Půlnoční kovboj

Bouřlivá šedesátá léta proměnila tehdejší americkou společnost k nepoznání. Boj za občanská práva, radikalizace mladé generace, vrcholící masovými protesty proti válce ve Vietnamu, sex, drogy a rokenrol – tím vším Amerika žila, ale ve filmu se to prakticky neobjevovalo. Hollywood přes počínající generační výměnu dál pokojně setrvával ve starých dobrých časech. Teprve v roce 1969 se ve větším rozsahu objevily první vlaštovky toho, čemu se později začalo říkat Nový Hollywood – road movie Bezstarostná jízda, revizionistický western Divoká banda či syrové drama dvou ztroskotanců v New Yorku Půlnoční kovboj. A právě poslední snímek se stal překvapivým oscarovým vítězem roku 1969 se třemi soškami, za nejlepší film, režii a scénář podle předlohy. Adaptaci stejnojmenného románu Jamese Lea Herlihyho režíroval jako svůj americký debut proponent hnutí Free Cinema, anglický tvůrce John Schlesinger (1926–2003), a stvořil klasické dílo, jež už desítky let úspěšně odolává zubu času. Klíčové pro jeho kvality bylo zejména obsazení ústřední dvojice méně známými, ale přesně vybranými představiteli. Naivního Texasana Joea Bucka, který se chce v New Yorku uplatnit jako gigolo, hraje Jon Voight (nar. 1938) a tuberkulózního chromajzla, jemuž žádný podfuk není proti srsti, přesvědčivě ztvárnil Dustin Hoffman (nar. 1937). Oba herci byli za své kreace nominováni na Oscara i na Zlatý glóbus (Voight navíc dostal prestižní Cenu newyorských filmových kritiků a Hoffman zase Cenu BAFTA). Ve scéně mondénního večírku se objevuje řada uměleckých osobností z okruhu Andyho Warhola, mj. Viva, Ultra Violet, Taylor Mead a Paul Morrissey. Hudební supervizi filmu měl známý skladatel John Barry, pod úvodními titulky zní píseň Everybody´s Talkin´ v podání zpěváka Nilssona.