Historky, anekdoty a minipříběhy (1994). Účinkují: N. Konvalinková, K. Fialová, M. Moravec, R. Skamene, K. Smyczek a J. Tomsa. Režie J. Bonaventura
00:00:33 Ahój! Nazdar! Tady jsme! Pojďte! Pojďte honem!
00:00:39 Tak dneska s námi pojedou: Karel Smyczek, režisér,
00:00:43 Jarda Tomsa, kaskadér, Roman Skamene, Miroslav Moravec.
00:00:46 A Květa Fialová, bez který se neobejdu.
00:00:49 Honém, nastupujte, za chvíli to vyjíždí.
00:01:08 Tak co, máte všichni kafíčko, dobrý?
00:01:11 Dovolíš Naděnko, já bych zase dala dárečky.
00:01:15 Tobě myslím, že se bude hodit vhodný manžel.
00:01:21 To je hezký, děkuju ti.
00:01:22 A tady pánům, jestli dovolíte, vám dám svatý vobrázky.
00:01:31 Mám krásnou příhodu. Já jsem točila v Kambodži
00:01:34 a tam jsem si koupila dva takový sarongy,
00:01:36 jak nosej ty chlapi jako sukně. Ušila jsem si z toho na zimu
00:01:41 takovej kabátek, dala jsem si teda ušít.
00:01:43 A Nadě se to strašně líbilo a řiká: Jé, to bych taky chtěla.
00:01:47 Já jsem jí řekla:
00:01:48 Dyť teď Olda jede do těch Himalájí, tam to budou mít taky.
00:01:52 Takže druhej den přišla a říkala:
00:01:54 Tak už jsem Oldovi řekla, on mi ten sarkofág přiveze.
00:02:03 To jsem s těma slovama, já si je dost často pletu,
00:02:06 moje profesorka chemie řikala:
00:02:08 Konvalinková, použít na tě cizé termity je rizoto.
00:02:15 Já musím říct, já právě z těhletěch důvodů nemám rád,
00:02:18 když vidim Jardu, že se blíží na plac.
00:02:21 Protože to tuším, že se odehraje něco, že se může někomu něco stát.
00:02:27 -Von tam je dycky proto, že tam...
-Jako pechfógl myslíš?
00:02:31 Ne, ne pechfógl. Že se bude dít něco nebezpečnýho.
00:02:34 A já to nenávidím, já se tak strašně bojím,
00:02:36 že se někomu něco stane.
00:02:39 Ale musím říct, že mám takovou bezvadnou zkušenost.
00:02:42 Tenkrát jsem na to nadával a pak byl docela rád, že jsem to prožil.
00:02:45 Když jsem natočil první film, Housata
00:02:47 a chystal na Barrandově další, tak mě odvolali z dovolený,
00:02:50 abych asistoval na jednom válečným filmu.
00:02:53 Teď já jsem si plet ty vyznamenání, co maj.
00:02:56 Výhoda byla, že ty německý si brali s sebou z domova
00:03:00 a tvrdili, že jsou z fundusu.
00:03:03 A všichni věděli, že jsou po příbuznejch.
00:03:07 A ten film byl k nějakýmu výročí a byla to šílená práce.
00:03:12 A já nezapomenu na situaci, kdy jsme točil na...
00:03:18 Jo a teď jako pomocný režisér
00:03:21 jsem vlastně měl ty scény dost připravovat.
00:03:23 Tehdy jsem pochopil, že ruskej herec,
00:03:25 když běží s kvérem vedle tanku, tak běží takhle nalepenej na pás.
00:03:29 Českej herec není blbej, ten si dá dištanc.
00:03:33 Voni je to tam víc učili asi tenkrát.
00:03:35 Na DAMU se tohle moc nebralo, zřejmě.
00:03:38 A tam byla krásná situace, kdy byly dvě barikády.
00:03:43 A najednou pan režisér říká: Prosim tě, řekni támhle tomu,
00:03:47 ať seskočí a ustupuje na tu spodní barikádu.
00:03:51 A tam hrál Bróňa Poloczek,
00:03:53 teď nevím jestli 2., nebo 6. barikádníka.
00:03:57 To začínal, samozřejmě.
00:03:59 Ale už byl takovej korpulentnější.
00:04:02 A musím jěšte připomenout, že Bróňa je z Těšínska.
