Příběh sester Beatrice a Evangeliny Eliottových a jednoho uskutečněného snu. Britský seriál (1991). Hrají: S. Gonetová, L. Lombardová, B. Jeffordová, A. Gillett, P. Birch a další. Scénář D. Cooková. Režie A. Kirby
00:00:03 ČESKÁ TELEVIZE UVÁDÍ BRITSKÝ SERIÁL
00:00:20 SALON ELIOTT
00:00:27 8. ČÁST
00:00:35 -Dílová sukně.
-Jarní kostýmy. Originální návrhy.
00:00:38 -Tak už jsme tady, Sáro.
00:00:41 Jsem ráda, děvčata, vy to jistě chápete,
00:00:44 že model z naší dílny se zúčastní královské svatby.
00:00:47 Chcete si kostým ještě zkusit?
-Ne, to by bylo zbytečné.
00:00:50 Ráda bych si ho dnes odnesla.
00:00:53 -Jistě, Madge, zabal paní Whiteové kostým, prosím.
00:00:56 -Obdivuji váš smysl pro barvy.
-Děkuju.
00:00:58 -Takové kostýmy jsem ještě na nikom neviděla.
00:01:01 -Snažíme se neustále o osobitý styl
-A úspěšně jste ho prosadily
00:01:05 Tohle se dá nosit i na odpoledne.
00:01:08 Mou jedinou radosti je divadlo a manželovou dostihy.
00:01:11 Mě dostihy nepřitahují, sedat na tribunách, kde to táhne,
00:01:14 a pozorovat pády z koní...
00:01:16 Nastydnout se můžu při mnohem zajímavější příležitosti!
00:01:19 -Tak si pořiďte pláštěnku nebo přehoz.
00:01:22 -A tenhle model v bílém.
-Ano, to je možné.
00:01:28 -Manžel je posedlý tenisem.
00:01:31 Ve Warmley je jiná barva nemyslitelná.
00:01:34 Bude to ale revoluce, když přijdu v modrém.
00:01:37 -Zajímáte se o ten model?
-Ještě odpolední šaty
00:01:40 a plážová pyžama de la touque. No a nemáte něco fantastického,
00:01:44 čím bych naprosto ohromila letos v Ascotu?
00:01:48 Ples královny Charlotty může ještě počkat.
00:01:52 Obléknete mě na celou sezonu?
00:01:56 -Ano.
00:02:06 -Promiň, miláčku. Čekáš jistě dlouho.
00:02:08 Zrovna tlouklo půl.
-Jak jsi dopadla? -Fajn.
00:02:13 Zdá se, že spokojenost byla oboustranná.
00:02:19 -Točila se mi hlava z takové objednávky.
00:02:22 Teď můžu uplatnit všechny návrhy.
00:02:24 Nemáš náhodou tušení, co znamená taková sezonní kolekce?
00:02:28 -Činži a mzdy, a to, co zbude, do banky.
00:02:31 -Počtářko!
-A stejně je prima!
00:02:34 Taková kamarádská.
-Nic ze sebe nedělá.
00:02:38 To se hned pozná nóbl ženská.
-Ó, promlouvá k nám hlas odbornice.
00:02:42 -Některé se chovají nemožně,
00:02:44 jako by ty jejich prachy byly všemocný.
00:02:47 Tyhle princezny už mi lezou z krku!
-My šijeme pro princezny?
00:02:54 -Občas to tak vypadá, Tilly. Stačí pozvánka ke dvoru.
00:02:59 -To je asi dobře zapsaná, když půjde na královskou svatbu.
00:03:02 -Týhle fajn ženský to docela přeju.
00:03:05 -Zákaznice nesmíme v žádném případě pomlouvat.
00:03:08 -Vždyť jsme nic zlýho neřekly.
-Myslím i jindy.
00:03:12 -Ó, tak od teďka už mlčíme, Bee.
00:03:25 -Na co zase myslíš?
00:03:30 -Na nic.
00:03:32 -Proč jsi tak pořád tajemná, ty zlá?
00:03:38 Řeklas už Beatrice o té Paříži?
-Ne, ještě ne. Snadné to nebude.
00:03:44 To poručnictví jí vlezlo do hlavy. Musím se dovolit.
00:03:50 -No tak se dovol.
-Jo, zkusím to.
00:03:57 Musíš počkat, těším se tam snad ještě víc než ty.
00:04:03 Všecko na světě má svůj čas. No ne?
00:04:09 -A ještě jsem vás doporučila Nancy. Nebude to veliká zátěž?
00:04:12 -Ale kdepak.
-Ty šaty se každému tak líbily.
00:04:16 -Jste moc hodná, děkuju.
-Není zač.
00:04:19 Takovýhle podnik vybudovat z ničeho, to klobouk dolů.
00:04:23 -Díky.-A jak se zdá, život se s vámi nemazlil.
00:04:26 -No, s kým se mazlil?
-Jste obdivuhodná.-Jen občas.
00:04:30 -Muž tvrdí, že takový podnik si žádá svoje.
00:04:34 Daly jste do něj všechno. Trochu utrpěl i váš soukromý život.
00:04:37 -Pan manžel je důlní inženýr?
00:04:40 -Ano, doly jsou pro něj životní štěstí.
00:04:43 Od rána do večera nemluví o jiném,
00:04:45 než jak jste hloubí štoly, nebo jak to navléct,
00:04:48 aby se tunely uprostřed setkaly.
00:04:50 -A váš pan manžel je nyní v Anglii?
-Právě se vrátil z Jižní Afriky.
00:04:53 A pořád nadává na počasí.
-Vždyť je přece pěkně.
00:04:57 -O to nejde, ve skutečnosti nerad chodí se mnou do společnosti.
00:05:01 -To snad není možné!
-On je co na srdci, to na jazyku.
00:05:05 Ohromně příjemný, tak jako vy.
00:05:10 -No tak? Co říkáš?
-Že to chce spoustu práce.
00:05:14 -To vím taky. Nevíš o někom, kdo by ten barák dal do pořádku?
