Osvětimské memento

Mezi 10. a 12. červencem 1944 byla dokonána největší masová vražda československých občanů. Likvidace tzv. terezínského rodinného tábora v Osvětimi měla v první etapě z 8. na 9. března 1944 téměř 4000 obětí, ve druhé vlně 10. až 12. července 1944 zahynulo 6500 zbylých vězňů a tábor BIIb byl zlikvidován. Šlo o konec falešné naděje, kterou dostaly československé židovské rodiny, jež sem byly deportované postupně od září 1943.

Pořádající organizace Památník ticha se vždy snaží, aby skladby uváděné na pietních koncertech měly své příběhy. A také aby se na jejich vzniku nějak podíleli pamětníci války či jejich potomci. Na Pražském hradě tak v Roce české hudby zazní v podání Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a dirigenta Tomáše Braunera Smetanova kompozice Z mého života v úpravě pro symfonický orchestr, kterou provedl George Szell, maďarsko-americký hudebník židovského původu. V letech 1929–1937 byl hudebním ředitelem Nového německého divadla v Praze. Jeho angažmá skončilo útěkem před nacismem. Další skladba Sára a Abrahám je dílem izraelsko-newyorského saxofonisty českého původu Jaroslava Jakuboviče, který se zároveň ujme i saxofonového sóla, a kromě symfonického orchestru ho na klavír doprovodí také přední český jazzový pianista Emil Viklický. Jakubovičova matka přežila Auschwitz, otec sovětský gulag. Kompozici nesoucí křestní jména obou rodičů skladatel prezentuje jako českou zhudebněnou vzpomínku darovanou všem, kteří se nedají. Koncertní program uzavře Jitka Čvančarová svým sugestivním podáním písně autorky Na’omi Šemer Horchat Hai Caliptus, jež zazněla v závěru filmu „Nabarvené ptáče“.