Loučení s Karlem Krylem pohledem písničkáře a režiséra Vladimíra Merty, který dnes slaví 75. narozeniny (1994)
00:00:01 Karlíku!
00:00:06 Tak je to dobrý.
00:00:09 Pane Hrabal, kdybych se vás zeptal, co je Karel Kryl
00:00:13 jako květinka pro vás?
00:00:18 Jsou to ty krásný... bodláky, který jsem vždycky miloval.
00:00:24 Je to nádhera, ovšem můžete se o to popíchat - a to je Karel Kryl.
00:00:31 Jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,
00:00:36 myslíce na city, jež byly kdysi kdesi.
00:00:45 Jak víme, já i ty, nerozumíme si.
00:00:52 Já jeho hudbu znám už dlouho.
00:00:55 Bude vždycky spojena se vzpomínkami na určité historické situace,
00:00:59 na určitá období. Není nebezpečí, že by najednou zmizela.
00:01:06 To krásné je, že umění přežívá, i když umělec a tvůrce už nežije.
00:01:39 V rohu náměstí,
00:01:42 kousek od nádraží
00:01:45 pod černým baldachýnem, komínem vytvořeným.
00:01:50 Němá bolestí stála nad drenáží Madona s mrtvým synem umučeným.
00:02:01 Karel Kryl dneska, v den svýho pohřbu, to je 11. března,
00:02:04 měl hrát v Praze.
00:02:08 Kryl byl taky prorok.
00:02:10 A prorok musí být odvážný a musí počítat s tím,
00:02:12 že skončí zle.
00:02:14 Bude v dějepisu, děti se ho budou muset učit
00:02:16 a budou mít na něj vztek.
00:02:19 Nejsmutnější na tom celým je, že umřel nešťastný, smutný,
00:02:23 kdy už byl dole.
00:02:25 Hlavní příčina byla jeho nekonečná osamělost.
00:02:34 Karel Kryl věděl, že básník nesmí být opatrný a nesmí se bát.
00:02:39 Nebál se a nebyl opatrný.
00:02:43 Naprosto nesmiřitelně vyjadřovat diagnózu společnosti, to bylo to,
00:02:47 co udělá písničkáře silným a co odůvodnilo jejich existenci.
00:02:52 Protože se stanou lidma, kteří jenom po penězích.
00:02:55 A jedou jenom - já nemám nic proti penězům.
00:02:58 Ó, jak je příjemné míti peníze...
00:03:01 Ale Karel Kryl také věděl, že básník se může mýlit.
00:03:05 Já se necítím cizincem, oni ze mě dělají cizince
00:03:08 v mé vlastní zemi.
00:03:09 Moje vlastní země je Československo.
00:03:11 A mám takový pocit, že jestliže jsem zůstal Čechoslovákem 22 let
00:03:18 v exilu, nevzal jsem si žádné jiné občanství, tak považuju
00:03:23 za totální urážku ve chvíli, kdy mi někdo říká, že nesmím být
00:03:27 Slovákem a nesmím být Čechem. Nezlobte se, to je sprostý.
00:03:32 Mýlil se v tom, když se domníval, že ti, které tak nesmiřitelně
00:03:39 kritizuje v současné době, ho proto nemají rádi.
00:03:42 V tom se mýlil.
00:03:45 (NĚČÍ HLAS)Lžete!
00:03:49 Teď to zaklepu, raz dva tři, jsem rád, že se k tý moci,
00:03:53 jestli myslíš politickou moc, že se k ní nedostal.
00:04:01 Jsem na rockovém koncertu, protože jsem vždycky míval ve zvyku
00:04:04 na rockové koncerty chodit.
00:04:08 Počkejte chvíli, mé oči uviděly tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,
00:04:15 seržante, mávnou a budem zasvěceni. Morituri Te Salutant.
00:04:25 - ZPÍVAJÍ SLOVENSKOU HYMNU, DAV JÁSÁ -
00:04:35 Držím Masarykovu myšlenku republiky. Nedomnívám se,
00:04:38 že má někdo právo rozbít republiku, aniž by se zeptal lidu.
