Společenstvo mraků

„Říkal mu zavěšený mrak. Bezvýznamný obláček, tiše a nehybně visící na obloze. Sám mezi zástupy mraků, které se kolem něj hnaly. Možná tam byl odjakživa, ale nikdo si ho nevšiml, nikdo se na něj nedíval. Až na jednoho muže. Plavil se po světě, jak bylo u příslušníků japonské šlechty na počátku dvacátého století zvykem. Na svých cestách si všiml mraku nehybně visícího přímo nad Etnou. Od té chvíle ho ale nepřestávala pronásledovat otázka: Proč se ten mrak nehýbal jako ostatní? Později se vydal na nejvyšší horu Japonska Fudži. Nad ní opět spatřil zavěšený obláček. Toho dne se rozhodl zasvětit svůj život a své jmění filmování a studiu mraků – a především zavěšeného oblaku. Byl prvním člověkem, který vzal kameru a namířil ji k obloze. A další den znovu a znovu.“

Na počátku 20. století zasvětil japonský učenec Masanao Abe svůj život natáčení a studiu mraků po celém světě. O sto let později se na ostrově Barbados koná velké mezinárodní setkání, kdy vědci chtějí pozorovat oblaka a moderními metodami změřit dynamiku a chování. Ale jak říká jeden z účastníků meteorologického sympozia: „Někdy si říkám, jestli je náš pohled na mraky správný. Udělali jsme si představu, co je to mrak, jenže ve skutečnosti nejde o jednoduchý objekt, ale o celý komplex. Mraky jsou nevyzpytatelné. Čím blíž k nim jste, tím méně jim rozumíte. Cílem naší práce tady na Barbadosu je, mimo jiné, vlastně definovat, co je to mrak.“