Pořad z nejúspěšnějších písniček a scének na téma humor a žena (1975). Uvádí H. Talpová. Kamera J. Barták. Režie M. Mikotová
00:00:02PŘEVÁŽNĚ NEVÁŽNĚ S HUMOREM, S PÍSNIČKOU
00:00:25FRANCOUZSKÁ PÍSEŇ
00:03:15-Ano, jistě, jak je to krásné, jak je to dobré,
00:03:20jak je to všechno v nejlepším pořádku.
00:03:24Byl okouzlující, Jean-Claude Pascal, že?
00:03:27Jak si tak jde ověšen obdivnými pohledy dívek,
00:03:30nedbale elegantní, nad věcí.
00:03:34Mně se taky líbil, já jsem taky na okamžik
00:03:37podlehla jeho šarmu.
00:03:39Ale jen na okamžik, protože já si takového suveréna
00:03:42okamžitě dovedu představit v mezní situaci,
00:03:45kdy třeba potřebuje zapnout manžetové knoflíčky a je sám doma.
00:03:49Je v koncích, přátelé, z domu odejde
00:03:52s vlajícími rukávy u košile, vůbec si nebude zpívat.
00:03:57A obdivných pohledů?
00:03:59Těch se taky nedočká, protože je nepraktický.
00:04:04Žena v obdobné situaci si okamžitě ví rady.
00:04:07Mám přítelkyni žijící osamoceně, která denně stojí před problémem,
00:04:10jak zapnout zip na zádech.
00:04:13A lítá kvůli tomu po ulicích rozepjatá? Vůbec ne.
00:04:16V předsíni má na předsíni takový malý háček,
00:04:19na ten zavěsí očko, jde do dřepu a šaty jsou zazipované.
00:04:23A ještě si při tom zacvičí, protože je praktická.
00:04:28Já netvrdím, že muži jsou nešikovní, to ne,
00:04:34dokonce přiznávám, že v mnoha případech
00:04:36jsou daleko šikovnější než my, ale v praxi se nedovedou prosadit.
00:04:43Malý příklad, mám známé, on je docentem na technice, CSc,
00:04:48ona je úřednicí ve spořitelně.
00:04:51Měli doma televizor.
00:04:53Ona ho léta zapínala tak, že otočila knoflíkem,
00:04:56bouchla pěstí do pravého rohu nahoře, naskočil obraz,
00:04:59naskočil zvuk a televizor hrál k naprosté spokojenosti
00:05:03celé rodiny.
00:05:05Jednou se k tomu připletl on.
00:05:08Deset minut se divil a měl řeči, pak se v tom pět hodin vrtal
00:05:13a výsledek byl ten, že televizor nehrál,
00:05:17i kdybyste ho umlátili.
00:05:19Dali tu věc do opravy, kde jim odborníci na slovo vzatí
00:05:22po třech měsících sdělili, že je to starý krám,
00:05:26navíc že se v tom někdo šťoural, zkrátka že to opravit nejde.
00:05:30Za 5000 Kčs koupili nový televizor.
00:05:37Hraje výborně.
00:05:39Ale musíte ho bouchnout pěstí do levého rohu nahoře.
00:05:43Jé, prosím vás, ale nikomu to neříkejte.
00:05:48To víte, ona to před ním tají, nemají na vyhazování.
00:05:52Ale jestli tohle není důkaz mužské nepraktičnosti,
00:05:57pak už mám jen jednu jedinou šanci.
00:06:00Sebekritickou úvahu Miroslava Horníčka.
00:06:08-Balíte rádi kufr? Já vím, že to je pošetilá otázka.
00:06:12Nikdo nebalí rád kufr, to není věc zábavy,
00:06:16to je věc nutnosti.
00:06:18Málokdy se najde člověk nebo vůbec se nenajde člověk,
00:06:22který by si řekl:
00:06:23"Dneska si udělám krásný odpoledne, budu doma,
00:06:27zavřu se, budu si balit kufr jen tak pro zábavu.
