Nikdy se neměla do toho pochmurného londýnského domu vracet… Ingrid Bergmanová v hlavní roli amerického filmu, oceněného dvěma Oscary (1944). Dále hrají: Ch. Boyer, J. Cotten, M. Whittyová, A. Lansburyová a další. Režie George Cukor

Od chvíle, kdy byla v tom starém domě na malebném londýnském náměstíčku takřka před jejíma očima zavražděna její teta, slavná zpěvačka Alice Alquistová, naháněla ta budova Paule hrůzu. Nikdy už tu nechtěla žít. A přece se sem teď vrací, aby si tu vybudovala hnízdečko lásky. Nepochybně poněkud absurdní myšlenka, nicméně Paula věří, že s pomocí milujícího a pozorného manžela se jí podaří vymanit se z pout minulosti a podívat se na věci kolem sebe realistickým, emocí zbaveným pohledem. Vždyť je svému Gregorymu, který tak touží po životě v právě takovém vlídném londýnském domečku, vděčna za tolik štěstí, že by byla ochotna přinést mu daleko větší oběť. A zprvu se skutečně zdá, že její obavy byly zcela zbytečné, že minulost dávno pokryl prach a není proč ji evokovat. Jenže… Jenže v životě není nic tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A Paulu začíná nenápadně ale vytrvale obetkávat síť podivných událostí a jevů, s nimiž si naivní a důvěřivá dívka neví rady…

Snímek vznikl podle úspěšné divadelní hry Patricka Hamiltona (mimochodem o čtyři roky dříve už v Anglii zfilmované). Jeho režisér, jeden z nejvýznamnějších hollywoodských tvůrců George Cukor do té doby preferoval spíš lehčí žánry, tady však překvapil smyslem pro pozvolné budování napětí a dokonale využil jedné ze svých největších předností – vedení hereckých představitelů, jejichž výkony jsou obdivuhodné i po více než šedesáti letech od vzniku filmu.

„Hvězdou“ v pravém slova smyslu je tu bezesporu Ingrid Bergmanová (1915–1982), po Gretě Garbo druhá nejslavnější švédská herečka, která za roli Pauly získala nejen Zlatý glóbus, ale i prvního ze svých celkem tří Oscarů (což se podařilo překonat čtyřmi vítězstvími pouze Katharine Hepburnové). Její partner Charles Boyer, francouzský herec, působící v Hollywoodu od poloviny třicátých let a ztělesňující většinou elegantní šviháky a neodolatelné milovníky, tu dokazuje, že jeho herecký rejstřík byl mnohem širší.

Kromě Oscara pro Bergmanovou získaly Plynové lampy ještě dalšího za výpravu, na dalších pět pak byly nominovány.

Napište nám