Setkání Miroslava Horníčka s moderátorem, hercem a zpěvákem Markem Ebenem, který zítra oslaví 60. narozeniny (1992). Kamera P. Čepický. Režie I. Paukert
00:00:30Dobrý den.
00:00:32Přátelé, dovolte, abych vás přivítal
00:00:34při druhém pořadu pod názvem Chvilky.
00:00:38Já jsem se tady obklopil svými hereckými láskami.
00:00:41Ať už jsou z různých míst a časů,
00:00:45je to trochu kruté, ale nikdo z nich už tady není.
00:00:49Dnes, když dovolíte, bych se zaměřil na Jana Pivce.
00:00:53Já jsem ho viděl poprvé v životě
00:00:55v Goetheho Faustovi jako Mefistofela.
00:00:58Bylo to v Národním divadle a hrál to fantasticky.
00:01:01To byla láska na první pohled. Já jsem se do něj tak pobláznil,
00:01:04že jsem pak na jeho představení jezdil z Plzně na kole do Prahy.
00:01:10Byly to čtyři hodiny jízdy, já už to měl spočítané.
00:01:13Ve dvě jsem vyjel, v šest jsem byl v Praze,
00:01:16ubytoval jsem se v Ymce
00:01:19a zaplatil za tu noc horentní sumu pět korun.
00:01:24V sedm už jsem byl v Národním divadle
00:01:27a díval jsem se na svého oblíbeného Pivce
00:01:29a další umělce, o nichž budeme mluvit zase někdy jindy.
00:01:33To jsem nemohl tušit,
00:01:35že se jednou stanu profesionálním hercem v Plzni,
00:01:38že se dokonce v roce 1949 ocitnu v Národním divadle
00:01:43a tudíž také vedle Jana Pivce.
00:01:45To jsme se ještě osobně neznali.
00:01:48Poznali jsme se jako kolegové, ale já jsem netušil,
00:01:51že jednou mě s ním sváže takové přátelství.
00:01:55V září začínala sezóna, všichni nastoupili, Pivec nikde.
00:02:02Bylo nám oznámeno, že se léčí v Poděbradech se srdcem.
00:02:06Řekl jsem si, že pacient potřebuje pobavit.
00:02:09Na stroji jsem mu napsal takový dlouhý dopis,
00:02:11který byl plný legrace a všeho, co mě napadlo.
00:02:16On ho dostal, přečetl, a pak mi tvrdil,
00:02:22že primář mu řekl, že od přečtení toho dopisu se zlepšilo jeho EKG,
00:02:27že prý je vědecky dokázané, že jsem mu nějak pomohl.
00:02:32Potkali jsme se potom až někdy v říjnu na Národní třídě.
00:02:36Já jsem šel v davu lidí, on šel v davu lidí proti mně.
00:02:40Já ho neviděl,
00:02:42ale on mě postřehl v davu těch putujících a vykřikl na mě.
00:02:48Když Pivec vykřikl, tak padaly balkóny.
00:02:52Najednou se v tom davu ozvalo: Mirku!
00:02:58Já jsem se zastavil, se mnou ještě sto padesát lidí.
00:03:03On ke mně došel, vzal mě za klopy,
00:03:05zvedl si mě k sobě a začal mně za ten dopis děkovat.
00:03:10Ale takovým způsobem, že lidé kolem se museli domnívat,
00:03:15že jsem mu znásilnil nezletilou sestru.
00:03:19Držel mě za klopy a křičel: Mirku, já nemám bratra!
00:03:25Ale za ten dopis jsi ty můj bratr!
00:03:28Abys věděl, že máš ve mně bratra, chlapče!
00:03:31Lidé pochopili, že k vraždě nedojde,
00:03:33tak se pomalu rozcházeli a já jsem se tam styděl.
00:03:36Já bych se nejraději propadl.
00:03:39Měl jsem se propadnout, mohlo být metro dřív.