00:06:30A večer, až se navečeřím, tak ho zase budu rozbalovat."
00:06:33Ne, to člověk nedělá pro rozkoš.
00:06:35Kufr, to je strašná věc, já to nenávidím.
00:06:38Já vždycky, když balím kufr, tak si musím rozdělit věci
00:06:41nejméně na pět hromádek.
00:06:43Tohle budu mít na sobě, třikrát si to řeknu,
00:06:46tohle budu mít na sobě, nezabalit!
00:06:48Tohle dospod, tohle navrch, tohle je nutné, tohle není nutné.
00:06:52Pak, když to zabalím, s největší námahou zapnu
00:06:55vsedě na tom, tak vždycky zjistím, že něco ještě mám,
00:06:58třeba trepky na nohou, které mají být uvnitř.
00:07:01Nebo za oknem nůž třeba nebo vývrtka, důležitá věc.
00:07:04Kufr, to je ošidná věc. To je relativní hodnota, kufr.
00:07:07Všimli jste si, že během pobytu venku
00:07:10a hlavně v cizině mění rozměry?
00:07:12Někam dojedete, vybalíte věci, necháte ho ležet tři týdny
00:07:15a on se sám zmenšuje, protože pak zase totéž
00:07:18máte dostat dovnitř a nejde to.
00:07:21A to ještě přibydou věci.
00:07:23Ne nutné, které si člověk koupí, třeba knihy.
00:07:26Ale i takové pošetilosti, které někdy chce mít.
00:07:29Příklad? Třeba tenhle kámen.
00:07:39Třeba tenhle kámen, povídám.
00:07:45Třeba tohle.
00:07:49Je to dobrý.
00:07:51Takovej kámen, krásná věcička, oblá, lesklá, hladká,
00:07:55tři týdny vedle toho ležíte na skále u moře
00:07:57a tak nějak s tím srostete, že jo.
00:08:00A chcete to mít doma jako vzpomínku na psacím stole.
00:08:03Pro vás to má hodnotu, ale zkuste to přivézt
00:08:05třeba jako dárek svým přátelům.
00:08:07Někdo to pochopí a zaraduje se, řekne: "Krásnej kámen, děkuju ti."
00:08:11Někdo si bude myslet, že jste se jaksi zmýlil.
00:08:14A třetí vás s tím požene kolem bloku, třikrát dokola.
00:08:18Balení kufru je zajímavá věc.
00:08:21Já bych řekl, že celý život člověka se podobá tak trochu
00:08:25balení kufru.
00:08:27Celý život člověk uvažuje, co s sebou vzít, co je nutné,
00:08:32co jenom příjemné, co může vyhodit
00:08:35nebo co by měl vyhodit.
00:08:37A potom, když je všecko sbaleno a když už se má člověk
00:08:41vydat na cestu, tak zjistí, že toho zabalil moc
00:08:44a přitom že to hlavní vlastně zapomněl.
00:08:48-Kam jdeš?
-Prosím?
00:08:50-Kam jdeš?
-Kam bych šel, ven.
00:08:53-V tom nečase?
00:09:03-Nebo s tím vařením.
00:09:05Muži umějí vařit, mají fantazii, mají nápady.
00:09:08Kuchařství povýšili na umění, ale v praxi
00:09:11pro běžný provoz domácnosti je to k ničemu.
00:09:14Tak například můj drahý dělá fantastické
00:09:16ďábelské roštěnky, ale do půlnoci potom já
00:09:19likviduju ten nepořádek v kuchyni.
00:09:22O tom, že vyplýtvá materiálu na tři božíhodové obědy,
00:09:25o tom ani nemluvím.
00:09:26Jé, ale teď jsem vám to asi zavařila, že,
00:09:30vy kuchaři amatéři.
00:09:32No, tak abyste to lépe strávili, na usmířenou jednu pěknou písničku
00:09:37pro všechny, i pro nekuchaře.
