Velký revuální pořad s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem (1983). Dále účinkují: M. Čepelka, Hot tety, M. David se skupinou Kroky, Trio Ima, B. Lišková, M. Oscar a další. Scénář V. Dvořák. Kamera J. Lebeda. Režie P. Háša
00:00:15 Dobrý večer, jsme v hledišti Hudebního divadla v Karlíně.
00:00:20 Za několik okamžiků se zvedne opona
00:00:23 a Orchestr Československé televize pod vedením Václava Zahradníka
00:00:27 zahraje znělku Televarieté,
00:00:30 pořadu, jenž pořad po pořadu pořád po řadu let
00:00:37 přivádí k obrazovkám řadu nenáročných diváků.
00:00:42 Dnešní, v pořadí už 49. program,
00:00:45 je významný jen neúčastí dvou obligátních hostitelů.
00:00:49 Musím s politováním konstatovat, že dotyčná dvojice
00:00:52 dala přednost pochybnému angažmá v jistém lichtenštejnském baru...
00:00:57 Kdo vám tohle řek, co to je za pomluvu?
00:01:07 To snad není pravda...
00:01:11 My jsme tu nabídku pochopitelně odřekli.
00:01:14 Pochopitelně, všude dobře, doma nejlíp.
00:01:16 A taky chtěli od nás striptýz a břichomluvecký číslo.
00:01:20 To druhý chtěli ode mě.
00:01:22 A co je to vůbec za člověka, kde se tady vzal?
00:01:25 -A kdo mu dal mikrofon?
-Kdo to je?
00:01:28 To je kompot... Komplot!
00:01:30 Když jsem rozčilená, tak si pletu kompot s komplotem.
00:01:34 -Kde je ten člověk?
-Vypařil se, enunciát obskurní...
00:01:38 -Vy víte, jak se jmenuje?
-Ne, ale byl mi povědomej.
00:01:43 Tak co budeme dělat? Co je s tou oponou?
00:01:46 Pardon, chvilku strpení... Jedem!
00:05:50 No, konečně máme po tom vzrušujícím začátku klid
00:05:55 a můžeme se klidně pozdravit s publikem.
00:05:57 Dobrý večer, vážení přátelé.
00:05:59 -A taky spolu, co?
-S kým?
00:06:01 -My dva.
-Jo tak, dobrý večer.
00:06:04 -Jak se máte?
-Fajn.
00:06:06 -A co ten váš?
-My jsme se rozešli.
00:06:09 -Takže se má taky fajn.
-Jo.
00:06:12 -Co tak po mně pořád koukáte?
-Nepřibral vy jste na váze?
00:06:16 Milá kolegyně, na váze už se dávno nepřibírá.
00:06:20 -Teď se přibírá na hmotnosti.
-Já přibírám jedině na váze.
00:06:24 To mně připomíná moji tetu Elišku,
00:06:28 ta si stoupla doma na váhu a jedla.
00:06:33 Jedla tak dlouho, až se ta ručička pohnula.
00:06:38 -Jakou měla hmotnost?
-Když začala ten experiment,
00:06:41 tak měla pětapadesát, když končila, tak sto sedmnáct.
00:06:45 To už se ovšem chodila vážit do uhelných skladů.
00:06:49 Jednou se vážila v Berlíně na takový super automatický váze
00:06:54 a vypadl jí lísteček, kde bylo psáno německy:
00:06:57 Prosíme, vstupujte na váhu jednotlivě.
00:07:01 Ona to není moc velká legrace,
00:07:03 protože tloustnout znamená stárnout.
00:07:06 -Proto já se tak hlídám.
-A taky je vám to houby platný.
00:07:10 Ne že byste přibírala,
00:07:12 to je fantastický, jak vy jste štíhlá.
00:07:15 Já to obdivuju, protože jako malá jste měla talent na tloustnutí.
00:07:20 Vy jste jako mladý děvče prý musela spát na železný posteli.
00:07:24 -Vyztužený traverzama...
-Nechte si to.
00:07:26 Byla jste jako od Mánesa, taková kyprá.
00:07:29 Já nemůžu nikdy ztloustnout, já totiž cvičím.
00:07:33 Já nevečeřím, a taky kecám.
00:07:37 Prý je dobrý jezdit na koni, jako rajtovat.
00:07:40 Jedna moje známá si to vyjednala o prázdninách v JZD.
00:07:45 Každý den jí půjčovali koně a ona jezdila,
00:07:48 teda on to nebyl kůň, ona to byla klisna.
00:07:51 -To je jedno, že jo?
-To je fuk.
00:07:54 Ale důležitý je, že za tři neděle shodila devětadvacet kilo.
00:08:00 To je vyloučený,
00:08:02 za tři neděle nemohla ta paní shodit devětadvacet kilo.
00:08:06 -Ne, ta paní ne, ta klisna.
-Tak to jo, to je možný.
