl.
00:08:35Že prostě solit. Ne, ta je vlhčí, ta zůstane.
00:08:40Dobře. Po několika dnech, konečně už nás vyslali na plac.
00:08:46My tam seděli, já jsem seděl vedle Chudíka, sedíme spolu.
00:08:50Von tam chudák vodnášel toho Svobodu.
00:08:52A sedíme a čekáme na ty kamiony,
00:08:55povídáme si a najednou jedou kamiony.
00:08:58Von řikal: Tak zaplať Pánbůh, že už sou tady, tak fajn.
00:09:04A najednou ztuhnul v té řeči a říká:
00:09:06Prosím tě, vidíš to, co vidím já?
00:09:09A já sem se votočil a oni sundali tu boční stěnu těch kamionů
00:09:13a tam byly kilové sáčky soli.
00:09:17Takže rekvizitáři všichni prostě nastoupili,
00:09:20tak hezky roztrhli ten pytlík, posypali.
00:09:23Ta Ukrajina je prosolená vod tý doby.
00:09:27A paradoxní na tom je, že v té době byly
00:09:30v Českých zemích i na Slovensku děsivý kalamity sněhu.
00:09:34Dva a půl metru sněhu, nemoh se nikdo nikam prokopat
00:09:36a my jsme čekali na sníh.
00:09:42Já mám takovou historku,
00:09:44film Kráska a zvíře, režisér Herz to dělal.
00:09:48A že tam uhoří takovej zloduch.
00:09:52Čili střelnej prach jsme nasypali, zalili to acetonem,
00:09:57no a teď režisér se podíval do kukátka a říkal:
00:10:01Jo, páni, támhle to tam nemůže bejt, tohle přidejte, to uberte,
00:10:05Aceton vyprchával, takže kluci, aby to udělali dobře,
00:10:10tak přilejvali.
00:10:12No a když došlo k tomu, že to mělo vzplanout,
00:10:14Lahoda byl namazanej pastou, že tam uhoří,
00:10:17No a místo ohně vepředu a vzádu byla exploze, Lahoda v tom.
00:10:22Ohnivá koule se z toho vyplížila po zemi,
00:10:25popálený vobličej, takže do nemocnice, že jo.
00:10:29-To je lahoda.
-Jen se ho zeptej.
00:10:34Takže ten den tam byl... my jsme dotočili,
00:10:38jedeme domů a před barákem jsem zastavil a řek jsem:
00:10:42Já pudu nahoru, takhle tam nemůžeš jít.
00:10:45Von vypadal jak prašivka.
00:10:50Já jsem chtěl trošku připravit půdu. A von říká:
00:10:53To ne, vůbec tam nelez, jak tě uvidí, tak se lekne.
00:10:56Protože měl starost vo ně.
00:10:58Takže jsme čekali 2 hodiny, až zhasnou děti v pokoji,
00:11:01tak pudu nahoru.
00:11:04Počkali jsme, šel nahoru. Ráno mu volám a řikám:
00:11:09Tak jak to dopadlo?
00:11:10A von: Člověče, ani se neptej. To jsem takhle zaškrábal na dveře,
00:11:13manželka přišla votevřít,
00:11:15se na něj podívala a říkala: Ty deš zase brzo.
00:11:17A votočila se a šla pryč a ešte se tam vrátila a říkala:
00:11:22A tu maškaru si sundej, ráno bys s tím strašil děti.
00:11:33To určitě několikrát přišel s nalíčenejma jizvama.
00:11:38Ale já mám krásnou dětskou příhodu.
00:11:40Moje dcera Zuzanka, který teď je 31.
00:11:43Když šla do první třídy, tak prostě jeden den řekla
00:11:48Pavlovi, tatínkovi: Táto, prosím tě, dej mi korunu.
00:11:52Tak Pavel jí dal korunu.
00:11:55Druhej den zase: Můžeš mi dát korunu?
