O našincích ve Wimbledonu (1994)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Českým zahrádkářům představuji klasický anglický trávník. Mohou si jej vypěstovat na svých zahrádkách. Musí se obden stříhat a pravidelně zavlažovat. Když to budete dělat tak 500 let, tak vám vyroste tohle. Promiňte, že jsem začal tímto vousatým a nepravdivým vtipem. Tento trávník je anglický, ale je starý jen pár let. Každý rok je znovu dosíván. Je to trávník wimbledonského ústředního dvorce, který žije jen 2 týdny koncem června při wimbledonském turnaji. Ostatních 50 týdnů pouze existuje a je o něj pečováno. To platí o všech 18 tenisových travnatých kurtech a dalších stavbách, jejichž majitelem je All England Lawn Tennis and Croquet Club.

Nechci vám ale ukazovat klasický anglický trávník nebo spící Wimbledon. Pohrabal jsem se v archívech tohoto nejslavnějšího světového tenisového turnaje. Zjistil jsem, že je jakýmsi groteskním zrcadlem geopolitické reality naší země ve 20. století. O tuhle truchlivou grotesku se s vámi chci podělit. Roku 1927 se ve Wimbledonu poprvé zavedly listiny nasazených hráčů. Hned na té první se objevilo české jméno - Jan Koželuh. V letech 1935, 37 a 38 se zkratka Československa objevovala za německým jménem. Byl to tento muž - Roderik Menzel, jeden z několika vynikajících československých tenistů německé národnosti. Mezi nasazenými hráči pak byl ještě v roce 1939. To už ale za jeho jménem byla zkratka Německa.

Československo se proměnilo v protektorát Čechy a Morava a ve Slovenský štát. Krátce poté vypukla 2. světová válka a z Wimbledonu se na 6 let stala zelinářská zahrada. Ale hned v roce 1947 se na seznamu objevuje Jaroslav Drobný. Nejprve jako reprezentant Československa a od roku 1951 jako reprezentant Egypta. Byla to jediná země, která mu byla ochotná udělit občanství poté, co se odmítl vrátit do komunistické Prahy. Tak se stalo, že prvním našincem, který vyhrál v roce 1954 Wimbledon, byl Egypťan. O 19 let později vyhrál Jan Kodeš. Mezi československými tenisty, kteří se na Wimbledonu výrazně podepsali, měl unikátní místo. Byl jeden z mála, u něhož se nezměnila státní příslušnost. To neplatí o jedné z největších wimbledovských legend všech dob, Martině Navrátilové, která se už údajně s Wimbledonem rozloučila. Po 21 letech účinkování, po 9 vítězství v singlech, 7 v dámských dvouhrách a 2 ve dvouhrách smíšených. To vše vyhrála jako naturalizovaná Američanka.

Od turnaje v roce 1990 se zdálo, že geopolitická bouře, která cloumala naší zemí a tenisty, se uklidnila. Ale nikoli. Kromě staronových, Švýcara Jakuba Hlaska, Holanďana Richarda Krajiceka, se teď turnajů zúčastňují mladí tenisté a tenistky, kteří za svými jmény mívali v závorce Československo. Teď se tam střídavě objevuje Česká nebo Slovenská republika. Doufám, že se v budoucnu nebudou za jmény vyskytovat separátní zkratky pro Čechy a Moravu nebo dokonce pro Pardubice a Hradec Králové. Po historických zkušenostech to zcela vyloučit nemohu. V naší zemi je i nemožné možným. Tady je Wimbledon, Karel Kyncl.

Stopáž6 minut
Rok výroby 1994
 ST AD 4:3
ŽánrMagazín