Hudebně zábavný pořad s Waldemarem Matuškou a jeho hosty Evou Pilarovou, Oldo Hlaváčkem a Josefem Kobrem (1973). Scénář Z. Borovec. Kamera J. Lebeda. Režie I. Paukert
00:00:01 DOBRÝ VEČER S WALDEMAREM
00:00:26 Tak si to šlapu zase zpátky k vám,
00:00:30 po rodným břehu, kterej z mládí znám.
00:00:34 Jsem trochu dojmutej, jo, teď už je mi hej.
00:00:37 Za chvíli pozdravím svý dávný známý.
00:00:42 Svý dávný známý.
00:00:49 Dobrý večer, já vás upřímně vítám u nás ve studiu.
00:00:53 A doufám, že mi ani tentokrát nedáte košem
00:00:56 a přijmete malé pozvání na takovou besedu s písničkami.
00:00:59 Připravili jsme ji pro vás
00:01:01 s Václavem Hybšem a jeho orchestrem.
00:01:04 (POTLESK)
00:01:10 Ten potlesk jste si nahráli znamenitě.
00:01:14 Jsem zvědav, co umíte na své nástroje.
00:01:30 Už den stáda snů rozhání.
00:01:37 A z hor cválá k nám svítání.
00:01:44 Jen pár nebeských honáků
00:01:50 teď smí vpálit cejch do mraků.
00:01:58 Den bičem prásk, sevřel pár opratí.
00:02:05 Cop zlatých hřív rozplétá.
00:02:11 Den bičem prásk, noční řád neplatí.
00:02:21 Svítá.
00:02:28 Svítá.
00:02:44 Jen pár nebeských honáků
00:02:51 teď smí vpálit cejch do mraků.
00:02:59 Den bičem prásk, sevřel pár opratí.
00:03:05 Cop zlatých hřív rozplétá.
00:03:12 Den bičem prásk, noční řád neplatí.
00:03:22 Svítá.
00:03:28 Svítá.
00:03:35 Svítá.
00:03:42 Svítá.
00:03:54 Jak vždycky říkám, těžko je člověku samotnému.
00:04:00 A muž, ten snáší samotu nejhůře.
00:04:04 Obrací se k luně, k hvězdě na nebi, aby ho vyslyšela.
00:04:09 Nebo se obrací, když je mu smutno, k přírodě.
00:04:12 A není náhodou, že jak luna, tak hvězda i sama příroda
00:04:16 je ženského rodu.
00:04:18 Zrovna tak jako třeba hospoda.
00:04:21 Jenže tam chodíme jenom na chvilku.
00:04:25 Protože jedině žena může rozptýlit trvalou samotu.
00:04:33 Bez její něhy by byl náš mužský svět pustý a prázdný.
00:04:39 Jak zpívám v jedné krásné písni:
00:04:45 Muž s ženou byl spojen jak...
00:04:55 Muž s ženou byl spojen jak...
00:04:59 -Proud řeky s břehem, jak mráz prvním sněhem...
00:05:05 -Děkuji, Evičko. Zachránila jste mě.
00:05:09 Vy jste vždycky uměla
00:05:12 ty naše společné texty na jedničku,
00:05:15 zatímco já vždycky propadal.
00:05:17 Vítám vás, dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:05:20 Já jsem vás chtěl slavnostně přivítat.
00:05:22 Chtěl jsem vám udělat takové velkolepé entrée.
00:05:25 -No vidíte, a já jsem vám to pokazila.- Ba právě naopak.
00:05:28 Vy jste zachránila, co já jsem zkazil.
00:05:31 -Já totiž náhodou tuto písničku znám.
00:05:34 -Náhodou. To je zajímavý.
00:05:37 Že jsme ji zpívali na naši LP desku, to už si nepamatujete?
00:05:40 -Pamatuju.
-Máte ji s sebou?
00:05:43 -Vy jste ale vtipálek, Waldo.
00:05:45 Přece víte, že ta deská má vyjít až okolo Vánoc.
00:05:48 A mimochodem, má takový povědomý název. -Jaký?
00:05:53 -Láska nebeská.
-Ach...
00:05:57 A právě proto jsem si vás pozval,
00:05:59 abychom některé ty písničky zde předvedli.
00:06:02 Protože mimo našich starých dvojzpěvů tam budou i nové.