00:11:57A když přišla potřetí, tak se ptá: A na co potřebuješ tu korunu?
00:12:03No víš táto, von Kužalka nám za korunu ukazuje pinďoura.
00:12:10Počkej, to ještě neni všechno.
00:12:12A Pavel se lek, ale zachoval takovej klid,
00:12:16aby to jako nevypadalo, že je to tak hrozný,
00:12:18aby jí nevyděsil a říkal:
00:12:20No a ty jim neukazuješ, Zuzanko, nic?
00:12:23Taky, ale zadarmo!
00:12:30Karolína po mně chtěla dneska chtěla 10 korun.
00:12:43Jednou mně svěřili dítě, který mám hlídat, doma.
00:12:48Vlastní, samozřejmě.
00:12:57Čet jsem si noviny, kouřim, rýmu jsem měl hroznou.
00:13:03Klukovi bylo asi dva roky, rok a půl.
00:13:06A teď přišel a řiká:
00:13:08Tatínku, hele, já mám tady kuličku.
00:13:11A já mu řikám: Prosim tě, nemůžeš Sandrušce
00:13:14brát tu modelínu z jejího pokoje. Kdybys to tady rozšláp na koberci,
00:13:18tak maminka se bude zlobit.
00:13:21A vzal sem tu kuličku, protože sem barvoslepej taky
00:13:24a šel jsem to vrátit zase Sandrušce do toho šuplíku,
00:13:27do jejího pokojíčku a všechno v pořádku, pak jsme se napapali.
00:13:30Ruce jsme si nemyli, pochopitelně a teď přišla Sandra ze školy
00:13:36a šla do svýho pokojíčku a najednou křičí:
00:13:39Tatínku, tatínku, proč mám v šuplíku hovno?!
00:13:45A já: Co to meleš, prosím tě, kde?
00:13:49A vona: Tamta kulička, to je hovno.
00:13:53Všimněte si jedný věci, že historky začínaj bejt zajímavý,
00:13:57když tam padne nějakej ostřejší výraz.
00:14:00Roman by tu svoji nemoh normálně bez toho vyprávět,
00:14:04ale při tom, obzvlášť v televizi, to co řekneš normálně...
00:14:08Navíc je to typický u dam a paní. Všimněte si, že jsou dámy,
00:14:13které můžou říct hovno a není to vulgární.
00:14:17Chcete říct, že u mě to bylo hrozný?
00:14:19Ne, ne, tam šlo vo pindíka, navíc.
00:14:22Ale jsou jiný varianty, kdy mluví velmi učeně
00:14:28a při tom mně to připadá, že mluvěj sprostě.
00:14:32A jsou lidi, třeba geniální Menšík, kromě toho,
00:14:37že když byl ve společnosti, tak řikal cokoliv a byl geniální
00:14:42a moh přijít kdokoliv se sebeskvělejším vtipem
00:14:44a jak kdyby ho neřek.
00:14:46Ta osobnost, prostě, to s sebou nese.
00:14:51Tak já mám ještě vod Karolíny taky hezkou ze školy,
00:14:54protože máme s matematikou velké problémy
00:14:58a ve druhý třídě zase přinesla kouli a já říkám:
00:15:01Karolínko prosim tě, jak je to možný,
00:15:05dyť se to doma tak učíme, ty ve škole nedáváš pozor.
00:15:08Dávám maminko, ale když ono mi to jde jedním uchem tam
00:15:13a druhým zase ven. Je to tím, že ty uši mají dírky.
00:15:18Jsou to holčičky.
00:15:19Kdybych měla jedno ucho chlapečkem, byla bych chytřejší.
00:15:25To je dokonalost. To je dokonalá úvaha.
00:16:07Skryté titulky: Daniel Rohan
Naďa Konvalinková Vás zve na čtvrthodinovou jízdu vlakem, kde jí na úsměvnou notu sekundují její přátelé. Nastupovat. Odjíždíme!