00:08:09 Já kolikrát přemejšlím, čím to je, že si za starejch časů
00:08:15 lidi nedělali vůbec žádný starosti s obezitou.
00:08:19 Možná se tomu za starých časů ani neříkalo obezita.
00:08:23 To je možný.
00:08:25 Tenkrát byli lidi buď tlustí nebo štíhlí,
00:08:29 nebo měli panděro, ovšem to měli jenom páni, dámy ne.
00:08:34 -Můj dědeček měl například...
-...panděro.
00:08:37 -No dovolte...
-Co si to dovoluju, že jo?
00:08:41 Můj dědeček byl trošku tlustej,
00:08:44 ale jemu to bylo jedno, to bylo fantastický.
00:08:47 On dokonce napsal programovou básničku,
00:08:50 já si ji dodnes pamatuju.
00:08:52 Napsal... A hele, já si ji nepamatuju.
00:08:56 -To nevadí.
-Já si vzpomenu.
00:08:59 -Máte chvilku čas, jo?
-Já mám čas.
00:09:01 Počkejte, jak to bylo?
00:09:03 Všichni moudrý správný chlapi přemejšlejí na kanapi.
00:09:08 -To je dobře, že jste si vzpomněl.
-Proč?
00:09:11 Protože konečně vím, po kom jste tak nepohyblivej.
00:09:14 Já a nepohyblivej? Já, kterej ještě před rokem
00:09:18 uběhl stovku za třináct a čuc?
00:09:21 No jo, ale to na vás jeden žárlivej manžel poštval psa,
00:09:25 to jste teda utíkal, to je pravda.
00:09:29 A co je na tom? Každý sportovec potřebuje motivaci.
00:09:33 Jeden úplně neznámý atlet zaběhl světový rekord,
00:09:38 protože mu na startu někdo hodil vajgla do trenýrek.
00:09:50 A jeden boxer, naprostý outsider,
00:09:53 vyhrál předem ztracený utkání,
00:09:55 protože mu po prvním kole trenér namluvil,
00:09:58 že mu ten druhej chodí za ženou.
00:10:02 Teď jsem konečně pochopila problém fotbalu.
00:10:05 Každou chvíli čtete: Chlapci neuspěli, protože neměli motivaci.
00:10:10 Bodejť by ji měli. Copak je možný jedenácti mužskejm namluvit,
00:10:14 že těch druhejch jedenáct jim chodí za ženama?
00:10:18 A to nemluvím o možnosti umístit jedenáct hořících špačků
00:10:22 do jedenácti trenýrek.
00:10:24 Na to by prasklo nejmíň jedenáct funkcionářů.
00:10:28 Mimochodem, máte motivaci k uvedení dalšího čísla Televarieté?
00:10:33 -Já ne, vy jo?
-Já jo.
00:10:35 -Jakou?
-Já mám motivaci, mně se chce.
00:10:37 Hot Tety!
00:10:47 PÍSEŇ
00:10:49 Třídní hrozil soumrakem,
00:10:51 a přece všichni spíš jen zázrakem prolezli maturou ponurou,
00:10:56 pak musela zábava zářivá být.
00:10:58 Dixieland měl k tanci hrát,
00:11:01 ten školní dixieland, co zkoušel hrát,
00:11:03 na zkoušky holky zval, a tak dál.
00:11:06 Jak to mělo pak znít?
00:11:09 Skladbu hráli jedinou a měli trable s tóninou,
00:11:13 neshodli se většinou
00:11:16 a hádali se spolu, jestli je to v duru nebo v mollu.
00:11:19 Rytmus byl jim vzdálený, a sluch, ten měli šílený,
00:11:24 sem tón, tam tón, jak to mělo pak znít?
00:11:29 A jak to tak melou dobu celou, žádný styl,
00:11:33 průšvih zahrozil, ples tu byl.
00:11:36 Jak mizet budou před ostudou?
00:11:39 Místo těch kluků jsme si ruku mohly dát,
00:11:42 dixieland dívčí, samy půjdeme hrát.
00:11:49 Pojď a hraj, pojď a hraj,
00:11:51 my jsme správný band.
00:11:54 Pojď a hraj, pojď a hraj,
00:11:57 dívčí dixieland.
00:11:59 Sláva nám, my jazz jim předvedem tam.
00:12:14 Po trubkovém sólu ty na klarinet hraj,
00:12:17 spustíme blues a zblázníme kraj,
00:12:19 odvaz a vtip, ne ztrápený čaj, tak jdem.
00:12:24 Úspěch byl, ne jediný, neznají to dějiny,
00:12:29 jak pár žen, královen,
00:12:31 tu v okolí roztančilo kdejaký sál.
00:12:33 To byl ten slavný dívčí dixieland,
00:12:36 co hrával málem den co den.
00:12:40 Správný jazz.
00:12:43 Ještě dnes.
00:12:45 A tady právě vám hrál.
00:12:53 Vám hrál.
