Mytologický příběh o bájném pěvci, který se za přispění hudby dostal až do podsvětí říše stínů. Gluckova opera v režii Eddyho Garoudela získala na 61. MTF Zlatá Praha 2024 Český křišťál v kategorii záznamy hudebních koncertů.
  • Vyrobeno 2022
  • Země původuFrancie

Opera Orfeus a Eurydika německého skladatele s českými kořeny Christopha Willibalda Glucka ovlivnila svým reformním duchem dějiny evropské zpěvohry a převedla ji z barokní zátěže do novodobé epochy. Televizní zpracování Françoise-Reného Martina se ve svém úvodu odehrává na podnikovém večírku, kam zavítali novomanželé Orfeus a Eurydika. Společně se svatebčany oslavují sňatek i spolupracovníci. Postupně se pak rozvíjí původní Gluckův operní příběh

Orfeo (Blandine de Sansalová v kalhotkové roli) oplakává smrt své ženy Eurydiky (Jacquelyn Stuckerová). Objeví se Amor (Madison Nondaová) a oznámí mu, že smí sestoupit do podsvětí a přivést Eurydiku zpět, ale nesmí se na ni cestou zpět podívat, jinak ji ztratí navždy.

Orfeo sestupuje do Hádovy říše. Narazí na Fúrie (duchy mrtvých), které mu brání projít. Svým dojemným zpěvem je ale obměkčí a ony ho pustí dál. V Elysejských polích najde Eurydiku a odchází s ní zpět do světa živých – ale bez pohledu na ni.

Eurydika nechápe, proč se na ni Orfeo nedívá, a vyčítá mu to. Orfeo trpí, ale mlčí – až to nevydrží a otočí se. Eurydika umírá podruhé. Ztrápený Orfeo chce spáchat sebevraždu. V tom se objeví Amor. Zasáhne božskou mocí a Eurydiku oživí – jako odměnu za Orfeovu lásku a věrnost.

Opera v hudební nastudování Raphaëla Pichona a v režii Eddyho Garaudela se však drží tragického mýtu, kdy milenci se musí navždy rozloučit. Ke konci padesátých let 19. století totiž francouzský skladatel Hector Berlioz zkombinoval dvě původní verze Gluckovy opery, italskou a francouzskou, a ve svém zpracování se přidržel romanticky vyhrocené estetiky s tragickým zakončením. Převedl kastrátskou roli Orfea na hlubší ženský hlas – kontraalt, přeložil vše do francouzštiny, upravil orchestraci a obohatil harmonii, zkrátil některé balety a změnil pořadí scén. Dodal dílu vznešenější, ale rafinovanější zvuk, který byl typický pro romantismus. Tato verze se proslavila především díky mezzosopranistce Paulině Viardotové.

Snímek získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Český křišťál v kategorii Záznamy hudebních koncertů.

Napište nám

Ostatní také sledují