00:09:51ZPĚV:Bůhví co to znamená, že jsem jako zmámená
00:09:56a vadnu jako suchopáru strom.
00:10:01Špatně jím a špatně spím, asi vážně churavím
00:10:06a nepomůže chinin ani brom.
00:10:11Snad prej zázrak učiní lék a šťáva z maliní
00:10:17a z indiánskejch ohňů čpavej dým.
00:10:22Jenže já vím bez řečí, kdo mě nejlíp vyléčí.
00:10:27Je Ir a všichni říkají mu Tim.
00:10:32-Ať vrátí lahev, kdo ji má, nás ten příběh dojímá,
00:10:37víme, pro koho ti srdce churaví.
00:10:42Ta tvá láska, ten tvůj Ir nosí takovejhle knír
00:10:47a vlasy má jak liška zrzavý.
00:10:52-Až dva tejdny uplynou, půjdu úzkou pěšinou,
00:10:58kde v slunci dřímá rozekvetlá stráň.
00:11:03Kruhem les a horskej štít, pod ním tráva, mír a klid
00:11:09a oudolíčko teplý jako dlaň.
00:11:14Měkkej mech a vlahej vzduch, v písku říčka samej pstruh
00:11:20a louka, dvůr a nízký stavení.
00:11:25V něm tu bejvá sám a sám ten, co ho ráda mám.
00:11:31Je Ir a všichni říkají mu Tim.
00:11:36-Ať vrátí lahev, kdo ji má, nás ten příběh dojímá,
00:11:41víme, pro koho ti srdce churaví.
00:11:46Ta tvá láska, ten tvůj Ir nosí takovejhle knír
00:11:52a vlasy má jak liška zrzavý.
00:11:57-On mě kávou pohostí, z očí samou radostí
00:12:03se budou koulet slzy jako hrách.
00:12:08Plnej krásnejch pocitů řekne: "Dobře, že jsi tu,"
00:12:14a přenese mě přes dubovej práh.
00:12:19A jak léta poplynou, bude každou vteřinou
00:12:25jen se mnou, no a já zas pouze s ním.
00:12:30A až spustí v domě brek malinkatej Irčánek,
00:12:36tak my mu dáme zase jméno Tim.
00:12:41-Ať vrátí lahev, kdo ji má, nás ten příběh dojímá,
00:12:46hlavně ať to dítě roste ve zdraví.
00:12:51Pak ať má ten malej Ir třeba takovejhle knír,
00:12:57a vlasy jako liška zrzavý.
00:13:23-Jiný příklad.
00:13:25Rodinka jede autem na výlet, je horko,
00:13:29takže se chtějí někde u nějakého rybníka vykoupat.
00:13:32Co udělá otec?
00:13:34Hodinu studuje mapu, vytyčí trasu a začne bloudit
00:13:37po vlastech českých.
00:13:39Couvat, obracet, drncat po polních cestách,
00:13:42samozřejmě nadávat na směrovky, až skončí v pět hodin odpoledne
00:13:45někde na dvoře drůbežárny s téměř prázdnou nádrží.
00:13:48Co udělá praktická matinka?
00:13:50Stočí okénko a zeptá se prvního družstevníka,
00:13:53kde je tady koupaliště.
00:13:55A dozví se, že se musejí vrátit, tam, co se říká U Křížku,
00:13:58dát se doleva, tam, co se říká Na Skalce, dát se doprava.
00:14:01A výsledek je, že za půl hodiny neboli o půl šesté
00:14:04se rodinka čvachtá v chladivých vlnkách.
00:14:07Když žena cestuje vlakem, zavolá na informace a zeptá se,
00:14:11co a jak.
00:14:14Muž vezme na potaz jízdní řád a teď to začne.
00:14:24-Ano, to je právě ta genialita šoumenů, udělat něco,
00:14:27co nikdo z diváků neočekává.