00:21:33 Vážení diváci,
00:21:36 před chvílí skončila televizní inscenace o problémech mladých,
00:21:40 nazvaná Kudy, kudy cestička.
00:21:45 Je naším dobrým zvykem, že, tak jako vždycky,
00:21:48 i dneska jsme připravili k této hře malou besedu.
00:21:51 Do studia jsem pozval doktorku Jelenu Srncovou,
00:21:56 promovanou psycholožku
00:21:59 specielně zaměřenou na mladé,
00:22:03 a sexuologa docenta Žáhu.
00:22:06 Dobrý večer.
00:22:09 Úvodem bych položil takříkajíc otázku na tělo.
00:22:18 Co vy ke hře? Třeba docent Žáha.
00:22:22 Hra nám velice pěkně ukázala
00:22:25 nejfrekventovanější problémy dospívající mládeže,
00:22:29 a to místy, já se to nebojím říci, v plné nahotě.
00:22:36 Ano. A teď takový dotaz, který se velmi často objevuje
00:22:41 i v četných dopisech jednoho diváka.
00:22:46 Co s tím?
00:22:48 Musíme vidět, že sexuální tužba
00:22:50 je přirozeným projevem mladého člověka.
00:22:53 Docent Žáha uhodil na hlavičku, chci říci udeřil na hřebík.
00:23:00 Ta jmenovaná dívka... Jakže se jmenovala?
00:23:04 Naďa.
00:23:06 Sexuální tužba je přirozeným projevem mladého člověka.
00:23:09 Zajisté, leč podívejme se na tu Naďu.
00:23:12 Její citové zrání bylo evidentně poznamenáno
00:23:16 rozvráceným manželstvím babičky a dědečka.
00:23:20 Kdyby byli bývali ti dva přišli do naší poradny...
00:23:24 V naší poradně bychom to řekli asi tak:
00:23:27 -Sexuální tužba je...
-Ona už ta rozdílnost zájmů!
00:23:31 Babička traktoristka, dědeček diskžokej.
00:23:40 Naďa měla plné právo sama si najít své místo v životě,
00:23:44 zejména, když její chlapec, ten Toník...
00:23:48 Ne, to ne, to byl bratr. Tohle byl Jarda.
00:23:52 Ano, Jarda, rovněž typický příklad frustrace.
00:23:56 Hoch, kterého nepochopení ze strany rodičů
00:24:00 dohnalo až ke krádežím v samoobsluze.
00:24:03 To mluvíte, soudružko doktorko, o jeho kamarádovi Mílovi.
00:24:07 -Ovšem.
-Ten kradl z toho nepochopení.
00:24:10 Ovšem Toník Nadě nikdy nerozuměl,
00:24:13 to bylo velice pěkně ukázáno u té snídaně, že?
00:24:16 Naďa řekla, že asi vezme roha,
00:24:20 a Toník myslel, že si chce vzít rohlík, nebo co...
00:24:24 Sexuální tužba je přirozeným projevem...
00:24:27 Ano, to je pravda. Otěhotnět v patnácti letech
00:24:32 není nejšťastnějším využitím nedělního odpoledne.
00:24:44 Ráda bych připomněla, že zvláště ne pro dívku.
00:24:50 Toník ji nechápal, babička byla v žitě,
00:24:54 Toník neměl nikdy kdy, ten byl většinou v té samoobsluze, že?
00:24:59 Jaký div, že děvče Naďa po rozchodu s Jardou
00:25:04 přilnulo ke staršímu muži přímo vášnivě.
00:25:07 Sexuální tužba je přirozeným projevem...
00:25:10 Docent Žáha má pravdu!
00:25:17 Já myslím, vážení přátelé, že naše beseda splnila svůj účel.
00:25:22 Chtěla nám říci asi tolik: Nelámejme nad mladými hole,
00:25:28 buďme aspoň tak tolerantní jako naši předkové,
00:25:32 kteří říkali ať se mládí vydovádí.
00:25:34 Beseda jistě splnila svůj účel.
00:25:37 Ještě bych vám připomněl telefonní čísla,
00:25:41 na která jste nás mohli volat.
00:25:44 Na shledanou.
00:29:09 ZPÍVAJÍ
00:32:51 -Tak, a už to tu máme zase.
-Vánoce za dveřma...
00:32:55 Ale ne, otevíráme naši odpovědnu.
00:32:58 Správně, v příštích několika minutách
00:33:01 se pokusíme poradit divákům, kteří se na nás obrátili.
00:33:05 Vy, co jste se neobrátili, se budete možná nudit.
00:33:09 To je vaše chyba, měli jste se taky obrátit.
00:33:13 -Prosím!
-Prosím.
00:33:15 Mohl bych se na něco zeptat ústně?
00:33:18 Ústně? To mám rád, tyhle šetřílky, co je jim líto platit za známku.
00:33:23 Ten mi je nějakej povědomej.