00:03:42Od té doby mě dokonce donutil k tykání.
00:03:46Mám jednu taková vzpomínku.
00:03:48Jednou stál doma u okna a pršelo.
00:03:51On byl takový melancholický typ,
00:03:54přes živelnost svého herectví byl v podstatě melancholik.
00:03:58Jeho žena, paní Věruška, k němu přišla a povídá:
00:04:03Jane, máš ty vůbec nějaké přátele, máš kamarády?
00:04:07Máš někoho, kdo tě má rád, koho ty máš rád?
00:04:11On se otočil a povídá: Jo, dva. Václava Vosku a Mirka Horníčka.
00:04:16Tohle mi vyprávěl v tramvaji na plošině tím svým hlasem,
00:04:22takže to slyšeli až na přední plošině:
00:04:25Já čumím do deště a ona se mě zeptá!
00:04:33Vzpomínám trochu posmutněle na poslední návštěvu u něj.
00:04:38To mně volal, abych k němu urychleně přišel,
00:04:41tak jsem měl strach, že mu je zle.
00:04:43On seděl v křesle, hlavu opřenou,
00:04:46měl na sobě světle modrý župan a sotva mluvil, jen šeptal:
00:04:52Mirku, posaď se.
00:04:54Nezvedal hlavu, byl zhroucený,
00:04:56tak jsem si říkal, že je to zlé.
00:04:59Seděli jsme chvilku, já mu něco povídám a on najednou říká:
00:05:01Věruško, dej sem to víno. Je tu Mirek, napijeme se.
00:05:08Pomyslel jsem si, že přece nebudu pít víno, když on nemůže,
00:05:12tak jsem řekl, že ne, žádné víno.
00:05:14Ne, Mirku, to je francouzské víno, to já schovávám pro tebe.
00:05:18Tak jsem si sedl, paní Věruška přinesla víno,
00:05:24přinesla také vývrtku a já začal vrtat.
00:05:27A Pivec už silnějším hlasem povídá: Mirku, pozor na tyhle pohyby.
00:05:34Vytrhl jsem ten špunt a Pivec se vztyčil a zařval:
00:05:40Takhle kdybych to udělal, tak mě najdou až v Litomyšli u kašny!
00:05:46A zase to byl ten nádherný Pivec, ten bohatýr života a jeviště.
00:05:51Já na něj vzpomínám velice vděčně a rád,
00:05:55protože to nejcennější, co jsem v Národním divadle potkal,
00:05:58bylo právě přátelství s Janem Pivcem.
00:06:02Protože jsem tady obklopen mnoha kolegy,
00:06:05ale bohužel, žádný z nich už tu není,
00:06:08tak říkám, že lásky mají být různorodé.
00:06:11Člověk se má učit od těch, kteří už odešli,
00:06:13ale i od těch, kteří teprve nastupují.
00:06:15Minule jsem si pozval Viktora Preisse.
00:06:18Dnes tu mám dalšího mladého kolegu,
00:06:20kterého známe jako herce z Ypsilonky,
00:06:23také ho známe jako zpěváka, hudebníka, skladatele.
00:06:26A především jsme ho viděli v takové krásné roli moderátora,
00:06:32kdy báječně předával ceny těm, kteří si zasloužili...
00:06:37Málem jsem řekl zasloužilým.
00:06:41Těm, kteří si za svou práci zasloužili televizní cenu.
00:06:45Já sám jsem jednu z těch cen předával.
00:06:47Byla to ironie osudu, že jsem předával cenu za zpěv.
00:06:50Já, protože dva zpěváci, kteří to měli předat, tady nebyli.
00:06:55Tak mně honem volali, jestli bych tu cenu nepředal já.
00:06:59A moderátor mě ohlašoval touto větou:
00:07:02Je zajímavé, že tuto cenu předá člověk,
00:07:05který se celý život bojí zpěvu jako čert kříže.
