Tahle země není pro chudý

Podle odborníků i zkušeností pracovníků charit se v posledních letech rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými v České republice. Naše donedávna poměrně homogenní společnost prošla několika krizemi – ekonomickou krizí ve spojitosti s pandemií covidu 19, energetickou krizí a krizí spojenou s válkou na Ukrajině. Ceny potravin se zvyšují, zdražují se nájmy, rostou ceny nemovitostí. Mezi nízkopříjmové skupiny tak začínají spadat i lidé, kteří dříve patřili mezi tzv. střední třídu, která u nás pomalu mizí.

Jako společnost nyní směřujeme k tomu, že zde budeme mít jen extrémně bohaté, anebo jen extrémně chudé lidi. Tento fenomén poslední dobou začíná být problémem nejen společenským a ekonomickým, ale také politickým. Především příběhy „nových chudých“ se zabývala režisérka Markéta Oddfish Nešlehová a kladla si velmi aktuální otázky. Jsou peníze opravdu tím nejdůležitějším? Jak si zachovat pocit lidské důstojnosti, když jich znatelně ubude anebo když už skutečně nemáme žádné a nevíme, kudy kam? Co dělat, když se materiální chudoba spojí s fyzickým onemocněním? Režisérka zkoumala tento fenomén, který se nás dotýká napříč celou společností na příbězích několika chudých sice z hlediska materiálního, ale nikoliv chudých z hlediska naděje a lidské důstojnosti. V životních příbězích Veroniky Němcové, Michaela Žuchovského a Martina Vnenka se snažila především najít důkazy, že z toho všeho vede cesta ven. Všem zmíněným pomohla Asociace občanských poraden v čele s Hynkem Kalvodou. Autorce dokumentu se podařilo procítěně ztvárnit, že za stigmatem chudoby lze vždy spatřit hodnotného člověka s pochopitelným příběhem a s minulostí podobnou každému z nás.