00:33:25 Jste jí povědomej, tak se zeptejte. Na co jste se chtěl zeptat?
00:33:30 -Jestli je možné se zeptat ústně.
-Jistě, ale prosím vás, rychle.
00:33:35 -Zadejte otázku.
-Ještě jednou?
00:33:38 -Vždyť jste se na nic neptal.
-Ptal.
00:33:42 Jestli je možné se zeptat ústně.
00:33:46 Aha... Co nám to sem chodí za lidi?
00:33:51 Klid, třeba pána něco napadne později.
00:33:55 -Támhle toho?
-Já o tom taky pochybuju.
00:33:59 Tak první psaníčko.
00:34:01 Slečna z P., jmenuje se J. Č., píše:
00:34:07 Můj snoubenec vyžaduje, abych ho, když se líbáme, držela za uši.
00:34:14 Je mi trapné ptát se ho proč, tak se ptám vás.
00:34:20 A to jí není trapný, ptát se nás?
00:34:26 Možných vysvětlení je celá řada.
00:34:29 Není vyloučeno, že tento způsob doporučuje Kámasútra.
00:34:33 Jo, to je možný. Já bych ovšem věděl jednodušší vysvětlení.
00:34:39 Vážená J. Č., možná nějaká jiná při podobné příležitosti
00:34:44 ukradla vašemu snoubenci náprsní tašku.
00:34:50 Ostatně, my o vás taky nic nevíme, tak mu ty uši radši držte.
00:35:02 Divák Jeníček z Pelhřimova se táže,
00:35:06 co má dát manželce k Vánocům.
00:35:09 Na tohle se nás neptejte, s tím máme sami zamotanou hlavu.
00:35:13 Moment, já mám nápad. Víte co? Dejte jí pod stromeček sebe.
00:35:17 -A je to, že jo...
-Ovšem potom se nedivte,
00:35:20 když vás bude chtít po Vánocích vyměnit.
00:35:24 Poraďte mi, píše Anežka Kulatá z Napajedel.
00:35:28 Už několik let neustále předělávám byt,
00:35:31 a manželovi se pořád nelíbí.
00:35:34 To je jednoduché.
00:35:35 Předělávejte tak dlouho manžela, až se mu bude líbit ten byt.
00:35:42 Karla Lepá z Písku:
00:35:45 Můj přítel chce vědět, kde jsem lechtivá.
00:35:49 Mám mu to říct? To je roztomilej dotaz.
00:35:53 Rozhodně ne, daleko zábavnější bude,
00:35:56 když ho necháte, ať si to najde sám.
00:36:08 Další dotaz je od důchodce Josefa Polívky.
00:36:12 Je mi třiašedesát let a zamiloval jsem se do dvacetileté.
00:36:16 Chtěl bych se s ní oženit,
00:36:19 ale přátelé tvrdí, že je pro mě příliš mladá.
00:36:23 Vaši přátelé mají pravdu.
00:36:25 Radím vám, abyste alespoň tak dva tři roky počkal.
00:36:29 No, možná čtyři.
00:36:31 Poslední dopis, který mám vyřídit,
00:36:34 je shodou okolností také od důchodce.
00:36:37 Je mi šedesát pět let a žiju zcela sám v Berouně.
00:36:42 -To není daleko.
-Vás to zajímá, jo?
00:36:45 Mám rodinnou vilu, auto značky žiguli,
00:36:50 a sto padesát tisíc na knížce.
00:36:52 Zamiloval jsem se do třiadvacetileté,
00:36:55 a byl bych rád, kdyby si mě vzala.
00:36:57 Co myslíte, vy dva, nemám jí říct, že jsem mladší?
00:37:02 -Ne!
-S tímhle majetkem?
00:37:04 -To bych si aspoň deset let přidal.
-Ne-li patnáct.
00:37:16 -Tím jsme vyřídili naši listárnu...
-Haló!
00:37:19 Kdo to tady ruší? To jste zase vy?
00:37:22 -Já bych měl ústní dotaz.
-Tak prosím, sem s ním.
00:37:25 Mohli byste mi sdělit, kolik je hodin?
00:37:28 Jistě, beze všeho.
00:37:30 Pardon, my jsme vám zapomněli říct takovou maličkost.
00:37:35 Takovou drobnost...
00:37:38 My na ústní dotazy odpovídáme zásadně písemně.
00:38:05 PÍSEŇ
00:38:07 U první pumpy vem plnou nádrž,
00:38:11 jen otoč klíčkem a dálka je tvá.
00:38:15 Čas na chvíli stopni, pak si na plyn stoupni,
00:38:19 stopaře míjej, ti jsou všeho schopni.
00:38:23 Myslím to dobře, máš před sebou cíl,
00:38:26 může tě hnát jen síla koňských sil.
00:38:30 Stopařka je svůdná, ale nech ji klidně mávat,
00:38:34 zkus na ni kývnout, a jaký jsi byl?