00:06:07 A všechny doprovází Orchestr Václava Hybše!
00:06:12 (POTLESK)
00:06:19 Toho potlesku si nevšímejte. To si natočili sami.
00:06:24 Včera odpoledne. Stereo.
00:06:54 Dvě srdce, jeden hlas a náhle najde píseň svůj rým.
00:07:00 -Najde refrén a najde i rým.
00:07:04 -Tu neodnese čas a nesfoukne ji vítr jak dým.
00:07:11 -Ne, tu nesfoukne vítr jak dým.
00:07:15 Snad zítra někdo z vás
00:07:18 té písni zatleská jak v snách,
00:07:23 ach, ta láska nebeská.
00:07:27 Dvě srdce, jeden hlas, to neodnese čas.
00:07:32 To "ach" zůstane v nás.
00:07:37 Dvě srdce, jeden hlas a náhle vznikne láska jak trám.
00:07:44 -Vznikne naráz ta láska jak trám.
00:07:48 -Tu neodnese čas a všem se bude líbit jak nám.
00:07:55 -Ta se musí všem líbit jak nám.
00:08:00 Tu můžem zhudebnit a vyjde na deskách pár slov.
00:08:07 Ach, ta láska nebeská.
00:08:11 Dvě srdce, jeden cit
00:08:14 a píseň bude znít jak kov, co budem žít.
00:08:22 -Žít, to zle nezní.
-S láskou žít, nikdy bez ní.
00:08:27 -S láskou tou, co tě vězní mnohdy v snách.
00:08:34 Dvě srdce, jeden hlas, to neodnese čas.
00:08:40 To "ach" zůstane v nás.
00:08:46 To "ach" zůstane v nás.
00:09:04 To "ach"...
-Zůstane v nás.
00:09:35 (POTLESK)
00:09:42 Děkuji orchestru i sólistům.
00:09:45 Panu Josefu Kobrovi, Oldo Hlaváčkovi.
00:09:48 Krásně procítěně. Dobrý večer, já vás pěkně vítám.
00:09:53 -Dobrý večer a za velký výkon malé občerstvení.
00:09:57 -Děkuji. To je od televize velmi hezké, milé.
00:10:00 Vyprahlo mi, to je můj oblíbený ročník, uchovejte v chladnu.
00:10:05 -Abych pravdu řekl,
00:10:08 z vašich něžných rukou bych přijal i láhev vína.
00:10:11 Mně se velice líbilo,
00:10:14 jak jste před chvílí zpívali
00:10:17 naši slovenskou lidovou písničku. Ta se dobře hraje.
00:10:20 -Oldřišku, přece ta písnička je od Marata.
00:10:24 -Francouzská? Já to pořád hraju jako náš odzemek.
00:10:28 Prosím vás, nemá zde někdo hřebík?
00:10:31 Buďte tak hodný, pověste je na hřebík.
00:10:34 To jsem měl udělat už dávno.
00:10:37 -Oldo, ale vy hrajete na housle?
00:10:39 Protože vaše postavení i držení...
00:10:42 -Postavení nevím, ale na držení mám takový fígl.
00:10:46 Když housle uchopíte, tak je musíte držet.
00:10:49 Držet, držet a hlavně vydržet.
00:10:52 Za nic na světě je nesmíte pustit.
00:10:55 Já jsem toho už udržel. Stradivari by měl radost.
00:10:59 -Pane Kobr, jak dlouho vy hrajete na cello?
00:11:02 -Abych pravdu řekl, tak minutku dvě, abych se neunavil.
00:11:06 Já totiž původně jsem se učil hrát na housle.
00:11:10 Co já už znal!
00:11:13 Například to, že Paganini nikdy nehrál tímto prstem.
00:11:16 Ten je můj.
00:11:19 Nebo jak náš pes reagoval jako barometr na moji hru.
00:11:24 Stačilo vzít pouzdro od houslí do rukou,
00:11:27 pes zalezl pod postel, a dřív jsem ho neviděl,
00:11:30 dokud jsem tento zmíněný předmět neodložil.
00:11:33 -To je přímo vědecká práce.
-Ale u nás to úplně stejné.
00:11:37 Jen s tím rozdílem, že my jsme neměli housle.
00:11:41 Takže když jsem zalezl pod postel,
00:11:44 ten chudák pes už neměl na co zahrát.