00:07:09A to byl Marek Eben. Marku, ahoj.
00:07:12Dobrý den.
00:07:22Marku, tento pořad se jmenuje Chvilky.
00:07:24My si tady povídáme o nejrůznějších chvilkách svých životů.
00:07:28Minule jsem to dělal s Viktorem Preissem.
00:07:31Já jsem to viděl.
00:07:33Dnes to dělám s vámi. Tak já se budu ptát.
00:07:37Je nějaká chvilka ve vašem životě,
00:07:41kterou byste chtěl zastavit, vrátit a znovu prožít?
00:07:44Jak říká Faust: Okamžiku, jsi tolik krásný...
00:07:51-Je taková chvíle ve vašem životě?
-Já myslím, že je.
00:07:55Ono jich nebude moc, jinak by si je člověk nepamatoval.
00:07:59Ale jsou takové chvilky.
00:08:02Zvláštní je, že když vám to řeknu popravdě,
00:08:05když vám ty chvilky popíšu, tak je to strašná nuda.
00:08:08Je zvláštní, že ty pravdivé věci jsou tak strašně nudné.
00:08:14Vzpomínám si na jednu velice šťastnou chvíli,
00:08:18kterou jsem prožil se svou ženou před šesti lety,
00:08:22kdy jsme jeli Trabantem Argentinskou ulicí.
00:08:26-Vy jste byli v Argentině?
-Ne, v Praze 7.
00:08:30Jeli jsme Argentinskou ulicí a nic se nestalo.
00:08:34Argentinská zůstala Argentinskou, Trabant zůstal Trabantem.
00:08:38Moje žena mi říkala, jestli vím, že jsme velice šťastní.
00:08:42A měla pravdu, ale když se to takhle řekne,
00:08:45tak ten prožitek v tom prostě není, to je čistě osobní záležitost.
00:08:50Ale jsou situace, o kterých vím, že mě už v životě nepotkají.
00:08:54A ty bych si docela vrátit chtěl.
00:08:58Před časem jsme hráli s divadlem v Třebíči.
00:09:02Byl to velký sál, asi pro 500 lidí.
00:09:06Tam dojde k situaci, že stojíme v řadě
00:09:08a kolega Jirka Lábus nás jednoho po druhém představuje.
00:09:12Asi čtvrtý v řadě stál kolega Petr Vacek.
00:09:16V momentě, kdy na něj Lábus ukázal rukou,
00:09:19oči všech diváků se na něj upřely a svítil na něj kužel reflektoru,
00:09:25tak než řekl to jeho jméno,
00:09:27od stropu vyletěl motýl babočka admirál.
00:09:35Letěl v kuželu světla, Vackovi usedl na nos a rozprostřel křídla.
00:09:45To byl nejúžasnější divadelní efekt,
00:09:49jaký jsem v životě viděl.
00:09:50V té chvíli mě napadlo,
00:09:52že kdyby Hospodin chtěl v takové chvíli označit svého proroka,
00:09:57tak by bylo dost důstojné, kdyby to udělal takhle.
00:10:00Mě by zajímalo, jak dlouho to s tím motýlem cvičil.
00:10:04A jestli ho vozí s sebou i na další zájezdy.
00:10:08To těžko, ale zase taková náhoda to nebyla,
00:10:12protože nos kolegy Vacka je k tomu lépe uzpůsoben, než třeba můj nos,
00:10:21který je nepatřičně ohnutý nahoru.
00:10:25Vážně, podívejte se z profilu.
00:10:29Vackův nos je tak rovný a prostorný,
00:10:33že by se tam babočka admirál i s druhem vešla.
00:10:38-To bych chtěl zažít ještě jednou.
-To je krásné.
00:10:43Jsou někdy chvíle, které byste už nechtěl prožít?
00:10:47Je spousta takových chvilek, ale kdybych je měl škrtnout,
00:10:52tak se mi vlastně moc nechce, protože většinou přijdu na to,
00:10:56že ta špatná chvíle připravuje půdu pro následující chvíli dobrou.