00:38:38 Seď, seď a dál jeď,
00:38:42 ať má klidně zlost, že jedeš dál.
00:38:46 Seď, seď a dál jeď,
00:38:49 máš benzínu dost, právě jsi bral.
00:39:02 Patníky znáš, zkus počítat,
00:39:05 kolik jich potkáš cestou do mých vrat.
00:39:08 Když oči se ti mhouří, dál jeď deštěm, bouří,
00:39:13 motor je neúnavný, i když se z něj kouří.
00:39:17 Tam stojí dívka, zdá se, že ti mává,
00:39:20 svou šancí je si víceméně jistá.
00:39:24 Má vlasy krátké, ale není to ta pravá,
00:39:28 máš jiný zájem, v cíli čekám já.
00:39:32 Seď, seď a dál jeď,
00:39:35 ať má klidně zlost, že jedeš dál.
00:39:39 Seď, seď a dál jeď,
00:39:43 máš benzínu dost, právě jsi bral.
00:39:47 Seď, seď a dál jeď,
00:39:51 ať má klidně zlost, že jedeš dál.
00:39:55 Seď, seď a dál jeď,
00:39:58 máš benzínu dost, právě jsi bral.
00:40:26 Tam stojí dívka, zdá se, že ti mává,
00:40:30 svou šancí si je víceméně jistá.
00:40:33 Má vlasy krátké, ale není to ta pravá,
00:40:37 máš jiný zájem, v cíli čekám já.
00:40:41 Seď, seď a dál jeď,
00:40:45 ať má klidně zlost, že jedeš dál.
00:40:49 Seď, seď a dál jeď,
00:40:53 máš benzínu dost, právě jsi bral.
00:46:16 ZPÍVÁ
00:50:45 ZVONEK Už jdu, moment!
00:50:51 To jsi ty, Evženku?
00:50:56 -Ahoj, Mařko.
-Ahoj, nazdar...
00:50:58 Já si tady hraju deset minut se zámkem...
00:51:01 Já se nemůžu dostat domů.
00:51:04 Lidi jsou opravdu syčáci, Mařko,
00:51:08 nějakej vůl zalomil v zámku sirku.
00:51:12 To bylo párátko.
00:51:15 Sedni si, Evženku, jak to, že už jsi doma?
00:51:18 Vždyť je teprve půl sedmý... Ty ještě někam půjdeš, viď?
00:51:22 -Nepůjdu.
-Ale loni jsi přišel kolem desátý.
00:51:26 Mařko, letos není vloni, letos je to v čudu.
00:51:30 -Tak to je v čudu...
-Já jsem upochodovanej,
00:51:33 jako kdybych šel z Prčic přes Mariánský Lázně,
00:51:36 a nula od nuly pojde.
00:51:39 Podívej, co jsem vykoledoval. Pár jablek, ještě červivejch,
00:51:44 tady dva pomeranče, jednoho malýho hajnýho,
00:51:47 a jestli čekáš na peníze, Mařko, tak dvě pětky a pár drobnejch.
00:51:52 Já už nečekám na nic.
00:51:54 -To je hodně málo.
-To je málo, no...
00:51:57 -Co to piješ?
-Vavřinečka, já ti naleju.
00:52:00 Matlochová říkala, že je to dobrý na krev.
00:52:03 Matlochová je nána pitomá.
00:52:06 Mařko, já nepamatuju takovej pátej prosinec.
00:52:09 Já taky ne, Evženku.
00:52:11 V mý mikulášký kariéře je to světecký Waterloo.
00:52:14 -Mařko, já ti vyjdu z domu...
-Ty ještě teda půjdeš, viď?
00:52:18 Ne, já jsem vyšel z domu, a hned naproti dva Mikulášové,
00:52:22 to je ale ještě normální.
00:52:24 -Tak jsem ti chtěl zahnout...
-Ty taky, Evžene?
00:52:27 A v postranní ulici jich bylo šest, Mařko!
00:52:30 -To je strašný.
-Ale nebyli nic moc,
00:52:32 papírový čepice, fousy z vaty, amatéři, ale šest!
00:52:36 Tak jsem to vzal na hlavní, a tam jich bylo jedenáct!
00:52:41 To už je hodně.
00:52:42 -A jeden měl dokonce anděla.
-Že jsem nešla s tebou...
00:52:47 Já povídám anděla, ne čerta, Mařko.
00:52:50 Město je plný mikulášskejch andělů a čertů.
00:52:55 Město je plný Mikulášů, a taky vejrostků,
00:53:00 kam se vrtnu, tam jich byl průvod.
00:53:04 -Já to vzal k Šajnerům.
-A co oni?
00:53:07 -Že už prej tam byli tři.
-No vidíš...
00:53:10 Tak jsem šel ke Kadlecům, takový ryto to bejvalo...
00:53:14 Evženku, nezlobte se, u nás už byli dva.