00:04:42 A to je mi úplně jedno, jestli se to někomu líbí nebo nelíbí.
00:04:45 Že nebylo zbytí? Ne, neexistuje v politice.
00:04:49 Karle, promiň, já si to myslím, že trošku zapškl za ten fakt,
00:04:53 že ho nikdo k tý moci nezval.
00:04:55 Že si ho nevzal jako poradce, nikdo nestál o jeho radu.
00:05:00 Lidi, kteří jsou takzvaně mocní.
00:05:05 On byl jakýsi mluvčí českého národa.
00:05:10 Prožil jsem s ním několik vánočních svátků v cizině, v klášteře.
00:05:17 I když prozpíval celou noc, já jsem řekl, Karle,
00:05:22 v 6 hodin mám bohoslužby, přišel. Třeba sám. Ostatní spali.
00:05:28 Ale on tam byl.
00:05:32 A tak jsem pozbyl anděla, on oknem uletěl my,
00:05:39 však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.
00:05:47 A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat,
00:05:54 aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, co mě čeká
00:06:06 a nemine,
00:06:09 co mě čeká
00:06:13 a nemine.
00:06:26 Já jsem si osobně Karla vážil především za to,
00:06:30 že své osobní pády nesváděl na své bezprostřední okolí.
00:06:36 Měl život složitý, i život osobní, ale dovedl si to přiznat,
00:06:43 protože se poměřoval s absolutnem, s absolutním měřítkem - s Bohem.
00:06:51 Jak je zvykem v pražských hospodách, když někdo umře,
00:06:56 tak se vždycky tam, kde seděl, postaví pivo.
00:07:03 A za hodinu se vyleje a zase se mu dá pivo.
00:07:09 Já jsem kdysi podepsal prohlášení do Rudého práva, a Karla Kryla
00:07:13 miluju právě proto, že řekl, co můžete čekat od Hrabala,
00:07:17 je to kurva! Podle mě je Hrabal kurva, proto to podepsal.
00:07:23 A já ho proto miluju, že už tenkrát mluvil pravdu. A dovolil si to říct
00:07:31 všem těm mně podobnejm.
00:07:35 Nezlob se, to je jedno, jestli pravice nebo levice krade.
00:07:38 Krade! To je to podstatné. A to je úkolem písničkáře.
00:07:41 Nikoli jestli je to levice, pravice, choulostivé,
00:07:44 nechoulostivé, hodné, nehodné. Mně je to jedno.
00:07:46 Někdo krade a je třeba říct, ten a onen krade,
00:07:49 tamhle ten znásilnil, tamhle ten vraždil, ten bere svobodu.
00:07:52 To je všechno.
00:07:54 Jedna vlastnost, česká, strašná, je boj za pravdu.
00:07:59 A Karel Kryl byl charakterní člověk!
00:08:02 Na rozdíl od těch, který se...
00:08:06 ...který se odvolávají na humanitu a lidská práva.
00:08:12 Karel Kryl teprve bude - on je, ale teprve ten jeho mýtus,
00:08:18 ten přijde...
00:08:22 Jel krajem divný kníže, a chrpy povadly,
00:08:28 když z prstů koval mříže a z paží zábradlí.
00:08:36 On z vlasů pletl dráty, měl kasematy z dlaní...
00:08:43 Kryl byl takový člověk, na kterého spousta lidí mohla
00:08:46 převést svoji vlastní zodpovědnosti za to, jak se společnost nevyvíjí
00:08:50 nebo co je v ní špatnýho.
00:08:52 Že je snadný mít člověka, který to za tebe řekne a vybojuje.
00:08:57 Za něj se dá schovat, říct, já poslouchám Kryla, to je skvělý.
00:09:01 Tím vlastně říkáš, já si myslím to samý.
00:09:04 Bez Kryla si všechny tyhle věci budou muset lidi dělat sami
00:09:09 a o to to budou mít těžší.