00:11:01Když škrtnu tu špatnou, tak se nedočkám ani té dobré.
00:11:05To by mi bylo docela líto.
00:11:07Kdybych měl škrtnout nějaké špatné chvíle,
00:11:13tak snad jen chvilky osobního selhání.
00:11:16Na to se vzpomíná špatně, to bych si docela rád odpustil.
00:11:20Mám před očima,
00:11:22jak jsem v dětství svému dědečkovi rozsekl hlavu sekyrou.
00:11:29-Počkejte, kolik vám bylo?
-Pět let.
00:11:33Bylo to v kuchyni, v našem smíchovském bytě.
00:11:37Měli jsme kamna a já jsem hrozně rád sekal.
00:11:41-Dobrotu nebo dříví?
-Dříví, dobrotu ne.
00:11:44Dědeček byl extrémně hodný člověk
00:11:47a starostlivě stál nade mnou, abych si něco neudělal.
00:11:51Já jsem zapažil tou sekyrou a tou tupou stranou jsem ho trefil.
00:11:57Byla to velmi dramatická situace, dodnes ji mám před očima.
00:12:02To už bych nechtěl vrátit.
00:12:04Také máte někdy chvíle, které jsou k nepřečkání?
00:12:07Kdy chcete, aby to už skončilo, aby to už bylo pryč?
00:12:11Třeba na jevišti, když vypadne text?
00:12:15Vy jste v předchozím díle probírali s panem Preissem tu nápovědu.
00:12:22-Jak se sleduje text.
-Ano, text sleduje.
00:12:26To u nás vůbec není, protože my jsme tak malé divadlo,
00:12:31že nápovědu nemáme, každý plave jak umí.
00:12:37Ale funguje tam jeden milosrdný princip.
00:12:40Když dojde k tomu kapitálnímu oknu, kdy je ta velká pauza,
00:12:46tak ten člověk, který to okno má,
00:12:49tak ani neví, že je to on, kdo ho má.
00:12:54To je velmi příjemné,
00:12:56protože on se domnívá, že je to záležitost kolegy
00:12:58a pobaveně ho sleduje, kdy spustí.
00:13:03A netuší, že je to na něm.
00:13:04Zvláštní je, že divák to okamžitě přebere,
00:13:07protože přebírá suverenitu toho viníka.
00:13:10Hned z toho viní toho druhého, který to samozřejmě ví.
00:13:13Potí se hrůzou, čeká na tu otázku, která má padnout, ale nepřichází.
00:13:19Já jsem jednu dobu hrával ve dvojici s Milošem Kopeckým.
00:13:22Ve chvílích, kdy jeden z nás nemluvil a měl mluvit,
00:13:26tak ten druhý mu říkal vždycky tutéž větu: Kydej, vojane.
00:13:31To bylo naše heslo, narážka, že má mluvit.
00:13:35Stane se, že člověk neví, kdo to vlastně zavinil,
00:13:38kdo má mluvit, ale nemluví.
00:13:42Na jevišti někdy člověka potkají takové situace nebo role...
00:13:50Je nějaká role, kterou jste měl tak rád, že byste ji zopakoval?
00:13:54Speciálně vám to rád řeknu,
00:13:57protože je to vaše role.
00:13:59To je role, kterou jste hrál kdysi a hrajete ji i teď v Semaforu.
00:14:03Je to v Šesti ženách Jindřicha VIII.
00:14:06To jsme před časem hráli na Kladně, to jsem hrál rád.
00:14:10Tam funguje takový ten drůbeží efekt,
00:14:15když jste jediný kohout mezi...
00:14:19-Neříkejte slepicemi!
-Kolegyněmi.
00:14:22To se hraje dobře. Také se vám to dobře hraje?
00:14:24Samozřejmě. Já to hrál před třiadvaceti roky.