00:04:07 A já jsem tam doběh a říkám: Prosím vás pěkně, pane Poloczku,
00:04:11 až to tady vybouchne, vy seskočíte
00:04:14 a ustupujete na tu spodní barikádu.
00:04:17 Votočím se a najednou slyším: To nepude.
00:04:20 Tak jsem se tak podíval, ale pozor, fofr, jo?
00:04:23 Kaskadéři hořící vybíhaj z tanku, všude něco hoří, střílí se,
00:04:28 šílenej nervák, spousta lidí. Sluníčko utíkalo.
00:04:31 Slyším: To nepude.
00:04:34 Podívám se na něj a říkám:
00:04:36 No tak, seskočíte, slezete z té barikády.
00:04:40 A von: To nepude.
00:04:43 No tak né, sestoupíte z té barikády,
00:04:46 my vám sem dáme ještě nějakou bedýnku,
00:04:48 a pak honem na tu spodní barikádu.
00:04:51 Mám to za vyřízený a najednou slyším: To nepude.
00:04:54 -A proč?
-Já nebudu ustupovat,
00:04:57 aby řekli, že ten šlonzák v květnu první zradil barikádu.
00:05:02 Já budu ustupovat, až bude ustupovat Bartoška a Větrovec.
00:05:07 No to mě dojalo, pak jsem si ho zamiloval na věky.
00:05:12 Běžím k panu režisérovi, kterej v tý době točil v přilbě,
00:05:15 protože lidi na nás z vokna házeli různý věci.
00:05:19 Říkám: Pane režisér, pan Poloczek nechce...
00:05:21 Kterej to je, jo támhleten.
00:05:24 Vyběh tam, vrátil se a řiká:
00:05:26 Pan Poloczek může zůstat na barikádě.
00:05:34 Ale vo těch úrazech, jak jste mluvili vo tom,
00:05:37 já jsem kdysi dělal reklamu na Českou státní pojišťovnu.
00:05:41 A den před tim se mi narodil kluk, teda manželce, že jo.
00:05:47 Tak jak to dopadlo. Celou noc jsme popíjeli
00:05:50 a já úplně tumpachovej, ráno mě vodvezli na ten plac,
00:05:54 posadili mě na koně a teď já tam čuměl z toho koně,
00:05:59 poslouchal jsem režiséra, kterej říká:
00:06:01 No tak Romane, je to jednoduchý.
00:06:04 Jenom takle vodjedeš kousek dál a řekneš:
00:06:06 Nemůže se mi nic stát, jjjjsem přece pojištěnej.
00:06:12 Pak řiká: No tak jeď!
00:06:15 A takhle máchnul rukou, ten kůň takhle vodskočil,
00:06:16 já spad a zlomil jsem si ruku. A bylo to.
00:06:23 Ten kůň byl pojištenej a režisér taky.
00:06:32 Já si vzpomínám, já jsem vlastně s Romanem
00:06:34 točila svojí první roli v televizi.
00:06:38 Ludvík Ráža, Princ a chuďas.
00:06:41 A já jsem na tu roli dělala konkurz, Jane Grayovou sem hrála.
00:06:44 A byla jsem taková pyšná, že jsem ho udělala.
00:06:48 To byl dvoudílnej film, na konci tam byla ohromná hostina.
00:06:53 Točilo se to v Parku Julia Fučíka,
00:06:56 tam byly tabule v ňákým velikým pavilóně.
00:07:03 Kuchaři různejch hotelů se snažili.
00:07:05 Nadívaný pávi, holoubata, koroptve, ryby marinovaný, mísy.
00:07:15 Ty jsi byla zvyklá z menzy na to normální jídlo.
00:07:18 Já jsem byla v šoku, nic takovýho jsem v životě neviděla.
00:07:21 Já jsem se těšila, kdy budu moct ochutnat.
00:07:23 Jenže prostě zákaz striktní, že se nesmíme ničeho dotknout,
00:07:27 dokud nebudou dotočený ty velký scény.
00:07:30 Takže postupoval den, do toho pražily ty reflektory
00:07:33 a večer, když už jsme si směli zobnout,
00:07:35 tak to bylo všechno žluklý a špatný a nebylo to k jídlu.
00:07:39 Smutný, viď?
00:07:41 Vono je to smutný, ale tam jsem se nejvíc nažral.
00:07:50 Když se to dějinně odehrávalo, jako ta bitva u Sokolova,
00:07:54 tak tam bylo strašně zasněženo a Vávra trval na tom,
00:07:59 že samozřejmě musí bejt sníh.
