Kos v ostružiní

„Kdyby manželství a sex nosily štěstí, byla by šťastná spousta ženských.“ Touto větou odráží stárnoucí neprovdaná Etero uštěpačné poznámky přítelkyň na svou osamělost. Etero nemá žádnou zkušenost s opačným pohlavím, ale to ji netrápí – po smrti despotického otce a bratra je volná jako pták a žije si po svém. Jistá nečekaná událost ji ale donutí dívat se na život novýma očima – a společně s tím objeví i vlastní sexualitu.

Neprovdaná, bezdětná žena před padesátkou v předsudky svázané vesnici není zrovna typickou hrdinkou romantického filmu. Gruzínské režisérce Elene Naverianiové se však povedlo natočit nejen citlivý milostný snímek, ale i nenucený chvalozpěv na ženskou nezávislost a odvahu žít si život po svém. Poetičnost a lyričnost, typickou pro gruzínskou kinematografii, doplňuje suchý humor, který jako by vypadl z filmů Akiho Kaurismäkiho. Nelze opominout ani šarm a osobitost herečky Eky Chavleishviliové, která byla pro roli Etero režisérčinou první a jedinou volbou.