00:53:17 Ono už se tam nadělovalo, jo? To teda nadělení...
00:53:20 Já ti řeknu, Mařko, že já jsem tohle nezažil...
00:53:23 Já taky ne.
00:53:26 Místo aby spratek seděl doma a bál se vejprasku,
00:53:29 chodí po domech a hraje si na svatýho.
00:53:32 Mařko, ty tomu nebudeš věřit...
00:53:34 Evženku, já ti věřím, ale ty mně nebudeš věřit.
00:53:38 -Já viděl i Mikuláše na kole!
-Nekecej!
00:53:47 -To je opravdu konec.
-To je konec...
00:53:50 Takoví smradi! Velebně promluvit to neumí...
00:53:52 A jak ty hezky mluvíš.
00:53:55 Velebně promluvit neuměj, ochotníci, kreténi!
00:53:58 Že to tak musíš říct, viď?
00:54:01 Ale na všech lepších štacích mě předběhli!
00:54:03 To je konec, to je v pytli, Mařko. Já si to jdu uklidit do skříně.
00:54:08 Tak to je konec, Evžene!
00:54:10 S Mikulášema se najednou roztrh ranec.
00:54:18 No prosím!
00:54:23 Tady je taky jeden!
00:54:27 Já ti říkám, holka, je nás moc!
01:01:22 Já jsem se vás chtěl zeptat, kolegyně...
01:01:25 -Nevíte náhodou o instalatérovi?
-Věděla jsem o jednom.
01:01:29 Velice šikovnej, fešák, a vtipnej.
01:01:32 Ten říkával: Já znám dva různý pocity štěstí.
01:01:36 Jeden, když se mi podaří něco ukrást,
01:01:39 a druhej, když zjistím, že se mi to na něco hodí.
01:01:49 A máte na něj číslo?
01:01:51 Měla jsem, ale on má teď na Pankráci jiný.
01:02:01 -To asi nebude telefonní, viďte?
-To asi ne.
01:02:06 To je škoda, nám totiž doma už dlouho kapou kohoutky.
01:02:10 A vy nemáte v domě nějakýho šikulku?
01:02:13 U nás v domě je to samej intelektuál.
01:02:16 Taky nemám rád sousedský výpomoci, z toho jsou jenom mrzutosti.
01:02:20 Já znám manžele, nějaký Špačkovy, taky jim doma kapaly kohoutky,
01:02:25 a myslím, že i nějaká ta slepička.
01:02:29 A Špaček povídá tý Špačkový: Hele, řekni Kadrnožkovi odvedle,
01:02:37 to je údržbář, ten to spraví raz dva.
01:02:41 Já už mu říkala, povídá Špačková,
01:02:44 on by to spravil raz dva, a zadarmo,
01:02:47 ale až prej nebudeš doma, a jenom když mu budu po vůli.
01:02:52 To je teda hrozný, že jo?
01:02:54 To je teda hroznej člověk, namíchnul se Špaček,
01:02:58 to tě nesmí ani napadnout, to já seženu instalatéra.
01:03:04 Jenže nesehnal taky žádnýho, a asi tak za tři dny přijde domů,
01:03:09 kohoutky utěsněný a voda ani nekápne.
01:03:12 Hele, kdopak to spravil, ptá se. Kdo to byl?
01:03:15 Cikán, černý cikán, ten asi ne, spíš ten Kadrnožka, ne?
01:03:19 No, byl to ten Kadrnožka.
01:03:22 A co bylo? ptá se Špaček. Povídej, ale pravdu!
01:03:26 Řek si padesát korun, tak jsem mu dala padesát korun.
01:03:30 Špaček si odplivnul a povídá: To jsou lidi... Hlavně že kecá!
01:03:44 Podívejte se, třeba to bylo jinak, že jo?
01:03:48 Třeba ta paní potřebovala peníze na holiče...
01:03:52 To je ale ošklivý...
01:03:58 Kdybych ji podezíral já, tak to má logiku,
01:04:01 protože muži jsou od přírody podezíraví,
01:04:04 ale když žena podezírá ženu, tak to je ošklivý.
01:04:07 Podívejte, jen žena ví o ženě všechno.
01:04:10 Když klame žena,
01:04:12 dělá to na rozdíl od muže chytře a s grácií.
01:04:16 To mi neříkejte, nebo začnu na starý kolena žárlit.
01:04:19 Prosím vás, ta vaše mužská žárlivost...
01:04:22 Majetnická pýcha to je, nic jinýho.
01:04:25 Stačí, aby zapracoval pud sebezáchovy
01:04:27 a rozplyne se jako pára, ta vaše žárlivost.
01:04:30 -To byste musela dokázat.
-Klidně.
01:04:33 Byli jednou dva úředníci, nějakej Kváček a Žáček.
01:04:38 Kváček si všiml, že jejich šéf vždycky ve středu
01:04:42 kolem poledne na dvě hodinky zmizí z kanceláře.