00:11:47 Tak jsem se věnoval výuce na nástroje,
00:11:51 které se nenazývají hudební.
00:11:54 Hraju na vyzouvák, ovládám pytel brambor.
00:11:59 Hraju na lavor, na destilační přístroj, na láhve.
00:12:04 Miluju demižon.
-To je basdemižon.
00:12:08 -Hraju na asfaltové holuby.
00:12:11 -Slyšel jsem ho hrát na šampon v tubě, výborná věc.
00:12:14 A skvělá věc je také hraní na pivní trubky.
00:12:18 Ale nesmějí být přechlazené, to by vám k nim přimrzly prsty.
00:12:23 -My jsme takové spřízněné duše. Dáváme hudbu do souvislosti
00:12:27 nejen s takovými konvenčními, otřepanými
00:12:30 a nebojme se říct zastaralými rekvizitami,
00:12:34 jakými jsou hudební nástroje.
00:12:36 -Já například strašně rád nekonvenčně hvízdám na průdušky.
00:12:40 -Nebo taky koncert na revmatický kloub.
00:12:45 -Ale to je potřeba zesilovač.
-Samozřejmě.
00:12:48 Mohli bychom vám to ukázat. Nezdržujeme vás?
00:12:51 -Ne, já jsem v práci.
00:12:54 -To bychom ale potřebovali doprovod. -To já zařídím.
00:13:00 -Nic jednoduššího nemůže být.
00:13:02 Pane kapelníku, prosím vás, vím, že vás už bolí ruce
00:13:06 od věčného postávání před kapelou.
00:13:09 Co kdybyste sám sebe pozval na skleničku?
00:13:12 Kyselého mléka nebo kefíru.
00:13:15 Nezáleží, na co půjdete,
00:13:18 ale hlavně kdybyste co nejdřív odešel od dirigentského pultu.
00:13:21 -Taktovku si vezměte s sebou.
-Ne, ne, tu budeme potřebovat.
00:13:25 -Říkám, aktovku ať si vezme s sebou a taktovku tady nechá.
00:13:32 -Waldemare, nejste profesionální dirigent?
00:13:35 Takže zřejmě nebudete zatížen profesionálními zlozvyky.
00:13:40 To se takhle uchopí...
00:13:43 Vy dokážete pochopit,
00:13:45 proč muzikanti potřebují to raz, dva, tři?
00:13:48 -To je taktovka, udává se tím takt.
00:13:51 -Ale proč to potřebují tak přesně? Raz, dva, tři!
00:13:54 To my vůbec nepotřebujeme.
00:13:57 -Naopak. Čím nepřesněji, tím lépe pro nás.
00:14:00 -Uchopte to, prosím vás, sem tam zamávejte do povětří.
00:14:04 Nebo se o to opřete, jak chcete.
00:14:07 Hlavní věc, dejte nám prostor k improvizaci.
00:14:10 Takové hudební labužnictví.
-To budou přímo hudební hody.
00:14:14 -Něco podobného, jak jste říkal.
00:14:16 -Vy už víte, co je třeba.
-Nevím.
00:14:19 -Ale víte. Musíte vědět.
00:14:22 -A pane dirigente, spusťte se. Spusťte to.
00:14:37 -Tadyda.
00:14:40 -Tadydy.
00:14:49 -Tam za vodou v rákosí.
00:14:53 -Tam za vodou v rákosí.
-Je ukrytý prám.
00:14:58 -Je ukrytý prám. (HUDBU DOPROVÁZEJÍ RŮZNÉ ZVUKY)
00:15:03 -Tam za vodou v rákosí.
-Tam za vodou v rákosí.
00:15:10 -Ti najevo dám.
00:15:14 -Ti najevo dám.
00:15:17 -Jak tuze mi záleží.
00:15:21 -Jak tuze mi záleží.
00:15:24 -Zda zatoužíš mít.
00:15:28 -Zda zatoužíš mít.
00:15:31 -Ten prám, co mi náleží.
00:15:35 -Ten prám, co mi náleží.
00:15:38 -A na něm se skrýt.
00:15:42 -A na něm se skrýt.
00:15:45 -To slunce tam v dáli
00:15:49 jen pro tebe září.
00:15:53 A pálí.
-A pálí.
00:15:57 -Do tváří.
-Do tváří.
00:16:00 -Jež zahoří.