00:14:29-Otevíráme tedy rubriku PPPŠ plus G,
00:14:33čili Plný pytel problémů Šimka a Grossmanna.
00:14:37-Pane Helekal, vy jste nejsilnější,
00:14:39přineste pytel.
00:14:43-Děkujeme, pane pytel... Promiňte, pane Helekale.
00:14:46To bylo trapné, ano, já chápu.
00:14:49V tomto pytli, v tomto sáčku jsou na malých kartičkách
00:14:52napsány problémy, které bychom chtěli vyřešit
00:14:55v programu.
00:14:57-Moje ruka chmatalka už loví a vytahuje...
00:14:59A nevytahuje.
00:15:02Slávku, zapomněl jsem se něco zeptat.
00:15:04-Nic mi neříkej, zapomněl jsi se zeptat pana Šímy,
00:15:08zástupce Sazky, je-li všechno kolem slosování v pořádku.
00:15:17-Ty jsi se snad zbláznil.
00:15:19Já jsem se zapomněl zeptat, jestli ty sám si nechceš
00:15:23vytáhnout první problém, je to slavnostní chvilka.
00:15:26-Tak chtěl bych.
00:15:28-Chtěl, viď?
-Chtěl, moc bych chtěl.
00:15:31-Tak to máš smůlu. První tahám já.
00:15:38-Proč jsi se ptal, když mě k tomu nepustíš?
00:15:42-Kdybys náhodou nechtěl, tak bych vypadal jako dobrák.
00:15:46Vytahuju první problém. Nechceš si ho přečíst?-Ne.
00:15:51-Je to slavnostní chvilka.
-Nechci.
00:15:55-Ale musíš. Tyhle písmena neznám.
00:16:00-Takhle to taky nepřečtu.
-Co s tím?
00:16:02-Otočím si to. Jízdní řád.
-Takhle bych to přečetl taky.
00:16:07-To je můj problém, jízdní řád.
-Copak, nesouhlasí?
00:16:10-Souhlasí, ale nerozumím mu.
-Tak se to nauč.
00:16:13-To bych právě chtěl, a veřejně, protože mám zjištěno,
00:16:17že je plno lidí, kteří se nevyznají v jízdním řádu.
00:16:20To je, Jirko, úžasně složitá kniha,
00:16:22vždyť se podívej, ty číslíčka, tady ty značky,
00:16:25dva zkřížený meče.
00:16:26-Co?
-Tady nahoře, dva zkřížený meče.
00:16:29-Musíte být pěkná rodina. Vy jíte dvěma meči doma?
00:16:33-Jo to je příbor?
-Vidlička a nožík.
00:16:36-To znamená, že spolucestující si mají vzít vidličku a nůž,
00:16:40strojvůdce jede ze zabijačky, bude hostina.
00:16:43-To znamená, že ve vlaku je jídelní vůz.
00:16:46Dostaneš hlad, jdeš tam, objednáš si, zaplatíš
00:16:50a jdeš zpátky na svý místo.
00:16:52-To jsem ale zklamanej, to nemusejí inzerovat, restaurace,
00:16:55ten kousek housky vždycky v kupé vyžebrám.
00:16:59A tady ty malinký číslíčka, co znamenají?
00:17:02-To je odjezd.
00:17:03Vlak na Kolín odjíždí z Nádraží Praha-střed v 7:51.
00:17:06-To je tak důležitej odjezd a takhle malej?
00:17:09A já jsem slabozrakej a překouknu se,
00:17:12vidím "vlak jede v 7:54", přijdu tam a on nikde?
00:17:16-Ten tam třeba ještě vůbec není.
-Jak to? Tam musí bejt.
00:17:19To je úřední kniha, to musí souhlasit.
00:17:22Já tam přijdu v 7:54, vlak tam není a kdo mi co dá?
00:17:24-Co by ti kdo dával?
00:17:26To není chyba jízdního řádu, to je tvoje chyba.
