Recitál Palečka a Janíka

Pánové Miroslav Paleček a Michael Janík se seznámili na soutěži Talent 1967 v Praze, kde oba svorně neuspěli. Za pár dní se náhodou potkali na Václavském náměstí, a v restauraci U Pinkasů se rozhodli pro spolupráci a hlavně – pro vlastní tvorbu. Začínali na Karlově mostě v Praze, od roku 1969 až donedávna působili v Semaforu. Řadu let vystupují po klubech, divadlech a jak sami říkají byli už asi všude a několikrát. A pořád se vracejí. S novými nápady a písničkami, kterých už složili téměř tři stovky. Od těch nejstarších a nejznámějších jako jsou Hele lidi, Úsměv, Valčíček, Hruška, Prodavač limonád, Čínský restaurant, Mexiko, Slušovická romance, Sbohem Slovensko až k těm novějším – Navěky tu přeci nejsi, Petřínská rozhledna, TESCO, Poslední tažení atd. Koncem roku 1968 se jejich píseň Hele lidi umístila v rozhlasové Houpačce na 2. místě za Krylovým Bratříčku zavírej vrátka, a po vystoupení v prosinci téhož roku v Obecním domě pro Klub spřízněných duší divadla Semafor jim nabídli spolupráci Šimek s Grossmannem v jejich Návštěvních dnech. Na prknech Semaforu se poprvé objevili 5. února 1969. O Miroslavu Palečkovi a Michaelu Janíkovi mnozí říkají, že jsou jednou z legend českého folku, a mají pravdu. Začali éru novodobého českého písničkářství spolu s Hutkou, Kalandrou, Mertou, Krylem, Třešňákem a několika dalšími. Každý z nich trochu jinak, jedno ale měli společné. Schopnost oslovit generaci dnešních padesátníků a těch kolem. Z jejich písní, jakoby vypůjčených ze zapomenutých stránek dětství, venkovských luk a hájoven, a nešťastně směšných lásek, vane průzračná jednoduchost, nerafinovaná přemýšlivost, lehounká melancholie a jemná úsměvnost. Mají neopakovatelný vtip a šarm, a mnohé už v pravém slova smyslu zlidověly. Asi spolu budou hrát a zpívat tak dlouho, dokud udrží kytary.