Polský tenorista Piotr Beczała jako malíř Cavaradossi v tragické opeře o třech dějstvích z Vídeňské státní opery. Pod taktovkou Marca Armiliata spoluúčinkují: K. Babajanyanová, C. Álvarez, S. Coban, A. Moisiuc, W. I. Derntl, M. Tahonová a další.
Režie Margarethe Wallmannová. Televizní režie Ella Galieniová.

Polský lyrický tenorista Piotr Beczała (* 28. prosince 1966 Čechovice-Dědice) je jedním z prominentních pěvců na světových operních scénách. Vyznačuje se dokonalostí hlasové techniky, rozsáhlým repertoárem zpívaných rolí a hereckým uměním.

První jeho stálé angažmá v zahraničí bylo v rakouském Linci, poté působil v Curychu, kde debutoval jako vévoda z Mantovy v Rigolettovi. Již v roce 1997 vystoupil na Salcburském festivalu jako Tamino v Mozartově Kouzelné flétně. V této postavě se objevil také v Německé opeře (Deutsche Oper) v Berlíně a ve Vídeňské státní opeře. Zde zpíval prvně roli malíře Cavaradossiho v opeře Tosca skladatele Giacoma Pucciniho v únoru 2019. Televizní záznam této inscenace uvidíte s Karinou Babajanyanovou v titulní roli a Carlosem Álvarezem v postavě barona Scarpii. Režisérkou je Margarethe Wallmannová, scénografem Nicola Benois. Za dirigentský pult vystoupil Marco Armiliato.

Žádná z oper Giacoma Pucciniho nevzbudila tolik nevraživosti a zároveň nadšení jako Tosca. Důvodem byla údajná hrubost až brutalita základního příběhu. Prvně viděl Giacomo Puccini toto Sardouovo vypjaté drama ve Florencii v roce 1895. Toscu tehdy hrála slavná francouzská tragédka Sarah Bernardová. Asi tři roky poté začal Puccini komponovat tento zpěvoherní příběh podle italské adaptace Luigiho Illiky a Giuseppa Giacosy, kteří původních pět dějství zeštíhlili na tři. Prý se tito horkokrevní italští literáti hodně hádali, Giacosa chtěl více veršů a méně akčního příběhu. Poslední slovo však měl skladatel. Vynechal ještě jednu árii, kterou měla Tosca zpívat ve třetím jednání nad Cavaradossiho mrtvolou. Puccini trval na tom, že opera musí skončit krátce po malířově popravě a tvrdil, že by tato árie pak měla název „kabátová“, protože obecenstvo by se už během ní pomalu oblékalo.

Puccini nechtěl psát nabubřelou hudbu ve stylu velké francouzské opery. Zakládal si při kompozici na velké přesnosti a téměř nepodstatném detailu. Například Otec Pietro Panichelli mu podával informace o gregoriánském chorálu, zpívaném tehdy v římských kostelech. To se stalo základem pro Te Deum na konci prvního dějství, kde na vrcholu slavnostní modlitby Scarpia vášnivě křičí: „Tosco, ty jsi mne přinutila, abych zapomenul na Boha“. Puccini také znal přesné ladění velkého zvonu na svatém Petru ve Vatikánu, který se rozezní na počátku třetího jednání. Světová premiéra Toscy se uskutečnila v římském divadle Teatro Costanzi 14. ledna 1900 podle přání skladatelova nakladatele Riccordiho, který chtěl i při prvním uvedením zachovat neopakovatelnou autentičnost místa jednotlivých jednání: bazilika Sant´Andrea della Valle, palác Farnese a Andělský hrad.

Napište nám