00:05:19 -Možná že Hugo, až ho pustí ženský.
-Co je to s tebou?
00:05:23 -Nic. Je toho na mě moc. Šálek čaje jsem neviděla ani nepamatuju.
00:05:26 -No, svěř se pěkně bráškovi.
-Nevytahuj se na mě!
00:05:30 Toho jsem si užila tolik, až mi to leze krkem.
00:05:33 -Promiň.
-Dřu pro ten barák, jak můžu.
00:05:35 Sháním lidi, materiál
00:05:37 a pořád se někoho doprošuju o samozřejmosti.
00:05:41 Ten tlustej biskup pořád žvanil o mých křesťanských povinnostech,
00:05:45 o povznášející dobročinnosti, je to vůl!
00:05:49 -I barabizna je lepší než nic.
-Jo, to vím. Chce to opravit.
00:05:55 A na to nemám peníze, a to mě co nevidět sklátí do hrobu.
00:06:00 -Tak pojď.
-Neblázni, Jacku.
00:06:03 Nemůžu to tady opustit.
00:06:05 -Jo, a kdo si tu před chvílí stýskal po čaji?
00:06:08 Dobročinnost, na lačný žaludek se nedoporučuje.
00:06:14 -Ahoj
-Ahoj. Tak jak se měla?
00:06:19 -Krásně, veslovaly jsme z Henley do Taplow, a bylo hezky.
00:06:25 -Pár hodin na slunci a hned máš lepší barvu.
00:06:29 -Víš, možná za to může to rýnské.
-Kde jste byli?
00:06:34 -No, narazili jsme na hospůdku. To ti vadí?
00:06:38 -Myslíš tím pití nebo Sebastianovu společnost?
00:06:42 -Bee...
-Dělej, jak myslíš,
00:06:44 ale pamatuj si, že toho pána v lásce nemám.
00:06:47 -Nesmíš být tak zaujatá.
-V tom to není.
00:06:51 -Beatrice, asi víš, že Sebastian je pilot.
00:06:56 -Stokrát opakovaná informace se nezapomíná.
00:07:00 -Víš, on lítá hlavně do Paříže.
-No, ten se má.
00:07:06 -Ano.
00:07:09 Pořád říká, že kdybych měla někdy volný víkend, tak mě tam vezme.
00:07:14 -A co ty na to?
-Počkej, až co řekne sestra.
00:07:17 -Správně.
-Není to, jak myslíš, Bee.
00:07:20 Neprovedeme žádnou hloupost.
00:07:23 -Evie, tohle se dělá až po zásnubách.
00:07:26 -Zásnuby? Dej pokoj!
-Co tedy chceš?
00:07:31 -Když mě někdy vytáhne ven Hugo, znamená to, že jsme vážná známost?
00:07:37 -Nemůžeš chodit najednou s oběma.
00:07:40 -Takové chození nic neznamená, Bee. Oba jsou tak zábavní
00:07:44 a vysedávat doma se mi taky nechce, tak co?
00:07:51 Chtěla bych vidět Paříž.
-Já zrovna tak.
00:07:57 -Sedí vám to v průramcích?
-Perfektně.-Fajn. Malé strpení.
00:08:02 Já bych to jen odšpendlila.
-Klid, času je dost.
00:08:05 -Kdy se tu pan manžel zastaví?
-Každou chvilku.
00:08:09 Také může počkat, ne?
-Já bych to zkusila nastehovat.
00:08:13 -A kde trávíte léto.
-V Gloucesteru.
00:08:16 Manžel si aspoň odpočine. Zřejmě je to jediné místo,
00:08:19 kde zapomene na hloubení tunelu a štol.
00:08:22 Hlavně že jsou tam koně. Á, to jsou ty šaty na ples?
00:08:26 -Představte si, Evin přítel Hugo se zná
00:08:28 s výrobcem korálkových lustrů.
00:08:31 Dodali korálky a my máme čím zdobit.
00:08:34 -No to je nápad!
00:08:37 KLEPÁNÍ
00:08:43 -Kapitán White, mám u vás ženu.
-Račte dál.
00:08:46 -Dobrý den, pane kapitáne. Vaše paní ještě zkouší.
00:08:49 Tilly, uvědom laskavě paní Whiteovou.
00:08:53 Prosím, posaďte se.
00:08:58 -Miláčku, jsi vždycky tak přesný. Nesmíš se zlobit. Můžeme jít.
00:09:06 -Příští zkouška by mohla být čtrnáctého. Hodí se vám to?
00:09:09 -Prosím? Samozřejmě.
00:09:13 -Sbohem, paní Whiteová. Promiňte.
00:09:18 -Takže se uvidíme v 11, Evangeline.
00:09:24 -Těším se.
00:09:32 -Ahoj.
-Ahoj.
00:09:36 -Co je?
-Co by bylo?
00:09:38 -Stalo se ti něco?
-Nic moc. Nemám do čeho píchnout.
00:09:43 Asi už nejsem ve flóru. Zvítězila konkurence.
00:09:47 -Třeba se to ještě změní.
-Jo, třeba.
00:09:50 Hele, mně už fotky prostě lezou z krku.
00:09:54 -To dokážu pochopit.
-Co zase potřebuješ?
00:09:58 -Proč se mě takhle ptáš?
-Jinak bys tu nebyla.
00:10:02 -Máš jako vždycky pravdu.
00:10:06 Chybí mi 6 liber, 10 šilinků, 6 pencí.
00:10:11 -To je asi fór!
-Kdepak.
00:10:14 -Smím vědět na co?
-Na záchody,
00:10:17 a to jeden pro pány a jeden pro dámy,
00:10:19 a rezervoár, aby se dalo splachovat.
00:10:22 -Pen, já ti ale nepomůžu.
-Blbost!
00:10:24 -Sekretářku jsem už vyhodil, nemám na ni, jsem na dně.
00:10:28 -Páni! Tak tohle vyprávěj Armádě spásy, ale ne mně!