00:14:28Bylo to ještě v efektních kožených kalhotách a černém tričku,
00:14:32dnes to hraju jako starý klaun ve velikém saku a botách.
00:14:37Prostě to musím přizpůsobit věku.
00:14:40Až to budeme hrát o třiadvacet let později, tak to bude zase jinak.
00:14:45Já se musím přiznat, že jsem to vzal možná až moc důkladně,
00:14:49protože s představitelkou druhé Jindřichovy ženy, Anny Boleynové,
00:14:55s tou jsem se opravdu oženil.
00:14:57Jenom jsem jí dosud nedal setnou hlavu.
00:15:09Doufám, že se vaše paní dívá
00:15:11a že je potěšena touto nadějí, která ji ještě čeká.
00:15:17Byla nějaká role, kterou jste vysloveně nerad hrál?
00:15:22Byla. Když jsem byl ještě na škole,
00:15:24tak jsme hráli Léto od Šrámka, tam jsem hrál Jana Skalníka.
00:15:30Tu roli jsem vskutku nenáviděl.
00:15:33-Já ji totiž hrál také.
-Taky jste to hrál?
00:15:37-Měl jste to rád?
-Ano, strašně.
00:15:39V čem je ten rozdíl mezi námi? Je to jistě generační rozdíl.
00:15:43Jaký jste byl vy, když jste hrál Jana Skalníka?
00:15:47Já myslím, že u mě byl ten problém, že jsem byl ve věku toho Skalníka.
00:15:52Mně bylo sedmnáct, poslouchal jsem Rolling Stones a Beatles,
00:15:56cítil jsem se jako bigbíťák ale na scéně jsem musel říkat:
00:16:03Co to voní? Rozmačkané jahody a mléko...
00:16:06Ty jsi, Stázo, rozkvetla.
00:16:09To jsem nemohl přenést přes srdce.
00:16:14Mně bylo víc, asi čtyřiadvacet, když jsem to hrál.
00:16:17Už jsem měl k tomu asi jiný přístup.
00:16:21Ale ona to byla také jiná doba,
00:16:23protože v mém mládí nebyli Rolling Stones a Beatles.
00:16:26My jsme ještě byli odkojení těmi něžnými melodiemi.
00:16:30-Ale byl swing.
-To byl, to ano.
00:16:34-To bylo přece dost divoké.
-No, v té době...
00:16:37To bylo za války, tedy za druhé, když já jsem to hrál.
00:16:42To je dávno.
00:16:45Ale kolega Tyl mě chválil: Děláš to dobře, chlapče.
00:16:52To je zajímavé, jak se rozcházíme v názoru na tu roli.
00:16:57Ale máme to oba na tričku napsáno.
00:17:00Ale když se rozhlédnu po vaší široce rozrostlé rodině,
00:17:08ať už je to tatínek, pan Petr Eben,
00:17:11nebo strýček, profesor Ilja Hurník,
00:17:15paní Hurníková, vaši bratři...
00:17:17Je u vás v rodině někdo, kdo není muzikant?
00:17:23Asi by se těžko hledal,
00:17:25to už je takové rodové prokletí z obou stran.
00:17:28Rodiče otce byli učitelé, rodiče maminky byli učitelé,
00:17:33dědeček hrál na housle, babička velmi zdatně na varhany.
00:17:37Ještě v jednadevadesáti letech hrála na piáno kostelní hity.
00:17:43-Hrála velmi zdatně.
-A bratři?
00:17:48Za naši generaci můžu říct, že máme poměrně čisté svědomí,
00:17:53protože my jsme se opravdu snažili od té muziky trhnout.
00:17:59Já jsem dělal divadlo, to je vlastně vedlejší obor.
00:18:03Starší bratr studoval matematiku, ale skončil v našem triu
00:18:10jako klavírista, kontrabasista a flétnista, takže ho to neminulo.