01:04:45 Jakmile přišla středa, tak Kváček povídá Žáčkovi:
01:04:49 Hele, šéf je pryč, zdrhnem taky. Žáček se nenechal dvakrát pobízet,
01:04:53 tiše se vrátil domů, a najednou slyší z ložnice hlasy.
01:04:59 Nepozorovaně tam nakoukne a vidí svýho šéfa se svojí ženou.
01:05:03 Tak zase nepozorovaně vycouval,
01:05:05 cestou si dal tři rumy a vrátil se do kanceláře.
01:05:08 Za tejden byla zase středa, zase poledne.
01:05:12 A Kváček povídá Žáčkovi: Hele, jdeme.
01:05:15 Já nikam nejdu, já se bojím, povídá Žáček.
01:05:18 Člověče, minulej tejden mě málem načapal starej.
01:05:32 Doufám, že si nemyslíte, že mě přesvědčíte jednou historkou.
01:05:37 Já mám takovejch historek kupy,
01:05:39 ale teď nemám chuť je vyprávět, protože teď...
01:05:43 Moment... Já slyším kroky.
01:05:45 Jistě, abyste neslyšela. To jsou Kroky Františka Janečka,
01:05:49 neklamný důkaz, že přichází Michal David.
01:05:53 -Okamžik, prosím, zůstaňte tady!
-A proč?
01:05:56 Měli jste tu být čtyři a půl minuty.
01:05:59 Byli jste tu tři minuty a dvacet sekund.
01:06:02 -Asi jsme to řekli rychlejc.
-Tak jsme tomu dali větší spád, no!
01:06:06 Podívejte se, tohle není holubník.
01:06:09 Vaše povinnost je být tady čtyři a půl minuty.
01:06:12 Konkrétně ještě minutu a deset vteřin,
01:06:14 tak do toho, chutě do díla!
01:06:16 Ale my jsme řekli všechno, co jsme měli říct.
01:06:19 Udělali jsme všechno, co jsme udělat měli.
01:06:22 Uvedli jsme Michala Davida, tak co bychom tady ještě dělali?
01:06:26 Pro mě za mě tu nedělejte nic,
01:06:28 ale budete tu do konce předepsané doby.
01:06:30 A pozor, mám oči na stopkách!
01:06:44 Tak tady tu chvilku budem, co se dá dělat?
01:06:48 Co budeme dělat, to nevím...
01:06:53 Hele, ale příště budeme mluvit pomalu.
01:06:57 No jistě, budeme dělat větší pauzy, a je to!
01:07:01 Uděláme si taky svačinku...
01:07:03 Já si třeba někam brnknu. A budu mluvit dlouho...
01:07:07 -Já si zdřímnu.
-Jistě, lážo plážo.
01:07:11 To bysme se na to podívali, abysme tu dobu nevyužili!
01:07:14 -Když ne efektivně...
-...tak aspoň efektně.
01:07:19 Už!
01:07:45 PÍSEŇ
01:07:47 Zpívám, zpívám, zpívám v prázdném sále,
01:07:50 jak se dívám, vůbec nikdo nepřišel.
01:07:54 Dneska zpívám, i když bez plakátu,
01:07:57 pro svou dívku, kterou postrádám tu,
01:08:01 pro svou dívku, co bych jinak nenašel.
01:08:05 Pojď už, pojď jen dál, neukazuj záda,
01:08:08 já ti budu hrát písně co máš ráda.
01:08:12 Díváš se, díváš se oknem zvenku,
01:08:16 reflektory září, všechno beru na sebe,
01:08:19 dnešní koncert není na vstupenku,
01:08:23 dnešní koncert, ten hrajem jenom pro tebe.
01:08:27 Zítra už zase budou lístky v kase.
01:08:31 Pojď blíž, ty má malá,
01:08:35 není důvod, abys v koutě stála.
01:08:38 Pojď jen blíž, pojď si sednout,
01:08:42 závistí Kroky můžou klidně zblednout.
01:08:45 Bum bác, bum, to jen bubeník spad do tympánu,
01:08:49 bum bác, bum, neví, proč mám kytku v celofánu.
01:08:53 Báječná scéna, tak nádherně svícená.
01:09:18 Zpívám, zpívám, zpívám v prázdném sále,
01:09:22 jak se dívám, málem nikdo nepřišel,
01:09:25 dneska zpívám, i když bez plakátu,
01:09:29 pro mou dívku, která postává tu,
01:09:33 pro mou dívku, co bych jinak nenašel.
01:09:36 Pojď už, pojď jen blíž, neukazuj záda,
01:09:40 já ti budu hrát písně co máš ráda.
01:09:44 Díváš se, díváš se oknem zvenku,
01:09:47 kapelník se tváří jako že nic nevidí,
01:09:51 dnešní koncert není na vstupenku,
01:09:55 dnešní koncert, to je jen zkouška bez lidí.