00:10:34 Vždyť máš ateliér a byt, kde jen spíš!
00:10:37 Tady, všude, drahej nábytek.
00:10:40 Topíš si, svítíš a jíš třikrát denně!
00:10:43 Když dáš šest liber, odepřeš si párkrát šampus!
00:10:46 Tak neskuhrej!
-Uklidni se, sestřičko!
00:10:49 Co je s tebou?
-Taky mi všechno leze z krku!
00:10:53 Když po někom chci prachy, tak mi řekne, že nemá.
00:10:57 A já pořád žebrám, sháním peníze na primitivní vybavení.
00:11:04 Nemohl bys aspoň dát na ty dva záchody?
00:11:09 -No asi jo. Pro klid v rodině.
00:11:13 6 liber, viď?
-10 šilinků a šest pencí.
00:11:19 -Neplač, Bee. Nemůžu ti pomoct?
00:11:23 -Evie, ty jsi ho nepoznala.
-Koho?
00:11:28 -Kapitána Whitea.
00:11:31 Je to Philip.
-Snad ne tvůj Philip?
00:11:38 Ten, co sis ho chtěla vzít?
-Jo, vzali bychom se, nebýt otce.
00:11:43 -Proč jste se rozešli?
00:11:45 -Protože jsem se s ním nesměla už scházet.
00:11:48 Copak se nepamatuješ na ty věčné hádky?
00:11:51 -Tenkrát jsem byla malá. Proč nechtěl, aby sis ho vzala?
00:11:55 -To nevím. Už jsem ho neviděla.
00:12:00 Sliboval, že bude psát, a neozval se.
00:12:10 -Bylas moc zamilovaná?
-Jediný mužský v mém životě.
00:12:17 Evie, my jsme spolu už... chápeš?
00:12:23 Já jsem si totiž myslela, že se brzy vezmeme.
00:12:26 -Bee, přestaň. Pššš...
00:12:29 -Já jsem si myslela, Evie, že mě to přebolelo.
00:12:38 -Jacku...-Jen pojď dál.
-Á, tvůj další mistrovský kousek?
00:12:44 -Jo, já jsem mistr a film je na kousky.
00:12:47 -O čem to bude?
00:12:49 -O bláznivý holce, která se otráví z nešťastný lásky.
00:12:52 -Zato neotráví miliony filmových diváků. Snad.
00:12:55 -Já jsem už otrávený, pro dnešek jsem s ní skoncoval.
00:12:59 S naším cynizmem, Hugo, vycházíme pomalu, ale jistě z módy.
00:13:02 -To, co nejvíce obdivuju na Evangeline Eliottové,
00:13:05 je naprostá absence životního cynizmu.
00:13:07 -A její půvaby už neobdivuješ?
-To nevylučuji.
00:13:11 Kvůli tomu jsem tady. Napadlo mě, že bychom mohli přijít chodbu
00:13:15 a zdvořile pozvat vážené dámy, aby s námi laskavě povečeřeli.
00:13:18 -V tom se mnou nepočítej, kamaráde.
00:13:20 Kdyby ses chtěl se mnou napít, jsem k službám.
00:13:23 -Ty se jich bojíš?
-Mám prázdnou kapsu.
00:13:25 Vyplatil jsem své sekretářce slušné odstupné
00:13:27 a investoval jsem do splachovacího zařízení s příslušenstvím.
00:13:30 -To přece máš.
00:13:32 -Já ano, vrh jsem se na dobročinnost.
00:13:35 -Jacku, Jacku, dobročinností své hříchy neodčiníš.
00:13:38 Na tu se vrhni, až na ni budeš mít věk.
00:13:40 -Že jsem plonk, mi nevadí,
00:13:43 dokážu snést i tvou zhýralou filozofii.
00:13:46 Ale hrozné je, že jsme doposud střízliví.
00:13:55 -Evie, zeptala ses už Beatrice?
-Jednou. Jen jsem se zmínila.
00:14:00 -No a?
-A... neřekla nic. Nic určitého.
00:14:07 Tebe to dopálilo? Co jí chceš vyčítat?
00:14:12 Plánovali jsme si s Bee společný výlet do Paříže,
00:14:15 hned jak nám zemřel otec.
00:14:18 I když je přemluvím, nebude jí to jedno,
00:14:20 že tam jedu bez ní.
-Jo...
00:14:23 -Co ti zas vadí?
-Nic.
00:14:27 Jen se mi zdá, že to jsou všecko výmluvy.
00:14:30 -Ale nejsou.
00:14:35 Já s tebou vážně chci jet.
-Všecko jsem zařídil, Evie.
00:14:40 Máš rezervované místo a hotel.
00:14:46 -Víš, teď to nejde, Sebastiane.
00:14:51 Bee na to teď není dobře...
-Co mi je sakra do Beatrice?
00:14:56 Jde mi o tebe. Ať tě pustí, nebo ne...
00:15:02 Buď už jednou samostatná! Oč jde?
00:15:08 -Já už teda půjdu. Neměla bych ještě zamést dílnu?
00:15:11 -Ne, ne, já už to dometu, děkuju. KLEPÁNÍ
00:15:14 -Zase někdo klepe.
00:15:20 -Kapitán White.
-Pan kapitán White.
00:15:25 -Cože?
-Nevím, co chce.
00:15:28 -No tak ho snad uveď, Madge.
-Do dílny?
00:15:32 -Aspoň uvidí, jak to tu chodí.
00:15:48 -Ahoj, Beatrice.
00:15:53 -Račte, prosím.
00:15:55 -A jako vždycky zas nevím, na čem jsem.
00:15:58 -Na čaji přece.
00:16:02 -Jak dlouho mě chceš ještě trápit?
-To už neříkej.
00:16:07 Když se něco pořád opakuje, tak...
-Nezlob se, jsem zřejmě nudný.
00:16:11 -Sebastiane, nekažme si hezký večer.
00:16:15 Kam půjdeme teď?
-Co kdybychom šli ke mně?
00:16:21 Můžeme se tam pak navečeřet.