00:08:02 Neporučil větru, dešti a sníh furt nebyl. Aspoň tři neděle.
00:08:05 A po třech nedělích někoho napadlo se zeptat,
00:08:08 jak to tam je vůbec s tim sněhem.
00:08:12 Jo, tady byl naposledy sníh ve 42.
00:08:18 Ale všichni tam byli připravený, ten štáb, všechno hotový,
00:08:21 jenom se čekalo na sníh. Tak teď co?
00:08:24 Státní zakázka, tam tekly miliony, neskutečnýho něco.
00:08:30 A někdo přišel na geniální nápad, že sůl.
00:08:35 Že prostě solit. Ne, ta je vlhčí, ta zůstane.
00:08:40 Dobře. Po několika dnech, konečně už nás vyslali na plac.
00:08:46 My tam seděli, já jsem seděl vedle Chudíka, sedíme spolu.
00:08:50 Von tam chudák vodnášel toho Svobodu.
00:08:52 A sedíme a čekáme na ty kamiony,
00:08:55 povídáme si a najednou jedou kamiony.
00:08:58 Von řikal: Tak zaplať Pánbůh, že už sou tady, tak fajn.
00:09:04 A najednou ztuhnul v té řeči a říká:
00:09:06 Prosím tě, vidíš to, co vidím já?
00:09:09 A já sem se votočil a oni sundali tu boční stěnu těch kamionů
00:09:13 a tam byly kilové sáčky soli.
00:09:17 Takže rekvizitáři všichni prostě nastoupili,
00:09:20 tak hezky roztrhli ten pytlík, posypali.
00:09:23 Ta Ukrajina je prosolená vod tý doby.
00:09:27 A paradoxní na tom je, že v té době byly
00:09:30 v Českých zemích i na Slovensku děsivý kalamity sněhu.
00:09:34 Dva a půl metru sněhu, nemoh se nikdo nikam prokopat
00:09:36 a my jsme čekali na sníh.
00:09:42 Já mám takovou historku,
00:09:44 film Kráska a zvíře, režisér Herz to dělal.
00:09:48 A že tam uhoří takovej zloduch.
00:09:52 Čili střelnej prach jsme nasypali, zalili to acetonem,
00:09:57 no a teď režisér se podíval do kukátka a říkal:
00:10:01 Jo, páni, támhle to tam nemůže bejt, tohle přidejte, to uberte,
00:10:05 Aceton vyprchával, takže kluci, aby to udělali dobře,
00:10:10 tak přilejvali.
00:10:12 No a když došlo k tomu, že to mělo vzplanout,
00:10:14 Lahoda byl namazanej pastou, že tam uhoří,
00:10:17 No a místo ohně vepředu a vzádu byla exploze, Lahoda v tom.
00:10:22 Ohnivá koule se z toho vyplížila po zemi,
00:10:25 popálený vobličej, takže do nemocnice, že jo.
00:10:29 -To je lahoda.
-Jen se ho zeptej.
00:10:34 Takže ten den tam byl... my jsme dotočili,
00:10:38 jedeme domů a před barákem jsem zastavil a řek jsem:
00:10:42 Já pudu nahoru, takhle tam nemůžeš jít.
00:10:45 Von vypadal jak prašivka.
00:10:50 Já jsem chtěl trošku připravit půdu. A von říká:
00:10:53 To ne, vůbec tam nelez, jak tě uvidí, tak se lekne.
00:10:56 Protože měl starost vo ně.
00:10:58 Takže jsme čekali 2 hodiny, až zhasnou děti v pokoji,
00:11:01 tak pudu nahoru.
00:11:04 Počkali jsme, šel nahoru. Ráno mu volám a řikám:
00:11:09 Tak jak to dopadlo?
00:11:10 A von: Člověče, ani se neptej. To jsem takhle zaškrábal na dveře,
00:11:13 manželka přišla votevřít,
00:11:15 se na něj podívala a říkala: Ty deš zase brzo.
00:11:17 A votočila se a šla pryč a ešte se tam vrátila a říkala:
00:11:22 A tu maškaru si sundej, ráno bys s tím strašil děti.
00:11:33 To určitě několikrát přišel s nalíčenejma jizvama.
00:11:38 Ale já mám krásnou dětskou příhodu.