00:09:13 Karel byl takový chlapácký.
00:09:15 A když je někdo chlapácký, tak je pro ženy vždycky dráždivý.
00:09:22 To není moc chlapů na světě.
00:09:26 Karel jednou seděl a brečel, na tenise, naproti rádiu.
00:09:30 Já jsem říkal, Karle, neblázni, domů se dostanem,
00:09:33 budeš strašně slavnej, budou tam chodit tisíce lidí.
00:09:37 A Karel přestal brečet, utřel si ty slzy a říkal, neblázni,
00:09:40 ale potom už se nesejdem. Já nebudu mít čas.
00:10:57 - ZPÍVAJÍ KRYLOVY PÍSNIČKY -
00:11:44 Legenda...
00:11:47 ...vzniká ve chvíli, kdy je člověk vlastně mrtev.
00:11:51 Vzniká ve chvíli, kdy se stává jakýmsi klasikem,
00:11:55 aniž se o to přičinil.
00:12:04 Není nic horšího, než být sochou, na kterou kálej holubi,
00:12:08 a nemoci se tomu bránit.
00:12:11 Pak nezbývá, než tu legendu odbourat. Málokdo to umí?
00:12:16 Ale ve chvíli, kdy chci být živej, tak musím mít taky ty chyby.
00:12:22 Letí Jano, letí k zámku,
00:12:26 nedaleko Nových Zámků.
00:12:31 A potom pase holuby, na letisku Tri duby.
00:12:38 - PUBLIKUM TLESKÁ A VOLÁ: UMÍ! -
00:12:47 Nevím o nikom, kdo by podobně jako on nedomačkával struny,
00:12:51 manipuloval s publikem tak, jak to dělal Karel.
00:12:54 ...počkejte chvíli, mé oči uviděly tu strašně dávnou vteřinu
00:13:00 zapomnění, seržante, mávnou a budem zasvěceni.
00:13:05 Morituri Te Salutant...
00:13:22 Umělecké dílo?
00:13:24 Cha! Velká miniatura.
00:13:28 Giacomettiho socha - hodně vysoká.
00:13:32 Botticelliho Venuše.
00:13:34 Jako dílo? Já bych to zase vzal třeba jako nějakou symfonii,
00:13:39 nedokončenou.
00:13:42 Kytička?
00:13:43 Kytička ne, ale dvě rostliny. Je to chmel a tabák.
00:13:46 Já myslím, že bodlák.
00:13:48 -Trnky.
-Sněženka?
00:13:51 Trnitá slunečnice.
00:13:53 Já bych řekl, že čekanka snad.
00:13:55 Jídlo?
00:13:59 Českej guláš s italskejma těstovinama.
00:14:03 Prostý chléb, protože to je něco, co člověk vždycky má rád,
00:14:06 čeho se nepřejí a co je potřebné.
00:14:12 Za slovy slova jdou a nevydají větu,
00:14:16 pod tlící hromadou nedarovaných květů,
00:14:25 dekretů na byty a dýchaného smogu
00:14:32 mlčíme já i ty v dvojitém monologu.
00:14:37 Skryté titulky: Simona Sedmihorská Česká televize 2008
Předčasný odchod písničkáře Karla Kryla zarmoutil v roce 1994 velkou část národa. Jeho pohřbu v Břevnovském klášteře se zúčastnily významné osobnosti nejen z řad jeho hudebních souputníků. Mezi nimi byl i Vladimír Merta, významný představitel českého folku, jenž se rozhodl tuto událost zachytit objektivem a nechat účastníky upřímně zavzpomínat na jedinečnou osobnost, která již v době loučení byla legendou. Prostor dal také vlastní výpovědi Karla Kryla o porevoluční realitě a jeho písním, jež spontánně zněly i během samotné tryzny. Dokumentární snímek uvádíme u příležitosti 75. narozenin Vladimíra Merty (*20. 1. 1946), jenž se kromě hudební tvorby prosadil také jako dokumentarista a tvůrce animovaných filmů.