00:17:29Nakonec to není taková tragédie, pojedeš dalším,
00:17:31na Kolín to jezdí každou hodinu,
00:17:33počkáš na nádraží, koupíš si noviny, buřtíka.
00:17:36Akorát musíš dávat pozor na zavazadla.
00:17:38-Co bych dával pozor na zavazadla, nejsem nosič.
00:17:41-Sobě musíš dávat pozor na zavazadla.
00:17:43-Proč bych si dával pozor na zavazadla?
00:17:45-Aby ti je nikdo neukradl.
-Proč by mi někdo kradl zavazadla?
00:17:48-Já nevím, proč se kradou kufry, já to nedělám,
00:17:51ale když si je nebudeš hlídat, tak o ně přijdeš.
00:17:53-Jak o ně můžu přijít, když žádný nemám?
00:17:56-Ty cestuješ jen tak halabala bez zavazadel?
00:17:58-Samozřejmě bez zavazadel.
00:18:00-To nemáš s sebou ani pyžamo a kartáček na zuby?
00:18:03-To myslíš, že jsem blázen, kterej jede do Kolína,
00:18:05vyleze z vlaku, vezme si pyžamo a u pumpy si čistí zuby?
00:18:12-Snad tam jedeš na dýl, máš tam nějaký známý, ne?-Nemám.
00:18:16-Tak proč jedeš do Kolína?
-Já tam nejedu.
00:18:19Ty mě cpeš do vlaku v 7:54 s kartáčkem a pyžamem.
00:18:25-V 7:51.
-Ten mi naštěstí ujel.
00:18:29-Hele, Slávku, jízdní řád dávám stranou,
00:18:32to je tvůj problém, ten jsi sem vpašoval,
00:18:36ten já řešit nebudu, já vytahuju další problém.
00:18:40Ponocování.
-To jsme si polepšili.
00:18:43Ponocování, to je extrovní problém.
00:18:46-To je problém, ano, ano, hele, lidi ponocujou
00:18:48a my pak ponocujeme kvůli nim.
00:18:50Proč kupříkladu musíme začínat v divadle představení v půl osmé?
00:18:54Než přijdu domů, je půlnoc, něco si kuchtím k jídlu,
00:18:57ruším slušný sousedy a jsou z toho nepříjemnosti.
00:18:59-A co s tím chceš dělat?
-Začínat mnohem dřív.
00:19:02-To jsme už jednou zkoušeli v divadle.
00:19:04Začali jsme hrát v šest hodin ráno a přišel jeden divák,
00:19:07kterej zabloudil z baru.
00:19:09-Já tvrdím, že ponocování by se mělo úředně zakázat.
00:19:13-Ponocování nemůžeš zakazovat, to je jednou daný,
00:19:16to je produkt civilizace.
00:19:18To chce řešit individuálně.
00:19:20Hele, kolik hodin má spát dospělej člověk?
00:19:24-To je různý.
-Jak to, různý?
00:19:26Četl jsi nějaký lékařský tlustý knihy? Kolik?
00:19:30Trváš na tom různý?
-Různý.
00:19:32-Tak já ti říkám, osm hodin má spát dospělej člověk.
00:19:35-A já ti říkám, že je to pověra.
00:19:37Například Tomáš Alva Edison spal maximálně pět hodin denně.
00:19:40-No jo, Edison, a jak dopadl.
00:19:42Tak dlouho si zahrával s ponocováním,
00:19:45tak dlouho si ukrajoval ze spánku, až byl nucenej
00:19:48si vynalézt žárovku.
00:19:50-Ale to je pravda, Edison je vlastně táta ponocování.
00:19:54-Tatík ponocování.
00:19:56-Ten zavinil, že lidi žijou nezdravě.
00:19:59A my ho za to ještě oslavujeme.
00:20:01-Copak my ho oslavujeme, ve školách se o něm učí,
00:20:03o člověku, kterej naučil mládež nočnímu životu, o člověku,
00:20:07kterej tahá skrz žárovku táty od rodin do hospod.