00:16:04 -Jež zahoří tím víc.
00:16:14 Tam za vodou v rákosí.
00:16:21 Je leknínů kraj.
00:16:28 Tam za vodou v rákosí.
00:16:33 -Bé.
00:16:36 -Je ráj.
00:16:46 (POTLESK)
00:16:51 -Waldemare, nepřipomíná vám něco ta písnička?
00:16:55 -Ale ano, dva sympatické lidi, vypadali jako my dva.
00:17:00 -No jo, jenže byli o takových deset let mladší než my.
00:17:04 -Co to je deset let!
00:17:09 -Jdem tmou, jdem tmou,
00:17:14 jdem nocí bezednou.
00:17:18 A přesto slunce nás objímá.
00:17:26 -Je můj tvůj stín,
00:17:30 když jdeme setměním.
00:17:34 V modrých tmách život nám začíná.
00:17:42 Jsi má, jsi náruč plná světla,
00:17:47 jsi hvězda, co sem slétla.
00:17:51 -Jsi klid, o kterém sním.
00:17:58 Kde vzít mám rým,
00:18:02 až v noci čarovné
00:18:06 splyne stín, můj stín.
00:18:34 Bloumám ulicemi sem a zase tam.
00:18:41 Ty jdeš za mnou jako němý, k čemu já tě mám.
00:18:49 Bloumám ulicemi sem a zase tam.
00:18:57 Ty jdeš za mnou jako němý, k čemu já tě mám.
00:19:08 Nechoď dál
00:19:11 a zůstaň se mnou chvíli stát.
00:19:18 Jestli se ti líbím, tak mi to dej znát.
00:19:28 Samou trémou dneska nevím, kam bych šláp.
00:19:36 Ty jsi mladá holka hezká, já fousatej chlap.
00:19:43 Samou trémou dneska nevím, kam bych šláp.
00:19:51 Ty jsi mladá holka hezká, já fousatej chlap.
00:20:01 Nechoď dál
00:20:04 a zůstaň se mnou chvíli stát.
00:20:10 Jestli se ti líbím, tak mi to dej znát.
00:20:33 Prý kdo nemá rád, má teda smůlu.
00:20:41 Ten, kdo nemá rád, je jak plot bez kůlů.
00:20:48 Jak bez ucha džbán, jak bez pěny pivo.
00:20:55 Cukrem si solí a všechno zasmolí, kdo nemá rád.
00:21:02 Ten, kdo nemá rád, toho nemám ráda.
00:21:10 Ten, kdo nemá ráda, si na rakev střádá.
00:21:17 Je růže bez trní, je bez šimla úřad.
00:21:24 Ať na ocet zbudu než dostat pobudu, co nemá rád.
00:21:32 Zkušenosti nám radí, nechme těch formalit.
00:21:35 Těch užijem habaděj,
00:21:38 až rok či dva budeme hledat byt.
00:21:41 Jen ten, kdo má rád.
-Tomu karta padá.
00:21:48 -Jen ten, kdo má rád.
-Jen toho mám ráda.
00:21:55 Ty vesmír jsi můj.
-A ty jsi můj Einstein.
00:22:03 Lidi jsou lidi a do lidí vidí jen, kdo má rád.
00:22:12 -Výborně, výborně.
00:22:14 Sebekriticky musím uznat, že tak jako vy dva
00:22:18 tu písničku bychom my dva nezazpívali. Nikdy.
00:22:21 -Tak úspěch roste s partnerem.
00:22:24 Kdybych já mohl zpívat s paní Evou,
00:22:27 to by už vypadalo celkem jinak.
00:22:29 Jenže nemám takový školený hlas,
00:22:32 a to se nepozná do chvíle, dokud ho nezačnu používat.
00:22:35 -To je přesně můj případ.
00:22:38 Já nejsem tenor, já mám takový mezzobasbaryton.
00:22:41 Něco mezi tím. I když v divadle musím zpívat,
00:22:44 sklízím bouřlivé úspěchy i na otevřené scéně,
00:22:48 přesto se nepovažuji za zpěváka stoprocentního. Ne.
00:22:53 -To je přílišná skromnost.
00:22:56 Podívejte se, já například jsem nikdy nerodil,
00:22:59 přesto se považuji za rodiče.
00:23:02 -To by podle mě byla víceméně taková velká sebevědomost, ne?
