Když fotbal dává hlas

Fotbal bývá spojován s vítězstvím, rivalitou a křičícími tribunami. Co kdyby ale mohl být také místem, kde se děti učí naslouchat jeden druhému, přiznávat si chyby a společně hledat spravedlnost? Přesně o tom je nový dokumentární film režiséra Tomáše Prince Když fotbal dává hlas, který vznikl v koprodukci České televize a neziskové organizace Fair Play Point.

Film sleduje děti a mladé lidi zapojené do Ligy férového fotbalu – projektu, který od roku 2018 funguje ve více než 40 klubech a neziskových organizacích v 6 krajích Česka. Liga pracuje s metodikou Fotbal3, která fotbalový zápas proměňuje v jedinečný prostor pro rozvoj sociálních a osobnostních dovedností. Každé utkání má tři části: předzápasovou diskusi, kde si týmy samy nastaví pravidla hry, samotný zápas a závěrečnou reflexi, v níž hráči hodnotí nejen vstřelené branky, ale také činy fair play. Místo klasického rozhodčího zde působí mediátor – někdo, kdo nepíská fauly, ale pomáhá hráčům domluvit se. Právě absence rozhodčího je přitom jedním z klíčových prvků celé metodiky: hráči se musí sami dohodnout na pravidlech, sami řešit konflikty a sami nést odpovědnost za průběh hry. Fotbalové hřiště se tak stává cvičištěm komunikace a sebeovládání – dovedností, které děti potřebují nejen ve sportu, ale i v každodenním životě.

Ve filmu vystupují lidé, jejichž příběhy ukazují, jak široký dosah může fotbal mít. Ansley, ředitel Fair Play Point, který před lety přišel do Česka ze zahraničí, vypráví, jak mu právě fotbal pomohl zapojit se do dění v české společnosti a navázat nová přátelství. Erik, mladý Rom z Bíliny, říká, že Liga ho naučila přiznávat si vlastní chyby a lépe komunikovat s lidmi kolem sebe. Kiki z Prahy, která jako dítě zažívala šikanu, vzpomíná, že fotbalové hřiště bylo jediné místo, kde ji ostatní brali jako rovnocennou. Sociální pracovnice Terka z Kladna vidí v Lize příležitost pro děti ze sociálně vyloučených lokalit – místo, kde se učí pozitivním vzorcům chování. A Gejza, asistent prevence kriminality z Moravského Berouna a trenér týmu Berounské Mašiny, sleduje, jak se dříve problémoví hráči díky Lize pomalu mění. A jako klíč k tomu označuje prostou věc: pozornost, které se jim zde dostává.