Setkání se zajímavými lidmi starší generace, tentokrát s filmovým dokumentaristou, profesorem Ludvíkem Baranem, pečlivým svědkem lidové kultury a lidských osudů (1998). Připravil J. Mudra
00:00:21 Jsme v Postřekově na Chodsku.
00:00:25 V kraji kdysi bohatém na folklor a lidové tradice.
00:00:36 Chodské lidové zpěvačce Margitě Volfíkové je téměř 90 let.
00:00:41 Ludvík Baran a Jitka Staňková ji před 16 lety fotografovali
00:00:46 ve slavnostním kroji. Dnes jim připomněla vzácnou milostnou píseň.
00:00:52 Paměť národa se zvolna vytrácí. Za nějakou dobu už bude nemožné
00:00:58 zachytit autentické lidové umění. Je to škoda.
00:01:03 Může přijít den, kdy všechno naše zlato nepostačí k tomu,
00:01:08 abychom vytvořili obraz zmizelých časů.
00:01:15 Ludvíka Barana mizející svět lidové kultury vždy přitahoval.
00:01:21 Už při studiích Filozofické fakulty UK byl demonstrátorem v semináři
00:01:26 profesora Chotka. Filmoval a fotografoval.
00:01:32 Ta oblast fotografie, to je profesní deviace.
00:01:37 Jsem absolventem antropologie a etnografie
00:01:42 a ještě docentem na filmové a televizní fakultě.
00:01:47 To bylo o lidech, ne o věcech. Umělecká historie je o věcech.
00:01:52 Lidé se dodávají až do chrámu v inscenované podobě.
00:01:58 Ale moje fotografie jsou o lidech. A o věcech, které k nim patří.
00:02:08 Obyčejné dny obyčejných lidí. Baran zaznamenával tváře a podoby
00:02:13 starého způsobu lidového života. K vesnickým lidem měl blízko.
00:02:18 Jeho rodnou krajinou byly Beskydy. Ale kde je vlastně člověk doma?
00:02:23 Tam, kde se narodil, nebo tam, kde žije?
00:02:28 Doma jsem už v Praze, ale narodil jsem se pod horami.
00:02:33 Mládí jsem prožil v krásném kraji mezi beskydskými horami.
00:02:40 Pod Lysou horou, Ondřejníkem, Kněhyní a Smrkem.
00:02:45 Znám tam kdejakou říčku, potok, strom... V létě i v zimě.
00:02:51 Dětství, to je volný čas, slunce a kamarádi.
00:02:56 A velká svoboda, kterou už potom člověk v životě nikdy nemá.
00:03:01 Je to nádherné. To jsou trenýrky, které se neperou,
00:03:06 špičatý klobouk od Robina Hooda s bažantími pery
00:03:12 a ze stráně na stráň. Jahody, borůvky, maliny, houby,
00:03:19 kradené třešně. Louskali jsme v žitě mák, ale chytil nás pacholek
00:03:25 a vypráskal nás. To je velká svoboda, ale taky trýzeň.
00:03:32 Protože člověk leccos nemá. A jakmile se dostanete do města,
00:03:37 dospějete a začnete toužit. Chcete mít židli, dům, svatbu, děti...
00:03:44 Takové nápady, to v mládí nebylo.
00:03:48 Jako student měl Ludvík Baran mnoho zajímavých kamarádů.
00:03:54 A vynikající učitele. Podvědomě mezi nimi rozeznával ty, kteří mu mohli
00:03:59 pomoci na cestě za životní pravdou
- Josefa Sudka a Karla Plicku.
00:04:05 Já jsem poznal Plicku nepřímo, když vyšla jeho knížka v roce 1939.
00:04:11 O Vánocích.
00:04:15 Byla plná slunce a jasu. Teda Praha. Ve fotografii.
00:04:22 A toužil jsem ho poznat. Když jsem přijel
00:04:27 na přijímací zkoušky na filmovou a televizní fakultu,
00:04:32 tak jsem ho poznal osobně, protože mě vyzkoušel.
