2. říjen 1986: Kluci jdou na vojnu
Obsah dílu
Je 2. října 1986 a k bráně kasáren přicházejí noví branci. Za ní začíná jejich dvouletá vojna. Hned první den je čeká kolotoč: odevzdání povolávacích rozkazů, zdravotní prohlídka a rychlé ostříhání vlasů, které jednou ranou smaže zbytky civilu. V přijímací kanceláři probíhá kontrola dokumentů a rozdělení k jednotkám. Nechybí ani kádrová lustrace. Během několika hodin se z mladých civilistů stávají vojáci – s uniformou, ostříhanou hlavou a prvními povely.
Přehled dílů
29. říjen 1983: Raketoví modeláři
Letenská pláň, Praha 6 – místo, kde se sny o létání mění ve skutečnost. Tradiční akce „Všechno létá“, pořádaná raketovými modeláři ze Svazarmu Praha 6, opět předvedla, že s trochou invence může vzlétnout opravdu všechno, třeba i salám Junior.
20. říjen 1982: Prohřešky Jana Bergera
Existuje jedno české přísloví o kapce, jejíž zásluhou číše přetekla. Onou pomyslnou kapkou byl další z řady prohřešků fotbalového reprezentanta Jana Bergera. Redaktor Robert Bakalář ve svém komentáři neskrývá pohoršení nad Bergerovým chováním – aniž by konkrétně zmiňoval, čeho se sparťanský záložník dopustil. Berger měl za sebou celou řadu disciplinárních přestupků, často souvisejících s alkoholem. Ten z října 1982 ale všechny přebil. V jedné letenské kavárně se pohádal s hosty i zaměstnanci podniku a posléze i s přivolanou policejní hlídkou. Nejvíce mu ale přitížily urážky směřované k osobě tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka. Berger strávil měsíc v cele a poté nastoupil na protialkoholní léčbu. Sám později mluvil o tom, že toto období bylo dnem, od kterého se odrazil, zaznamenal celou řadu úspěchů a v roce 1984 byl dokonce vyhlášen Fotbalistou roku. Pomohla k tomu i pohoršená slova Roberta Bakaláře?
14. říjen 1990: Peep Show
Nic pro puritány: na Národní třídě bylo otevřeno nové divadlo.
Praha rozšířila svůj kulturní repertoár. K baletům, operám a činohře teď na Národní třídě přibylo i první peep show. Turisté si tak mohou vybrat – buď vstupenku do Národního, nebo mince do automatu.
6. říjen 1981: Inovace výrobků
Inovace výrobků představuje klíčový předpoklad pro uspokojování potřeb a očekávání spotřebitelů. V této souvislosti provedly Aktuality menší šetření, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry se slibné nápady skutečně realizují – a zda nezůstávají jen na papíře.
2. říjen 1986: Kluci jdou na vojnu
Je 2. října 1986 a k bráně kasáren přicházejí noví branci. Za ní začíná jejich dvouletá vojna. Hned první den je čeká kolotoč: odevzdání povolávacích rozkazů, zdravotní prohlídka a rychlé ostříhání vlasů, které jednou ranou smaže zbytky civilu. V přijímací kanceláři probíhá kontrola dokumentů a rozdělení k jednotkám. Nechybí ani kádrová lustrace. Během několika hodin se z mladých civilistů stávají vojáci – s uniformou, ostříhanou hlavou a prvními povely.
27. září 1994: Kulturní magacín
Břetislav Rychlík se v ulicích města ptá maminek, zda by své dítě přihlásily do soutěže o nejkrásnější a nejroztomilejší dítě. Ale jak určit, které dítě je to nej, když každá maminka přece ví, že právě to její je nejkrásnější na světě. A mají se vůbec konat takové soutěže? Je to zábavné nebo nepatřičné?
16. září 1985: Od turniketů k jízdenkám
Reportáž z roku 1985 představuje změnu v pražském metru: od 29. září 1985 byly dosavadní turnikety nahrazeny samoobslužnými označovači jízdenek. Důvody vysvětluje vedoucí dopravní služby DP Metro Karel Bureš.
9. září 1991: Jednoduché řešení
Bouřlivák a dříč pan Surma nemá rád zbytečnou práci. A když ji nedělá, tráví celé dny na poli od slunka do slunka. Rekreaci nikdy nepoznal. Spravedlnost si představuje jednoduše – každý by měl dostat stejně, pokud pracuje poctivě. Na kapotě jeho traktoru mu vlají dvě vlajky – československá a sovětská. První z úcty ke své zemi, druhá jako vzpomínka a dík těm, kteří v roce 1945 osvobodili jeho město.
2. září 1991: Městská policie
Z budovy vycházejí muži v uniformách a tmavých brýlích – nový příslib pořádku a bezpečí v ulicích Kolína. Nově zřízený útvar městské policie má dohlížet na historické jádro města i jeho okolí.
31. srpen 1987: Veřejné hodiny
Série reportáží z různých koutů Československa se tentokrát zaměřila na něco, co by mělo být naprosto přesné – veřejné hodiny. Měly by určovat rytmus měst, řídit naše kroky a připomínat, že čas nečeká. Jenže jak se ukazuje, skoro nikde neukazují správně. Někde spěchají, jinde se loudají a někde se úplně zastavily.
