Jestliže je hlavním pilířem křesťanství láska, jak je možné, že někomu způsobuje strach z Boha tak velkou tíhu na duši? Zranění lidé zraňují ostatní, trauma plodí další trauma, přežívají vzory plné bolesti a dědí se z generace na generaci. Jak je možné tento negativní řetěz přerušit? Dokument I. T. Grosskopfové.
  • Vyrobeno 2025
  • 26 minut
  • Země původuČesko

Věřící lidé se nazývají „děti Boží“. Z toho byl pro jejich děti odvozen termín „Boží vnoučata“. Tento pojem se v psychologii náboženství objevil v druhé polovině padesátých let. Jeho autorem je Harry Lindström. Označuje tak věřící, jejichž výchova byla neúměrně přísná, represivní a nábožensky rigorózní. Následkem bývá, mimo jiné, nejistota ve vztahu k druhým lidem, nízké sebevědomí, pocit viny, strach z odmítnutí druhými lidmi, či Bohem a strach ze selhání. O necelé dvě desetiletí později popsal tentýž fenomén na základě vlastní zkušenosti německý psychoanalytik Tilmann Moser.

Rodiče "Božích vnoučat" zaštiťují svou vychovatelskou pozici autoritou Boha. Poslušnost dětí je pak projevem zbožnosti. Být hodný znamená dělat Bohu radost, zatímco neposlušnost Boha zarmucuje. Rodiče mají Boha na své straně v okamžicích, kdy dítě podle jejich názoru selhalo. Pokárání, výčitky a hrozby trestem podpírají náboženskou argumentací. Dítě tak má proti sobě mocnou koalici rodičů, Boha a náboženské tradice, takže jakýkoli samostatný pohled bývá problémem. Ani v dospělosti není pro Boží vnoučata snadné zbavit se negativních pocitů. Většinou se jedná o rodiny „milujících“ rodičů, kteří se snaží předat to, co považují za nejlepší. Neuvědomují si ale, že forma, kterou zvolili, může (někdy i doživotně) ublížit. Ti, kteří prošli takovou výchovou, by měli prožívat radost a pokoj, ale často trpí pocity viny, nízkého sebevědomí a strachu.

Dokument upozorní na nešvar v určitém typu náboženské výchovy, který má své nedozírné důsledky v životě lidí a pokusí se naznačit cestu, jak se vrátit k vnitřnímu pokoji, radosti a zdravému prožívání duchovního života. Smyslem není kritizovat náboženství ani spiritualitu.

O své životní zkušenosti se podělí dva dospělí muži – „Boží vnuci“. Jejich osudy doplní příběhy z ordinací psychologů, či psychoterapeutů.

Napište nám