00:16:25 -Ale večeřet se dá i jinde, Sebastiane.
00:16:29 -Jak chceš.
00:16:32 Nezáleží na tom, co budeme dělat, ale hlavně když budu pořád s tebou.
00:16:36 -Změň téma.
-A proč?
00:16:40 -Pořád všecko dramatizuješ.
-Protože mě provokuješ.
00:16:47 -Víš co? Ještě jsme spolu nikdy nebyli tancovat.
00:16:51 Naučím tě twinkel, pojď.
00:16:59 Tak pojď.
00:17:08 -Špatně jsem se vyjádřil. Nejde o to, že jsi mě urazila.
00:17:11 Zklamala jsi mě.
-Já? To snad ne.
00:17:13 -Já myslel, že mě máš ráda.
00:17:16 Že dokážeš otci vzdorovat, pokud ti na nás záleží.
00:17:19 -Phile, mě ale na nás záleželo.
-Proč jsi mi nikdy neodepsala?
00:17:22 -A psals někdy?
-Já že nepsal?
00:17:29 Beatrice, já jsem ti psal pravidelně, a tys neodpovídala.
00:17:33 Když jsem měnil adresu, vždycky jsem ti dal vědět.
00:17:38 Tys ty dopisy nedostala?
00:17:41 Nezlob se, prosím tě, ale to jsem nemohl tušit.
00:17:44 -Ani nevíš, jak mi bylo. když jsem čekala
00:17:47 a pořád se vyptávala, jestli mi přišla pošta.
00:17:51 A měla jsem vždycky slzy v očích, protože tys mi nepsal.
00:17:55 Otec se tvářil jako sfinga. Někdy dokonce byl i soucitný.
00:18:02 A vždycky jen tak řekl: Zapomeň na něj, Beatrice.
00:18:06 Nestojí za to. Já tě varoval.
00:18:11 On ty dopisy pálil.
00:18:14 Myslela jsem, že to je tvá vina. Já ho za to tak nenávidím.
00:18:36 Já jsem hrozná. Chovám se úplně nemožně.
00:18:40 -Chceš, abych odešel?
-Ne. Už jsem v pořádku.
00:18:47 Philipe, žes mě nenáviděl?
-Zpočátku ano.
00:18:51 Byl jsem v Africe jenom kvůli tobě. Nemohl jsem na tebe zapomenout.
00:18:56 Občas mě napadlo, že mě někdo chce vymazat z tvého života.
00:19:00 -Nebyl jsi tak daleko od pravdy.
00:19:06 A co Sára?
-Tu jsem potkal rok nato.
00:19:13 Pracoval jsem na vládním projektu a musel jsem služebně do Londýna.
00:19:17 Poznali jsme se na jakési recepci. Byla moc milá a já opuštěný.
00:19:23 -A okamžitě ses zamiloval.
-Ano.
00:19:29 A moc.
00:19:32 Byla hezká, chytrá a vtipná.
00:19:39 Převyšovala všechny, co tam byly.
00:19:42 -Velká láska?
-A trvalá.-Jistě.
00:19:47 Jsem ráda, Philipe. Mně byla Sára od začátku sympatická
00:19:53 Moc ti ji přeju.
00:19:57 -Děkuju.
00:20:00 -Uvidíme se u Bílého koně za půl hodiny.
00:20:04 O mou společnost ti zřejmě tak nejde, Hugo.
00:20:09 Dámy s sebou samozřejmě přivedu.
00:20:13 Tak ahoj.
00:20:16 -A dál se už nic nestalo.
00:20:19 Starala jsem se o tatínka, o Evie, o domácnost.
00:20:23 Na to, abych se s někým seznámila, mi už prostě nezbyl čas.
00:20:29 Jedno mě mrzí. Nikdy jsem na otce nevzpomínala s láskou.
00:20:34 On mě také neměl rád. Ale nebyla to nenávist.
00:20:42 Až do dneška. Je to hrozné pomyšlení, Philipe.
00:20:47 Že láska vyvolává nenávist. To je nesmysl, že?
00:20:53 -Ale to se stává.
-Poslyš, Beatrice, nechceš...
00:20:56 -Co je?
-No... jen jsem...
00:21:00 Napadlo mě, že byste možná měly s Evie chuť na skleničku vína?
00:21:04 -Až jindy.
-Ne... Nezlobíš se, doufám?
00:21:09 Dobrou noc
-Dobrou noc.
00:21:12 -Asi bych měl už také odejít.
-Ano.
00:21:17 Philipe, řekl jsi Sáře, kam půjdeš?
00:21:20 -Ano, řekl jsem, že tu vyrovnám účet cestou do klubu.
00:21:23 -Tos právě udělal.
-Já myslel finance.
00:21:28 -Tak mi vystavíš šek, že?
00:21:36 Tak tady je podrobné vyúčtování.
00:21:42 -Uvidím tě ještě?
-Cože?
00:21:46 -Myslím, že si pořád máme co říci.
00:21:51 -Philipe, ty nemáš rozum.
-Prosím.
00:21:55 -Ano. Snad někdy.
00:22:02 -Nech mi vzkaz v klubu, ano?
00:22:09 -Děkuju.
00:22:22 HRA NA KLAVÍR
00:22:27 -Má snad právo pozvat si pánskou návštěvu.
00:22:30 -To jí neupírám. Jenomže mě to u Bee dost překvapilo
00:22:34 -Přej a bude ti přáno, milánku.
00:22:36 Ale že ji budeš umravňovat zrovna ty?
00:22:38 -Nebuď směšněj.
-Proč?
00:22:40 Já na Evie nežárlím, ta si určitě nevyšla sama,
00:22:43 a nevedu zbytečný řeči.
00:22:45 -Nedal jsem ti zatím šanci.
-Nesmysl.
00:22:48 Je svobodná, ať si běhá, kde chce. Nemá ke mně žádné závazky.
00:22:51 A tohle respektujeme oboustranně.
00:22:53 -Tím chceš přesvědčit mě, nebo sebe?
