O rodině

Hodně se teď mluví o rodině. Kdo ji tvoří, čím ji tvoří. Míním, že záleží na dvou položkách: Zda se členové rodiny opravdu mají rádi a zda se neuzavírají sobecky světu. Jaké znáte rodiny? Určitě všichni známe klasické rodiny: máma, táta, dvě tři děti, všechno v pořádku.

Byl jsem v Iráku v rodině šíitů ve vzorně čistém stanu v uprchlickém táboře. Máma a tři děti, její sestra se třemi dětmi po zastřeleném manželovi, svobodný bratr, babička, dědeček. 11 úžasných lidí na pár metrech čtverečných. Viděl jsem manžela dovezeného na vozíku k umírající manželce jejich dětmi. Jejich spojené ruce z vozíku na lůžko se my vryly do srdce. Znám rodinu, již tvoří prababička – babička – máma a dvě dcerky. Náročné rodinné prostředí pěti žen čtyř generací. Takto si byly dány. I my lidé žijící samostatně máme blízké, o kterých říkáme: To je moje rodina. Místo, kde si rád vyzuji polobotky, které mne tlačí a rozváži si kravatu – u mne kolárek – a nechám se olizovat jejich pejskem nadšeným z příchodu nové, ještě neokousané hračky.

Rodina je něco tak zásadního, a přece tak obyčejného. Rodina je ta, do které přináším, abych si odnášel. Chce to námahu. Přináším své obavy a těžkosti a dělím se o své naděje a radosti. A jsem otevřený totéž poskytovat svým členům rodiny. Chce to čas, chce to mnoho času. Se začátkem školního roku spousta z nás prožíváme jistý nový začátek, věci se mění, dáváme si předsevzetí, skládáme rodinný program a přemýšlíme, čím ho naplníme. Chci říci, že by bylo fajn, kdyby se nám tam každému vešla týdně
· Hodina času jen pro manžela, jen pro manželku.
· A jedna hodina týdně pro úklid ve své duši a ve svém srdci.
· A hodina jen pro děti, protože ty zase o kus povyrostly a brzo o nás možná nebudou stát.
· A hodina pro ty, kdo už jsou sami. Abychom jim uměli říct: teti, my jsme přece tvoje rodina! Zkusíte to? Děkuji.

Ještě něco mám na srdci: Jsem katolický kněz, žijící v celibátu. Chci vyslovit velkou lítost nad chováním tolika spolubratrů kněží a obecně duchovních z katolické církve, kteří měli chránit rodiny, a v nich zvlášť ty menší a slabší. Místo toho je zneužívali. Nikoho takového neznám, ale obávám se, že to existuje i u nás. Šrámy na duši poškozených bývají doživotní. Neprosím o zapomenutí, to nejde, ale o odpuštění – jestli tohle to trošku půjde, tak moc děkuji.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 ZJ ST HD