00:04:37 A protože jsem se už tehdy zajímal o lidovou kulturu,
00:04:42 tak mě Plicka pozval, abych mu asistoval. S Vojtěchem Jasným.
00:04:47 A tam nás vyzkoušel, jak hledáme motivy.
00:04:52 Oba dva jsme to dělali špatně. On viděl mnohem víc.
00:04:57 Jenomže on nestavěl stativ a nepřišrouboval kameru.
00:05:02 To jsme dělali my. On kontroloval. A kontroloval velice podrobně.
00:05:08 Zastíral keři a korunami stromů ošklivé štíty,
00:05:16 objektivem přitahoval monumentální věže nebo motivy
00:05:23 a hledal světlo. Takže jsem se u něho naučili především světlo.
00:05:29 Od roku 1947 pracoval Ludvík Baran ve Státním fotoměřickém ústavu.
00:05:35 Tady fotograficky dokumentoval hmotnou lidovou kulturu
00:05:41 a zprostředkovával kolegům praxi barevného procesu.
00:05:46 Ve zdejším archivu byly uloženy stovky jeho fotografických studií
00:05:51 z národopisných výzkumů. Zde poznal klasické způsoby fotodokumentace
00:05:56 na skleněných negativech velikosti 18x24 a 13x18.
00:06:03 V odborném časopise Český lid, kde byl výtvarným redaktorem od r.1950,
00:06:09 zaváděl barevnou dokumentaci.
00:06:13 Byla to mravenčí práce. Její hodnotu ocení až budoucí generace.
00:06:18 Pro živý fotodokument prosadil Baran formát 6x9 a 6x6.
00:06:23 Tehdy ovšem byly potíže s barevným podáním snímků a jeho korekcí.
00:06:29 Barevná fotografie byla v té době obrovská vzácnost.
00:06:38 Díky tomu, že mě ji Ludvík naučil,
00:06:42 když jsem musel odejít z fotoměřického ústavu,
00:06:50 stal jsem se vedoucím fotodílny Národní galerie.
00:06:55 A to bylo místo, které se mi líbilo.
00:07:00 V galerii byla barevná dokumentace nezbytná.
00:07:05 Vyžadoval to vlastní charakter objektů.
00:07:10 V archivu Ústavu pro etnografii a folkloristiku je uloženo
00:07:15 přes 2 tisíce Baranových snímků. Svědčí to o pilné práci
00:07:21 tohoto dokumentaristy v období několika desítek let.
00:07:30 Ano. Ten bych si vzal. Uděláme z něho zvětšeninu.
00:07:37 Dokumentace na vědeckých pracovištích se rychle orientovala na kinofilm,
00:07:43 který zaručuje optimální výsledky v černobílém i barevném procesu.
00:07:48 V lidové kultuře hraje barva jistě významnou roli,
00:07:53 ale černobílé negativy dodnes leží v archivech.
00:07:58 Černobílou fotografii miluju stejně, protože jsem s ní pracoval
00:08:03 od počátku mého vstupu do fotografie.
00:08:08 Barevná fotografie mě přitahovala proto,
00:08:13 že odjakživa se všichni, kteří tvoří obraz,
00:08:18 snažili vyjádřit ho barvou. Vyjádřit barevně svět.
00:08:23 Od Egypta, přes impresionisty až po dnešní realisty
00:08:28 je převaha umělců, kteří tvoří v barvě, nad grafiky.
00:08:35 Ale i ti se zmocňují barvy, aby svět zobrazili
00:08:40 v jeho nejkrásnější podobě.
00:08:44 V roce 1958 natočil Baran filmový dokument o větrných mlýnech.
00:08:49 Tento mlýn z konce 18.století stál v Partutovicích u Hranic na Moravě.
00:08:56 Dnes už bohužel neexistuje. Ve filmu se podařilo zachytit
00:09:02 unikátní mechaniku provozu i všechny pracovní postupy,
00:09:07 které s provozem souvisejí.
00:09:32 Jako pedagog učí Baran už celá desetiletí mladé kameramany.