00:23:06 -Ne, ne. Vy jste ve výhodě, vy jste komik.
00:23:10 Kdežto já jsem takový prostý, jednoduchý, vážný člověk.
00:23:14 Já toužím po vážných postavách. Po tragédii.
00:23:18 Podívejte, někteří lidé přicházejí k divadlu z lásky,
00:23:23 někdo přijde k divadlu proto, aby bavil.
00:23:26 Někdo přijde k divadlu, ani neví jak.
00:23:29 -Já jsem přišel k divadlu ze Žiliny.(SMÍCH)
00:23:32 Je na tom něco směšného?
-Vůbec ne. -Nic.
00:23:35 Proto toužím po vážných postavách.
00:23:38 Ztvárňoval jsem nedávno, studoval jsem Othella.
00:23:42 Titulní postava. Nejradši ztvárňuji titulní postavy.
00:23:47 -Jako Divotvorný hrnec.
00:23:50 -Na Othella mám všechny předpoklady.
00:23:52 Vlasů dost, pleť tmavá, nos mrňavý.
00:23:56 Všechno to šlo přesně tak, jak to Shakespeare napsal.
00:24:00 Žárlil jsem,
00:24:02 Desdemoně jsem daroval kapesník. Poslední.
00:24:07 Poslouchám Jaga. Říkám si, to je fajn chlap,
00:24:10 jak mi tak donáší, co se děje kolem Desdemony všechno.
00:24:15 Ve mně to začalo vřít, vletím do spálně.
00:24:20 To je do...
-Do ložnice.
00:24:23 -My tomu říkáme spálňa, protože tam spíme.
00:24:27 -Tak tam vletím a chudák Desdemona leží na posteli.
00:24:33 V pyžamu, pod baldachýnem.
-Co měla dělat nakonec, že?
00:24:38 -To je ženská krev a mlíko. Tak se na ni...
00:24:42 Vidím to štíhlé hrdlo bílé.
00:24:45 Mně vám šly ruce samy takto od těla pryč.
00:24:49 Já neumím ani kuřátku vlas na hlavě zkřivit.
00:24:54 Povídám, pane režisére, je to nutné, aby zhebla?
00:24:59 Vždyť je to kolegyně.
00:25:02 Já si nemůžu pomoct, myslím, že jí pustím plyn.
00:25:06 Režisér na to, že ne, že by se mohlo otrávit obecenstvo.
00:25:11 Tak mu říkám: Myslíte, že diváci chodí do divadla jen proto,
00:25:14 aby viděli obyčejnou mordovačku? A jinak se otravují?
00:25:19 Othella jsem nehrál, samozřejmě.
00:25:21 Věnuji se zábavě, humoru.
00:25:25 -To je někdy tragédie, že?
00:25:28 Zase někdy z tragických záležitostí vznikne velký humor.
00:25:32 Vzpomínám si, jeden slavný režisér měl aranžovat tragickou scénu.
00:25:38 Neměl dost lidí, tak si půjčil i z technického personálu.
00:25:42 Říkal, jak se jmenujete?
-Friš.
00:25:45 -Pane Frisch, dávejte pozor.
00:25:48 Vy tady na tom praktikáblu budete ležet a poteče vám krev.
00:25:51 A jak vy se jmenujete?
-Žižka.
00:25:54 -Podívejte se, pane Žižka.
00:25:57 Pan Friš bude takhle ležet a tady mu teče krev.
00:26:00 A pan Žižka mrkne a odejde.
00:26:04 A jak vy se jmenujete?
-Preclík.
00:26:06 -Pane Preclík, podívejte se.
00:26:09 Pan Friš bude ležet, poteče mu krev,
00:26:12 pan Žižka půjde kolem, takhle mrkne a odejde.
00:26:16 A pan...
-Preclík.
00:26:19 -A pan Preclík sepne ruce a bude dělat: Jéje, jéje.
00:26:24 A jak vy se jmenujete?
-Zelenka.
00:26:27 -Pane Zelenka, podívejte se,
00:26:29 pan Friš bude ležet na zemi, poteče mu krev.
00:26:33 Pan...
-Žižka.
00:26:35 -Pan Žižka půjde kolem, takhle mrkne.
00:26:39 A pan Preclík bude dělat jéje, jéje.
00:26:43 A pan Zelenka bude...