01:09:59 Zítra už zase budou lístky v kase.
01:10:03 Pojď blíž, ty má malá,
01:10:06 já chtěl bych, aby ty ses na mě smála.
01:10:10 Pojď jen blíž, pojď si sednout,
01:10:14 závistí Kroky můžou klidně zblednout.
01:10:17 Bum bác, bum, to jen bubeník spad do tympánu,
01:10:21 bum bác, bum, už ví, proč mám kytku v celofánu.
01:10:25 Báječná scéna, je nádherně svícená.
01:10:32 Báječná scéna,
01:10:36 závistí Kroky můžou klidně zblednout.
01:10:39 Pojď jen blíž, ty má malá,
01:10:43 já chtěl bych, aby ty ses na mě smála.
01:10:46 Bum bác, bum, to jen bubeník spad do tympánu,
01:10:50 bum bác, bum, že jsem dal ti kytku v celofánu...
01:11:21 PÍSEŇ
01:11:23 Tátovi nesmím zkřížit krok,
01:11:26 pro něj jsem pouhej disko cvok,
01:11:29 pro mámu pořád jen dítě jsem.
01:11:35 Brácha, ten hlídá jen svůj džob,
01:11:38 stal se z něj velkej pán a snob.
01:11:42 Kdo jsem já, to nemaj ponětí.
01:11:48 Nemůžou znát mý nápady, ty pěkně v sejfu mám.
01:11:54 Jen tobě můžu vážně říct, jsem vítr hurikán.
01:11:59 Já chci žít nonstop, krásně a nonstop,
01:12:05 a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.
01:12:13 Nonstop, já chci žít nonstop,
01:12:18 a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.
01:12:29 Život je senza dívání, jenomže dá to koumání,
01:12:35 vymyslet, jak by se zmáknout dal.
01:12:42 Nejsem už dítě mejdanů,
01:12:45 teď jsem svůj, tím už zůstanu,
01:12:48 jenomže to právě jen ty víš.
01:12:54 Už nejsem dítě mejdanů, už nejsem módní hit,
01:13:01 láká mě vůně prima dnů a chci je nonstop žít.
01:13:05 Já chci žít nonstop, krásně a nonstop,
01:13:12 a s tím co přijde, mám chuť se rvát.
01:13:19 Nonstop, já chci žít nonstop,
01:13:24 a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.
01:13:32 Nonstop, já chci žít nonstop,
01:13:37 a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.
01:13:45 Nonstop, já chci žít nonstop,
01:13:50 a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.
01:17:32 Jsme v hledišti Hudebního divadla v Karlíně,
01:17:35 sledujete odtud čtyřicáté deváté Televarieté.
01:17:38 Za několik okamžiků se ozve znělka,
01:17:41 která oznámí, že je po něm.
01:17:44 Je to možný? Tohle jsem chtěl říct já!
01:17:47 Ten povědomej člověk za nás vlastně řek všechno.
01:17:50 My jsme tady najednou nějaký zbytečný.
01:17:53 Na druhý straně je ale příjemný, když někdo udělá něco za vás.
01:17:58 To je fajn, mít kamaráda, to je výborný.
01:18:01 Já měl jednou kamaráda, a ten mně zvětšil i rodinu.
01:18:05 -Jo?
-No, on byl fotograf.
01:18:08 Aha...
01:18:10 Víte, co napsal jeden anglický lékař v 18. století?
01:18:14 Máš-li dobrého přítele, máš víc než on.
01:18:18 To napsal anglický lékař? Že uměl takhle pěkně česky...
01:18:23 V osmnáctém století přece ovládal češtinu kdekdo.
01:18:26 -Jo?
-No.
01:18:27 Myslíte, že i naši novináři?
01:18:30 To je prima poznámka. Zase máte o pár kamarádů víc.
01:18:37 Co může být lepší, než mít kamarády a přátele?
01:18:42 Ať jsi kmet a nebo panic, bez přátel je život nanic.
01:18:55 Milí přátelé, přejeme vám hodně dobrých přátel.
01:19:00 Loučí se s vámi Jiřina Bohdalová...
01:19:02 A Vladimír Dvořák.
01:19:04 A taky náš kamarád Miloň Čepelka.
01:19:20 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Tento velký revuální pořad patřil po léta ke stálicím televizní obrazovky a zapsal se do zlatého fondu archivu televizní zábavy. Velký podíl na tom má jistě jeho dvojice moderátorů, Jiřina Bohdalová a Vladimír Dvořák, kteří Televarieté jedinečným způsobem uváděli a do každého dílu přinesli originální scénky, skeče a milý humor. V dnešním díle se můžete těšit na zábavný zápas moderátorů se záhadným vetřelcem Miloněm Čepelkou, na řadu populárních zpěváků a tanečníků z Československa i zahraničí i na psí drezuru. Je tedy jisté, že se u svých obrazovek budete opět skvěle bavit.