00:11:40 Moje dcera Zuzanka, který teď je 31.
00:11:43 Když šla do první třídy, tak prostě jeden den řekla
00:11:48 Pavlovi, tatínkovi: Táto, prosím tě, dej mi korunu.
00:11:52 Tak Pavel jí dal korunu.
00:11:55 Druhej den zase: Můžeš mi dát korunu?
00:11:57 A když přišla potřetí, tak se ptá: A na co potřebuješ tu korunu?
00:12:03 No víš táto, von Kužalka nám za korunu ukazuje pinďoura.
00:12:10 Počkej, to ještě neni všechno.
00:12:12 A Pavel se lek, ale zachoval takovej klid,
00:12:16 aby to jako nevypadalo, že je to tak hrozný,
00:12:18 aby jí nevyděsil a říkal:
00:12:20 No a ty jim neukazuješ, Zuzanko, nic?
00:12:23 Taky, ale zadarmo!
00:12:30 Karolína po mně chtěla dneska chtěla 10 korun.
00:12:43 Jednou mně svěřili dítě, který mám hlídat, doma.
00:12:48 Vlastní, samozřejmě.
00:12:57 Čet jsem si noviny, kouřim, rýmu jsem měl hroznou.
00:13:03 Klukovi bylo asi dva roky, rok a půl.
00:13:06 A teď přišel a řiká:
00:13:08 Tatínku, hele, já mám tady kuličku.
00:13:11 A já mu řikám: Prosim tě, nemůžeš Sandrušce
00:13:14 brát tu modelínu z jejího pokoje. Kdybys to tady rozšláp na koberci,
00:13:18 tak maminka se bude zlobit.
00:13:21 A vzal sem tu kuličku, protože sem barvoslepej taky
00:13:24 a šel jsem to vrátit zase Sandrušce do toho šuplíku,
00:13:27 do jejího pokojíčku a všechno v pořádku, pak jsme se napapali.
00:13:30 Ruce jsme si nemyli, pochopitelně a teď přišla Sandra ze školy
00:13:36 a šla do svýho pokojíčku a najednou křičí:
00:13:39 Tatínku, tatínku, proč mám v šuplíku hovno?!
00:13:45 A já: Co to meleš, prosím tě, kde?
00:13:49 A vona: Tamta kulička, to je hovno.
00:13:53 Všimněte si jedný věci, že historky začínaj bejt zajímavý,
00:13:57 když tam padne nějakej ostřejší výraz.
00:14:00 Roman by tu svoji nemoh normálně bez toho vyprávět,
00:14:04 ale při tom, obzvlášť v televizi, to co řekneš normálně...
00:14:08 Navíc je to typický u dam a paní. Všimněte si, že jsou dámy,
00:14:13 které můžou říct hovno a není to vulgární.
00:14:17 Chcete říct, že u mě to bylo hrozný?
00:14:19 Ne, ne, tam šlo vo pindíka, navíc.
00:14:22 Ale jsou jiný varianty, kdy mluví velmi učeně
00:14:28 a při tom mně to připadá, že mluvěj sprostě.
00:14:32 A jsou lidi, třeba geniální Menšík, kromě toho,
00:14:37 že když byl ve společnosti, tak řikal cokoliv a byl geniální
00:14:42 a moh přijít kdokoliv se sebeskvělejším vtipem
00:14:44 a jak kdyby ho neřek.
00:14:46 Ta osobnost, prostě, to s sebou nese.
00:14:51 Tak já mám ještě vod Karolíny taky hezkou ze školy,
00:14:54 protože máme s matematikou velké problémy
00:14:58 a ve druhý třídě zase přinesla kouli a já říkám:
00:15:01 Karolínko prosim tě, jak je to možný,
00:15:05 dyť se to doma tak učíme, ty ve škole nedáváš pozor.
00:15:08 Dávám maminko, ale když ono mi to jde jedním uchem tam
00:15:13 a druhým zase ven. Je to tím, že ty uši mají dírky.
00:15:18 Jsou to holčičky.
00:15:19 Kdybych měla jedno ucho chlapečkem, byla bych chytřejší.
00:15:25 To je dokonalost. To je dokonalá úvaha.
00:16:07 Skryté titulky: Daniel Rohan
Naďa Konvalinková Vás zve na čtvrthodinovou jízdu vlakem, kde jí na úsměvnou notu sekundují její přátelé. Nastupovat. Odjíždíme!