00:20:10-Víš, jaký to muselo bejt na světě před Edisonem krásný?
00:20:14-Nádherný, idyla.
00:20:16-Nikdo neponocoval, smráklo se, každej šel domů na kutě,
00:20:20spát s těma, jak se jmenujou ty zvířata...
00:20:22-Pštrosi.
-Ne, menší vejce, se slepicema.
00:20:25Ano, krásně jenom měsíček na nebi hlubokém, světlušky.
00:20:30-Krása.-A do toho ponocný dělal to svoje húú, húú.
00:20:35-Ponocný dělal húú, húú?
00:20:37-No co by nedělal? Byl za to placenej.
00:20:40Dej mi pět stovek a já taky budu dělat po nocích húú, húú.
00:20:43-O to mi nejde, ale co potom dělala sova,
00:20:46když ponocný dělal húú, húú?
00:20:49-Sova?
-No, sova.
00:20:51-Antonína Sova? Psala básně.
00:20:54Ovšem přes den psala, Antonína Sova,
00:20:57proto měla tak výborný verše.
00:21:00-Já nemyslím Antonínu Sovu, já myslím sovu ptáka.
00:21:04-Aha, sovu ptáka, symbol moudrosti.
00:21:07-Ano, toho myslím.
-A co má bejt se sovou?
00:21:09-No co dělala sova pták, když ponocný dělal húú, húú?
00:21:13-Co by dělala sova pták?
00:21:15Chrčela si to svý tradiční cukrů, cukrů
00:21:19a koukala Edisonovi přes rameno, jak vynalézá žárovku,
00:21:22metlu lidstva.
00:21:24-Počkej, ale přeci sova nedělá cukrů, cukrů, sova dělá húú, húú.
00:21:30-Jo. A co potom podle tebe dělá ponocný? Cukrů, cukrů, že jo.
00:21:37Vždyť si to vyzkoušej.
-Můžu si to vyzkoušet.
00:21:42Dále, od hradu dále, nebo vás potká neštěstí nenadálé!
00:21:46Je dvanáct hodin, cukrů...
00:21:49To je blbost, já se tak stydím,
00:21:51co ta moje ústa...
00:21:53-Zkrátka ponocný...
-Opravdu se stydím.
00:21:57-Ponocný chodil po návsi, dělal svoje húú, húú
00:22:01a všichni lidi po tmě pěkně spali, protože co jinýho
00:22:04mohli po tmě dělat, každej bejt ponocný nemůže.
00:22:06-Mohli hrát čing rošádu.
-To nemohli.
00:22:09-Jak to, nemohli?
00:22:11-To ještě neznali, tu jsme vynalezli teprve my.
00:22:13-My jsme ji nevynalezli, Jirko, my jsme ji jenom připomněli,
00:22:16protože Edison ji možná svou žárovkou úplně zlikvidoval.
00:22:20-Vidíš, co ten člověk má všechno na svědomí?-Všechno.
00:22:23-Já mám na něj takovou pifku!
00:22:25No nic, hlavně že jsme vyřešili problém ponocování
00:22:28a že jsme našli hlavního viníka, Edisona.
00:22:31-Jirko, víš, ještě tu pouliční, tu bílou, tu normální žárovku,
00:22:35tu bych mu odpustil, ta má svoji platnost,
00:22:38nakonec když se zešeří, prosím, ale že vynalezl taky
00:22:41ty červený mámivý světýlka, ty barový fujtajblový lucerničky,
00:22:46tak tím to u mne Tomáš Alva Edison
00:22:50definitivně prohrál.
00:22:59ZPĚV:Vymýšlím slabiky do bláznivé muziky.
00:23:06Starý krab s krabicí učili se na bicí.
00:23:14Hráli a hráli půlku programu. Já jim ráda uspořádám reklamu.
00:23:21Nejlépe v rybníce hraje krab a krabice.
00:24:00Když za nocí hučel splav, kdy do něj mládenec spad.