00:22:56 -Nikoho, o to nejde.
-Děkuju.-Prosím, pane.
00:23:01 -Ale mám o Evie strach, ty její naivní představy!
00:23:06 Kdyby se dostala do špatné společnosti...
00:23:09 -Tvojí?-Ne, ale...
-Á, co to na mě hraješ?
00:23:12 Ty na ni prachsprostě žárlíš!
-A to se nesmí?
00:23:15 -A co by ne? A příště mluv na rovinu.
00:23:18 A pořád sakra před ní neveď ty zasvěcený řeči o umění.
00:23:21 Přestaň ji poučovat. Je mi jasný, starče,
00:23:24 že tím na ní chceš udělat dojem, jenže to dlouho nevydrží.
00:23:27 -Jenže mně jde hlavně o Evie.
-To jsem rád.
00:23:30 V opačném případě bych tě roztrhl jako hada.
00:23:57 Tentokrát jsem zaklepal, abych vás nevyrušil.
00:24:00 -Tady můžeš vyrušovat už jedině od práce.
00:24:03 -Všim jsem si, že se tu svítí. Co kdyby se ti něco stalo?
00:24:06 Sem přece může vlézt kdokoliv.
-Jako teď ty třeba.
00:24:09 -Beatrice, bál jsem se o tebe.
-Ne, nebál.
00:24:13 Ty ses jen přišel přesvědčit, jestli tu mám ještě návštěvu.
00:24:17 No tak koukni se do dílny. jestli tam není, nahlídni pod stůl.
00:24:20 -Nebuď trapná.
00:24:22 -Já jsem se nikdy nestarala, kdo u tebe je.
00:24:25 Nikomu se nebudu zodpovídat. A tobě už vůbec ne!
00:24:27 -Ale to bych ani nechtěl.
-Tak proč jsi přišel?
00:24:31 -Protože když je noc a ty svítíš a máš otevřeno...
00:24:34 -Blázníš?
-Copak, půlnoční seance?
00:24:38 -Taky se vracíš domů!
-Půlnoc bude za čtvrt hodiny.
00:24:42 -To nemá cenu. Ta už jiná nebude.
00:24:46 -Evie, kde jsi byla?
00:24:48 -Ty to moc dobře víš, tak mě nevyslýchej.
00:24:51 -Kdo tě vyslýchá? Nevím, kde couráš?
00:24:54 Copak se takhle chová slušné děvče?
00:24:57 Tobě je jedno, že si zkazíš pověst?
-Jedno mi to není, Bee.
00:25:02 Jinak bych se nevracela o půlnoci, ale přišla bych až ráno.
00:25:07 Nevím, co se ti stalo.
00:25:09 Mám prostě pocit, že se mi nechceš svěřit.
00:25:12 A vztek si, prosím tě, nevylévej na mně.
00:25:24 -Ten šek kapitána Whitea mám vybrat v bance?
00:25:27 -Myslím, že ještě nezaplatil.
00:25:29 -Přece tuhle večer říkal, že přišel vyrovnat účty.
00:25:33 -Bee?
-Ano?
00:25:35 -Nechal vám tu tenkrát pan kapitán svůj šek?
00:25:38 -Je v zásuvce, jako vždycky.
00:25:43 -Buď tak hodná.
-Fajn. Tak já jdu.
00:25:47 -To bys nikdy neřekla.
-No, myslím, že ne.
00:25:49 -Představ si, že mě pozvala teta Lydia.
00:25:52 -Teta Lydia?
00:25:54 -Prý bude moc ráda, když večer přijdu na sklenku.
00:25:57 -Beze mě?
-Ty přece nemáš čas.
00:26:00 -A ty si ho jistě uděláš.
-Pročpak ne?
00:26:04 Copak jsme se spolu pohněvaly?
-Měníš názor?
00:26:09 -Donekonečna se mračit nemůžu.
00:26:13 -Neumíš si ani představit, jak povznášející je to pocit,
00:26:18 když někdy uděláš dobrý skutek, a on se ti zúročí.
00:26:24 -Ano?
00:26:26 -Spousta mých přítelkyň už u vás šije a nemohou si vás vynachválit.
00:26:31 -No, člověk dělá, co může.
-Ale samy na to nestačíte, že?
00:26:36 Máte nové síly?
-To ano, a skvělou dílovedoucí.
00:26:41 Je to poklad.
-Takže ti, Beatrice,
00:26:44 snad mohu už prozradit hlavní důvod našeho setkání.
00:26:48 -Ano?
00:26:51 -Právě jsem dokončila pravidelnou čistku ve svém šatníku a mám pocit,
00:26:55 že by se odložených věcí mohlo využít.
00:26:58 -K čemu?
-Třeba pro tvoje švadlenky.
00:27:01 Ty mi budou vděčné za tak přepychové oblečení.
00:27:05 -To je sice hezké, teto Lydie,
00:27:08 ale přepychové oblečení si mohou ušít.
00:27:13 Tou nabídkou bych je asi vyvedla z míry.
00:27:16 -Ach tak. Jsem zřejmě netaktní.
00:27:20 -Zkus to nabídnout Penelope Maddoxové a její misii.
00:27:23 -Misii?
00:27:25 -Ano, teď budují útulek pro bezdomovce v East Endu.
00:27:29 -To není špatný nápad.
00:27:37 -Ahoj, jdu pozdě, viď?
-No a co?
00:27:40 -Potkali jsme pár známých na koncertě a Hugo je pozval.
00:27:43 Měla jsem zavolat, že?
-To nevadí.
00:27:46 -Nezlobíš se?
-Ne, byla jsi s Hugem. Není důvod.
00:27:52 -O Huga nejde. Jak ses měla u tety Lydie?
00:27:57 -Je mi jí líto.
00:28:01 Od té doby, co měl Arthur ten soud, je opuštěná.
00:28:06 A u nás asi vidí pootevřená vrátka do bývalého života.
00:28:13 -Problém je, že i u ní jsou vrátka do bývalého života.