00:18:15Bratranec ze strany otce poctivě studoval elektrotechniku.
00:18:20Jak skončil? Jako pianista v Semaforu.
00:18:24Bratranec ze strany maminky, Lukáš Hurník,
00:18:30poctivě studoval pedagogiku.
00:18:32Jak skončil? Jako hudební redaktor v rozhlase.
00:18:36A také jako hudební skladatel, a to velice schopný.
00:18:41Takže zpívá celá rodina.
00:18:44Teď jsme u toho, že tu máme kytaru
00:18:46a vy byste měl to své muzikantství projevit.
00:18:50Já bych vás moc poprosil,
00:18:52abyste zahrál některou ze svých písniček.
00:18:54-Já osobně je mám velice rád.
-To mě těší.
00:18:57Tak se pokusím.
00:19:04Bude to písnička, která je o balónu.
00:19:07Objednal si ji u mě Klub balónového létání.
00:19:11-Ano, znám je!
-Letěl jste někdy? -Ne.
00:19:14Byl jsem v balónu, ale v upoutaném.
00:19:17Náš seriál Byli jednou dva písaři končil tak,
00:19:20že jsme se Sovákem vlezli do balónu, který byl připoutaný.
00:19:23Čeledín na statku přesekne to lano, netuše, že je to balón.
00:19:28A my jsme pak ulétli.
00:19:29Ale byli jsme tam, dokud byl připoután.
00:19:32Když už letěl, tak tam byli členové Klubu balónového létání.
00:19:37Nemrzelo vás to?
00:19:38Já si to dovedu představit, ty rozkoše hledám někde jinde.
00:19:49PÍSEŇ
00:19:56Jsou věci, který člověk nepochopí,
00:19:59tak třeba například ty rádiový vlny.
00:20:03Ve vzduchu po nich není ani stopy,
00:20:06a přitom všude kolem je to vlastně plný.
00:20:09A nebo balón... Přece když to lítá,
00:20:13člověk by uvnitř čekal nějaký zařízení,
00:20:16řekněme vrtuli, co by tam byla skrytá.
00:20:19Jenže v tý kouli ale lautr nic není.
00:20:22A přitom vzhůru, nese tě to vzhůru,
00:20:26nedá se to nahmatat ani změřit.
00:20:29Vzhůru, nese tě to vzhůru,
00:20:33nezbývá nic jiného, nežli věřit,
00:20:36že když odhodíš všechny pytle s pískem
00:20:40a nažhavíš všechny hořáky,
00:20:43vzhůru, že poletíš vzhůru až nad mraky.
00:20:49Vzhůru, že poletíš vzhůru až nad mraky.
00:21:03A tak má každý balón svoji duši,
00:21:06duši neviditelnou, co ho nese vzhůru.
00:21:09Dál mi to rozebírat nepřísluší,
00:21:12na to jsou odborníci nahoře na kůru.
00:21:16A když má duši balón, mám ji taky,
00:21:18a ta mi poskytuje jedinečnou šanci,
00:21:22že kdybych odhodil ty saky paky,
00:21:25tak bych se vznášet mohl se stejnou elegancí.
00:21:29Vzhůru, nese tě to vzhůru,
00:21:32nedá se to nahmatat ani změřit.
00:21:35Vzhůru, nese tě to vzhůru,
00:21:38nezbývá nic jiného, nežli věřit,
00:21:42že když odhodíš všechna závaží
00:21:45a nažhavíš všechny hořáky,
00:21:48vzhůru, že poletíš vzhůru až nad mraky.
00:21:54Vzhůru, že poletíš vzhůru až nad mraky.
00:22:23Sunu se k vám.
00:22:27Ochutnejte, to je džus.
00:22:33To je dobrý ročník.
00:22:39-Asi Bzenec.
-Bzenecká lipka.
00:22:46Známe vás jako herce, skladatele, zpěváka.