00:09:38 Věnoval se také kinoamatérům a fotografům v celé republice.
00:09:43 Jeho životní osud je spojen s filmovou fakultou AMU.
00:09:48 Pokládám se za tzv.budovatele, protože zakladatelé byli ti
00:09:53 staří profesoři, kteří s tou myšlenkou přišli.
00:09:58 A my jsme byli asistenti, kteří byli stále na škole.
00:10:03 Bojanovský, Motejl, Kališ, já, Šmok...
00:10:08 A na katedře režie a dramaturgie to bylo podobné.
00:10:14 My jsme tu školu museli držet. Profesoři pracovali v praxi.
00:10:19 Ti ve škole nebyli. My jsme museli dělat tu organizační práci.
00:10:24 A museli jsme také vybudovat systém praktických cvičení.
00:10:30 Odborných skript a knih, které Ludvík Baran napsal, je celá řada.
00:10:38 Teoreticky se věnoval také multimediálním formám,
00:10:43 ale zejména fotografii.
00:10:48 Dosud učí na univerzitě v Trnavě a udržuje kontakt s FAMU.
00:10:53 Zejména s katedrou fotografie, kde učí jeho syn ze Švýcarska.
00:11:01 -Pane profesore!
-Jak se máš?
00:11:08 Syn odešel v roce 1968.
00:11:13 Našel jsem ho tady až v roce 1990. To je mnoho let.
00:11:18 Mezitím on po těžkých zkušenostech uzrál. A dneska přednáší.
00:11:24 A přednáší na oboru, kde jsem dříve přednášel já.
00:11:30 To je mi sympatické a jsem na to hrdý.
00:11:35 Jenomže já už mu nestačím.
00:11:39 On získal ve světě takové základy
00:11:44 a přišel k takovým materiálům, které nám tady přístupné nebyly.
00:11:50 Takže to jeho zrání bylo rychlejší. A teď postupujeme společně.
00:11:57 Řešíme problematiku fotografického a filmového obrazu.
00:12:04 Takže si často píšeme a telefonujeme,
00:12:09 já poslouchám jeho přednášky a on se mě ptá na názor.
00:12:14 Tak to je senzace.
00:12:20 Celý život jsem spěchal. Vždycky jsem měl 3-4 zaměstnání,
00:12:25 abych se uživil. Ale ta fotografie, ta technika
00:12:30 utíkala mílovými kroky přede mnou a ja ji nestačil chytit.
00:12:35 Je to děsivé. Když já mám dnes pochopit počítačové formy,
00:12:40 tak na to potřebuji mít nový kurz.
00:12:44 Na filmové škole jsme se o barevném filmu vůbec neučili.
00:12:49 Ale za tři roky jsme to museli perfektně znát.
00:12:55 A za další tři roky další nový postup.
00:13:00 Nyní se od roku 1970 v Americe zrodily počítače,
00:13:05 a my se musíme učit znova.
00:13:09 Počítačová technika otevírá fotografii nové obzory.
00:13:14 Sudkův portrét z roku 1954 chce Baran symbolicky spojit
00:13:19 s první fotografií světa z roku 1826.
00:13:24 Její autor Niepce tehdy fotografoval dvorek rodného domu.
00:13:29 Novou koláž provedl ing.Jandík.
00:13:32 Dnes mohu spojit to, co bylo, je a bude, do jedné fotografie.
00:13:38 Tedy víc než malíř.
00:13:42 Dnešní reprodukce barevných fresek a olejových obrazů
00:13:48 dávají na skeneru víc, než tom obrazu bylo.
00:13:54 My jsme schopni dobarvit to, co je málo barevné,
00:13:59 a odbarvit, co je barevné moc, a lokálně to korigovat.
00:14:05 Přinesl jsem vám ukázat, co jste vytiskl.
00:14:10 Teď ještě dostane rámeček a podepíšeme se tam oba dva.
00:14:16 Děkuju.
00:14:20 Profesoru Baranovi je 78 let.
