Lásko, Rakovina, Děkuji a další písně Karla Kryla z koncertu konaného 3. 12. 1989. Kamera J. Kadaňka. Režie A. Rezek
Skladatel a textař Karel Kryl (1944–1994) se narodil v Kroměříži, první školní léta prožil v Novém Jičíně, ve čtrnácti nastoupil do internátu na střední keramickou školu v Bechyni. V letech 1963–65 prošel základní vojenskou službou a poté vystupoval s olomouckou beatovou skupinou Bluesmeni. Z této spolupráce vyšla první deska s písní Nevidomá dívka v interpretaci Hany Ulrychové. Roku 1967 díky pomocné ruce Miloše Zapletala natočil své první rozhlasové nahrávky, které se staly páteří LP desky Bratříčku, zavírej vrátka. Ústřední píseň se pak stala hymnou protiinvazního odporu po srpnu 1968. O rok později odešel Karel Kryl do Německé spolkové republiky, kde v říjnu požádal o azyl. V osmdesátých letech pracoval jako redaktor rozhlasu Svobodná Evropa, do vlasti se triumfálně vrátil po sametové revoluci, aby tu stihl ještě pět let tvořit. Zasažen infarktem předčasně zemřel 3. března 1994. Nebylo mu ani padesát let. Koncert pro všechny slušný lidi se konal krátce po Krylově návratu do vlasti 3. prosince 1989 v pražské Sportovní hale.
* 12. 4. 1944
† 3. 3. 1994
Jeho písně vždycky provokovaly a dodnes nenechávají žádného posluchače lhostejným. Jedni ho berou jako klasika, legendu protestsongů své doby, pro jiné byl jen věčně nespokojeným kverulantem. Krylovy písně, ke kterým si sám skládal hudbu a texty, oslovují svojí naléhavou výpovědí stejně silně dnes, jako v době, kdy se jeho pověstný generační song Bratříčku, zavírej vrátka stal symbolem odporu proti srpnové okupaci Československa a tehdejšímu nedemokratickému režimu. Jako jeden z prvních se do své republiky vrátil a snažil se napomoci změnit situaci v Československu. Zklamaný vývojem v zemi nakonec předčasně 3. března 1994, pár týdnů před svými padesátinami, umírá.
