Moravský kněz, signatář Charty 77, pečující o nemocné a vězně. Scénář a režie D. Smržová

František Lízna se narodil 11. července 1941 v Jevíčku. Tatínek, neústupný lidovec, byl brzy po převratu v roce 1948 zavřen. Když František pracoval jako ošetřovatel v ústavu pro mentálně postižené na Velehradě, setkal se s jezuity. Právě zde objevil svou touhu sloužit bližním a Bohu a roku 1968 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Vystudoval teologickou fakultu, ovšem hned po primiční mši mu komunisté odebrali povolení ke kněžské službě. Pracoval tedy dál jako sociální pracovník. V roce 1977 patřil mezi první signatáře Charty 77. Celkem byl pětkrát vězněn, také za šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních. Po 17. listopadu 1989 se stal rektorem kostela „u jezuitů“ v Brně, kde působil do roku 1995. Staral se o nemocné, o Romy – ze solidarity si dal do občanského průkazu zapsat romskou národnost, vězně a bezdomovce (tzv. sociální apoštolát). Poté požádal o přeložení na Mírov. V roce 2001 bylo Františku Líznovi prezidentem Václavem Havlem propůjčeno druhé nejvyšší státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Za svou práci ve vězeňství obdržel v roce 2003 Cenu Františka Kriegla, udělovanou Nadací Charty 77. Roku 2013 mu řád milosrdných bratří udělil Cenu Celestýna Opitze za péči o nemocné a potřebné. Roku 2017 se stal laureátem Ceny Paměti národa, kterou každoročně uděluje společnost Post Bellum.

* 11. 7. 1941


Stopáž16 minut
Rok výroby 2018
 P ST AD HD
ŽánrDokument