Vracenky

Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepíše. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, "reakcionáře" Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství; otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového proletariátu, se snaží svá uličnictví zachraňovat modlením, ale marně. Snad to bude tím, že jednou prosí Boha, podruhé zase V. I. Lenina...

Vtipnou, poněkud hořkou komedii s nostalgickým názvem Vracenky (odvozeným od klukovské míčové hry, ve které se kope na jeden dotek) natočil režisér Jan Schmidt podle scénáře Milana Ležáka v roce 1990. Snímek s pečlivě budovanou dobovou atmosférou, s vloženými filmovými a rozhlasovými dokumentárními záznamy, je určen pro celou rodinu. Příběh se opírá o scenáristovy vlastní zážitky a proplétají se v něm nevinná dětská uličnictví s nenapravitelným násilím světa dospělých.