Munch

Edvard Munch (1863–1944) patří mezi největší osobnosti výtvarného umění. Norský malíř a grafik se narodil v městečku Adalsbruk jako druhý z pěti dětí do rodiny vojenského lékaře. Absolvoval Kreslířskou školu v Kristianii a v roce 1883 měl první veřejnou výstavu. Munchovo dílo bylo ovlivněno naturalismem, symbolismem, impresionismem a dílem Eduarda Maneta, ovšem i Munchovým chatrným fyzickým a duševním zdravím a traumatem z úmrtí matky. Munch v díle předznamenal nástup expresionismu a stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů tohoto hnutí.

Životopisný snímek Henrika Dahlsbakkena je mozaikou čtyř formativních období Munchova života. Jako dospívající chlapec hledá vlastní styl v malířství i sám sebe ve vztahu k okolnímu světu, lásce a rodině. V Berlíně jsou Munchova díla odmítnuta jako příliš experimentální na svou dobu a konzervativní akademie ruší plánovanou výstavu. V roce 1908 se Munch psychicky hroutí, jeho osobnost ničí nejen diagnostikovaná bipolární porucha, ale i dlouhodobá závislost na alkoholu. Na sklonku svého života je Edvard Munch mezinárodně uznávaným umělcem, který ovšem tráví své dny o samotě, horečnatou prací a pod dohledem německých okupantů, kteří jeho geniální dílo označili za zvrhlé umění, a v době nacismu byla řada jeho děl z německých galerií odstraněna. Dahlsbakkenův film je částečně anachronický, zasazuje Muncha do nečekaných formálních a tematických kontextů. Tři herci a jedna herečka ztvárňují Muncha v různých životních fázích a můžeme zde najít určitou podobnost s životopisnými snímky jako např. Beze mě – šest tváří Boba Dylana režiséra Todda Haynese.