00:26:48 Hergot, tady se nedá pracovat, tady se každej jinak jmenuje!
00:26:51 Kdo si to má pamatovat?
00:26:54 Vidíte a z tragické scény se stane humorná scénka.
00:27:00 -Pro mě je největší tragédie,
00:27:02 když sedím u vody šest hodin s udicí a nechytím ani šupinu.
00:27:07 -Šest hodin? A nechytíte?
00:27:11 To spíš je rybářská neschopnost.
00:27:14 -Vám se ještě nestalo jako vášnivému rybáři,
00:27:17 že jste seděl šest hodin u vody a ani šupinu?
00:27:20 -Šest hodin a ani šupinu? Vyloučená věc.
00:27:23 Devět hodin, to ano.
00:27:26 -Devět hodin? To mi ani nepřipomínejte, devět hodin.
00:27:30 Devítka je moje nešťastné číslo.
00:27:33 Já jsem například devět měsíců nečinně vyčkával,
00:27:36 dokud nespatřím světlo světa.
00:27:41 Devátého každý měsíc, přesně devátého, nabourám auto.
00:27:45 Devět tisíc dlužím,
00:27:48 devět milionů bych potřeboval ke šťastnému manželství.
00:27:51 Devět gaučů je moje nejnovější hra. To je hra!
00:27:54 -Devět gaučů?
-To jsem vám neříkal?
00:27:57 Devět gaučů, to je vynikající hra.
00:28:00 Pošlu vám to do Ostravy.
00:28:02 To se otevře opona, na jevišti je devět gaučů.
00:28:06 Přesně v sedm vstoupí na jeviště devět herců a lehnou si.
00:28:12 Usnou. Okamžitě usnou.
00:28:15 Z reproduktorů zní Devátá symfonie Beethovenova.
00:28:18 Po dvou hodinách přijde inspicient po špičkách
00:28:21 a probudí herce. Ti se rozprchnou do televize, rozhlasu, do filmu,
00:28:26 na estrády ve vedlejších výdělcích.
00:28:31 U kolegů to má obrovský ohlas, tato hra.
00:28:35 Dramaturgie to nedocenila, nevím proč.
00:28:38 Já na rozdíl od jiných autorů neupírám hercům právo na spánek.
00:28:43 -To je správné.
00:28:46 -Proč by měli v divadle spát jen diváci? -Ano, ano!
00:28:49 -Ať si pospí i herec.
-To je výborná věc!
00:28:52 Výborná, taková chlapská, v tom bych chtěl hostovat.
00:28:55 -To obsazení, prosím vás, to je mužské obsazení?
00:28:58 -To je pánské obsazení.
00:29:01 Žena a gauč, to zavání erotikou.
00:29:04 Já bych chtěl, aby tam ti účinkující spali.
00:29:07 -Aha, takže to je vlastně taková hra ze života.
00:29:10 -My bychom si to mohli tady zahrát na zkoušku.
00:29:13 Uvidíme, co to s diváky udělá.
00:29:16 -Ale důležité je těch devět gaučů.
00:29:19 -No tak to uděláme v menším. Mrskneme to jako zájezdovku.
00:29:23 -Haló! Pojďte!
-Co je? -Gauče!
00:29:27 -Gauč, tak ten je můj, jsem první milovník.
00:29:30 -Ale těch je tady víc.
-Milovníků? -Ne, gaučů.
00:29:33 -Tak Oldo!
-Co vy zde všechno máte!
00:29:37 Pardon, vy lezete do postele oblečený?
00:29:40 -Říkal jste, že je to ze života.
00:29:44 -Svléknu se pěkně.
00:29:51 -My jsme ti správní mužský věčně středních let.
00:29:56 Nikdo nejsme kvintán, nikdo nejsme kmet.
00:29:59 A protože máme šmrnc a známe kapku svět.
00:30:03 Každý z nás je vzdělanec a alfabet.
00:30:07 My můžem dát všem milovníkům flek.
00:30:11 Našinec, co řek, to zvlád.
00:30:15 -Hruď máme, jak má bejt.
00:30:17 Hlas i pas, od paty k hlavě, nikde kaz.
00:30:20 -My jsme prostě akorát.
00:30:23 Akorát, akorát.
00:30:26 -Jedině my, my jsme ti kluci akorát.
