Tragický příběh dvojice, která si nebyla souzena. Italský film podle románu Jamese Caina Pošťák vždycky zvoní dvakrát (1943). Hrají: C. Calamaiová, M. Girotti, E. Marcuzzo, J. de Landa, V. Duse a další. Režie Luchino Visconti. (V italském znění s titulky)

Luchino Visconti, jehož raný film Posedlost uvádíme v nočním filmovém klubu, byl velice zajímavá osobnost a šlechtic mezi filmaři. A to doslova, neboť se 2. listopadu 1906 narodil v milánské aristokratické rodině: hrabě Don Luchino Visconti Di Morone. Dostalo se mu patřičného vzdělání, od dětství se pohyboval mezi hudebníky, divadelníky, literáty… Přesto občas utekl z domova nebo z koleje, a i když měl celý život silný vztah k hudbě, výtvarnému umění, divadlu, jeho první profesí byli – dostihoví koně. Osm let se úspěšně věnoval chovu koní – až ho to přestalo bavit a jednoho dne se vydal do Paříže. Přes Coco Chanelovou se seznámil s režisérem Jeanem Renoirem – a vše se změnilo. Začal u filmu jako páté kolo u vozu, třetí asistent, posléze jako autor kostýmů k Renoirovu filmu Výlet do přírody. Ale do fašistické Itálie se vracel jako jiný člověk. Umělecky – ovlivněn realismem, i politicky – jako komunista. A s sebou si vezl dárek od Renoira: rozmnožený francouzský překlad románu amerického autora Jamese M. Caina Pošťák vždycky zvoní dvakrát. V roce 1942 podle něj natočil svůj první film, Posedlost.

Příběh vášnivého vztahu dvou osamělých lidí, mladé ženy o hodně staršího majitele benzinové pumpy a tuláka, který u nich dostane práci, Visconti situoval do reality chudého italského venkova. Už to byl odvážný tah, něco úplně jiného než oficiální, fašistickým státem podporovaná kinematografie – v produkci slavného studia Cinecitta vznikaly buď velké výpravné podívané historické nebo plytké příběhy ze současné vyšší společnosti. Kromě nepřikrášleného obrazu skutečnosti provokoval začínající režisér i otevřeností, s jakou ve film pojednal milostné vztahy či motiv zločinu. A tak byla Posedlost uvedena do italských kin pořádně až po válce, premiéry v jiných evropských státech se dočkala až v roce 1959, a v USA směl být film promítán teprve v polovině let sedmdesátých. Není však bez zajímavosti, že právě ve Spojených státech se Cainův román dočkal v roce 1981 jiné slavné adaptace: v režii Boba Rafelsona, s Jackem Nicholsonem a Jessicou Langeovou.

Napište nám