00:24:07Povídám, je tu splav, tak můj milý hochu, plav.
00:24:14Chlapec se záhy vláhy nasytil, jakby ne.
00:24:19Smůla, že právě pod hladinou pochytil písní pár,
00:24:23co krab zvlád, a na ty mě nachytal.
00:24:35-Jste nepraktičtí, pánové, ale neberte to jako výtku.
00:24:40My se vaší nepraktičnosti smějeme, ale my se jí nevysmíváme,
00:24:44což je podstatný rozdíl, že?
00:24:47Šťastná to žena, jejíž partner má právě
00:24:50jen tuto chybičku.
00:24:52Dokonalá praktičnost imponuje rozumu,
00:24:54ale taková roztomilá nepraktičnost, ta otevírá srdce.
00:24:59A o to vám snad v našem případě jde.
00:25:02Nebo se mýlím?
00:25:04Ta vaše nepraktičnost vnáší do našeho
00:25:07beztak přetechnizovaného světa alespoň malou dávku
00:25:10romantiky a veselí.
00:25:12Ekonomicky a racionálně uvažující muži
00:25:15by si nedokázali posadit na hlavu širáky s pérem
00:25:19a zahrát si třeba na mušketýry a Cyrana,
00:25:22jako to udělal Jaroslav Štercl a Settleři.
00:25:26A to by byla přece škoda.
00:25:32-Pozor! A prsa ven! A paty srazit.
00:25:38Žádnej tu nebude kázeň kazit.
00:25:41Takovejch měl jsem tisíce, nejste tu na dva měsíce.
00:25:45Umím a dovedu něco slevit, ale ve službě, to jsem prevít.
00:25:51ZPĚV:Zdravíme vás, přišli jsme včas,
00:25:54už na nás zas uléhal prach věk celý.
00:25:58Přišli jsme k vám, abychom vám romantiky
00:26:04mládí čas připomněli.
00:26:08Nebylo však to mnohdy tak.
00:26:12O nás, co pan Dumas dávno napsal, proto jsme tu,
00:26:19bychom světu v cukuletu, co neví, pověděli.
00:26:25Kdyby byl pan Dumas napsal, jak to vlastně bylo,
00:26:31jistojistě by se vám to bylo nelíbilo.
00:26:36Neměli jsme časy zlatý na ty naše malý platy.
00:26:44Dluhů bylo jako kvítí, špatná menáž, málo pití.
00:26:52Nebyla to doba hezká, utáhla se často přezka.
00:27:00Jeden druhý jakbysmet neměli jsme žádný med.
00:27:12Přestože jsme dovedli s kýmkoli se rvát,
00:27:16z tohohle šlo rapírem se těžko vysekat.
00:27:24Když nám penzi vyměřili, tak jsme tomu nevěřili.
00:27:31Proto teď za honoráře z detektivní kanceláře
00:27:39sobě službou noční, denní sháníme si přilepšení.
00:27:47Tenhle melouch přišel včas, na vínečko bude zas.
00:28:00Přestože jsme dovedli s kýmkoli se rvát,
00:28:04že jsme ještě pašáci, to můžem dokázat.
00:28:12Diskrétně!
00:28:13-Hlídá. -Stopuje.
-Pátrá. -Sleduje.
00:28:16-Athos. -Porthos.
-Aramis. -DArtagnan.
00:28:19VŠICHNI:Zaměstnanci detektivní kanceláře Cyrano a Co.
00:28:25Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2020
Střihový pořad, složený z písniček a scének, uvádí Hana Talpová. Její komentář se týká mužského a ženského principu řešení různých problémů. Zařazeny jsou ukázky z pořadů, které vznikly v 70. letech, jako byly Vzpomínky mi zůstanou, Dobrý večer s Waldemarem 5 nebo Hop, dva, tři. Mezi aktéry nechybí taková jména jako M. Šimek, J. Grossmann, N. Urbánková, M. Voborníková nebo M. Horníček.