00:22:50Ale já jsem o vás mluvil také jako o moderátorovi.
00:22:53Jak vám tam bylo,
00:22:55jak se chystáte na další úkoly podobného typu?
00:22:58Pane Horníčku, já se přiznám, že se necítím moc ve své kůži,
00:23:01protože si myslím, že bych se spíš měl ptát já vás.
00:23:05To je vaše doména, vy jste tento obor zvládl do vyčerpání.
00:23:14-Do vyčerpání ano.
-Já myslím možností.
00:23:18U vás je to spíš takový filozoficko moderátorský přístup.
00:23:24Vy máte za sebou Kinoautomat, Hovory, Karlovy Vary...
00:23:28Já bych spíš využil té příležitosti,
00:23:32jestli bych já od vás nemohl natankovat rady a zkušenosti.
00:23:37Já jsem řekl, že tu mám mistry, kteří už tady nejsou,
00:23:40a mistry, kteří tady ještě jsou.
00:23:42Takže tankujme navzájem.
00:23:45Já můžu právě tak tankovat od mladého chlapce,
00:23:48jako od mistra, který už nežije.
00:23:51A poskytl byste mi takový rychlokurz?
00:23:53Uděláme si takový rychlokurz v moderování.
00:23:58Prostřídáme se, chvíli budu moderovat já, chvíli vy.
00:24:07-Mám začít?
-Samozřejmě, začněte.
00:24:10Jen směle.
00:24:12Tak já bych si pozval na jeviště...
00:24:15Třeba vás.
00:24:19-Tady někoho?
-Ne, vás.
00:24:21Aha, mě. Proč zrovna mě?
00:24:28-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:24:30-Já bych se vás chtěl zeptat...
-Jestli chcete, tak se ptejte.
00:24:36Nezačínejte tak, že byste chtěl.
00:24:39-Já bych se vás rád zeptal...
-Rád nerad, to sem nepatří.
00:24:44To zdržuje, jděte přímo k věci.
00:24:46Jestli se chcete zeptat, tak se ptejte.
00:24:49Já bych se rád zeptal...
00:24:51Zase rád? Je snad něco, na co byste se ptal nerad?
00:24:55To ne, to bych se neptal. Nerad bych se neptal.
00:24:58Tak se neptejte. A ptejte se.
00:25:02Tak já se zeptám.
00:25:04Ono tak nezáleží na vaší otázce, jako na mé odpovědi.
00:25:07Není důležité, jestli se ptáte rád nebo nerad,
00:25:10ale důležité je, co já odpovím, jestli rád odpovím.
00:25:16Takže když tedy dovolíte...
00:25:19Proč se ptáte, jestli dovolím?
00:25:23Copak můžu nedovolit? Dovolil bych si vám nedovolit?
00:25:26To bych si nedovolil.
00:25:28-Smím tedy prosit...
-Ono se bude tančit?
00:25:33-Vy něco slyšíte?
-Co bych měl slyšet?
00:25:37-Hudbu, když mluvíte o tanci.
-Ne, hudbu neslyším.
00:25:40Ale slyším vás, jak říkáte smím prosit.
00:25:43To je přece vyzvání k tanci.
00:25:45To byste jako hudebník měl vědět.
00:25:53-Já bych, já bych, já bych...
-To už jsou tři bychy.
00:25:58Pozdě bycha honiti, natož pak tři.
00:26:01Byši se vám rozutečou a kde je jim pak konec?
00:26:05Jaké pak já bych... Já to nemám rád.
00:26:08Měl byste kráčet přímým směrem k tomu předmětu.
00:26:11Já vím, co se chcete zeptat. Já to na vás vidím.
00:26:14Já přímo slyším, jak se na to ptáte.
00:26:17A já vím, co bych vám odpověděl.
00:26:19Já se přímo slyším, jak vám odpovídám.
00:26:21Jenomže právě na tyhle otázky bych vám neřekl nic.
