Ztracený na Sibiři /Lost in Siberia/

Film slavného ruského režiséra Alexandra Mitty /Sviť, sviť, má hvězdo/ Ztracený na Sibiři zachycuje případ, jakých by se v análech sovětské tajné služby KGB našlo požehnaně.

Jsme těsně po válce, na hranicích se SSSR. Andrej Miller, britský archeolog s pradávnými ruskými předky, právě získal povolení perského šacha k důležitým výzkumům na území dnešního Iránu. Radoval se z něho asi deset minut. To, co následovalo, se podobalo hrůzyplnému snu. Zajetí průzkumnickou hlídkou KGB, přeprava do Moskvy a kruté vyslýchání. V průběhu vyšetřování se sice zjistilo, že vlastně hledají jiného Millera, tím spíš však KGB potřebovala svůj přehmat skrýt. Andrej putoval do Lubljanky mezi odsouzené s nejtěžšími tresty. O tom, co tu prožil, se dá jenom vyprávět a i tak nemohou být slova tak drastická jako sama skutečnost. Fyzické i psychické utrpení, degradace lidské bytosti na základní instinkty, nemožnost úniku, nemoci, hlad, zima, agresivita a podlost. V sebevraždě Andrejovi zabrání mladý spoluvězeň a také díky jemu se vlastně Andrej jednoho dne skutečně vrátí do světa živých. Jeho život však už nikdy nebude jako dřív. Vzpomínky na malou osiřelou Lilku, na nezdařený pokus o útěk, na sebevraždu mladého přítele - básníka - po transportu na Kolymu -"odkud se už nikdy nikdo nevrátil", na beznadějnou lásku k mladé vdově po "nepříteli lidu", která přijela na Sibiř na návštěvu za svým mužem a zjistila, že už není koho navštívit, a tak zůstala v tom pekle jako lékařka....ale taky vzpomínky na špínu, děs , utrpení, krvavé vraždy a rvačky zdivočelých trestanců, to všechno už s tímto mužem - vědcem, který se narodil v civilizovaném světě, bude do smrti.

Film, který natočil Alexandr Mitta v anglické koprodukci, patří k nejotřesnějším, zároveň ale i nejsrozumitelnějším svědectvím, o jedné z nejtemnějších kapitol lidstva - Stalinových "pracovních táborech" na Sibiři.