00:30:33 -Zíváš-li nudou a z nouze jdeš spát,
00:30:39 nevíš, kam jít, kam dál.
00:30:45 Navštiv ten známý kabaret
00:30:51 z roků, kdy swing byl král.
00:30:58 Jdi tam, kde budou ti nádherné hrát.
00:31:04 Nevím, kdo líp kdy hrál.
00:31:10 Navštiv ten známý kabaret
00:31:16 z roků, kdy swing byl král.
00:31:22 -Tam najdeš stůl, kde nejsi sám.
00:31:28 Big band tam válí bez přestání.
00:31:32 -A ten program k popukání.
00:31:35 Skončíš tam s nudou a začneš se smát.
00:31:41 Ať tančí a zpívá sál.
00:31:48 Starý a známý kabaret
00:31:54 z roků, kdy swing byl král.
00:32:14 Po starých zámeckých schodech,
00:32:19 po schodech z kamene.
00:32:27 Po starých zámeckých schodech,
00:32:32 po schodech z kamene.
00:32:40 Každý večer panna chodí,
00:32:44 za ruku se s hochem vodí.
00:32:48 Srdce má zmámené.
00:32:54 -Každý večer panna chodí,
00:32:58 za ruku se s hochem vodí.
00:33:02 Srdce má zmámené.
00:33:08 -Každý večer panna chodí,
00:33:12 za ruku se s hochem vodí.
00:33:16 Srdce má zmámené.
00:33:26 -Kdyby to vaši věděli,
00:33:31 kam já chodím v neděli.
00:33:35 Lásko má,
00:33:40 už by mě nechtěli.
00:33:44 Dávám si hrát
00:33:48 tu polku, kterou mám rád.
00:33:52 I když to je jen šumařinka,
00:33:57 pak teprv klidně jdu spát.
00:34:07 -Už dávno nejsem dítě
00:34:12 a vím, co se může stát.
00:34:19 Když řeknu miluji tě, mám tě rád.
00:34:25 -Tak rád, tak rád.
00:34:31 -Už dávno nejsem dítě
00:34:36 a vím, budeš se mi smát,
00:34:44 když budu ostražitě se ptát.
00:34:51 -Jen se klidně ptej.
00:34:55 -Kdo je ten pán, co se ti stále dvoří
00:35:01 a co ti boří tvůj ideál.
00:35:07 Kdo je ten pán a proč tě stále moří.
00:35:13 Oči mu hoří, ať běží dál.
00:35:22 -Ať zmizí okamžitě,
00:35:27 než moje srdce zašeptá:
00:35:34 Už dávno nejsem dítě.
00:35:40 Jsem tvá.
00:35:45 -Hříšník a fláma a firma všem známá jsem já.
00:35:50 -Já, já, já, já.
00:35:52 -Šelma všech šelem, flink duší i tělem jsem já.
00:35:56 -Já, já, já, já.
00:35:59 -Čím dřív, tím jen líp sbohem dej mi, lásko má.
00:36:06 -Rošťák a špína a nátura líná a lump a lhář
00:36:11 jsem já, já, já, já.
00:36:14 Rošťák a špína a nátura líná.
00:36:18 -A lump a lhář jsem já.
00:36:21 -Ten chlap se má, u vína řádí.
00:36:28 -A holky svádí.
-Jo, ten se má.
00:36:35 S každou se zná, s každou to válí.
00:36:41 -Každá se spálí.
00:36:45 -Jo, ten se má.
00:36:48 -Hrom aby do tě, lásko, už, hrom aby do tě, lásko, už
00:36:52 hrom aby do tě, lásko, už prásk.
00:36:55 Byl tady se mnou chvíli muž, byl tady se mnou chvíli jen,
00:36:59 byl tady se mnou chvíli a plách.
00:37:03 -Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid.
00:37:10 Žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý.
00:37:17 Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát.
00:37:24 Nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
00:37:31 -Raději jsem neměla ten román,
00:37:38 raději jsem neměla ho číst.
00:37:43 -Snad ani list!
00:37:45 -Hrdina byl v tom románu schován,
00:37:52 miluji ho, jmenuje se Hybš.
00:37:57 -Nechoď s ním, lásko má,
00:38:03 nedej se svést.
00:38:21 -Žil jsem dlouho pod lékařskou péčí.
00:38:26 Od tý doby různý trable mám.
-Trable má.
