Leningradští kovbojové dobývají Ameriku
Leningradští kovbojové na začátku filmu neprodukují hudbu v Leningradu, ale na dalekých a širých sibiřských pláních. Navzdory mistrně utvářeným kompozicím a grandiózní instrumentaci jejich hudba nikoho nezajímá, a nikdo za ni hlavně neplatí. Což nejvíce tíží manažera kapely Vladimira. Stačí jen nepatrné vnuknutí a celý cirkus jménem Leningradští kovbojové se přesouvá do Spojených států amerických. A to i s netradičním nákladem, který představuje zmrzlý basák Silu Seppälä, uložený v něčem, co připomíná kadibudku.
Filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (nar. 1957) je spolu se svým bratrem Mikou nejznámějším finským filmovým režisérem. Přízeň diváků si získal především parodiemi na „nejhorší rokenrolovou kapelu světa“, Leningradské kovboje. Jedinečný je svými portréty helsinské periferie, která je plná nedbalých, melancholických, ale hrdých rytířů pevných zásad. Ve svých snímcích vytváří vlastní obraz Finska, tak zvanou Akilandii, v níž se mísí reálná situace země s ideální představou lidské solidarity a pospolitosti. Pro jeho snímky se periferie stává centrem a namísto slov si vystačí s trefnými hláškami, z nichž čiší smysl pro lakonický humor.