00:14:24 Od sametové revoluce v roce 1989
00:14:28 pravidelně dochází do tělocvičny pražského Sokola.
00:14:33 Ve skupině seniorů je jedním z mála mužů, kteří aktivně cvičí.
00:14:40 Ludvík chodí pravidelně. Je nejspolehlivější cvičenec z mužů.
00:14:45 Je vidět, že to je starý Sokol.
00:14:53 Na jeho vystupování a cvičení je vidět, že to je sokolské.
00:14:58 Ne aby to jen nějak odmávnul. Chce pro své tělo něco udělat.
00:15:08 Dokud tam chodil starý Zámiš, byli jsme dva.
00:15:13 Chvíli jsme cvičili u Věry Bicanové to její mávání ručičkama
00:15:18 a kopání nožičkama a říkali jsme si: "To jsme debilové.
00:15:23 Vždyť my máme cvičit jako muži s tyčemi. Nějaké silácké výkony.
00:15:28 Tohle je nedůstojné."
00:15:32 Tak jsme šaškovali, ale Bicanka to viděla a křikla:
00:15:37 "Záviš! Baran! Cvičte pořádně! Tak, jak předcvičuju. Raz, dva!"
00:15:42 Tak jsme se uklidnili. Ale potom na zemi jsme zase dělali šaškárny.
00:15:48 A teď je dělám sám.
00:15:52 PÍSEŇ: To bylo v lese, v lese, v lese zeleném.
00:15:59 Má perfektní pořadový krok. Je vidět, že odsloužil několik sletů.
00:16:04 Umí perfektně pochodovat a drží vzpřímeně svou postavu.
00:16:10 Ne jako ti mladší, že jsou hrbatí.
00:16:14 On bude stále rovný, protože chodí a je v něm vidět sokolská krev.
00:16:40 Ludvík Baran žije už 30 let s Jitkou Staňkovou.
00:16:46 Jeho osud se naplňuje i soužitím s rodinou dcery M.Rocmanové
00:16:51 se třemi vnuky Vojtěchem, Doubravkou a Liduškou.
00:16:58 Přál jsem si, abych měl vedle sebe člověka, který mi důvěřuje,
00:17:04 který mě bude podporovat a podněcovat.
00:17:09 To jsem v některých pasážích života neměl.
00:17:14 A teď mě to velice uspokojuje.
00:17:17 Já jsem jí byl okouzlen, když jsme v 50.letech studovali.
00:17:23 Ona byla živá a pracovitá. A samozřejmě byla hezká.
00:17:28 Po létech jsme přece jenom našli společnou cestu.
00:17:33 Obdivuji její ohromnou dělnost, kritičnost a důslednost.
00:17:39 Pomáhá mi, abych plnil to, co mám nerad.
00:17:45 Abych dělal zpětnou kontrolu.
00:17:49 A to, co si vymyslím, abych formuloval co nejúsporněji.
00:17:57 A nejadekvátněji. To ona dociluje.
00:18:02 Jitka Staňkové se specializuje na lidové výtvarné umění, zvyky
00:18:07 a teorii textilu. Je také znalkyní lidových textilních technik,
00:18:12 které zaznamenává, vykládá i prakticky ovládá.
00:18:17 Technika tkaní na karetkách je známá z Euroasie a Afriky.
00:18:22 Fantazie, zručnost a zdobivý pud daly vzniknout skvělým ornamentům
00:18:27 i v naší lidové textilní kultuře. Poslední zbytky rukodělné práce
00:18:32 na tkalcovském stavu zachytila Jitka Staňková v roce 1971
00:18:37 v Bratrouchově v Podkrkonoší v chalupě manželů Vránových.
00:18:42 Tak vznikl dokumentární film "Utkáno z hadrů",
00:18:47 který se stal společným dílem obou manželů.
00:19:22 Životní partneři se při své práci doplňují téměř ideálně.
00:19:27 Jednou asistuje své ženě při práci Ludvík, jindy pomáhá Jitka.
00:19:33 Už déle než 25 let fotografují české a slovenské kroje.