00:38:31 -Teď má milá něhou svou mě léčí.
00:38:36 A co o tom říká, posuď sám.
00:38:41 -Láska je lék.
-Lžičku denně mi dej. -Lék.
00:38:45 -Hnedka mi bude hej.
-Lék. -Douškem zapiju rád.
00:38:49 -Jen mít vždy s kým ho brát.
00:38:53 -Zlý můry potlačí lék ze všech nejsladší.
00:38:57 Pomůže, vím, jen mít vždy ho s kým brát.
00:39:07 -Mám malý stan.
00:39:09 -A chalupu a chalupu dostane od táty.
00:39:14 -Ten rošťák.
00:39:16 -Sekáči jdou,
00:39:20 od lesa trávou bosí.
00:39:24 Sekáči jdou
00:39:28 a tváře maj spálený.
00:39:33 Až splyne kraj s tmou,
00:39:37 budou sluncem zářit dál.
00:39:43 A ta jedna z nich se mnou shoří jak vích
00:39:47 a budu mít hřích, až splyne kraj s tmou.
00:39:53 -Ach, ta láska nebeská.
00:39:57 -Když si náš dědeček babičku bral.
00:40:01 -Ach, ta láska nebeská.
00:40:04 -Babička plakala, dědek se smál.
00:40:08 -Je jak hebké pohlazení,
00:40:11 které život v štěstí změní.
00:40:15 Ach, tulidú.
-Ta láska nebeská.
00:40:19 Ach, ach, ach, ach, ach.
00:40:22 Ach, ta láska nebeská.
00:40:35 -Muž byl spojen s ženou
00:40:39 jak proud řeky s břehem,
00:40:43 jak mráz s prvním sněhem,
00:40:46 jak s jarem křik hnízd.
00:40:51 -Já po kolenou
00:40:55 chci jít za tím jedním,
00:40:59 jak strom stanout před ním,
00:41:03 ten, z něhož lze jíst.
00:41:07 Svět z párů se skládá,
00:41:10 tak měj rád, měj ráda,
00:41:15 a zem může rájem se stát.
00:41:23 Kdo sám šel, ten strádal,
00:41:27 tak měj rád, měj ráda.
00:41:31 Jen v páru máš páru
00:41:35 se za dva prát.
00:41:40 Tak stále měj ráda, měj rád.
00:41:53 Kdo z mužů, ach, kdo jen,
00:41:57 krev spojí s mou krví.
00:42:01 Ten pravý, ten prvý,
00:42:05 kdo jiný než on.
00:42:09 -Muž s ženou je spojen
00:42:13 i tělem i duší
00:42:18 i srdcem, co buší
00:42:22 jak stříbrný zvon.
00:42:26 Svět z párů se skládá,
00:42:30 tak měj rád, měj ráda,
00:42:35 a zem může rájem se stát.
00:42:43 Kdo sám šel, ten strádal,
00:42:47 tak měj rád, měj ráda.
00:42:51 Jen v páru máš páru
00:42:55 se za dva prát.
00:42:59 Tak stále měj ráda, měj rád.
00:43:16 Děkuji vám za pozornost a zase brzy dobrý večer.
00:43:21 Skryté titulky Blažena Stráníková Česká televize 2021
Kdo by si alespoň jednou v životě nezabroukal hity jako ty o třešních, co zrály, o lásce nebeské nebo o tom, co všechno „vodnes“ čas. Je to banjista, zpěvák a herec, jeden z nejpopulárnějších československých zpěváků 60. a 70. let 20. století, Waldemar Matuška (*2. 7. 1932 – †30. 5. 2009), který se narodil v Košicích, avšak dětství prožíval v Praze. Jeho matka Mia Malinová byla zpěvačkou Vídeňských operetních divadel. Otec byl hudebník, a tak Waldemar vyrůstal obklopen hudbou. Stal se hvězdou. Nejprve opěvovanou, po emigraci do USA oficiálně zapovězenou. Původně se vyučil sklářem v Poděbradech a zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami. Svou profesionální kariéru začínal v divadélku Reduta, kde se seznámil se Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd. Častokrát vystupoval také v Rokoku na Václavském náměstí, kde poznal řadu populárních kolegů. Dvakrát vyhrál Zlatého slavíka, mj. hned v prvním ročníku v roce 1962, několikrát byl druhý.