00:28:17 Kam se nehodlám vracet.
00:28:19 -Copak nemáš ani špetku velkorysosti?
00:28:21 -Jako ty, když jde o Paříž.
-O Paříž?
00:28:25 -Nedávno jsem ti přece řekla, že mi Sebastian nabídl cestu do Paříže.
00:28:29 -Tos myslela vážně?
-Ano, naprosto.
00:28:32 -To mi ani neříkej, Evie, to není možné.
00:28:35 -Bee, já...-Když je holka neprovdaná a neplnoletá,
00:28:38 tak nemůže jet do Paříže v pánské společnosti.
00:28:41 Takhle se chovají jen poběhlice.
00:28:44 -Aha, a když stejně neprovdaná dáma středních let
00:28:47 sedá se ženatým pánem sama v dílně, to je v pořádku?
00:28:51 -Evie, nebuď sprostá!
-Už toho mám dost!
00:28:54 Chceš svý neštěstí svalovat na mě? Tys doplatila na otcovy problémy.
00:29:00 Jenže já nebudu trpět za tvoje.
-Běž radši pryč!
00:29:06 -Dobrou noc.
00:29:21 -Vy jste velmi hodná dáma. A toho šatstva, co jste nám dala!
00:29:25 -Víte, když jsem se zeptala lady Bainbrookové,
00:29:29 tak mi řekla, že máte zájem o kuchyňské nádobí.
00:29:32 -No, to bych taky řekla. Tak pojďte laskavě dál. Opatrně.
00:29:38 -Lady Eliottová, už zase nějaký dárek?
00:29:42 -Hrnky!
-Jste strašně hodná.
00:29:45 -Člověk dělá, co může.
00:29:47 Kdybyste ještě něco potřebovali, stačí jediné slovo.
00:29:51 -No, to snad vidíte.
-No, jestli máte čas?
00:29:55 -No, myslím že dnes jsem volná.
-To je skvělé.
00:30:00 Dostali jsme totiž sporák do kuchyně,
00:30:03 musí se vyčistit a naleštit a vydrhnout všechna rez.
00:30:06 A pak se na něm budou tyhle vaše hrnce vyjímat, co?
00:30:23 -Chceš tím říct, že kvůli té hádce dnes večeříme sami?
00:30:28 -Bohužel ano. Od té doby spolu nemluvíme.
00:30:33 Nechce mi dovolit ten výlet do Paříže.
00:30:36 A když jsem se ozvala, taks měl slyšet, jak vyváděla.
00:30:41 -Teď se neomaleně zeptám, pokusila ses aspoň o omluvu?
00:30:46 -Samozřejmě.
00:30:52 Proč se na mě takhle díváš?
00:30:55 -Když ses omlouvala, bylo to proto,
00:30:58 aby tě sestra pustila do Paříže, nebo tě mrzelo,
00:31:02 že ses zachovala jako trucovitá holčička?
00:31:08 -Teď jsi mě zaskočil.
00:31:17 Trucovala jsem. Tolik bych chtěla někdy vidět Paříž
00:31:22 -Ty a Beatrice jste obchodní partnerky,
00:31:25 a v tom jdou úspory stranou.
00:31:28 Teď se spolu usmíříte, a já zatím promyslím to ostatní.
00:31:33 Od toho přece kmotři jsou.
00:31:39 KLEPÁNÍ
-Jen pojď.
00:31:47 -Ahoj, dovolíš?
00:31:57 -Jak ses měla?
-Fajn, Desmondovi jsi chyběla.
00:32:05 Mě to taky mrzelo. Bee, takhle už to dál nejde.
00:32:12 Chovala jsem se tehdy nemožně.
00:32:16 Já vím, že se to nedá napravit.
00:32:23 Prosím tě, odpusť.
00:32:27 Víš, ty jsi ta poslední, které bych chtěla ublížit.
00:32:35 -Evie, nepopotahuj, máš kapesník.
-Nemám ho.
00:32:51 Odpustíš mi?
-To víš.
00:32:54 -Moc děkuju. Chápu, jak ti bylo, ale já jsem to řekla ze zlosti.
00:33:00 -Já jsem přece na tebe taky vyjela.
00:33:04 -Naštvala jsem se, že Madge věděla o tom jeho šeku.
00:33:10 -A já ti záviděla ten výlet do Paříže.
00:33:14 To je ještě horší.
00:33:18 Evie, tenkrát večer, když tu byl Philip, se nic nestalo.
00:33:21 -To mě nezajímá, to je jenom vaše záležitost.
00:33:24 -A nejen naše, protože Philip... není volný.
00:33:34 Teď se ještě dohodneme na vhodné barvě
00:33:36 a můžeme skončit.
-Času je dost, Beatrice.
00:33:39 Philip na mě dnes nespěchá. Ne, dnes už ne.
00:33:42 -Ale když tu pan kapitán minule musel čekat.
00:33:46 -Na to si už zvykl. V poslední době mi to už ani nevyčítá.
00:33:50 -Opravdu?
-Je nějaký divný.
00:33:54 Věčně zamyšlený, pořádně nepromluví.
00:33:57 Snad přemýšlí o nějakém složitém problému.
00:34:02 -Při jeho zaměstnání není divu.
-Třeba.
00:34:06 Obvykle se mi svěří, co ho tíží a trápí.
00:34:09 Ano, je to nezvyklé. Asi se mu začalo stýskat po Africe.
00:34:17 Co myslíte?
-Po Africe?-Po Pipovi.
00:34:25 -Ale ano, určitě se mu po Africe zastesklo.
00:34:29 -Aha, ano.
00:34:32 -Třeba tu půjčku ani nebudete potřebovat,
00:34:35 ale vždycky je dobré mít něco takového v záloze.
00:34:39 -Nikdy nevíš, co se stane, Desmonde. Dík.
00:34:42 -A teď pověz, jestli ses už smířila se sestrou.
00:34:46 -Ano, byla jsem tehdy přepracovaná, a tak mi trochu ujela pusa.