00:19:39 Jde o trpělivou, systematickou a odbornou práci,
00:19:44 která nesmí mít žádnou chybu.
00:19:48 Jde většinou o obřadné kroje, které pocházejí z majetku rodin.
00:19:57 Protože jsme oba zaujatí typologiíí lidské tváře,
00:20:04 vybíráme si pro určitý kroj určitý typ.
00:20:10 Víme o tom, jak to má vypadat. Když přijdeme například do Vlčnova
00:20:16 a máme dělat madonu nebo nevěstu v kroji,
00:20:21 tak hledáme po vesnici holky. Nebo jdeme na taneční zábavu.
00:20:26 Nebo jdeme do domácnosti a díváme se, kdo tam sedí.
00:20:31 Zeptáme se, jak je stará, podíváme se na pleť, bradu a oči,
00:20:36 jaká má ramena, jestli je ztepilá nebo tyčka.
00:20:42 A vybereme si vhodný typ pro kroj, který chceme udělat.
00:20:48 Tváře lidí mizejícího vesnického světa.
00:20:53 Fotografický soubor lidových madon nebo cyklus nevěst a družiček
00:20:58 vidělo už mnoho galerií u nás, v Evropě i v Asii.
00:21:07 V Námestovu jsme přijeli fotografovat krásný oravský kroj.
00:21:12 Goralský. Mužský kroj je krásnější než ženský.
00:21:18 Žádali jsme místního učitele, aby nám poradil, kde mají kroj.
00:21:23 On nás poslal do jedné rodiny. My jsme si chtěli sami vybrat,
00:21:28 ale to nebylo možné. Doporučili nám, že máme přijít příští den.
00:21:34 Že sami budou v hospodě rokovat, kdo je hoden toho,
00:21:39 aby byl fotografován. Když holky přišly, s hrůzou jsme zjistili,
00:21:44 že nemají správnou podobu.
00:21:48 Měly pihy a byly malé vůči tomu chlapíkovi, který byl velký.
00:21:53 Ale ony byl reprezentantky, doporučila je ta vesnice.
00:21:59 Já jsem věděl, že to nemohu publikovat,
00:22:04 ale styděl jsem se poslat je domů. Tak jsem začal fotografovat.
00:22:09 "Aničko, postavte se tady nalevo a trošku na mě. A vy za ní."
00:22:15 A zezadu křičela její máma: "Ne! Naopak! Ať se postaví dopředu!"
00:22:21 Řekl jsem důvod, ale ona řekla: "To nevadí. My to tak chceme."
00:22:29 Takže křičely dámy, křičeli pánové, matky, otcové...
00:22:36 Měl jsem za sebou asi 30 lidí.
00:22:41 Celá vesnice se přišla podívat do hospody na to show.
00:22:47 Já jsem nakonec křičel: "Fotografuju tady já, nebo vy?"
00:22:52 A oni řekli: "My. My jsme to dovolili."
00:22:58 V roce 1972 Ludvík Baran a Jitka Staňková natočili dokument
00:23:04 "Jihočeská maškara" o masopustních obchůzkách v okolí Strakonic.
00:23:10 Ztvárnili různé fáze spontánní lidové zábavy,
00:23:16 kterou si nedovolili zakázat ani komunisté.
00:23:21 Ústředním motivem byla komická lidová svatba
00:23:27 a závěrečné pochovávání Masopusta Bakuse.
00:23:33 Na maskách mě vzrušuje to, že je to popření vlastní identity.
00:23:38 Buď je to imaginace, nebo okamžik pravdy,
00:23:43 kdy maskou získám právo říct, co si o druhém opravdu myslím.
00:23:48 Anebo se mohu vžívat do situace, po které sám toužím.
00:23:54 Chlapci se vžívají do rolí, a tak vzniká pouliční lidové divadlo.
00:24:00 Někdo hraje roli ševce, někdo trestance, hrobníka, hasiče.
00:24:06 A pak jsou tam záhadné postavy,
00:24:11 které představují například předky.