00:26:24Abyste rozuměl, na tyhle věci já zásadně neodpovídám.
00:26:40Ale já bych teď opravdu jednu konkrétní radu od vás potřeboval.
00:26:43Prosím.
00:26:44Pane Horníčku, já myslím, že nejhorší věc pro mě je,
00:26:49když pracujete jako moderátor a ocitnete se v situaci,
00:26:53že máte na jevišti partnera,
00:26:55který je třeba o třicet let starší než vy,
00:26:58je to renomovaný umělec, slavný umělec,
00:27:01je třeba ze stejného oboru, jako vy.
00:27:03Položíte mu otázku, začne vykládat a nebere to konce.
00:27:10A teď je velmi obtížné,
00:27:12jak vlastně takového partnera přerušit,
00:27:15protože vidíte, jak se ta jeho historka větví,
00:27:19jak přicházejí další a další odbočky.
00:27:21Když si člověk představí, že ta cesta půjde také zpátky,
00:27:25tak ten úsek je neúnosně dlouhý
00:27:27a kolikrát se stává, že je to třeba přímý přenos.
00:27:29Vy vidíte za kamerou režiséra, který už na vás mává,
00:27:33ukazuje na hodinky, že už se tam tlačí další pořad,
00:27:36třeba Televizní noviny nebo něco dalšího.
00:27:40A ten váš partner mluví a mluví,
00:27:42ale vy mu vlastně nemůžete skočit do řeči,
00:27:45zvlášť, když je to starší kolega, to by bylo dost neslušné.
00:27:48Takže vy ho v podstatě nemůžete přerušit,
00:27:50ale nutně potřebujete tu situaci nějak ukončit.
00:27:55A teď vidíte, jak se to větví,
00:27:58jak ty odbočky se vrší, jak ten partner mluví.
00:28:00Ale přitom to není nějaká nezáživná historka,
00:28:04vždyť to jsou lidé od kumštu, takže to umějí záživně podat.
00:28:09Vy třeba čekáte až se nadechne, abyste mu do toho vstoupil,
00:28:14ale ten nádech nepřichází, tam není kam se vtěsnat.
00:28:18A to já jsem se vás právě chtěl zeptat,
00:28:20jestli byste mi neporadil, jak takového člověka přerušit,
00:28:23jak se z toho dostat, jak takovou situaci zvládnout...
00:28:26Takhle!
00:28:35Přátelé, to byly další Chvilky, tentokrát s Markem Ebenem.
00:28:39-Děkujeme vám. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:28:48Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Marek Eben (* 18. 12. 1957) patří k nejoblíbenějším tvářím televizní obrazovky, na níž se pravidelně objevuje díky svému všestrannému nadání. Setkáváme se s ním nejen v pořadu Na plovárně, kde projevuje výbornou schopnost vést zajímavé rozhovory s hosty z nejrůznějších sfér, ale také jako s hercem a písničkářem. Jeho všestranný um možná souvisí s jedinečným rodinným zázemím, v němž snad všichni nakonec skončili v zajetí múz – včetně jeho dvou bratrů s nimiž vystupuje v hudebním triu Bratři Ebenové. Stěžejním úsekem jeho herecké dráhy, kterou započal již v dětském věku, bylo působení v divadle Ypsilon v letech 1983–2002. I když se dnes divadlu věnuje jenom okrajově, můžeme se s ním právě na této scéně stále setkávat jako s hostujícím hercem. Ve všech oborech svého působení, k nimž je třeba zařadit i jeho reprezentativní působení na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, si získává přízeň publika díky jemnému a inteligentnímu humoru. V těchto dnech oslaví své šedesáté narozeniny, které připomínáme pořadem z roku 1992, v němž navštívil Miroslava Horníčka. Ten důkladně prověřil Marka Ebena jako pohotového herce, osobitého zpěváka a textaře i jako adepta jeho vyšší školy moderátorských schopností.