00:34:52 Už jsme si to odpustily a zapomněly oboustranně.
00:34:57 -To je jen dobře.
00:35:00 Beatrice, Evie mi řekla,
00:35:03 že prý plánuje výlet do Paříže aeroplánem.
00:35:06 Počkej, napřed mě vyslechni. Mám jistý návrh.
00:35:11 Rose teď bydlí v Paříži.
-Tvoje Rose?
00:35:16 -Jejího muže přeložili na tamní vyslanectví.
00:35:19 Mají hezký byt hned vedle Faubourg Saint-Honoré.
00:35:22 -Ano?
-Kdyby Evie bydlela u nich,
00:35:27 tak jí ten výlet do Paříže snad dovolíš, ne?
00:35:32 -Rose nebude nic namítat?
-Ta bude jen ráda, že má společnost
00:35:36 a Evie získá doprovod.
00:35:39 -No, nezní to špatně.
-Zní to přímo slibně.
00:35:43 -Je snad jiné řešení?
-Beatrice, to se vždycky najde.
00:35:54 -Víš, jak se těším?
-Počkej, až tam budeš.
00:35:57 Touhle dobou je Paříž pohádková.
00:36:00 -Budu bydlet hned vedle Faubourg Saint-Honoré.
00:36:02 Víš, kde to je?
-Asi někde na pravém břehu?
00:36:06 -No, já vím jenom to, že budu mít všechny po ruce.
00:36:09 -Koho tím myslíš?
-Verche, Poiret, Vionnet, Caloser.
00:36:13 Každý, kdo za něco stojí, tam bydlí.
00:36:16 -Evie, ale v Paříži nejsou jen módní návrháři.
00:36:19 -Neříkej.
-Mondrian tam zrovna vystavuje.
00:36:23 Paula Klee potkáš na každém kroku. Když jdeš k Sacré-Cour
00:36:26 po Montmartru, stačí se rozhlédnout po chodnících.
00:36:30 Tam uvidíš věci. Abstraktní umění už tě nezajímá?
00:36:34 -Ale jo. Jenom nevím, jestli bude taky bavit Sebastiana.
00:36:39 -Tos mi neřekla, že jedete spolu.
-Já to neřekla?
00:36:43 Snad víš, že je pilot.
-No to ano, ale...
00:36:51 -Rezervoval mi jen místo ve svém letadle.
00:36:55 No a bydlím u Desmondovy dcery. Co je na tom špatného?
00:37:00 Možná že si spolu někam vyrazíme jako tady.
00:37:05 Vadí ti to?-Ale kdepak.
-Opravdu?
00:37:09 -Nebudeš chodit po galeriích pořád sama.
00:37:14 -Nežárlíš na Sebastiena?
-Ani ne. Kdy vlastně letíš?
00:37:19 -Už pozítří.
00:37:21 -Príma. Když mi řekneš kdy, tak tě odvezu. Chceš?
00:37:24 -Vážně?-Vážně. Copak takhle se chová žárlivec?
00:37:31 -Ani nevíte, jak jsem do spokojená. Odvedly jste to skvěle a včas.
00:37:35 -Děkuji. Tak to je vše.
-Počkal byste laskavě v autě?
00:37:41 -Tak... tohle je výraz mých díků.
-Děkuji.
00:37:46 -Teď je příliš brzy na zimní zakázku, že?
00:37:53 Nebo myslíte, že bych se měla obrátit na jiný módní salon?
00:37:57 Osobně bych nejraději zůstala u vás.
00:38:02 Vy asi máte zcela opačné mínění,
00:38:05 a tak nechci vám působit potíže a uvádět vás do rozpaků.
00:38:10 -Sáro... nemám už co říct.
00:38:16 -Philip je naprosto výjimečný, Beatrice.
00:38:21 A já mám štěstí, že jsem mu dokázala dát to, co potřebuje.
00:38:25 To vím, že se možná chovám pošetile, ale nejsem pokrytec.
00:38:31 A věděla jsem, že nejsem ta první, kterou kdy miloval.
00:38:35 Jen jsem netušila, kdo to byl.
00:38:39 On mi nic neřekl, Beatrice, opravdu ne.
00:38:43 Když se tady tehdy objevil, bylo hned všechno jasné.
00:38:49 -Nezlobte se...
00:38:52 -Nemohu se na vás zlobit za to, co jste nezavinila.
00:38:59 Zjišťovat vaše současné vztahy by bylo zbytečné,
00:39:03 cítíte-li k němu totéž, co já.
00:39:09 To vím.
00:39:12 Teď, když jsem vás poznala, bych ani nemohla mít za zlé,
00:39:16 kdyby na vás ještě myslel.
00:39:23 Nechci, aby to ovlivnilo naše přátelství.
00:39:29 Myslím i na něho. Na nás na všechny.
00:39:37 -Sáro, těším se už na podzim.
00:39:44 -To jsem ráda.
00:39:51 Děkuji.
00:39:57 -Ještě klobouk.
00:39:59 -Víš určitě, že to aeroplán všecko pobere?
00:40:02 -Nechám se překvapit.
-Hlavně nezapomeň pas a peníze.
00:40:05 -Jo, klid. Honem, Bee, už jedem.
-Už jdu. A nekřič na celou ulici.
00:40:11 -Cestovní horečka.
-Kdo říkal, že spěchá?
00:40:14 -Tak běž, ať nezmeškáš.
-Měj se dobře.
00:40:34 -Dobře dojeďte.
-Rozkaz!
00:40:53 -Haló! Dejte mi kapitána Philipa Whitea, prosím.
00:41:05 -Tohle je tvoje nejvyšší rychlost, jakou můžeš jet?
00:41:09 -No, můžu přidat.
-Ano, Hugo, to jsem chtěla.
00:41:20 -Nevím, co dělat. Prvně v životě. I když bylo už jasné,
00:41:25 že jsem tě ztratil a byl jsem nešťastný,
00:41:29 nikdy jsem nebyl bezradný.