00:24:16 Nebo slaměníci, kteří jsou reminiscencí na staré kultury.
00:24:28 Když přijdu na ves, tak vím, kde mají schované věci,
00:24:34 které používají na jaře, v létě a na podzim.
00:24:39 V městě vím jen, kde mají koupelnu, záchod, šatník, ty obyčejné věci.
00:24:46 Ale to, co tvoří život bohatý, od kůlny přes chlívky až po věci,
00:24:51 které mají pro Masopust, tancování, svatbu, obřady...
00:24:59 To tam je. A u nás v městě to není.
00:25:05 Ludvík Baran a Jitka Staňková často přednášeli v zahraničí.
00:25:10 V Německu, Maďarsku, Švýcarsku, Polsku, Belgii, Rumunsku,Slovensku.
00:25:15 U nás vystupují na četných výstavách už 25 let.
00:25:20 Vydali 6 knih o lidových krojích textilu, nábytku, výtvarném umění,
00:25:25 plastice a masopustech. Uveřejnili mnoho odborných článků.
00:25:35 Letos vyšla jejich poslední kniha "Masky, démoni, šaškové".
00:25:41 Je výsledkem soustavného studia v průběhu 27 let.
00:25:46 Námět obecně zábavný je tu nevšední formou předveden
00:25:51 s poukazem na relikty zvyků a ritů těžko určitelné dávné minulosti.
00:25:56 Autoři krok za krokem odkrývají záhady kultu předků.
00:26:07 Řekl bych, že mě poutá budoucnost, ale chci nechat svědectví
00:26:13 a zprávu o minulosti. Neštítím se jí a chci ji vyložit.
00:26:19 A tím výkladem se zmocním i výkladu moderního způsobu života,
00:26:26 který má být tak bohatý a krásný, jako býval život dříve.
00:26:33 Důležité je nacházet lidské vztahy.
00:26:38 Když se při výzkumu setkáváme s lidmi, prožíváme jejich osudy.
00:26:47 Ludvík Baran a Jitka Staňková se dodnes vracejí na místa,
00:26:53 kde chodníčky původní lidové kultury ještě nezarostly.
00:26:58 V Čechách je touto oblastí Chodsko.
00:27:03 Martin Andrle řezal u Postřekova lidovou plastiku skoro 20 let.
00:27:09 Nyní je mu 82 let. Nůž a dláto už neudrží.
00:27:14 Dílo se uzavírá. Původní lidová kultura ztrácí poslední nositele.
00:27:19 S nimi mizí i pravdivost a genius našich tradic.
00:27:26 Pro mě je důležité, abych byl zdravý,
00:27:32 abych mohl zpracovat náměty, které se stále objevují.
00:27:37 Musím je bohužel redukovat. Mám asi 6 námětů na novely.
00:27:42 Musím zpracovat teorii obrazu, která mě ohromně poutá.
00:27:48 Rád bych napsal o barevném světlo, které není dokonale popsáno,
00:27:53 ačkoliv se s ním pracuje. Taky bych rád jel k moři.
00:27:58 A poznával bych románskou dobu. Ta je klíčem k naší lidové plastice.
00:28:05 Objevovat tajemství světa. Nečerpat z toho, co už je uděláno,
00:28:10 ale sám něco udělat, aby se ostatní podivili nad tím,
00:28:15 co se právě objevuje. Život, to je samé objevování.
00:28:21 Leccos na světě pomine, možná všechno,
00:28:26 ale jedna věc zůstane navždy, a tou je lidská zvídavost.
00:28:31 Dokud je v našich srdcích touha vědět a poznávat, žijeme.
Tvůrce pořadu, Milan Švihálek, se tentokrát zaměřil na rodáka z Beskyd, prof. Ludvíka Barana, fotografa, etnografa, fotodokumentaristu a dodnes aktivního Sokola. Pan profesor se v tomto medailonku přiznává k lásce k chodskému lidovému umění, dlouhému působení na FAMU a publikační činnosti trvající více než čtvrt století.