00:41:35 Ať jsem si o tobě myslel cokoli, Beatrice, nikdy jsem nezapomněl.
00:41:42 I když se pak objevila Sára, bylo to úplně jiné, rozumíš?
00:41:47 Zkrátka, nebylas to ty.
00:41:56 A ty jsi na mě už zapomněla?
00:42:02 -Ne. Ani na chvíli.
00:42:28 -Proč nejde?
00:42:38 -Moc se nemrač, Evie.
00:42:41 Kdo chtěl pořád překonat rychlostní rekord?
00:42:44 -Jen jsem řekla,
00:42:46 jestli bychom nemohli jet trochu rychleji než šnek?
00:42:49 A ten křáp zatím vybouch.
-Tady nešlo o výbuch.
00:42:53 Pouze se vyvařila voda z nádoby, která se nazývá chladič.
00:42:56 -Já myslela, že v chladiči se voda jenom chladí.
00:42:59 -To ti vysvětlím potom.
00:43:02 -Když se vyvařila, nalej tam novou, chladič se zas ochladí a jedem!
00:43:07 -Nemůžu lít studenou vodu do vařícího chladiče.
00:43:10 Ty to nechápeš, ale jde o prostý fyzikální úkaz.
00:43:15 -Dík za poučení.
00:43:18 -Sára už o nás ví.
-Co?-Všecko.
00:43:23 Nejen to, co bylo, i co je teď.
00:43:28 -Kdo jí to řekl?
-Nikdo. Není slepá.
00:43:36 -Vztekala se? Plakala?
-Ani jedno, ani druhé.
00:43:41 To máš o ní tak špatné mínění?
-Nikoho si nevážím víc.
00:43:48 Ale přitom pořád... miluju tebe.
00:44:01 -Co to znamená, Pearci? Za dvě minuty startuješ.
00:44:04 -Jo, to vím, ale čekáme na jednoho pasažéra.
00:44:07 -To se mi snad zdá! Kdo je to? Význačná osobnost?
00:44:10 -Ano, tak trochu.
-Ó, je to snad král?
00:44:13 -To ne.
-Anebo pan premiér?
00:44:16 -Ne, ale přesto...
-V tom případě odlet za dvě minuty.
00:44:28 -No, řekla bych, Hugo, že pěšky tam budeme dřív.
00:44:31 -Jen klid, mám ve zvyku splnit to, co slíbím.
00:44:34 -Jo, ale kdy?
-To je Littlemeach, nebo Longmeach?
00:44:37 -Ach jo!
00:44:39 -Takže dvě minuty, konec a start!
-Prosím tě, Royi -Řekl jsem start!
00:44:43 -Ještě počkáme, určitě přijde.
00:44:45 -Jestli hned nenastartuješ, zastane tě Ian Logan.
00:44:48 A to už napořád!
00:45:06 -Neřekli jsme si pořád ještě to hlavní.
00:45:09 -Co?
00:45:13 -Sbohem.
00:45:20 Sbohem, Philipe.
00:45:34 Hodně štěstí.
00:47:17 -Nezlob se, Evie.
00:47:29 -Děkuju.
00:47:36 -Už se uklidnila?
-Jo, dík.
00:47:42 A ty?
-Já taky.
00:48:11 -Koukej, jak ty tvý korálky na světlé vyniknou, Tilly.
00:48:15 -Co tam máte?
-Paní Whiteovou v našich šatech.
00:48:18 S mojí výšivkou. On je fešák, sluší jim to spolu.
00:48:24 -Tilly, to si prohlédneš potom, teď běž otevřít.
00:48:27 Madge, slečna Bauseová přijede každou chvilku.
00:48:31 Dej do pořádku zkušebnu.
-Jo, už jdu.
00:48:33 -Ahoj, Evie.
-Ahoj.
00:48:36 -Máš teď čas?-Ovšem.
-Tilly, připrav šaty na zkoušku.
00:48:44 -Musím se ti omluvit za ten včerejšek.
00:48:47 -Nemusíš se omlouvat, do Paříže létá Sebastian přece pravidelně.
00:48:52 -A víš...
00:48:59 Ani netušíš, jak mě to mrzí.
-Copak?
00:49:09 Pilot Sebastian Pearce a dva cestující
00:49:12 při havárii letounu zahynuli.
00:49:15 Evie, vždyť jsi podruhé na světě.
-A to jenom díky mně.
00:49:20 -Nevím proč?
-Kdybych tě nezdržoval...
00:49:28 -Úmyslně?
-V tvém vlastním zájmu, Evie...
00:49:33 A bohužel trochu jsem zalhal, zabloudil jsem schválně
00:49:37 a úmyslně zavařil i chladič.
00:49:40 A vidíš, zachránil jsem ti tím život.
00:49:44 -Odejdi.-Co?
-Tak jdi pryč!
00:49:49 -Prosím tě, radši už jdi, Hugo.
00:49:54 PLÁČ
00:50:00 -Evie, já vím, jak ti je.
00:50:03 -Ale jdi.
00:50:06 Tys přece v té komedii měla prsty.
-Ne, počkej...
00:50:09 -Tys ho navedla!
00:50:14 Řekla jsi Hugovi, aby schválně zmeškal.
00:50:18 Bylo to tak, viď?
00:50:22 Skryté titulky: Miloš Kostner Česká televize 2021
Beatrice a Evageline Eliottovy se konečně dočkaly splnění svého snu a založily svůj vlastní módní salón. V konkurenci zavedených salónů slavných jmen se ovšem prosazují dost těžko. A zase jim pomohla náhoda, která hraje v našem životě tak velkou roli: přihrála jim velkou zakázku filmové hvězdy, která se před odjezdem do Hollywoodu potřebovala v šibeničním termínu obléci. A Salón Eliott mohl prokázat svou profesionalitu. Zato osobní život obou sester není zdaleka tak vyrovnaný. O Evangeline se ucházejí dva nápadníci – Sebastian a Jackův přítel Hugo. Sebastianovo dvoření ovšem starostlivá Beatrice nevidí příliš ráda.
